Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život bez něj........ale i nový začátek - 9. kapitola

21.09.2009 (15:30) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2281×

Pohled ženatého Jackoba Blacka:

Bella je velmi unavená, má kruhy pod očima jako by 2dny nespala. Přemýšlím o tom jak my asi řekne, že chce přivést ty věci od Edwarda. A co jí na to odpovím.

Neřekla ale nic, usnula. Před domem jí přenesu přes práh jako správný ženich svou nevěstu. No nevěsta by podle tradic samozřejmě měla být vzhůru, ale nic není dokonalé. Její tělo do mé náruče přesně pasuje. Má nádherné boky, zvýrazněné těhotenstvím. Je prostě ještě víc sexy dnes než v den kdy jsem jí poznal.

Odnesl jsem jí do její ložnice a položil na postel. Nevzbudila se. No možná bych jí měl svléknout, napadlo mě. Jasně bude to pohodlnější, to abych si tenhle svůj čin ospravedlnil. Nejsem přeci žádný úchylák co by musel ošmatávat svou těhotnou spící manželku. Ano vlastně Bella je teď moje žena, tak co. Svlékl jsem jí pomalu mikinu a tričko a ona předemnou byla jen v podprsence. Všechno jsem to dělal hrozně pomalu abych jí nevzbudil. Tohle je totiž jediný okamžik kdy se jí mohu dotknout. Jak jen jsem jí mohl slíbit, že budu spát jinde.

Má tak nádherná zvětšená prsa. Musím se soustředit na svlékání. Tohle není žádná erotická předehra, takže už vím budu u toho vymýšlet co uvařím. Sundám jí boty a ponožky. A teď ještě kalhoty. Nebo bych jí je měl raději nechat? Ne. Pomalu jí je přetáhnu přes boky o bože to je nádhera. Ty její nohy, kdyby si je tak obmotala kolem mého pasu a přitáhla si mě k sobě. Já bych jí zahrnul láskou. Miloval bych se s ní od rána do večera.

Dost. Vaření. No tak mě už ani vaření nezachrání to bude chtít hodně ledovou sprchu. Uvařím špagety ty má Bella ráda. Přikreji tu nádhernou sladkou bytost peřinou a jdu rovnou do sprchy.

Když se po třech hodinách Bella probudila a přišla do kuchyně v tom sexy pyžámku mále jsem šel do kolen. Tohle mi jako bude dělat celou dobu jo? No tak to u nás bude sprcha v provozu asi tak desetkrát denně. Tolik studené vody by mě taky mohlo zabít.

Možná bychom se radši měli bavit o miminku.

Takže to bude holčička. Já to věděl. To je fantasie. Takže malá Blacková. Bůh mě má fakt rád. Mám tu nejkrásnější a nejvíc sexy ženu na světě a ještě ke všemu dceru na cestě.

Bella chce slyšet jaká jména jsem vymyslel. No moc jsem o jménech nepřemýšlel myslel jsem totiž že si jméno bude chtít vybrat sama, ale co když je chce slyšet tak nějaké návrhy bych měl. Hlavně ať je to co nejvíc vzdálené jménům Cullenů, ale to samozřejmě nemohu říct nahlas. Takže vyjmenuji co mě zrovna napadlo.

No Bella se teda zrovna neumí moc přetvařovat, mračí se u toho jako by čekala, že navrhnu nějakou Edwardku nebo co? Vážně odemne čeká něco takového? To si myslí že chci celý život na své dítě volat jako na nějakého Cullena?

Tak tím mě teda pěkně naštvala. Jedním slovem mi zkazila náladu. Prý "k nám". Kdyby alespoň nelhala. Už vidím ty jména s kterými příjde ona. Určitě to bude něco jako Alicia, Rosa, Esmeralda, Eddie, Jasmína, Carla nebo Amy. To je mi úplně jasné. Ale u mne nepochodí ani s jedním takovým jménem. To teda ne.

Dva dny se mnou Bella nepromluvila ani slovo. Jsem z toho pěkně nervózní. No já jsem teda doma taky zrovna moc dlouho nepobyl, kluci ze smečky si ze mě dělají srandu, že mě žena vystěhovala. Chodím po lese celou dobu v lidské podobě a děsně mě to štve. Kdybych se mohl alespoň proměnit a pořádně si zaběhat. Jenže to by pak celá smečka věděla co mě trápí. A to nechci, už takhle nemají Bellu zrovna v lásce.

Asi bych si jí měl nějak udobřit. Alespoň pro moje dobro. Přece si Sam nebude kvůli mě pořád přehazovat hlídky. Asi bych jí měl něco koupit. A taky jsem jí slíbil ty věci od Charlieho. Dnes se tam stavím.

Dva dny po svatbě: pohled Alice (kdesi v Denali):

Trvalo mi celé dva dny než jsem jakž takž naučila Rosalii myslet na něco jiného a né na Bellu ve svatebních šatech. No jestli tohle výjde tak si zasloužím řád ale ještě nevím jaký.

Edward a Jasper se vrátí za 2hodiny už je vidím jak vcházejí. Zatím je všechno vpořádku, ale to proto, že Edward nic netuší. Tohle se může každým okamžikem změnit.

Když si uvědomím jak těžké jsem ty dva dny měla tak si říkám proč já pitomá si tohle tajemství nenechala pro sebe. Pro mne je tohle celkem lehké. Před Edwardem za ty roky tréninku dokážu skrýt cokoliv když se na to připravím. Nikdy mě ale nenapadlo, že to budu muset naučit naší Rosalii.

Nejdříve jsem myslela, že by bylo dobré kdyby si pro sebe jen tak počítala, jenže to se neukázalo jako moc dobrý nápad protože Rosalie je v počtech velmi dobrá a nebyl jediný příklad který by jí činil sebemenší problém a tak se na ty počty vůbec nesoustředila. To by asi nevyšlo.

Další nápad jsem měla ten že jí prostě někam zavřu, hodně daleko od Denali, někam kde by jí nikdo alespoň 20let nenašel. No musím přiznat, že to mě napadlo po 15hodinách vytrvalého trénování, které nemělo žádný úspěch. Hodně drastické řešení já vím, ale pořád lepší schovaná sestra než mrtvý bratr. Nakonec mi došlo, že tohle by asi neprošlo u Emmetta ani u Esme, kteří jsou s námi pořád doma. No a Rosalie by se asi taky trošku bránila.

A pak přišla spásná myšlenka. Takže jsem jí mile ale přesto důrazně požádala nebo-li nakázala aby vymyslela jakéholiv úpravy na mém voze. Vlastně to je moje oběť protože ona mi z mého milovaného žlutého broučka udělá určitě neskutečnou obludu, za to jak jsem jí celé ty dva dny trápila. No takže má nakázáno nemyslet na nic jiného než na moje auto. Vůbec ale nevím jak dlouho tohle bude fungovat. Je to jen krátkodobé řešení našeho velkého problému nazvaného: jak zachránit bratra.

Sedím vedle Emmetta na obrovském bílo-černém gauči a neurčitě sleduji fotbalový zápas. Emmett se mě za ty dva dny asi třikrát zeptal co se s Rosalií děje, ale vždycky jsem ho odbyla že nic a on to nakonec vzdal. No asi tuší, že něco není vpořádku, ale vzhledem k tomu, že probíhá fotbalová sezóna a jeho oblíbený tým je pořád ve hře tak nám nevěnoval moc pozornost. Taky dobře.

Jsem tak ponořená do svých myšlenek a vzpomínek na to jak kdysi před pár měsíci byla naše rodina ještě celá a šťastná, že si nevšimnu když do pokoje vstoupí Jasper.

"Ahoj rodino. Pozdraví Jasper a nakloní se ke mě pro polibek." políbím ho, ale očima hledám Edwarda, viděla jsem je přece ve své vizi jak se vraceli spolu domů. "Ahoj Jaspere." odpoví Emmett a dál sleduje fotbal, ani se nepodivuje nad tím, že je tu Jasper sám.

"Kde je Edward?" řeknu aniž bych se mu dál věnovala. Je mu to podezřelé vidím to na něm. Určitě cítí mojí nervozitu. "Děje se něco Alice? Edward slyšel Rosalii vzadu v garáži jak tam nadává tak se šel za ní podívat." řekl to jako by nic a přitom se možná teď děje něco hrozného. Možná právě teď nechtěně Rosalie podepisuje Edwardův rozsudek smrti.

"Jdu za nimi." řeknu a už jsem venku ze dveří. V tom mě čeká velký náraz. "Ahoj Alice, jak jste se tu měli?" vrazila jsem do Edwarda takže dobrý. Rosalie to zvládla. A teď je řada na mě.