Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přežívám, ale budu žít 11.kapitola

03.08.2009 (16:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8782×

Edwardův pohled

Letadlo dle mě letělo strašně pomalu. Nudil sem se a ani trochu tomu nepomáhala letuška s jejíma myšlenka typu: „Ten je tak božskej. Musím ho pozvat na rande.“ apod. Měl jsem toho plné zuby. Naštěstí jsme už přistávali a tak sem se vyhrnul ven mezi prvními, měl jsem jen tu tašku a ta se vešla do letadla. Byl sem na letišti, ale co ted´? Vzal sem si taxík, který mě odvezl do jednoho z lépe vypadajících hotelů. Měl sem štěstí, že měli ještě pokoj volný. Kolem mě sem cítil vůni Bells, ale nebyl sem si tím jistý. Rozhodl sem se jít na pokoj a zavolat Alice.

„Ahoj, tak co.Našels jí?“ zeptala se hned.

„Ne, ale Alice, jaký tu bude počasí?“ zeptal sem se.

„Bude pršet. Celý týden.“ oznámila mi.
„Dík a měj se.“ řekl sem a položil to. Čekal sem na to až bude ráno a hned potom sem vyšel na průzkum města. Měl sem štěstí, že zrovna taxík někoho přivezl. Dle všeho to byla dívka. Byla, ale navlečená jako kdyby byla na Aljašce. Dlouhý kabát a čepice. Taxíkem sem se nechal odvézt do středu města a odsad´ vyjdu. Šel sem snad 10 hodin, ale po Belle nebylo ani památky. Rozhodl sem se vrátit zpátky do hotelu. Šel sem pro jistotu na recepci, tušil sem, že tu budu mít vzkaz.

„Dobrý večer, nemám tu nějaké vzkazy? Mé jméno je Edward Cullen.“ řekl sem mu a čekal než se podívá.

„Ano, jeden by tu pro vás byl.“ řekl mi a podal obálku. Poděkoval sem a odešel na pokoj. Tam sem rozbalil tu obálku. V ní byl papírek a na něm bylo napsáno: „Jsi chytrý, ale nebudeš to mít snadné. Vyzvedávej si vzkazy. Jak si na to přišel? B.“ Schoval sem ho kapsy džínsů a šel sem do sprchy. Po zbytek noci sem přemýšlel o tom, jak ji najít. Třeba budu mít vzkaz i ted´ ráno. Zrovna, když sem tam přicházel tak ladně odcházela jedna slečna ve slunečných brýlích.

„ÁÁÁ, pan Cullen. Mám tu pro vás opět vzkaz.“ řekl mi recepční.

„Nevěřila bych, že tohle ještě bude fungovat, ale asi jo. Tady je číslo telefonu. Jestli chceš zavolej mi. Tohle bude běh na dlouhou trat´, ale jestli mě miluješ jak si řekl v tom telefonu, tak to vydržíš.“ bylo v něm. Já si v rychlosti opsal to číslo do mobilu a vytočil ho.

„Zavolals. Nečekala sem to.“ spustila hned po zvednutí.

„Kde jsi?“ zeptal sem se.

„Zatím tě to nemusí zajímat.“ řekla mi a odložila na moment telefon a já slyšel jen. „Ne tohle mi stačí, kdyžtak si řeknu. Děkuji.“

„Co mám udělat ted´?“ zeptal sem se.

„Jdi do parku na 5. a Quirelovi ulice. Bud´ tam přesně v 10:00, 5.lavička.“ řekla mi. „Prosím, zavolej mi taxíka.“ řekla na někoho.

„Dobře, co tam bude?“ zeptal jsem se.

„Překvapení.“ řekla jen a položila telefon. Já si šel stopnout taxíka, a jel sem na to místo. Park byl plný lidí, ale 5.lavička byla prázdná kromě slunečních brýlí. Těch co měla ráno ta slečna. Sedl sem si na tu lavičku a začal si s nimi hrát, málem jsem je, ale zlomil. V tu chvíli mi, ale zazvonil telefon.

„Opovaž se ty brýle zničit. Nesmíš zničit něco, co je moje. Potom mi to musíš vrátit. Víš o tom, že dneska ti to sluší?“ zeptala se.

„Ne, to tedy nevím. Kde jsi?“ zeptal sem se.

„Blízko, ale zároveň i daleko. Dneska večer očekávej vzkaz, ale upozorňuji tě. Nevolej mi v noci, taky potřebuju spát.“ řekla mi a potichu se uchechtla.

„Dobře, v noci ti volat nebudu, ale musíš mi slíbit, že se brzy uvidíme.“ řekl sem jí.

„To ti bohužel slíbit nemůžu. Kromě vzkazů mi musíš říct správnou odpověd´na mé otázky. Mám tu první. Můj řetízek na slavnostích, od koho je?“ zeptala se. Musel sem hodně vzpomínat, ale vzpomněl sem si na co mi k němu říkala.

Minulost

„Co je tohle?“ zeptal sem se jí a ukázal na řetízek na krku.

„To je od mé matkyy, otec mi ho dal. Sice ne osobně, ale vím to. Půjdeme?“ zeptala se a já kývl. Je od její matky.

Současnost

„Je od tvé matky, dal ti ho otec, ale ne osobně. Přes bratry.“ řekl sem jí.

„Správně. 1.kolo máš za sebou. Dneska okolo 19:00 si vyzvedni vzkaz a řid´ se dle něj.“ řekla mi a potom položila telefon.

„Tohle bude ještě zajímavé.“ řekl sem si pro sebe a šel z parku pryč.

Nikdo

Edward si, ale nevšiml dívky, která nastoupila do taxíku před ním. Tahle hra ji strašně bavila, ale nevěděla, jak dlouho to vydrží a neskočí po Edwardovi. Nikdy ho totiž milovat nepřestala. Mike, to nebyla láska. To byl jen úlet a on i ona to věděli.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 11.kapitola: