Pamatujete na JACKA??
25.09.2009 (17:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3438×
BELLA
Rozběhla jsem se za Alici a Emmetem, Edward tam zůstal stát, však ať tam zapustí třeba kořeny…když mě nechce a bude dělat uraženého má to mít. Jedinej kdo tady má právo být teď uražen jsem já…
Doběhla jsem ty dva a už jsme byli schovani mezi stromy, odběhla jsem od nich, směrem k autům…nepojedu s ním v jednom autě, na to ať zapomene, buď ať jede s ostatníma, nebo ať se proběhne, říkal jako to miluje, tak ať…
Přiběhla jsem k autům, ještě tu nikdo není paráda. Ale asi by mě stejně nezadrželi, protože kdyby to chtěli udělat, tak mě zastaví Alice dřív, než jsem se rozběhla sem. Zkusila jsem kliku od JEHO auta. Sakra je zamčeno. No nic, schytá to bohužel okno…stačilo do něj trochu strčit a všude kolem mě se sypaly střepy jako když padá sníh…za tohle mě asi nepochválí, ale stejně se se mnou nebaví tak ať si trhne…vážně mě tímhle naštval a ne málo…naštvat se kvůli takové pitomosti, to je moc…já mu neřekla, že už mu to nikdy nedovolím, jen prostě mám ráda svý soukromí a tak to bude, tak mu do hlavy nelezu když nemusím…je to zhruba stejné, já mu občas dovolím slyšet moje myšlenky a občas si poslechnu ty jeho, ale teď má utrum, jestli si myslí, že po tom, co teď předvedl něco uslyší tak to bude možná tak hluchota…blbec jeden…
Nasedla jsem do auta. No jo jenže jak to teď nastartuju když nemám klíčky? Ve filmech vždycky spojili nějaký drátky, ale už jen dostat se k nim je pro mě nadlidský výkon, ale zkusím to. Chvíli jsem šmátrala rukou a ……………………………….............................................................povedlo se našla jsem je.
No a teď který drátky?? Jsem v koncích, auto odrovnat nechci, to by mi pak bylo na nic. Zkusila jsem ještě prohledat, jestli klíč není schovaný někde v autě, ale nic jsem nenašla. To už bych byla i pěšky dál jak teď. Asi mi nezbývá nic jiného, než sedět a čekat a nebo že bych vážně vyrazila po svých?
To zase ne, by na mě třeba čekali nebo něco. No nic počkám. Ruce jsem si položila na volant a hlavu si o něj opřela. Moc bych si přála, aby to blbý auto naskočilo.
Šíleně jsem vyjekla, hrozně jsem se lekla, protože z motoru se začal ozývat rachot a po pár sekundách naskočilo. Několikrát jsem se dívala kolem, co to způsobilo, ale nic jsem neviděla a mým upírským smyslům by neuniklo, že tady někdo je…doufám. To je teď jedno, hlavně že můžu vyrazit. Sice nevím přesný směr, ale tak nějak zhruba vím, snad se neztratím a i kdyby, tak kdo by mě vlastně hledal že? Třeba by si ani nevšimli, že jsem pryč.
Připnula jsem si pás, zařadila a rozjela se neznámo kam, já teda doufám, že domů. Jenže kde je můj domov že? Uvidím, jestli se trefím. Jela jsem 10 minut, zatím mi cesta připadala povědomá. Nejela jsem nijak rychle nechtěla jsem nabourat, ale taky jsem nechtěla, aby mě dohnal. Vím, že by to zvládl opravdu lehce, zvlášť když jedu jak slimák. Přidala jsem do plynu. To auto má celkem odpich. Začínalo se mi to líbit, i když jsem teď jela jako šílenec, věděla jsem, že když mi nikdo neskočí pod kola, tak nenabourám. Úžasný pocit, takhle se prohánět.
Myslím, že to bylo tak v půlce cesty zpátky, když mi něco proletělo, před autem…sakra co to bylo? Prudce jsem zabrzdila strhla volant na stranu. Málem jsem to nabořila do stromu, ale naštěstí jsem zastavila kousek od něj. Ale špatná zpráva pro mě byla, že motor, přestal vydávat, jakýkoli zvuk a pochybuju, že sám od sebe znovu naskočí, to bych měla z pekla štěstí…
“To být tebou, tak to neříkám nahlas, nebo by se ti tvé přání taky mohlo splnit princezno.”
Otočila jsem se po tom známém hlase a koho tam nevidím!!
EDWARD
Ona se otočila ode mě a rozběhla se za Alici a Emmetem, zůstal jsem stát jako přimražený…jsem to ale blbec, co jsem to provedl…vzpamatoval jsem se a doběhl jsem na místo, kde měly stát naše auta, ale to moje tam už nebylo…
Alice pokývala hlavou, abych jel s nimi. Nic jiného mi nezbývalo, krom běhu a to jsem zrovna teď nechtěl. Nasedl jsem k nim do auta, přišli už i ostatní, tak jsme vyrazili. Chvíli jsme jeli a nikdo nic neříkal, ale Alice dostala vizi. Vizi, ve které byla Bella. Jela v mém autě, ale najednou z ničeho nic stočila prudce volant a zastavila. Jak to auto sakra rozjela když mám klíče v kapse. Zkontroloval jsem, jestli tam pořád jsou a byly tam. Potom z auta vystoupila a rozhlížela se kolem sebe, jako kdyby ji někdo volal. Nějak se mi to nelíbí…za chvíli snad budeme na tom místě…
Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Předurčeni 29:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!