Tak a je tu sedmá část, nu teď tu je skoro na celou kapitolku pohled Edwarda, tak si to užijte. ;)Sem zvědavá co na to řeknete, prosím nechte komentík, bo kritiku, to je na vás děkuju ... Nikysek17
12.10.2009 (18:15) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1687×
Na školu jsem se vykašlala a šla jsem domů. Slyšela jsem jen jak začínají kapky narážet o zem a jak větve u školy jak začínají vrzat pod náporem větru. Ale ignorovala jsem to a vrhla jsme se do svých myšlenek po hlavě. Co to se mnou sakra bylo?
Emmet měl pravdu taková jsme nikdy nebyla...
Stalo se, se mnou něco?
A Může za to skutečně on?
Nebo mám nějakou opožděnou reakci?
Nevím........ale CHCI.......to zjistit......a zjistím!!!
Edward-
To se mi snad zdá, to nemůže být pravda. Nedávno k nám do školy nastoupila nějaká bohatá rodina. Jsou všichni tak dokonalý, že jeto až zvláštní, ale něco se mi na nich nezdá. Určitě něco tají. A jedna holka tam. Nevím jak se jmenuje, nezachytil jsem její jméno se podobá - sice málo- ale podobá se mojí Belle. Ach ano, moje Bella, kdybych tak nebyl takovej hlupák a nenechal se přemluvit od otce abych dostal na svojí stranu tu Lontaciovou tak bychom byli spolu. Jen my dva a nikdo další. Musím přestat. Stiskl jsem si zápěstí a nová příchozí bolest mi pomohla zahnat myšlenku na Bellu a to, co mohlo být....
Odhrnul jsem si dlouhý rukáv a koukal na jizvy, které se mi klikatě táhnou od zápěstí až do loketní jamky. Dělají tam různé vzorky a každá si našla svijí cestu. Pomáhá mi to zapomenout. Jsem vděčný za každou minutu co na ni nemyslím. Když se říznu a koukám jak mi z ruky stéká ta červená tekutina, cítím jak se vznáším a odlétám pryč z tohohle pozemského pekla a dostávám se do oblak a létám si kams e mi zachce. Jen pak ten bolestivý pád sem. Sem zpátky do té hnusně kruté reality. Ta nová holka to všechno znovu rozvířila. Moji starou, nevítanou kámošku - bolest. Já už to nechci zpět. Ty 3 roky co jsem se z toho dostával byly otupující a trpěl jsme tak moc, že jsem nemohla ni chodit do školy a radši se schovával v nedalekém lese. Já vím, je to hrozný , ale moje bolest byla tak spalující, že jsem tam prostě nemohl. Chce se mi ze sebe zvracet....
Dnes se mi do školy obzvlášť nechtělo. Nevím proč, ale měl jsem takové to tušení, že se něco stane. Cesta do školy byla normální, nikdo se mi už nevšímal. Když Bella odešla a já tu zůstal sám. Izoloval jsem se od ostatních a nekomunikoval. Tak jsem si to přál a nechci to měnit.
Šel jsem do třídy a čekal na vyučování. Seděl jsem a čekal a pak vešla do dveří. Nedíval jsem se, ale koutkem oka jsem ji zpozoroval. Sedal si do lavice s nějakým svalnatým klukem a bavili se spolu. Smáli se a pošťuchovali jako malé děti, ale nepřišlo mi to dětinské. Spíš jsem jim záviděl, že mají někoho na koho se můžou obrátit. Já nikoho neměl. Matka umřela před rokem a otec se na mě vykašlal. Chodí jen do práce a užívá si života, tak jak bych mě já. Sem sám. Cítím se dobře jen když vytáhnu ten ostrý předmět a mě se pak vykouzlí na ruce malý pramínek krve. Ale pak jsem zjistil, že mi pohled opětovala. Koukala se na mě s něčím v očích, ale s čím? Bolest? Smutek? Nevím co to bylo , ale jako první uhla ona. Pak se k ní naklonil ten svalovec a něco jí řekl. Pak už se na mě nepodívala. Ale pořád jsem měl tušení, že se ně mě dívá. Pak už jsem ji celý den neviděl. Ale co bylo zvláštní – já z toho byl ještě smutnější než jsem obvykle. To bylo zvláštní a opravdu hodně. Jen při matice jsem měl dojem že vidím jak jde směrem k těm jejich nablýskaným fárům, ale to sem se asi mýlil. Příští den uvidíme co bude dál. Nevím proč, ale čím dál víc ve mě rostla víra, že je to ona. Nevím proč, ani nevím co se to se mnou dělo, ale je to tak. Zrovna jsem vcházel do dveří školní budovy když se tam objevili oni. Krásní jako vždy, ale ta holka se ode mě držela dál. Z obou stran měla své (asi) bratry a šla dál ani se ně mě nedívala.
,,Bello jak je ti?“ Ptala se jedna od nich ze skupinky, ta co připomínala postavou elfa. Jen mě tak napadlo jestli má pod těmi rozčepýřenými vlasy i ostré uši. Nevím proč, ale vykouzlil se mi úsměv na tváři. Pár lidí se na mě udiveně kouklo a hned si mezi sebou šuškali.
Počkat říkali ,,Bello“ takže jeto ona. Jistě.Měl jsem pravdu. Musím si sní promluvit a to hned. Vyšel jsem rázným krokem k jejich skupince a...
Bella
Procházeli jsme okolo něho. Díval se na mě, ale já se schválně koukala jinam. Emmet a Jasper byli z obou mých stran, kdyby sem se nemohla udržet. Ale kupodivu to nebylo tak silné jako včera. Když jsme byly už ve uvnitř Alice se mě hned zeptala:
,,Bello jak je ti?“ S takovou strastí, že mě to rozesmálo. Ale pak se stalo něco co jsme nečekala. Před námi se objevil on.Edward.
,,Chceš něco?“ Řekl hrůzostrašným hlasem Emmet.
On se ani nehnul, ani nedal na sobě nic znát. ,,Můžu si s tebou promluvit,Bells?“
Zeptal se mě a já nedokázala skrýt svůj údiv, strach a radost? Nevím...
Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pravda bolí a co láska, ta nebolí? 7:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!