Tak tu mám další povídku. je samozřejmě o Belle a Edwardovi, jen oba jsou lidé, ale jeden z nich se promění, ale kdo? A co naruší jejich lásku?NO myslim, že víc si přečtete v článku :)
07.09.2009 (15:30) • Nikysek17 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1430×
Může být život ještě lepší? Ne. Mám vynikající známky, mám milujícího otce i matku. Bohužel matku pryč na cestách. Mám svůj pokoj a svého kluka Edwarda. Je úplně boží. Jen doufám, že není vidět jak jsem z něho vedle, když ho vidím. Víte, on je tak krásný až z toho bolí oči, ale je to člověk a MILUJE MĚ. Ze všech dívek na škole si vybral mě. Vybral si dívku s hlubokýma očima a dlouhými, hnědými vlasy po pás. Jak já ho miluju. Miluji ho k zbláznění a to teprve spolu chodíme chvíli. On je straší o rok – je mu 18 let a mě je 17 let.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jenže toho dne co jsem si tohle myslela se všechno pokazilo. Teď tu jen sedím v slzách a na srdci mě bolí ten kámen co budu muset sebou nosit, než se tohle období přes nás přenese.
Stalo se to nějak takhle, nechci si na to pamatovat živě.-
,,Ahoj, lásko“ Pozdravil mě jako jiný den a mlaskl mi jednu na tvář.
,,Ahoj Edwarde“ A usmála se. Proč vždycky když mě vidí tak se mu rozzáří oči? Asi mě tohle nikdy nepřestane zlobit. Nabídl mi ruku a já ji s chutí vzala. Propletli jsme si ruce a vyšli k budově. Lidi okolo nás už se přesto přenesli, že chodím s Edwardem. Holky ještě dlouho poté mě propalovali pohledy a někdy se mi zdálo, že i kluci na Edwarda. Ale to se mi nejspíš muselo zdálo. Bylo docela teplo a já stejně neměla bundu, takže jsem se nemusela zdržovat a vyrazila rovnou na své místo. Sedla si a čekala na Edwarda. Jenže ten stále nešel. Nelíbilo se mi to být tady sama bez něj.
,,Hej Bells víš, že mají přijít nějaký nový?“ Křičel na mě Mike. Zakývala jsem hlavou na souhlas, ale neměla jsem páru, že někdo nový má přijet do tohohle zapadákova. Mávla jsem nad tím rukou a zvedala se, abych našla Edwarda. Vyběhla jsem ze třídy a to co jsem viděla mi změnilo život. Ta nejdrzejší a nejhezčí holka ze školy Amy Lontaciová se plazila po Edwardovi. Líbali se a Edward nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Opírali se o zeď a mezi polibkem se Amy pousmála. Edward jí ze sebe strhnul a v očích hněv. Viděla jsem ty blesky, které házel kam se podíval. Amy se za sebou chichotala. Vzala si pramínek svých havraních vlasů a hrála si sním. Jen Edwardovo pohled spadl na mě ihned se změnil. Měl v očích strach a lítost? To nevím, ale je mi to jedno. Už je mi to jedno. Skočila jsem do třídy vzala si své věci a zase vyběhla. Slzy se mi řinuly po tvářích, ale já se za ne nestyděla. Ať každý vidí co dokáže opravdová láska.
,,Bello lásko, počkej, ať ti to vysvětlím“ Křičel za mnou Edward. Neohlížela jsem se a přidala do kroku. Jenže on se tak nevzdal a běžel za mnou. Samozřejmě byl rychlejší než já a doběhl mě. Chytl mě za loket a strhl na svoji stranu. Vzal mě za bradu abych se mi musela podívat do očí. Měl je krásně zelené, jen jim škodil ten smutek co se v nich ukrýval.
,,Nech mě být“ Vytrhla jsem se mu a šla dál ke svému autu.
,,Bello“ Hlesl. Nechtěla jsem ho slyšet. Rozběhla jsem se a konečně byla u svého auta. Motor nechtěl nakopnout, ale po chvíli soustředění se podařilo. Vypálila jsem z parkoviště.....
A to si to pamatuji ještě víc než chci. Ach jo. Sedím tu zlomená a nešťastná. Poddaná svým vzlykům. Nemohla jsem to tu vydržet. Sebrala jsem ze židle svetr a vylezla oknem. Mám okno v prvním patře, ale díky stromu u okna to není tak těžké. Větve byly zdravé a nehrozilo tedy, že by se pod mojí váhou zlomily. Edward takhle za mnou chodíval. Když mě ještě miloval......Ne. Nebudu na něj myslet. Zašla jsem za náš dům a šla prošlapanou cestičkou hluboko do lesa. Cesta ubíhala velmi rychle a já ani nevím kolik uběhlo času. Tuhle část lesa moc neznám. Spíš vůbec. Nade mnou nebe se už zatahovalo a začala mi být zima. Přede mnou se ale mihlo něco zeleného. To nebylo kapradí. Slyšela jsem u nějaký hluk.
,,Emmete ne“ Křičel nějaký hlas.
Naproti mě najednou vyrazil nějaký mohutný a při tom velice krásný kluk. Pohyboval se strašně rychle, ale něco tu bylo špatně. Vypadal pološílený a ty oči plné touhy...Co to má být?
,,Emmete“ křičeli hlasy sborově. Jenže tenhle záhadný kluk se neohlížel. Nedbal na hlasy těch ostatních. Stál ode mě 5 metrů. Ale jen jsem mrkla a stál u mě. Nakláněl se u mě a chtěl mě políbit. Změnil směr a on....to se mi zdá....Ale ano, cítila jsem jak se kůže na mém krku pod jeho zuby protrhal jako nic. Nemůžu říct jak jsem se cítila, ale co jsem cítila to ano –
Cítila jsem jak každou vteřinou ze mě vyprchává život...a já se blížím smrti.
Odpouštím ti Edwarde a miluju tě. – má poslední myšlenka a pak se stalo něco divného, co jsem nečekala....
Autor: Nikysek17 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Pravda bolí a co láska, ta nebolí? - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!