Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Opětovaná nebo neopětovaná láska - 1. kapitola

27.10.2009 (17:15) • MiShQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1433×

Alice zajela do nějaké ulice, kde okolo byly samé domy. Divila jsem se, že bychom zrovna tady bydleli. Čekala jsem nějaký odlehlý dům, ale nakonec jsem se ani nezmýlila. Náš dům stál kousek dál od těch ostatních. Byl do kopce a kousek od něj se nacházel i les, takže jsme měli blízko potravu – super.
Všichni začali vystupovat z aut a kochat se naším novým domem. Musím uznat, že Esmé měla vkus. Ten dům byl vážně krásný ( tady ). Nejvíc jsem se však těšila na svůj pokoj. Esmé s Alicí tu už byly, aby dům vybavili.
„Tak se běžte podívat do vašich pokojů.“ Vyzvala nás Esmé a odemkla dveře. Každému popsala cestu, jak se tam dostat. Emmett se okamžitě rozběhl a my jsme ho se smíchem pozorovali. Pak jsme se ale také rozeběhli, abychom se podívali do našich pokojů.
Vešla jsem do dveří, které mi popsala Esmé. Zatajil se mi dech, když jsem stála ve svém pokoji. Na první pohled jsem se do něj zamilovala ( tady ). Esmé byla skvělá restaurátorka. Hned jsem se rozeběhla za ní dolu a silně jí objala. To pak udělali všichni, kteří viděli své pokoje. Tedy až na Alici, protože ta na tom pracovala s ní.
Pak jsme se každý šli připravovat do školy, jelikož ráno jsme již nastupovali. Vůbec se mi tam nechtělo, když jsem viděla svůj nový vzhled. Avšak teď jsem ho už nemohla změnit, když si totiž vyberu nový vzhled, mohu ho změnit až za tři roky. Když se pokusím o jiný, vydrží mi jen dvě hodiny.
Že já byla tak blbá. Vím, že se mi nikdo líbit nebude, ale alespoň bych si mohla s někým zaflirtovat. S tímhle vzhledem to moc nepůjde. No tak ale tři roky uběhnou jak voda a my se znovu budeme stěhovat. To znamená nový a hlavně hezký vzhled pro mě.
Rychle jsem na sebe naházela nějaké oblečení a tunu make-upu, aby nebyl vidět ten můj hrozný obličej a vyrazila dolů za ostatními. Tentokrát jsem si na sobě nedala moc záležet, řekla jsem si totiž, že když mám hrozný vzhled, tak proč bych se měla snažit, že? Lepší již to nebude, ba naopak horší.
Dole se už všichni drželi za ruce, krom Alice a mě. My jsme neměli nikoho. Vlastně Alice měla, ale ten jí navštěvoval jen někdy o víkendu. Obě jsme jim záviděli jejich lásku, ale já víc. 
Jeli jsme do školy dvěmi auty. Já jela jako vždy s Alicí a Bella, Edwarda a Rose jeli s Emmettovým. Škola byla od nás trochu dál, ale nám to nevadilo. Alespoň jsme se mohli porozhlédnout po novém okolí.
Při cestě jsme viděli nejspíš naše budoucí spolužáky, i když jak jsme se dozvěděla, je tu více středních škol, takže nemusí být od nás. My jsme si pro tyhle tři roky vybrali gymnázium. Ani nevím proč, ale byl to výjimečně Alicin nápad a ne Edwardův. Od toho bych čekala, že bude rozhodovat o tom, kam se půjde. Patří tu totiž mezi ty knihomoli. No ale on za to nemůže, že je tak chytrý. Já kdybych nebyla zavřená ve Volteře, tak bych také vynikala ve škole.
Když jsme už zastavili na parkovišti u školy, nahrnula se k nám hromada lidí a ani nás nenechali vystoupit. Asi se každý s námi chtěl seznámit, tedy spíš s mými sourozenci. Na mě se totiž nikdo z nich nepodíval a ani se nedivím. Taky bych se nejraději na sebe nedívala, no Katie, konec s kritikou. Za tři roky budeš mít zase svůj obličej. A s touhle myšlenkou jsem vystoupila z auta.
Nikdo se ke mně ani nepřiblížil a já měla volnou cestu do školy. Zato moje sourozence pořád zastavovali a ptali se jich na něco. V tu chvíli jsem začala žárlit. Už abych měla ty tři roky trápení za sebou a mohla žít svůj život hezké holky.
Vešla jsem do sekretariátu, kde jsem si vyžádala svůj rozvrh. Hned po mě tam dorazil zbytek rodiny. Alice se na mě s lítostí podívala, ale já jen naštvaně utekla. Vletěla jsem do své třídy a bylo mi jedno, že mám ještě více jak čtvrt hodiny času.
„Jste tedy nějak brzy slečno Cullenová.“ Ozval se učitel za mnou a já leknutím vyskočila. Vůbec jsem si ho nevšimla, to přeci není možné.
„Dobrý den.“ Vykoktala jsem a pak jsem se pokusila zářivě usmát. Jenomže mi nedošlo, jak vypadám a on se jen ušklíbl. K sakru a já si chtěla u něj šplhnout. No nevadí, to přežiji.
„Posaďte se do poslední lavice k oknu. Vedle vás bude sedět Mia.“ Okamžitě jsem šla na místo, které mi přidělil. Ta Mia tu ještě nebyla a tak jsem se znuděně dívala z okna. Pak jsem zahlédla vjíždět do školy krásné auto, mnohem hezčí než máme my. Asi tady bude někdo bohatší než my. Chtěla jsem zjistit, kdo to je, když vedle mě se ozvalo: „Ahoj, já jsem Mia.“
„Ahoj, Katie.“ Odpověděla jsme jí a podávala jsem jí ruku, jenomže místo, aby jí přijala, mě objala.
„Budeme dobré kamarádky. Všechny ti tady představím a někdy budeš muset vyrazit se mnou a mým klukem na párty. On pořádá ty nejlepší. Také můžeš vzít své přátele.“ Mia byla asi velice ukecaná holka. A když jsem si jí tak prohlížela, musela patřit mezi ty nejoblíbenější ze školy. Divila jsem se, že zrovna mluvila s takovou ošklivkou, jako jsem byla zrovna teď já.
„Jo už se těším.“ Odpověděla jsem jí a pak jsme se začali bavit o módě a ani během hodiny jsme neřešili nic jiného. Domluvili jsme se, že zítra půjdeme nakupovat. A také jsem slíbila, že vezmu Alici. Protože hned jakmile se dozvěděla o Alicině závislosti – nakupování, chtěla to vidět. Samozřejmě jsem jí varovala, jak nákupy s ní jsou nebezpečné, ale ta se odradit nedala.
Další hodiny až do oběda jsem také měla s ní. Mia mě seznámila se spousty lidmi, ale žádný z kluků, které jsem poznala, se mi nezalíbili. Všichni mi přišli až příliš dětští. Všichni mě z nich přijali velice dobře mezi sebe, dokonce i ti hezcí, tedy podle Mii hezcí.
Na obědě jsem si sedla k velké partě. Byli tam Mark, Simon, Ashley, Kelly, Ben, Zac a samozřejmě i Mia, která mě s nimi seznámila. Každý z nich se mě na něco ptal a já pocítila, že možná i s mým novým vzhledem budu oblíbená. Nebo je také druhá možnost, berou mě jako novou hračku. To se však dozvím později.
Do jídelny vešla i moje rodina. Sedla si k prázdnému stolu a pokynuli mi, abych k nim přišla. Já ale ještě chvíli chtěla zůstat s touto partou. Slíbila jsem tedy, že za nimi do pěti minut přijdu.
Pět minut uteklo jako voda a já se už zvedala k odchodu za rodinou, jenomže něco upoutalo mojí pozornost. Měla jsem nutkání se otočit ke dveřím a tak jsem také udělala. Dveře se otevřely a v nich stál překrásný kluk. Jistě musel být hodně bohatý, alespoň jeho oblečení a kolínská tomu odpovídaly. Možná mu patřilo i to auto, které jsem spatřila z okna na matematice. Chtěla jsem se zeptat Mii, kdo to je, jenomže ta se zrovna zvedla k odchodu a mířila si to zrovna k tomu krasavci.

Autor: MiShQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Opětovaná nebo neopětovaná láska - 1. kapitola: