Snad mě neukamenujete :-). Je to napsaný trochu ve spěchu.
07.09.2009 (12:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3461×
BELLA
Vypadalo to, že se pohádali, protože Tanya naštvaně vyletěla ze sálu. Edward přišel ke stolu a díval se směrem, kterým odešla.
“Edwarde co se stalo?”
“No…ehm…nic…jen jsme se nepohodli.”
“Tanya taková není, něco se stát muselo. Co jsi ji řekl?”
“Nechci ti to říct.”
“Fajn, jak chceš, tak mi to neříkej, když je to takový tajemství.” Naštvaně jsem se zvedla, prošla kolem něj, snažila jsem se ho nedotknout, ale to se mi nepovedlo a mířila si to na toalety. Byly v úzké chodbě společně ještě s dvěma dveřmi. “Super. Ani to tady nemají popsaný co je co…” v tu chvíli mě někdo chytil otočil si mě k sobě a přirazil na zeď a začal líbat. Byla jsem naprosto v šoku, takže jsem se nebránila. A jak jsem později zjistila, ani bych se mu neubránila…byl to Jack. Zatáhl nás do jedněch dvěří. Bylo to nejspíš skladiště. Snažila jsem se křičet, ale pořád měl jeho rty na mých až to bolelo. Jednou rukou mi chytl ruce, kterými jsem se do něj snažila bezúspěšně mlátit a druhou mi začal vyhrnovat šaty. To je můj konec, pomyslela jsem si.
“Neboj se, nezabiju tebe, i když tak sladce voníš, jen si chci trochu užít a když se nebudeš bránit, tak tě to nebude ani bolet.” V tu chvíli,, kdy uvolnil moje rty jsem chtěla vykřiknout, ale viděl to v mých myšlenkách dřív něž jsem to stihla udělat. Bože, kde je teď Edward? Kéž by tu byl místo něj.
V tu chvíli do mě pronikl, opravdu to bolelo, ani zdaleka se to nepodobalo Edwardovi. Chvíli jsem se snažila bránit, ale bylo to o to horší.
Myslela jsem na Edwarda a v myšlenkách ho volala. Proč jen nemůže zrovna mě slyšet?
V tu chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vtrhla Alice a za ní můj Edward. Rozzuřeně se na Jacka vrhnuli. Slyšela jsem jen trhání masa a pak jsem se zhroutila.
Všude byla jen tma, nic mě nebolelo, na nic jsem nemyslela. Uslyšela jsem známý hlas a šla jsem za nimi. Chtěla jsem otevřít oči, ale šlo to z těžka. Nakonec se mi to přece jen povedlo a spatřila jsem anděla.
“Jsem v nebi?”
“Ne, jsme doma.”
“A jakto, že jsi tady se mnou anděli?”
“Bello jsi v pořádku? Jsme v Denali.” V tu chvíli jsem se probrala úplně a došlo mi co se stalo. Proč se to muselo stát zrovna mě? Rozbrečela jsem se. Edward mě vzal k sobě do náruče a já mu máčela košily.
“Bells, prosím odpustíš mi?”
“Z…za…za co ti mám…odpouštět?” vykoktala jsem mezi vzlyky.
“Za to, že jsem na tebe nedal pozor, že jsem dopustil, aby se ti tohle stalo, za to, že tě neustále vystavuji nebezpečí.” Rozvzlykala jsem se ještě víc a nešlo přestat. Nakonec jsem usla únavou.
EDWARD
Bella kolem mě prošla a zamířila si to na toalety. Posadil jsem se ke stolu, kde seděla jen Alice.
“Měl bys ji to říct, stejně se to dozví, že tě Tanya pořád uhání, vždyť to nic neznamená…” najednou Alici potemněl výraz, podíval jsem se co vidí a v tu chvíli, jak když do mě uhodí blesk, jsem vystartoval hledat Bellu, vtrhl jsem na záchodky, ale nebyla tam, ani její vůni, prostě žádná stopa po ni…NIC.
To už mě doběhla i Alice. Začal jsem panikařit. Já ho zabiju až ho najdu!! Hledal jsem v myšlenkách ostatních jestli ji neviděli a uslyšel jsem JI…moji Bellu, prosila mě o pomoc. Proč jsem ji jen nechal samotnou, kdybych šel s ní…
Vtrhli jsme tam s Alici a vrhli se na něj. Bella spadla na zem a zůstala ležet. Byl jsem vytočený k nepříčetnosti. Utrhl jsem mu ruku a chtěl na něj znovu zaútočit, ale on najednou zmizel. Tohle jsem fakt nečekal. Copak tohle jde? Dívali jsme se na sebe s Alicí, která seděla u Bellinyho těla.
“Co je s ní?”
“Neboj bude v pořádku, aspoň po fyzické stránce…”
Vzal jsem si Bellu do náruče a šel do domu. Položil jsem ji na postel. Byla v bezvědomí, ale přesto jsem k ní mluvil. Po chvíli otevřela oči a promluvila.
“Jsem v nebi?” Proč si myslí, že by byla v nebi?
“Ne, jsme doma.”
“A jakto, že jsi tady se mnou anděli?” Ona si myslí, že jsem anděl? Musel jsem se pousmát a její srdce se ji rychleji rozbušilo.
“Bello jsi v pořádku? Jsme v Denali.” Vypadala, že ji právě došlo co všechno se stalo, co jsem dopustil, aby se ji stalo.
“Bells, prosím odpustíš mi?”
“Z…za…za co ti mám…odpouštět?” Za to, že jsem takovej sobec, který tě nedokáže nechat jít.
“Za to, že jsem na tebe nedal pozor, že jsem dopustil, aby se ti tohle stalo, za to, že tě neustále vystavuji nebezpečí.” Rozvzlykala se. Nemohl jsem se na to dívat, nedopustím, aby moje Bell trpěla. Tohle mu nedaruji, zabiju ho i kdyby to byla poslední věc, kterou udělám, za tohle bude pykat. Vzal jsem si Bells k sobě do náruče. Schoulila se do klubíčka a svými slzy mi máčela košily, ale to mi bylo úplně jedno, hlavně, že ji tady mám teď u sebe.
Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Předurčeni 11:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!