Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravda bolí a co láska, ta nebolí? 3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Pravda bolí a co láska, ta nebolí? 3Tak a jsem tu zas zpátky, Bella se dozví, že už nikdy se nevrátí k edwardovi a že se z ní stal upír, jinak opravdu moc díky za komentáře moc mě povzbudili ve psaní a jestli budete chctít abych napsala další tak mi to prosím napiště do komentíků, díky moc :D

18.09.2009 (20:15) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1177×

Nevím co jsem mi chtěla říct, ale najednou jsem sála u něj a položila mu ruku na rameno.

,,Víš, já se na tebe nezlobí-“ umlčel mě tím, že mi položil prst na pusu.

,,Ty ještě nevíš, čeho jsem se dopustil“ Zašeptal a podíval se mi poprvé za tu dobu do očí.

,,A čeho si se vlastně dopustil? Jen jsem měla chvíli křeče“ Pokrčila jsem rameny a chtěla se tomu usmát a hodit to za hlavu. Jenže mě zaujali jak se na mě všichni koukali jak na blázna.

,,Nebo něco víc?“ Zeptala jsem se ihned.

,,Pojď se  mnou do pracovny prosím“ Zvedal se Carlisle a  pobízel mě rukou ať jdu za ním.

Po všech jsem se ještě rozhlédla a vyšla za ním. Procházeli jsme úchvatnou chodbou. Všude plno květin, malovaných obrazů a skla.

,,je to tu úžasné“ Řekla jsem, ale to už Carlisle otevíral veliké dřevěné dveře se s pozlacenou klikou a rámy.

,,Jsou to jediné dveře v domě v tomhle stylu. Chtěl jsem si na památku dovést něco t Itálie.“

Řekl trochu ztichlým hlasem a šel dovnitř. Když jsem nakoukla do jeho pracovny málem mi spadla brada. Takové množství knih co tam Carlisle měl snad nemají ani v muzeum pradávných knih nebo co. Všechny byli pečlivě uložené v přihrádkách a podle jmen. Nechápu jak v nich může mít takový pořádek. Na stole ležela poho pouhá jedna kniha. Její vazba nebyla už tak dobrá, takže musela být velice stará.

,,Posaď se“ Poradil mi. Až teď jsem si uvědomila, že civím na jeho knihy a on vyčkává, až bude moc mi říct všechno co chce. Posadila jsem se na jednu dobře vypolstrovanou židli a čekala. Podíval se na mě trochu smutně, ale pak ten strach skryl za klid.

,,Nikdy se mi tohle neříká snadno, ale život co si žila před tím se nevrátí.“

Chvíli jsem stravovala to před tím a nevrátí. Ihned se mi vybavil Edward a ty šťastné chvíle a ta poslední chvíle – kdy se  mi zhroutil svět.

,,Takže, jsi....“ Nevím na co, ale musel sbírat odvahu,,......Jsi Upír“ Řekl nakonec.

Jsem upír. To je toho.COŽE? Počkat to není možné.

,,Nechápu proč si ze mě děláte srandu“ Vyskočila jsem ze židle a měla se k odchodu.

,,Počkej, to není sranda, ale pravda. Necítíš se jinak než před tím jak tě Emmet kousnul? Jestli teď odejdeš do města zabiješ spoustu nevinných lidí. Jejich krev tě bude vábit. Ty se neovládneš. Posaď se a já ti vše vysvětlím“ Řekl s jistou nervozitou.

Položila jsem ruku na kliku a chvíli se musela soustředit, ale otočila se a zpátky si sedla.

,,Naše rodina, nezabíjí lidi, přežíváme na zvířecí krvi, neboj se“ nechtěla jsem mu  do toho skákat, takže jsem pouze mlčela.

,,Budeme ti pomáhat všechno zvládat, pouze když se k nám přidáš a nebudeš zabíjet lidi“ Významně se na  mě podíval a čekal.

,,Nechci zabíjet lidi“ Řekla jsem mu rozhodně. Nechci být vrah.

,,Dobře“ Usmál se a zvedal se. Napodobila jsme ho a také se zvedala. Vedl mě do obýváku, který byl teď byl prázdný, až na Esme.

Kouzelně se na mě usmála, i když viděla jsem v jejích zlatých očích tu lítost.

,,Bello, ukážu ti tvůj pokoj“ Vzala mě jako matka za loket a  vedla mě zase to krásno chodbou do pokoje. Otevřela, už ne tak masivní dveře, ale přeci jen byly z černého dřeva. Pokoj byl vymalovaný broskvovou barvou. Nábytek byl do dubového dřeva. Na celá jedna stěna byla prosklená a venku na pokoj byl propojený balkon.  Ale to co zaujalo můj pohled byla postel s nebesy a žlutým povlečením. Nemohla jsem popadnout dech – taková krása.

,,Tak co líbí?“ Ozvala se Esme pořád u dveří.

,,Líbí? Je to krásné Esme, moc děkuju“ Přiběhla jsem k ní  a objala ji. Usmála se a pak mi pohled spočinul na dalších dveří.

,,Co jsou ty dveře?“

,,Alice si vydupala abys tu  měla šatnu“ Pokrčila rameny a zavřela za sebou dveře.

Je to jako by zabouchla dveřmi za mým starým životem a zavřela mě v životě, který už nebudu smět opustit....

Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pravda bolí a co láska, ta nebolí? 3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře