Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po zbytek věčnosti? - 3.část

11.10.2009 (20:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1231×

Prostě ty dveře otevřu. Klepaly se mi ruce nervozitou, ale zvládla jsem chytit za kliku a pomalu otevřela dveře. Naskytl se mi nevšední pohled. Musela jsem párkrát zamrkat, abych se přesvědčila, že se nevzbudím ze snu.

….

Nevěřila jsem svým očím, celý pokoj byl jak vyměněný. Všude po místnosti byli rozestavěné hořící svíčky a poházené lístky růží. Uprostřed místnosti byla velká postel se zlatým povlečením, všechen nábytek k sobě pasoval. Samým údivem jsem zapomněla dýchat, uvědomila jsem si to až tehdy, kdy mě začali plíce pro nedostatek vzduchu nepříjemně pálit.

,,Páni.‘‘ vydechla jsem. Ani zdaleka to nevystihovalo, jak se mi to líbilo.

,,Líbí?‘‘ zašeptal mi Edward u ucha a zavadil o můj ušní lalůček. Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě k němu blíž. V jeho objetí mi bylo příjemně, jako nikdy. Otočila jsem se k němu čelem a dívala jsem se mu do očí, bylo v nich tolik lásky a touhy. Vyhledala jsem jeho rty a přitiskla jsem na ně ty své. Líbal mě vášnivě, zajel mi rukou do vlasů a druhou sjížděl po mém boku směrem dolů. Přestala jsem vnímat okolí a celé se oddala našemu polibku. Nadzdvihl mě ze země a vysadil mě na něho, obmotala jsem mu nohy kolem pasu, nepřestávajíc ho líbat. Přešel pokoj k posteli a pomalu mě na ní položil, jako křehkou porcelánovou panenku, kterou může každým pohybem rozbít. Opatrně si lehl na mě. Odtáhl se ode mě a věnoval mi nádherný usměv, úsměv jsem mu opětovala, ale ani trochu se nepodobal jeho. Chytla jsem ho za límeček a přitáhla si ho zpátky k sobě. Rukama jsem hledala knoflíčky jeho košile. Jeden po druhém jsem je začala rozepínat. Mé srdce bilo jako pták uvězněný v malé kleci.

Sundala jsem mu jeho košili a shodila jí na zem. Jemně mne nadzvedl aby mohl chytit zip od šatů na mých zádech. Začala jsem zrychleně dýchat, proto se přesunul na můj krk abych se mohla nadechnout. Sundal z mého těla šaty a jen mi zůstalo odvážné prádýlko od Alice. Teď jsem jí byla vděčná, že mě přemluvila vzít si ho na sebe. Přesunula jsem se k Edwardově pásku a začala ho rozepínat. Oba dva jsme leželi na posteli ve spodním prádle a zrychleně dýchali.

Během pár minut, jsme byli oba nazí. Naše těla se navzájem dotýkala, ale přesto mi připadalo, že není dostatečně blízko. Přitáhla jsem si jeho rty na ty mé z mých ňader. Jen co se naše rty dotkly, spojil naše těla v jedno. Po těle se mi rozlil pocit štěstí a spokojenosti. Konečně, po tolika měsících jsem dosáhla svého.

Cítila jsem jak se mi napjali všechny svaly v těle. Edward začal přirážet rychleji. ,,Edwarde…‘‘ zasténala jsem a prohnula se v zádech. Moje nehty se zarývali do kůže na jeho zádech. Edward dosáhl vyvrcholení pár chvil po mě.

Probudili mě paprsky dopadající na mojí nahou kůži nepřikrytou dekou. Pomalu jsem otevřela oči, abych se přesvědčila, že to nebyl pouze sen. Rozhlídla jsem se po místnosti a zalil mě pocit úlevy. Místnost vypadala stejně jako včera. Všude kolem byli vyhořelé svíčky a mojí kůže se lehce dotýkali kvítky růže. Kromě růží mě na kůži studili lehké Edwardovi doteky.

,,Dobré ráno.‘‘ zašeptal něžně a políbil mě na rameno. Přetočila jsem se, abych na něj viděla.

,,Dobré.‘‘ odpověděla jsem mu a dala mu letmý polibek. To ho nabudilo a naklonil se ke mně zpátky. Přetočil se na mě. Neovládl se a pod nátlakem jeho těla mi začali praskat kosti. Edward si to hned uvědomil a byl vmžiku na druhé straně místnosti. Sykla jsem bolestí, a chytla se na místě, kde mě to bolelo. Měla jsem asi zlomený žebro a pravou nohu. Podívala jsem se po Edwardovi. Nikdy nezapomenu na ten pohled plný bolesti, která ho spalovala.

,,Promiň, nechtěl jsem ti ublížit.‘‘ omlouval se mi. Věděla jsem jako bolest mu to způsobuje, nechtěla jsem aby si to vyčítal, byla to nehoda.

,,Já vím Edwarde.‘‘ Promluvila jsem k němu a přejela mu dlaní po tváři. ,,Mi-‘‘ chtěla jsem mu říct, ale neřekla. Mnou projela bolest, když se dotkl zlomeného žebra. Rychle sundal prsty pryč. Zaťala jsem prsty do pěstí, aby na mě bolest nebyla poznat. ,,Miluju tě.‘‘ zašeptala jsem a přemáhala jsem bolest. Asi to na mě poznal.

,,Půjdu zavolat Carlisleovi.‘‘ prohodil pouze a zmizel z místnosti. Než se stačili zaklapnou dveře byl zpátky i s mobilem. Posadil se na kraj postele a vytočil číslo. Mluvil strašně rychle, nerozuměla jsem ani slovu. Zaklapl telefon a zničeně se na mě díval.

,,Za chvíli přijedou, během půl hodinky by tu měli být.‘‘ prohodil ke mně. Slyšela jsem v jeho hlase tu bolest, kterou se snažil zakrýt. Měla bych se obléknout. Nemůžu tu být nahá. Stačí, že i tak si ze mě bude Emmett bude dělat srandu. Kdyby mě viděl nahou, nevyhnula bych se jeho poznámkám ještě hodně dlouho. Natáhla jsem ruce a položila jsem je na postel abych se mohla opřít a zvednout. Edward to zpozoroval a opatrně mě zatlačil zpět do polštáře.

,,Musíš být v klidu, žebro by mohlo něco propíchnout.‘‘ vysvětlil pouze a zase se odtáhl. Nedotýkal se mě pokud to nebylo nutné.

,,Chci se obléct.‘‘ dala jsem mu vysvětlení. Asi pochopil a přinesl mi nějaké oblečení od Alice. Pomohl mi se obléct. Navlékl mi spodní prádlo a tričko. Kalhoty ani nepřinesl, bylo to zbytečné a bylo by to bolestivé.

Čekali jsme na Carlislea. Edward nic celou dobu neříkal, jen seděl a měl hlavu ve svých dlaní. Dívala jsem se na něj, nemohla jsem se soustředit na nic jiného. Všechna bolest způsobená mými zlomeninami byla nic. Nic proti té bolesti, kterou mi způsoboval pohled na zničeného Edwarda. Vzpomněla jsem si na své 18. narozeniny, které se změnili během vteřiny v peklo. Vzpomněla jsem si na tu chvíli v lese kdy mě Edward opouštěl. Vzpomínka mi vehnala slzy do očí, které přetekly přes okraj víček. Přes veškeré přemáhání se mi z hrudi prodral vzlyk.

,,Bello, co tě bolí?‘‘ zareagoval hned Edward. Ignorovala jsem jeho otázku. Co když mě zase opustí? Přesně takhle to bylo minule. Začal být odtažitý, nemluvil semnou pokud to nebylo nutné a hlavně byl zničený bolestí. Musím se ho zeptat, chci vědět jak na tom jsme. Zhluboka jsem se nadechla a posbírala všechno odhodlání. Edward se na mě díval, poznal, že chci něco říct.

,,Opustíš mě?‘‘ zeptala jsem se ho. Na každém slově se mi zlomil hlas, i když jsme se snažila ovládat všechny emoce v sobě. Dívala jsem se mu do očí a čekala co mi odpoví. Věděla jsem, že na jeho odpověď čekám jen pár vteřin, ale připadalo mi to jako několik hodně dlouhých hodin. Začal se nadechovat, že něco řekne, ale dřív se otevřeli dveře. Uhnula jsem pohledem a dívala se na dveře. Carlisle je pomalu otevřel a podíval se dovnitř.

,,Můžu?‘‘ zeptal se nesměle. Podívala jsem se po Edwardovi, ale bylo na něm vidět, že už mi neodpoví, ne teď.

,,Samozřejmě, už na tebe čekáme.‘‘ odpověděl Edward a vyhýbal se veškerému očnímu i jinému kontaktu mezi námi. Carlisle se na mě podíval a vyšetřil. Měla jsem pravdu, byla to zlomená noha a žebro. Hrudník mi Carlisle zafixoval, abych sním zbytečně nehýbala a nohu zasádroval, přinesl mi dokonce i berle. Jak mi Alice domluvila měla jsem tady být až do večera. To mi nevadilo, aspoň budu s Edwardem.

Zvedla jsem se, abych mohla jít dolů za ostatními, nebylo mi tady příjemně, když byl Edward duchem nepřítomen. Nemohla jsem sním být o samotě.

,,Kam jdeš?‘‘ zeptal se mě chladně. Podívala jsem se do jeho očí a viděla tu odtažitost. Byla to další ráno do mého srdce, které už se jednou rozpadlo.

,,Dolu.‘‘ řekla jsem pouze a natáhla jsem se pro berle. Beze slova mě vzal do náruče a snesl mě dolu do přízemí k ostatním. Položil mě na pohovku a posadil se do křesla naproti mně.

,,Co řekneme Charliemu?‘‘ zeptala jsem se po pár minutách, kdy mi lezlo ticho na mozek a tak jsem plácla první věc co mě napadla.

,,Měli jsme autonehodu. Při cestě zpátky z Olympie do nás nabouralo auto.‘‘ odpověděla mi Alice na otázku. Měla to asi promyšlený a nebyla to špatná odpověď. Jen jsem přikývla.

,,Museli jste pěkně řádit když jsi takhle dopadla co?‘‘ rýpnul si Emmett, od něj jsem ani nic jiného nečekala. Rose mu vlepila pohlavek a Edward na něj hlasitě zavrčel. Až jsem se skrčila a na rukách mi naskočila husí kůže.

,,Nemáš hlad?‘‘ zeptala se mě mateřsky Esme. Chvíli jsem přemýšlela jestli mám hlad, ale jako odpověď jsem dostala zakručení v břiše, takže jsem souhlasila.

Esme se za chvíli vrátila s plným tácem jídla. Položila mi ho vedle mě. ,,Doufám, že ti to bude chutnat.‘‘ prohodila Esme. Nevěděla jsem co si vzít dřív. Viděla jsem Emmettův znechucený pohled.

,,Promiň, ale já medvědy nejím.‘‘ prohodila jsem k němu. Zahlédla jsem Jasperův úsměv.

,,Já taky ne, já je jen piju.‘‘ poučil mě Emmett. Podívala jsem se na něj. Edward jen hlasitě zavrčel. Dívala jsem sepo Edwardovi, ale ani se na mě nepodíval, jen hleděl nepřítomně z okna.

Poprosila jsem Alici aby mě odvezla domu. Tam jsem Charliemu vylíčili naší lež o autonehodě. Vzal to docela v klidu, když jsme ho ujistili, že je v pořádku. Když byla tma, šla jsem si lehnout do pokoje, otevřela okno a dlouho do noci jsem čekala na Edwarda, který nepřišel. A pak mě přemohla únava a já usnula.

Ráno jsem se šla omýt a obléct. Charlie nebyl už doma, časně ráno jel do Seattlu, kam ho pracovně povolali.

Zazvonil zvonek, tak jsem šla otevřít. Vzala jsem si berle a dokodrcala jsem se pomalu ke dveřím. Rozevřela jsem dveře dokořán a podívala jsem se do očí, které miluju. ,,Ahoj.‘‘ pozdravila jsem ho nejistě a čekala na jeho odpověď.

,,Ahoj, můžu dál?‘‘ zeptal se mě. Jak se mě může ptát, vždycky mohl dovnitř nevím proč by teď nemohl.

,,Samozřejmě.‘‘ ujistila jsem ho a pustila ho dál. Pomalu jsem šli do obýváku a tam si sedli na gauč. Edward se na mě otočil a podíval se mi dlouho do očí.

,,Bello, musíme si promluvit.‘‘ řekl vážně. Nevěřícně jsem se na něj dívala, tohle jsem už jednou slyšela, když mě opouštěl. Pohltila mě panika a moje tělo se začalo třást.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po zbytek věčnosti? - 3.část: