A hned je tu i 6. kapča, tak co? Myslíte si, že je něco s Edwardem špatně? Jo, jo život není spravedlivý. :( Ale aspoň se snažíme ho vylepšit, takže si kapču užijte - Nikysek17
04.10.2009 (14:15) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1703×
A tak ubíhal celý týden. Pokaždé když jsme ráno dorazili na parkoviště tak na nás koukli všichni lidi. Buď to koukali na naše auta nebo na nás a ta svou touhu neskrývali a svůj zájem? Byl přímo napsaný na jejich čelu. Emmet si vždy přitáhl Rosalie k sobě a pro sebe se usmál.
Jenže já nechtěla vidět ty pohledy bezvýznamných lidí, ale chci vidět jeho. Jestli je takový jaký býval, nebo jestli se změnil a našel si jinou za tu dobu co jsem byla pryč. Nevím, ale Chi to vědět. Hned. A pak ho uvidím. Vystupuje z auta a pohled má zabodnutý do zemi. O něčem usilovně přemýšlí a drží si pravé zápěstí. Proč? Odlepí svůj zrak od země a jde pomalým krokem ke škole. Nerozhlíží se a jde si po svém. Ani nevidí, že tu stojím. Někdo mě poklepe na rameni – Jasper ,,Bolí tě to hodně viď?“
Pro tohle není co odpovědět. ,,Ano strašně moc, ale já už nevím co dělat.“
Začnu si prohlížet budovu školy a doufám, že Jasperovi dojde, že toto téma považuji za ukončené. Protože pro mě je. Tady ve škole se nechci bavit o lamači dívčích srdcí, který se vůbec nepodobá tomu koho jsem znala. Naše skupinka jde do školy a zase přitahuje pozornost. Kdy to skončí? Nikdy jsem nechtěla být středem pozornosti.
A sakra dnes mám máme chemii a on tam bude. Jdu tedy zase s Emem na hodinu a sedneme si na svá místa. ON už tam seděl. Byl tam a koukal se z okna. Pořád si držel zápěstí a obličej měl bez výrazu. Sedla jsem si a zase se chvíli bavili s Emmetem o týhle škole. Prý se mu moc líbí jak mu obdivujou jeho auto.
,, A komu by se to nelíbilo, že jo?“ Hájil se.
Ušklíbnu se a zachytím jeho pohled. Ale neodvrátí se – jak bych čekala – ale vpíjí se mi do očí a vypadá to jako ba hledal odpovědi. Nevydržím to. Uhnu jako první. Musím. Moc to bolí. ,,Strháváš na sebe pozornost“ Šeptne ke mě Emmet.
A opravdu skoro všichni žáci ve třídě pozorují jak si prohlížím JEHO. Jenže on se pořád na mě koukal. Ale už tam bylo něco jiného. Místo otazníků tam byly otázky a pořád ta bolest. Stisknul opět svoje zápěstí a odvrátil pohled.
,,On to ví“ Syknu k Emmetovi.
,,Co ví?“
,,Ví kdo jsem“
,,Jako kdo jsme?“ Asi nechápe, ale v očích se mu objeví panika.
,,Ne kdo jsem já“ Upřesním mu.
,,JO aha“ Uklidní se. Nikdy nechápal opravdové city. TO jsem mu záviděla. Taková bezstarostnost. Ach jo.
Hodina uběhne jako voda a mě se pořád místo vzorečků solí, míhá v hlavě ty jeho oči. On to musí vědět. Jsme si jistá. Nevím proč, ale jsem trochu ráda.
Na chodbě potkám Jaspera s Alicí. Jasper se ode mě odtáhne.
,,Promiň“ Omluvně se usměje.
,,V pohodě, necítím se dobře“
,,Nechceš jít domů, nebo na lov?“ Zeptá se hned Alice se starostí.
,,Ne, ne v pohodě, je pondělí, to zvládnu, neboj se“ Jako důkaz se usměju a jen pohledem zabloudím do třídy a vidím, že tam pořád je. Pořád sedí a nehnutě vyhlíží z okna.
„Co tam asi dělá?“ Uvažuju na hlas.
Všichni se po sobě starostivě koukli.
,,Vážně si v pohodě?“ Ujišťuje se Rose.
,,Ale jo, to bude v pohodě“
Zazvoní a Edward se zvedne ze židle a jde na další hodinu. Projde okolo mě a já myslím, že snad upadnu. Hlava se mi zatočila, koleny se mi podlomila a myslela jsem, že jdu do mdlob.
Ve mě se vzdouvala vlna chtíče. Chtíče po jeho krvi. Jako by vyvolal všechnu našetřenou sebekontrolu za celé ty roky a jeden pouhý člověk a všechno to začne nanovo. Ve mě se udávala bitva. Na jedné straně bal hodná holka, která ho chtěla nechat být a hledět si svého a druhá strana byla jiná. Chtěla ho, strašně ho chtěla. Bylo to jako led a oheň. Kdy myslíte, že vyhrává? Oheň hrozivě vzplál a led se úplně vypařil. Zbyl tam jen ten oheň co ho strašně chtěl. Nevědomky jsem se rozešla za ním a už už ho doháním, ale Emmet mě chytí a odtáhne mě na holčičí záchodky.
,,Co to s tebou sakra je?“ Řekne naštvaně. ,,Takhle jsem tě ještě neviděl“
,,Já nevím co jsem to chtěla....když on tak....voní...a já ho chtěla...“ Nevěděla jsem co říct.
Jiné holky ze záchodků utíkali a křičely nadávky jako – ůchyláku, Kreténe co tu děláš? , asi sis spletl dveře ne?, nebo - si mužatka?
Emmet se otočil na patě a odběhl za ostatníma. Jen já tam stála. Nohy mě neposlouchali a já se svezla po zdi na zem. Rukama jsem si obejmula kolena a hlavu o ně opřela. Chtělo se mi brečet. Přála jsem si aby mi tekli slzy po tváři,ale nešlo to. Chtěla jsem ukázat svoji bolest...
Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pravda bolí a co láska, ta nebolí? 6:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!