Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibek od Edwarda s příchutí kouře 5

19.09.2009 (14:15) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4209×

Bella:

Po tom co se moje láska na mě bolestně podívala moje tělo zachvátila neuvěřitelná bolest. Prostupovala mnou jako neviditelný oheň, který nedokážu uhasit. Dala jsem si dvě a dvě dohromady. Tak chytrá jsem být nemusela. Ani vnímavá. Sklonil se nade mnou. Ucítila jsem jeho ledový dech na svém krku a bolest na krku. Udělal přesně to co nechtěl. To co rezolutně odmítal. Co bylo proti jeho přesvědčení. Nechtěl zničit moji duši. Jenže já chtěla být navěky s ním. Nechápala jsem proč on ne se mnou. Co jsem mu udělala tak hrozného, že mě tak zatracoval. Teď, ale udělal to co bylo správné. To co se mělo stát už dávno. Ne pro moji bezpečnosti, ale pro jeho klid duše. Chtěla jsem, aby se kvůli mně tolik netrápil. Milovala jsem ho víc než svůj život. Potom co mi udělal Jacob. Můj nejlepší přítel. Láska k Edwardovi ještě více vzrostla. Pokaždé když mi ubližoval, když mě zneužíval a nutil mě dívat se mu do očí, představovala jsem si v nich dveře. Dveře co vedli do zahrady. Přenádherné zahrady v níž čekal Edward s nataženou rukou a kouzelným úsměvem. Jeho oči zářili štěstím a čekaly jenom na mě. Až to všechno přetrpím, budu jenom s ním. Tohle mě celé ty týdny drželo nad vodou. Myšlenka na Edwarda. Na moji lásku. Všechno jak se říká má svůj důvod. To co jsem musela prožít, měla svůj důvod. Ten důvod byla tahle chvíle. Ta chvíle kdy mě konečně moje láska promění v upíra. Jenže to nebylo jako když mě kousnul James. To se tehdy přemohl, dokázal přestat sát moji krev, jenže teď to bylo jiné cítila jsem jak z mého těla naprosto vyprchává všechen život a nemám život. V břiše mě nepříjemně tlačilo. Jako by se ze mě snažilo něco vytlačit ven, ale zároveň mě to chránit. Dávalo mi to sílu, ale taky mi ji to ubíralo na moji ochrano. Bylo to stresující. Ucítila jsem na sobě další tělo a odlétla jsem o kus dál kde jsem narazila prudce hlavou o zem.

Dobu jsem však o sobě nevěděla, ale to pálení o sobě dávalo hodně znát. Edward mi to popisoval jaké to pro něj bylo, jenže tohle se s tím nedalo vůbec srovnat. Cítila jsem jak mi kůže a vnitřnosti hoří. Cítila jsem svoje vlastní spálené maso. Nemohla jsem tomu ani uvěřit, ale položila jsem si ruce z posledních sil na břicho. Dodávalo mi to sílu. Přestávala jsem všechno okolo sebe slyšet a vidět. Byla jsem jenom já a moje neuvěřitelná spalující bolest co byla doslova hmatatelná. Nemohla jsem se jí zbavit, ale myšlenka na to, že až skončí za dlouhé tři bolestivé dny už navždy budu se svou láskou. Se svým Edwardem. Mým andělem. Mým strážným andělem. Mým bohem. Mou dokonalou sochou, takovou jakou budu i já. Jen co přetrpím tu přeměnu.

Zdál se mi krásný sen. Sen o tom, že jsme s Edwardem v nebi. Kde už nám nemohl nikdo a nic ublížit. Nikdo se nesnažil mezi nás dostat a rozvrátit naši lásku. V tom ráji naše láska přenádherně kvetla. Jako dokonalá růže co dostávala jenom to nejlepší. Tu neprůzračnější křišťálovou vodu z horského jezírka kam jsme společně chodili s Edwardem koupat. Ozařovali ji ranní jemné sluneční paprsky. Leskli se na krůpějích ranní rosy. Ta růže rostla společně s naší láskou. Lehávali jsme vedle ní a dívali se na sebe. Nikdy se mi takový sen nezdál. Byl tak krásný a já si přála, aby neskočil, prostě pokračoval dál.

Jenže i ve snu mě dostihla ta bolest. Nevěřila bych, že i ve snu se tohle může stát. Víte, že jste ve snu, utečete do něj před realitou, ale ta realita vás dostihne i v něm. Aniž by to ten se postřehnul. Jenom vy víte co se děje. Zkroutila jsem se bolestí, ale automatiky jsem si ovinula bříško. Edward byl hned u mě. Vzal mě do náručí. Hladil mě po vlasech. Ladnými kroky mě přenesl k vysoké trávě, do které mě lehce položil, byla měkká jako moje postel. Najednou jsem si připadala jako doma. Jeho pohled byl tak bolestný. Trápilo mě to, ale pálení zachvacovalo moje tělo. Edward se podíval na místo vedle mě. Jako by tam někdo seděl. Nechápala jsem to.

„Alice co se to děje? Vidíš něco? Vidíš její budoucnost?“ Z posledních sil jsem otočila hlavu tím směrem, ale Alici jsem tam neviděla, ale na obou rukách jsem cítila chlad, i když mě nikdo nedržel. Bylo to čím dál divnější. Pak to se mnou prudce trhlo a všechno to pěkné bylo pryč. Cítila jsem cigaretovým kouřem nasáklý pokoj. Za ruce mě opravdu někdo držel. Bolest se každým okamžikem stále více ještě stupňovala, jed konečně doputoval k mému milujícímu srdci. Nastal okamžik pravdy. Dostala jsem najednou strach. Bála jsem se jestli až bude přeměna budu stále stejná. Nemyslela jsem po fyzické stránce, ale jestli moje duše bude pro Edwarda pořád ta, kterou tolik miluje. Záleželo mi na tom více, než na všem ostatním. Chtěla jsem kvůli němu zůstat stejná. Ta stejná Bella kterou on tolik miloval a záleželo mu na ní.

Poslední záchvěv bolesti. Poslední bušení mého srdce. Naposledy jsem se zaposlouchala do svého srdce. Do úderů lidského srdce, které tlouklo pro lásku mezi upírem a člověkem. Chystalo se umřít, aby mohlo nastoupit mrtvé srdce, které bude milovat více a navěky věků.

Buch, buch, buch, buch…buch…buch……buch…………buch……………………… a

Buch, buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch..buch.

Moje srdce! Ono nepřestalo bít! Dokonce bilo rychleji! Bylo rychleji než moje lidské srdce! Nemohla jsem tomu uvěřit. Bála jsem se otevřít oči. Věděla jsem, že se po proměně zdokonalí všechny moje smysly. Čich už zapracoval. Zápach v mém pokoji byl snad stokrát horší. Jak jsem se mohla uchýlit k něčemu tak odpornému jako je kouření? Jak? Ale na druhou stranu mě to dostalo do této velice prekérní situace. Čichala jsem dál, někdo tu ještě byl dvě osoby. Tedy dva upíři. jejich nasládlý zápach. Mě šimral v nose. Jeden byl jemný a přátelský, to musela být Alice. Má drahá kamarádka. Ta nejlepší přítelkyně, která by mne nikdy neopustila a udělala cokoli pro moje štěstí, pokud bych za to s ní šla nakupovat. Ta druhá vůně, v mém těle vzbouřila hormony. Rozproudila krev. Zrychlila srdce. Jen nepatrně rychle, které už tak tlouklo jako křidélka nějakého ptáka. Jako by moje srdce byla křídla drobného kolibříka. Bylo to zvláštní. Tělem mi projel náboj. Vdechla jsem opět tu vůni. Vzbuzovala ve mně touhu a chtíč. Jediný, kdo takto mohl vonět mohl být jedině moje láska. Můj vyvolený. Můj Edward.

Edward mi pevněji sevřel ruku, nebolelo to, ale stále to studilo. Proti své vůli jsem sykla a konečně otevřela oči. Opravdu jsem ležela ve svém pokoji. V domě svého otce Charlieho. V deštivém městečku Forks, ve státě Washington. Všechno bylo tak dokonale ostré a jasné. Přesně jak popisoval Edward. Podívala jsem se na vyděšenou Alici. Mohla na mě oči nechat. Pomalu jsem se posadila. Oba sledovali každý můj drobný pohyb. Vlasy se mi rozlili po ramenou jako tekuté zlato. Alice si mě prohlížela do nejdrobnějšího detailu. Zkoumala oči, tvář, tělo, prostě všechno. Jako by se ujišťovala, že jsem to stále já a ne nikdo jiný. Konečně jsem se otočila na něho. Vpila jsem se do jeho tmavě hnědých očí, které přímo křičeli už po lovu. Toužila jsem, zajít si s ním na lov. Konečně ho vidět v akci jak loví a poprosit ho, aby to naučil i mne, ale něco ve mně bylo silnější. Hromadilo se to. Stoupalo to. Chtělo to co nejdříve ven. Prostě jsem to udělala. Bez dalšího varování jsem se na Edwarda vrhla. Povalila jsem ho na zem.

Alice na to nestačila zareagovat, kdyby stačila možná by si myslela, že mu chci nějak ublížit. To jsem, ale nechtěla. Jediné po čem jsem toužila bylo se s ním pořádně přivítat. Přišpendlila jsem ho k zemi a obkročmo si na něj sednula. Rukama ho ještě za ramena přitlačila k podlaze. Nevěřícně a vyděšeně na mě hleděl. Díky tomu, že mi nemohl číst myšlenky nevěděl co chci udělat. Rychle jsem se k němu sehnula a naše rty se setkali v prvním nesmrtelném polibku, který trval snad věčnost. Nemohla jsem se od své lásky odtrhnout, ale pomalu mi docházel vzduch. Jenže když zapojil do našeho polibku jazyky, ještě chvíli jsem to vydržela než jsem se zase nadechla a pokračovala v dalším polibku a další a zase dalším. Líbala jsem ho pořád dokola. Ochutnávala jsem jeho dokonalé rty a bylo mi jedno, že jsou pro mě stále ledové, že v mém těle stále koluje krev. Nevěděla jsem co jsem zač, ale něčím jistá jsme si byla. Láskou k němu. Láskou která nikdy nepřestane.

Po hodině neustálých polibků a něžných vášnivých dotyků při kterých se Alice raději vzdálila a my jsme se přemístili na postel, mě Edward od sebe něžně odstrčil. Vytáhnul z obvyklého místa teplou deku do které mě zabalil. Přitáhnul si mě do náručí a já mu ležela spokojeně na hrudi. Nikdy jsem si nepřipadala tak spokojená jako teď. Natáhla jsem se k dalšímu polibku, ale odmítnul. Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Víš jaké máš oči Bello? A co tvoje srdce?“ vymotala jsem se z deky a vyrazila k zrcadlu. Čekala jsem rudé oči. O srdci jsem věděla, že bylo bijící, takže asi nebylo upírské, ale Edward mě kousnul, tři dny mě stravovala neskutečná bolest. Můj sluch, čich a zrak se zdokonalili. I pohyb byl dokonalejší. Nepochybovala jsem o tom, že byl ze mě upír, ale to srdce se z toho prostě nějak vymykalo. Pevně jsem sevřela víčka. Ladným krokem jsem došla až k zrcadlu. Chvíli vyčkávala a dodávala si odvahy. Objaly mě ledové paže. Lehce jsem si oddechla. S ním mi bylo hned lépe. Velice pomalu jsem otevřela oči a zůstala na sebe hledět s pusou dokořán. Moje oči nebyli rudé, ani karmínové a ani červené. Už vůbec neměli žádný odstín červené, ani zdaleka. Ani hnědou. Vůbec se to k ní neblížilo. Moje původní barva zmizela. Bylo to jako by jste dali na tmavou barvu světlou a váš experiment se povedl na tisíc procent. Měla jsem pomněnkově modré oči. S bílým bělmem přímo zářili do okolí. Nikdy jsem takovou modrou neviděla. Takové se nosili jenom kontaktní čočky, ale ani ty nebyly tak zářivé.

„Jsou tak…“

„…zářivé.“ Políbil mě na krk, přejel mi mráz po zádech jako už tolikrát. Jenže tohle bylo jiné. Úplně jiné. Už jsem se necítila jako člověk, ale asi ani ne jako upír, protože jsem asi upír nebyla. Stále mi tlouklo srdce. Cítila jsem, že mi tloukne srdce, ale ještě něco. Něco zvláštního. Nebyla jsem sama. Nemyslela jsem tím Edwarda. Byl tu ještě někdo nebo něco. Netušila jsem, ale kdo nebo co to je a jak moc je mi to blízko. Možná to třeba bylo vysvětlení mého stavu? Nebo třeba taky nebylo a já si to jenom namlouvala, abych vysvětlila nevysvětlitelné. Přestala jsem se tím raději zabývat. Raději jsem se zabývala Edwardem. Tlačila jsem ho směrem ke své posteli. Nevěděl na co myslím, ale já přesně věděla co se bude dít. Začali jsme se líbat. Věděla jsem, že to chci víc než cokoli víc.

„Bello jsi si jistá, nemáš třeba žízeň?“

„Ne.“ Umlčela jsem ho polibkem a pomalu mu svlékala košili. Jeho hruď byla tak ledová. Nemohla jsem tomu odolat a zasypávala ji polibky. Edward hlasitě vzdych.

„Bello máš krev.“

„Ale ty jsi mě kousnul Edwarde, jed mě přeměnil, sice ještě nevíme na co, ale buď si jistý, že člověk už nejsem.“ Pomalu jsem mu rozepnula kalhoty. Vzhlédla jsem. Edward zavřel oči a zaklonil hlavu. Za chvíli bylo jeho oblečení na zemi. Stejně jako moje. Přejížděl po mém těle ledovými prsty. Zkoumal každičké místečko, každičký centimetr mé nové kůže, která byla dokonalá stejně jako ta jeho. Bělostná a jemná, ale ne tak pevná.

„Tvoje tělo je teplejší než když jsi byla ještě člověk, ale chladnější než vlkodlak.“ Zachvěla jsem se při posledním slově. Okamžitě mě objal a políbil mě. Bylo mi jedno, že je chladný, toužila jsem se s ním milovat. Milovat se s tím koho miluji z celého srdce a za koho bych položila svůj život. Milovat se s ním, protože chci, ne proto, že chce on. Zahlédla jsem v jeho očích obavu jestli smí. Přikývla jsem. Naše těla se spojila v dokonalé souhře.

S Edwardem to bylo dokonalejší než s Jacobem. Ten byl surový a násilnický. Moje láska, můj Edward byl jemný a pozorný, líbal mě, hladil. Připadala jsem si v ráji. Sex mi připadal jako jenom akt. Nic romantického, ale on ho vysadil na vyšší laťku. Nemohla jsem tou uvěřit. Něco tak dokonalého. Cítila jsem jak jsme oba dosáhli konce, objevila se však hned potom strašná bolest v břiše. Prvně jsem myslela, že kvůli Edwardovi, ale on byl jemný. Nemohlo být z jeho strany. Odstrčila jsem ho od sebe a schoulila se do klubíčka, sužovaná šílenou bolestí. Edward přese mě přehodil deku.

„Bello lásko, co jsem udělal?“

„Nic ty nic.“ Kňukla jsem bolestně. Během chviličky byl oblečený vzal mě do náručí stále schoulenou do klubíčka. Chladil mě na čele, ale nepomáhalo to.

„Bello co se to děje?“ znovu jsem ho od sebe odstrčila a odběhla do koupelny zvracet. Stačila jsem za sebou zamknout. Zvracela jsem dlouho. Nevěděla jsem kde se to ve mně bralo. Edward celou dobu klepal na dveře a prosil, abych ho vpustila dovnitř. Seděla jsem sklesle vedle mísy. Bylo mi vážně pod psa. Vztekle jsem zavrčela. Začala jsem na prstech počítat dny od poslední návštěvy. To přece není možné. Ne! Zavrtěla jsem hlavou a položila si ruku na břicho.

„Bello otevři dveře prosím.“ Opatrně jsem se zvedla. Západka cvakla, dveře rozlétli a Edward vlétnul dovnitř. Okamžitě mě opadl do náručí. Zkoumal jestli mi něco není. Moc se o mě bál. Na jeho místě bych dělala totéž. Taky bych se o něj bála. Milovala jsem ho nadevše.

Zvednul mi bradu a zadíval se do mé tváře. „Co ti bylo? Mohl jsem snad za to já?“ jeho hlas byl tak starostlivý. Nemohla jsem mu odolat, ale ničím jsem si nebyla jistá. Třeba to bylo jenom spojené s mým podivným stavem. Jistá jsem si byla tím, že nejsem upír. Nebyla jsem upír. Trápilo mě to. Chtěla jsem přijít na to co ve skutečnosti jsem. Chtěla jsem mu konečně říct, že vím co jsem, ale nešlo to, protože žádný z nás to nevěděl. Žádný z nás.

„To ani neříkej. Byl jsi skvělý. Nebylo mi dobře a…

<<< SHRNUTÍ >>>

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Polibek od Edwarda s příchutí kouře 5: