Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život bez něj........ale i nový začátek - 7. kapitola

19.09.2009 (16:15) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1766×

Znovu začínám Belliným pohledem:

Mžourám očima a vůbec nechápu co se děje. Kde to jsem? A doma a Jacob po mně něco chce. Proč se na mne dívá takovým hrozivým pohledem. Co jsem zase provedla. Rozhlédnu se kolem sebe a už to chápu. Je naštvaný právem. Proč já mu to vlastně dělám? Když vidím to samé co on tak se mi točí hlava.

Jak mám tohle vysvětlit. "Jacobe, já, já...." koktám to jsem celá já. "Vůbec nic mi neříkej, nechci poslouchat další výmluvy a další lži. Nemusela si předstírat, že je ti špatně, když si chtěla odejít. Moc dobře vím, že tu nechceš se mnou být, ale tohle už přeháníš. Hrát mi na city, abys pak mohla zalést do postele a myslet na něj. Alespoň dnes sis to mohla odpustit." tak tohle si myslí, že jsem si vymyslela, že je my zle abych nemusela být s ním. To ne to není pravda.

Po mé tváři se sami od sebe začaly kutálet slzy. Jacob se otočil a odcházel, nechce slyšet vůbec nic co řeknu na svou obranu. Musím ho nějak zastavit. "Jacobe, pro-prosím." vzlykám jako malé dítě. Ani se neotočí. Pokusím se vstát jak nejrychleji to jde. Chytím ho za ruku těsně před tím, než otevře dveře. "Jacobe omlouvám se."

Otočím ho k sobě a vidím v jeho tváři obrovskou bolest. Ublížila jsem mu. Možná jsem s tímhle neměla souhlasit pro jeho dobro.

A najednou ucítím obrovskou bolest v podbříšku. Jako by mi tam někdo vrazil dýku. "Bože, né." Nebýt Jacoba svalila bych se na zem, ale on mě naštěstí zachytil a pomohl mi na postel. Opatrně mě uložil a řekl: "Dojdu pro Renéé." zase se otočil "Ne, prosím neodcházej, to bude dobré, zůstaň tu se mnou."

Chytím ho znovu za ruku a stáhnu ho k sobě na postel. Jacob si ke mne sedne a dívám se mi do obličeje. Myslím, že čeká kdy příjde další bolest. Ale ona nepřichází a on položí tu svou obrovskou teplou ruku na moje bříško. Cítí to co já, jak se miminko vrtí a kope. Usměje se a já taky.

Asi je ta pravá chvíli na vysvětlení: "Jacobe mě bylo dole opravdu špatně, ale to nevysvětluje tohle, to máš pravdu." rozpřáhla jsem ruku a rozhodila jí na znamení toho co myslím.

"Já ti nechci ubližovat, vážím si toho co si pro nás udělal." při těch slovech položím svou ruku také na bříško a tak se teď naše ruce dotýkají. Cítím to úžasné uklidňující teplo.

"Víš, co necháme to být, zapomeneme na to, já vím co k němu cítíš a nemám právo takhle reagovat." je tak chápavý a teď mi vlastně došlo, že i když byl na mne naštvaný tak neporušil naši tajnou a tichou dohodu, za celou dobu nevyslovil jeho jméno. Jsem mu za to hrozně vděčná.

Sednu si a obejmu ho. Naše objetí je pro něj určitě nečekané tváří se vyděšeně. Asi má strach o dítě. "Už je mi lépe, myslím že to byl jen planý poplach. Emily říkala, že se to může stát." snažím se ho uklidnit.

"Stejně bys to měla Emily říct." zašklebím se na něj. Přesně vím na co myslí. Už dříve jsme se totiž dohodli, že mě odrodí Emily, ona je zdravotní sestřička a hlavně je přítelkyně a budoucí manželka Sama. Prý by mohlo být riskantní rodit v porodnici. No to teda nechápu. Co je bezpečnějšího na to, že budu rodit někde v rezervaci. No možná mají pravdu přeci jen to dítě bude nejspíš z části upír. Emily se kvůli tomu hrozně pohádala se Samem. Tomu se to totiž vůbec nelíbilo, nechce vystavovat Emily nebezpečí. Ale ona si proti jeho vůli jako vždy prosadila svojí :-).

Jo má to tak někdo štěstí, že může ovládat vlkodlaka jako loutku. Tomu se říká otisk. Teda alespoň takhle ho já vnímám. Jsem ráda, že se Jacob neotiskl do mně, nechtěla bych mu ubližovat ještě víc. I když občas přemýšlím o tom, co se stane jestli někdy Jacob potká svojí druhou polovinu. Nikdy jsem o tom s Jacobem nemluvila, ale asi to téma budu muset jednou nadhodit.

"Jo neboj se řeknu to Emily, ale ona bude stejně jako ty, vyšilovat. Takže to nechám až na zítra ano?" snad můj úsměv zabere. No jak vidím moc se mu to nelíbí, tak zkusím ještě něco. "Teď se obléknu a půjdeme dolů a ještě si zatancujeme, ano?" jo teď jsem ho dostala.

"Vím, že mnou manipuluješ ty potvůrko, ale pro tentokrát ti to odpouštím. Ale budu tě sledovat jako jestřáb, jasný. A kdyby ti bylo jen trošku špatně tak mi to musíš říct. Slibuješ?" kývnu hlavou a on se zvedne a odchází. "Počkám na tebe za dveřmi." zavře za sebou a já si obléknu ten kostýmek co jsem si připravila než jsem zalezla do postele a udělala tu hloupost s tou písničkou a fotkou.

Otevřu dveře a vidím ten nejhezčí Jacobův úsměv. "Hrozně ti to sluší. I když svatební šaty ti taky moc slušely. Ani jsem ti neřekl jak si byla krásná." začnu se červenat, tolik chvály si ani nezasloužím, ale poslouchá se to hezky.

Hned pod schody potkáme mamku s Philem. "Zlatíčko, jak si se vyspala?" zeptá se. "Dobře mami, ale teď musím jít tancovat se svým mužem, protože jsem mu to neuváženě slíbila." další úsměv. Už mi to jde. Ani se do toho nemusím nějak zvlášť nutit. Nakonec bych si to tady dnes mohla ještě užít.

Tančíme už asi hodinu a Jacob se pořád usmívá, vtipkuje a hlavně ze mne nezpouští oči. Vím, že hledá jakoukoliv známku bolesti v mém obličeji, ale mě je fakt dobře. No i když nohy mě teda bolí jak sto čertů. "Jacobe, začínají mě bolet....." a už mě odvádí na židli a já vidím jak očima kolem sebe hledá Sama a Emily. "nohy." dořeknu dřív než začne volat záchranku. No to by mě zajímalo, co by jim asi tak řekl, že začínám rodit, ale že se jich to vlastně vůbec netýká. :-)

Vidím jak se mu viditelně ulevilo. "Asi bychom už měli jet domů." Bože domů. Ani mi nedošlo že budu muset se svým manželem do našeho nového domu. Už nemohu spát ve své posteli. A co moje věci, které mám nahoře, jak pro ně teď mám dojít a tajně je přenést do auta.

"Jo jasně, jen si zbalím zbytek svých věcí a můžeme jet." dobrý pokus doufám, že to výjde. "Já ti zítra to co budeš potřebovat odsud vezmu, teď už pojedem vypadáš unaveně." No tak to jsem teda v háji. Ale co mu na tohle mám říct. Že potřebuji svoje CD nebo dokonce fotku? To asi ne, teď jsem vdaná žena a nemám právo chtí věci, co mi dal jiný muž.

"Máš pravdu jsem už docela dost unavená, tak se rozloučíme a pojedem." asi jsem ho překvapila protože se tváří dost zvlášťně.

Jacobův další krátký pohled:

Jsem tak příšerně naštvaný, když vidím na vlastní oči jak moc ho miluje. Nejradši bych to CD rozbil na kousíčky, fotku roztrhal tak, že už by nikdo nikdy nepoznal kdo na ní byl a to tričko bych z ní serval a spálil, stejně jako jeho. Bože jak já ho nenávidím. Ubližuje mi aniž by tu byl. A to si ani neumím představit jak moc ubližuje pořád Belle, vzpomínka na něj.

Vidím jí na obličeji, že brečela. Ale jak mi to může dělat, dnes. Když tohle má být náš den. Určitě předstírala, že je jí špatně aby se tu mohla zavřít a myslet na tu pijavici. A teď to na mne hraje se slzama. Už jí na to neskočím.

Chytá mě za ruku, ale mě se chce jen odejít, chci odsud pryč. Nejraději bych vyskočil z okna a utekl do lesa, ale to nemohu musím projít dveřma, protože mě hodně lidí vidělo jít sem nahoru.

"Bože né." slyším za sebou a v tu chvíli mám Bellu v náručí. Co se stalo. Dítě. Pane bože to jsem zavinil já svou tvrdohlavostí. Vždyť přeci mám nějakou zodpovědnost, za ně za obě. Musím dojít pro Renéé nebo pro Emily. Možná bych měl zavolat sanitku. Co jim řeknu? No něco už vymyslím, ale Bella nesmí trpět.

Vypadá to, že je jí trochu lépe. Nechce abych odešel. Kdyby bylo miminko v ohrožení tak by to přeci cítila. Položím si ruku na bříško a cítím ten malinky zázrak. Ten človíček uvnitř dělá pěkné divy. Točí se dokolečka a kope jako malý fotbalista.

Bella svou ruku položí vedle mé a já cítím to spojení mezi námi. Dokonce bych řekl, že i malá to cítí, uklidňuje se. Už tolik nevyvádí.

A pak mě Bella najednou obejme. Její vůně mě obklopí a já jsem v sedmém nebi. Za tenhle pocit, co teď mám bych vyvraždil všechny upíry, kteří by mi mojí Bellu, mojí ženu, chtěly vzít.

Stejně to musíme říct Emily, doufám že má Bella pravdu a je to jen nějaký planý poplach.

Jo tahle ženská to se mnou umí. Místo toho abych všechno řekl Emily a odjel s ní domů aby si odpočinula tak teď jí držím v náručí a zažívám nejúžasnější okamžiky celého dne. Bella se mnou tančí a dobrovolně.

Možná bychom už měli odjet domů, Bella vypadá unaveně. Navrhl jsem jí to a ona okamžitě začala myslet na své věci v pokoji. Je mi jasné co chce, ale to ani náhodou. Tyhle věci do našeho domu nevezme o to se postarám.

Zítra až jí zbalím zbytek věcí tak to vyhodím a je mi jedno jestli bude kvůli tomu naštvaná. Ať si, teď je moje žena a dárky bude dostávat jen odemne. Pokud chce nějaké tričko tak jí ho koupím. Pokud chce mít nějakou fotku tak se nechám vyfotit a jestli chce nějakou směšnou odrhovačku tak jí nějakou koupím.

shrnutí povídek:

6. kapitola 8. kapitola