Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 15

11.09.2009 (15:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3290×

EDWARD
Dovnitř vtrhl Emmet. Vůbec jsem ho neslyšel, jak myšlenky tak jeho.
“Bello nestalo se ti nic?” myslel si, že se jí něco stalo, podle zvuků, které odtud vycházely.  
“Bude to hodně zlé?” Ptala se mě.
“Bude, ale neboj, to přežijeme.” Chuděra, byla úplně rudá.
Bella šla znovu do sprchy a já si šel lehnout na postel. Vyšla z koupelny jen v ručníku. Tohle neměla dělat, mě to neměla dělat…Vrhl sem se na ni, opřel si ji o stěnu, vůbec se nebránila, spíš naopak

“Teď abych si šla dát další sprchu.” 
“Jestli chceš půjdu s tebou.”
O něčem přemýšlela a nehodlala mi nic říct, ví jak nesnáším, že ji nemůžu číst myšlenky, ale já to nikdy nepřestanu zkoušet.
“Nesnaž se Edwarde zjistit nad čím přemýšlím, stejně to nepůjde…a s tou sprchou, raději půjdu sama, nebo bychom nikdy nevylezli a zase přišel Emmet.”
“Já bych věděl, ale jak tobě přečíst pár myšlenek a řekl bych, že některé by šly splnit.” nemohl jsem se ji nabažit, kdybychom mohl, tak ji odtud unesu a nechám si ji jen pro sebe. Nehýbala se, vypadala jako kdyby bojovala sama se sebou, ale nakonec se mi vykroutila a šla do sprchy.
V koupelně byla chvilku a pak jsme zamířili dolů, kde seděla část mé rodiny. Emmet se neuvěřitelně bavil tím, co viděl nahoře a byl úplně bez sebe, že se mu povedlo mě u něčeho nachytat.
“Bello, víš, že máš zadek bílej jak velrybaaaaaa?!” dusil se smíchy. V duchu si přehrával scénku.
“A jakej asi tak myslíš, že ho máš ty?” Podíval jsem se na ni, to bych od ní nečekal, ale vrátila mu to pěkně. Musel jsem se taky smát, jinak to ani nešlo.
“Nóóóó…já nevím, nechceš se podívat?” tak na to ať zapomene, ani se ji nedotkne…
“Děje se něco?” ptala se mě Bells. Emmet se k ní začal přibližovat a přemýšlel o způsobech, jak by mi ji unesl a představoval si, jak bych šílel, že ji nemůžu najít. Tak to mu tak dovolím, to ať si nemyslí. Stoupl jsem si před ni.
“No ták, brácha, ty kazíš každou legraci…vždyť víš, že bych ji nic neudělal.” a zamyslel se. Poslouchal jsem jeho myšlenky. První si představil mě jako šílence, který hledá Bellu, pak si představil ji jako šílenou a nakonec se jeho představy přesunuly na Alici, která zuří, že jsme ji odnesly barbie na hraní…vybuchli jsme smíchy. Alice se na nás zlostně dívala, ale nic neříkala.
“Takže to mám brát jako souhlas?” zkoušel to.
“NE!!” zakřičela Bella, oprávněně se bála co ho napadlo.
“No tak sestřičko…přece mi nezkazíš radost…”
“Zatím ti ji nekazím, počkám si na večer a to ti ji teprve zkazím, se těš!!” s těmito slovy šla do kuchyně. Šel jsem za ní a začal vařit lívance, které ji ráno tak chutnaly. 
“Škoda, že je plný dům,” řekla to hodně potichu, ale stejně jsem to slyšel, otočil jsem se na ni a ona si mě se zájmem prohlížela…projela mnou vlna vzrušení…všimla si změny mého výrazu…
“Edwarde, teď ne…nejsme tady sami a navíc je to kuchyň…”
“A to vadí?”
“Mě jo…nemám potřebu se ukazovat nahá a už vůbec ne v kuchyni.”
“No dobře. Stejně za chvíli přijde zbytek rodiny z lovu.”
“Tak vidíš.”

Dovařil jsem ji jídlo. Snědla ho jedním dechem a akorát přišli ostatní. Byli dost skleslí. V myšlenkách jsem slyšel, že potkali Tanyu a ta se rozhodla, že se sem už nevrátí, dokud Bella nebude pryč nebo mrtvá, že se o to klidně postará. A mě prý vzkazuje, že jestli mě nebude mít ona, tak nikdo…
Opravdu to nevypadá dobře. Bella nechápala jejich výrazy, dívala se na mě a chtěla vysvětlení. Nikdo totiž nemluvil. 
Jasper se zvedl a se slovy “promiňte, ale nemůžu tady být” odešel a Alice s ním. Ani Emmet s Rose nechápali, co se děje. Myslím, že by to měli vědět, zvlášť když jde o bezpečí Belly. Ona je opravdu magnet na potíže, první Jack a teď Tanya, co to bude příště? Spadne na ní kometa?
Carlisle se ujal slova. “Pojďte všichni do kuchyně, musíme si promluvit.” Všichni jsme se přesunuli a posedali si.
“Stala se taková věc…”podíval se na mě. Ví Bella o Tanye? Zakroutil jsem hlavou, že ne. Myslím, že je vhodná doba na to, aby se to dozvěděla.
“Souhlasím.” Otočil jsem se k Bells. 
“Bell víš, jak jsme se s Tanyou na tom plese hádali?” kývla. 
“Bylo to kvůli tobě.” vytřeštila očí. “Proboha proč?”
“Protože ona mě už pár desítek let uhání a nedokáže pochopit, že ji nikdy nebudu brát víc jako sestru, i když teď bych ji nejraději utrhl hlavu.”
Nezmohla se ani na slovo, jen o tom přemýšlela a pak se podívala na Carlisla, to pro něj bylo znamení, aby pokračoval on a taky, že jo.
“No když jsme byli na lovu, potkali jsme ji, byla plná hněvu a chce se pomstít, snažili jsme se ji přemluvit, ale měla svou hlavu, myslím, že bychom odtud měli co nejdřív odjet a měla bys i ty Bello, půjde po tobě a tady pro tebe není bezpečno, její rodina proti ni nepůjde.”
Bella vypadala v šoku, pak se zamračila, chvíli přemýšlela a pak ze sebe dostala to, čeho jsem se bál.

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 15: