Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právo na štěstí - Kapitola 2. Seznámení

26.05.2009 (11:00) • BellasCullens • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1460×

S křikem jsem se probudila ze spánku. Zase oni... Postavy v kápích...

 Dveře se otevřeli a během vteřiny byla Esme u mé postele. ,,Bello, slyšela jsem křik. Si v pořádku??" ,,Ano jsem. Byl to jen zlý sen, nic víc. Vážně." Pokusila jsem se o bezstarostný úsměv, ale spíše jsem se zmohla na úšklebek. ,,Dobře zlatíčko. Měla by ses obléknout. Za chvíli vyrážíme na to otevření." Usmála se na mě a pomalu odešla. Málem jsem na to zapomněla. Carlisle dnes slavnostně otvíral vlastní nemocnici. Odešla jsem do koupelny a zhruba po půl hodině jsem již scházela ze schodů. Carlisle s Esme už byli připravení.

 ,,Moc se omlouvám, že mi to tak trvalo." Carlisle nám otevřel dveře. ,,V pořádku Bello. Moc ti to sluší. Myslím, že se dnes do tebe zakouká spousta mužů." Jeho komentář jsem se smíchem přešla a zamířila k autu. Myslela jsem si, že dnešní den strávíme v klidu a užijeme si ho. Jenže to se mi asi nemělo splnit...

 Otevření bylo velkolepé a Carlisle přijal mnoho gratulací. K večeru jsme se konečně vydali domů. Musím říct, že jsem byla dost unavená. Byl to náročný den.

 Carlisle nám otevřel dveře. Vstoupili jsme dovnitř a šli přímo do obývacího pokoje. Na prahu jsem však strnula. Stáli tam. Oni...Uprostřed pokoje stálo šest postav v kápích. Byli stejní jako v mých snech...

 Jedna postava vystoupila o krok dopředu a shrnula si kápi z hlavy. Neznala jsem ho, ale jedné věci si nešlo nevšimnout. Jeho krvavých očích. Nevěděla jsem co mám dělat. Ale ten muž se usmál a přistoupil blíž. ,,Carlisle! Moc rád tě vidím!" Carlisle mu potřásl rukou. ,,Aro! Tebe jsem tu opravdu nečekal. Co tě k nám přivádí??"

 ,,Moc se omlouvám, že jsme vtrhli k vám do domu, ale na ulici bysme vzbudili nepatřičnou pozornost. Ale co kdybys mi nejprve představil svou rodinu??" Při těch slovech se upřeně díval na mě. Nebylo mi to příjemné. ,,Jistě. Tohle je moje žena Esme....a tohle je Bella." Neochotně jsem Arovi podala ruku. Pořád si mě tak divně prohlížel. Když mě pustil, tvářil se trochu zmateně. ,,Hm, to je zvláštní. Opravdu zvláštní."

 ,,Děje se něco Aro??" Zeptal se Carlisle. ,,Nic, nic. V pořádku. Ale teď mi dovolte, abych se představil já. Jsem Aro Volturi. A zde je pár členů mě osobní stráže."

 Volturi....No jistě! Carlisle mi o nich jednou vyprávěl. O Volturiových. Mocní upíři z Itálie. Takže to jsou ty postavy z mých snů. Proč mě to jen nenapadlo?? Jenže v mých snech si přicházeli pro mě. Bude to tak i ve skutečnosti?? Jsou tu proto, aby mě odvedli??

 Esme se nervózně usmála. Zřejmě z nich neměla dobrý pocit, tak jako já. ,,Tak prosím, posaďte se." Zbylých pět postav se přesunulo ke zdi. Aro usedl do křesla a my jsme si sedli na gauč. Bála jsem se toho, co uslyším.

 Carlisle se ujal slova. ,,Takže Aro, proč jste se tu objevili?? Co pro Vás můžeme udělat??"

 ,,Carlisle. Příteli. Myslím, že tušíš proč jsme se tu objevili. Jsme tu z jediného prostého důvodu. Přišli jsme si zde pro Bellu."

 Nemohla jsem uvěřit tomu co jsem teď slyšela. Vážně to řekl?? Vážně řekl, že si přišel pro mě?? To nejde. Nemůžu s nimi odejít.

 Carlisle byl stejně překvapený jako já. ,,Pro Bellu?? To nemyslíš vážně Aro. Myslíš, že s tebou bude chtít Bella odejít?? O tom dost pochybuji. A ty víš, že násilím si jí odvést nemůžeš!" Ještě jsem neviděla Carlisle takhle rozčíleného.

 ,,Klid Carlisle. Násilím si svoje členy nebereme a to ty víš. Myslím si, že nakonec s námi pude Bella dobrovolně." Zbláznil se?? Proč bych s ním proboha šla dobrovolně?? Tentokrát jsem nenechala Carlisle promluvit. ,,O tom dost pochybuji, že bych s vámi šla. Nikdy se k vám nepřidám a svůj názor nezměním." Upřeně jsem se dívala do jeho rudých očích a byla jsem si jistá, že ví, že to myslím vážně.

 ,,Bello. Rád bych si s tebou promluvil o samotě, šlo by to??" Podívala jsem se na Carlisle a ten nepatrně přikývl. ,,Dobře. Šlo by to."

 Aro mi pokývl hlavou a vyšel ven ze dveří. Venku se rozběhl směrem k lesu. Zřejmě nechtěl, aby nás ostatní slyšeli. Běžel hluboko do lesa a po chvíli se zastavil na malém palouku. Otočil se na mě a se zaujetím mě pozoroval.

 ,,Takže Bello. Jsem si jistý, že po našem rozhovoru změníš názor. Jeden člen v mé rodině předpověděl, že se k nám přidáš. Velmi o tebe stojím. Máš úžasnou schopnost a navíc si skvělá stopařka." Jak o tom ví?? Byla pravda, že jsem uměla skvěle stopovat, ale jak se o tom dozvěděl?? ,,Asi se divíš, jak o tom vím. Mám na to své lidi...tedy své upíry. Dnes v noci s námi odejdeš Bello. Tím jsem si jistý."

 ,,Už jednou sem vám řekla, že s vámi nikam nepůjdu Aro. Nemohla bych být jako vy. Nezabíjím lidi!! K tomu se nikdy nesnížím!!"

 Aro se nepatrně usmál. ,,Nebudu tě nutit, aby si zabíjela lidi. Jsem ochotný tolerovat tvoje rozhodnutí. Nebudu ti bránit v lovu zvířat místo lidí. Tak moc o tebe stojím Bello."

 Vážně si myslel, že tohle mě zlomí?? ,,To můj názor nemění. Nikam s vámi nepůjdu!"

 Povzdechl si. ,,Doufal jsem, že tohle nebude nutné. Carlisle je sice můj přítel, ale pokud mě přinutíš to udělat udělám to! Pokud s námi odmítneš odejít Bello, zemřeš nejen ty, ale i Carlisle a Esme. Vážně je chceš mít na svědomí??"

 Podlomili se mi kolena. On je chce zabít?? Ano. Zabije je pokud s ním neodejdu. Nemůžu je nechat zemřít. To nejde...

 Slzy mi stékali po tváři a já se podívala na Ara. Na tváři měl vítězný úsměv. Moc dobře věděl co mu odpovím....

-Kapitola první- / -Kapitola třetí-

Autor: BellasCullens, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Právo na štěstí - Kapitola 2. Seznámení: