Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život bez něj........ale i nový začátek - 6. kapitola

18.09.2009 (14:00) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1686×

Opět Bellin pohled:

Svatební oslava se vyvíjí docela dobře. Všichni se dobře baví, samozřejmě až na mne. Ale to už je můj úděl. Škoda, že celou tu oslavu nemohu mít závoj. Jo to by byla pohoda, nemusela bych se před všemi usmívat jak pitomá.

Musím dojít za tátou a něco vymyslet. "Tati nemohl by sis zatancovat se svou teď už vdanou dcerou?" zeptám se a vím, že i když nesnáší tancování tak mě neodmítne. Nebudu mít moc šancí na zpracování svého taťky takže teď a nebo nikdy. Kouknu na Jacoba a on přesně ví co jdu právě dělat. Usmál se na mne a šel ke svému otci.

"Musím ti říct holčičko moje, že sem dnes celý den očekával, že se něco stane. Nevím proč, ale měl sem pocit, že se ti do toho moc nechce a že čekáš nějaký zásah z hůry." řekl mi můj otec při tanci a já vytřeštila oči. Je možné, že celý den je tohle na mne tak moc vidět?

"Ale tati, znáš mě a víš jak nemám ráda pozornost. A dnes se všichni věnovali jen mě a Jacobovi. To není nic pro mne." snad mi to zbaští.

"Tati já bych s tebou chtěla mluvit o něčem jiném." podívá se na mne a je hodně zvědavý. "O čem?" "Spíš o kom, tati. O Billym. Prosím poslouchej mě, ano." řeknu rychle protože vidím, že chce protestovat.

"Já vím, že si na něj naštvaný, ale oba víme, že na to má právo. Nejsi hloupý tati a víš, že Jacob dnes udělal něco úžasného. Ani náhodou nebylo jeho povinností aby si mě bral. Víš to ty, já, Jacob, Billy a ještě pár lidí. Já nechci aby tohle věděla mamka, ale však víš jak se to všechno seběhlo, že jo?" kouknu na něj a on pohladil mou ještě nenarozenou dceru a řekl: "Miláčku já vím, že Jacob tohle nezpůsobil ale ty si ho do ničeho nenutila, on si vybral sám a Billy to měl akceptovat a né být sprostý."

"Tati, Billy potřebuje jen tenhle fakt vstřebat. Vždyť tu dnes je a to je velký pokrok, nemyslíš. Možná by stačilo, kdyby ste se domluvili a koukli se spolu na fotbal. Bude to jako za starých časů a já moc dobře vím, že bez Billyho tě stejně ty zápasy nebaví." usmál se nebo se mi to jen zdálo? "Asi máš pravdu, ale mohla by si jít se mnou?" jen kývnu na znamení souhlasu.

Vezmu ho za ruku a jdeme spolu za Billym a Jacobem. Doufám jen, že můj manžel stihl zpracovat i Billyho. Možná sem měla ještě chvilku s Charliem tančit, protože když vidím jak se Billy mračí tak se mi tam ani nechce.

Obejmu Jacoba a dívám se jen na něj. A táta ten převezme iniciativu, ještě že je takový jinak bychom tam stáli nejspíš ještě zítra.

"Ahoj Billy. Jak se ti líbí oslava?" zeptá se a já se modlím k bohu ať to výjde.

Billy se stále mračí, ale odpoví: "Ahoj Charlie. Oslava je hezká, pomáhala ti Renéé, co?" taky se usmál?

"Je to tak moc znát? No jasně, že je. Já bych to samozřejmě sám nezvládl." když táta mluví o mámě svítí mu oči. Doufám, že to neznamená to co si myslím.

"No jak tě znám tak bez Renéé by tu teď bylo ve dvou miskách nasypáno pár Chipsů a několik plechovek piva a to je asi tak všechno." jo myslím, že sme to zvládli, mrknu na Jacoba a on mrknul na mě.

"Necháme vás teď na chvíli osamotě a já si dovolím požádat svou ženu o tanec. Doufám, že to nebude vadit." vzal mě Jacob za ruku a táhl mě na parket.

"Jacobe, víš že já netančím." už sem mu to říkala nebo ne? "Já vím miláčku, ale aspoň jeden pomalý krátký tanec mi věnuješ ne, když sem tak skvěle zvládl první manželskou povinnost, kterou si mi nařídila. A to ještě v rekordně krátkém čase." usměje se a panebože mě se při jeho úsměvu rozeběhlo srdce. To je snad zázrak. Už tak dlouho sem ho neslyšela (nebo spíš necítila) takhle bít.

"Jeden krátký a hlavně pomalý ti mohu věnovat, ale musíš uznat i mou zásluhu na tomhle činu." Otočím hlavou na naše otce, kteří se mezi tím přemístili ke stolu a vesele si povídají. "Jsme prostě skvělá dvojka." podívá se dolů "možná trojka" zase úsměv. Buch, buch.

Chvíli tančíme v pomalém plouživém rytmy když se mi zatočí hlava. Jacob si toho okamžitě všiml. "Je ti špatně?" má strach je to na něm vidět. "Trošku se mi jen motá hlava, půjdu se nahoru převléct, jsem v těch šatech hodně natěsno. Měla sem si je nechat trochu povolit jak mi radila mamka. Za chvíli se vrátím." řeknu a pomalu odcházím musím si dát pozor abych neupadla.

"Doprovodím tě." "To je dobré to nemusíš, já to zvládnu sama." no snad.

"Kdyžtak si na hodinku lehni já tě zatím omluvím a pak tě příjdu vzbudit. Taky můžeš být unavená, byl to dnes dlouhý den." asi má pravdu, kývnu hlavou.

Cesta do mého starého skoro už prázdného pokoje je docela složitý oříšek. Všude plno hostů a všichni mi blahopřejí. Vážně budu asi unavená. Hlava se mi točí čím dál víc.

Zavřu za sebou dveře a konečně se mohu volně nadechnout. Vezmu si na sebe něco elegantního a zároveň volného. Tenhle úžasný béžový kostýmek mi tu určitě připravila mamka. Jo věděla moc dobře jak sou mi ty šaty těsné. Moje mrně roste jako z vody.

Ale teď si zatím na sebe hodím jen tátovo velké tričko. Jiná trika totiž už neobléknu. Vytáhnu ho ze skříně a moje oči najednou zaznamenají pohlou parketu na podlaze. Otevřu tu díru a znovu vidím ty poklady které mi tu nechal on. Automaticky vytáhnu triko na spaní, je špinavé, ale mě to nevadí. Obléknu ho ještě? Zkusím to. Padne jako ulité. Vypadá to, že vyrostlo stejně jako já. Moje holčička se zavrtí. Jako by ho cítila stejně jako já.

Seberu jeho fotku a položím si jí na polštář. Dívat se na něj mě bolí, ale přece jí nehodím zpět do té díry.

Vložím CD s ukolébavkou do přehrávače, který tu naštěstí ještě zůstal a zalezu pod peřinu. Bože moje ukolébavka, zní mi teď trochu jako pohřební píseň. Zapnu na přehrávači opakované přehrávání a myslím na to co jsem dnes udělala a co všechno se dnes stalo.

Při třetím poslechu mi začnou téct slzy. Jsou to slzy smutku. Měla bych být šťastná, ale nejsem. Už tolikrát sem přemýšlela, jestli by mě opustil kdyby věděl, že čekám naše dítě? A teď znovu. V hlavě se mi zas a znova odehrává ten den v lese kdy mi řekl, že mě nikdy nemiloval. Že sem byla jen krátké pobavení a rozptýlení. Že se tu nudil a já byla zajímavá. Bože každá ta věta byla jako rána nožem do srdce. Udělal mi z mého srdce jehelníček.

Slyšela sem svou píseň asi pětkrát nebo šestkrát a najednou sem na sobě ucítila něčí ruce. Trochu semnou zatřásl a řekl: "Bello, Bello vstávej."

Jacobův krátký pohled:

Přemluvit tátu to je můj úkol, ale když sem teď u něj a mluvíme spolu jako chlap s chlapem tak mi to nepříjde jako těžký úkol. Tátovi se evidentně po Charliem stýská.

"Tati měli by ste si promluvit. Vím, že ti Charlie chybí." táta jen kývne na souhlas a nic dalšího neříká. Sice se mračí, ale já vidím, že sem vyhrál. A právě včas Bella s Charliem už sem jdou.

Když mě moje žena obejme cítím, že je nervózní, asi má strach jak to dopadne. Usměju se na ní. Měl bych jí vyzvat k tanci. Ještě sem s ní netančil. Sice je mi jasné, že bude protestovat, ale teď je ta pravá chvíle. Tátové se začínají spolu pomalu bavit a tak bychom je měli nechat osamotě.

Jo měl sem pravdu protestovala, ale né zas tak moc jak bych čekal. Tanec je krásný. Tisknu svou ženu k sobě jak to jen jde, i když mi něco mezi námi překáží. No něco, naše dítě. :-)

Bella najednou zbledla jako křída. Určitě je unavená, měla by si odpočinout. Na chvíli lehnout. Aspoň na hodinku. Pošlu jí nahoru. A dívám se jak odchází.

Vidím jak za mnou jde Renéé. Měl bych jí vyzvat k tanci. "Směl bych poprosit o tanec svou krásnou tchýni?" zeptám se a Renéé souhlasí. Tančí jinak než Bella, má lehký taneční krok. Je vidět, že to umí. Vystřídám ještě pár dam v kole a mrknu na hodinky. Ta hodina tak rychle utekla měl bych vzbudit Bellu.

Jdu nahoru a už ze schodů slyším nějakou písničku. Co to je? Slyšel sem to už někdy? Vstoupím dovnitř a na zemi je odtažená parketa. Co to má znamenat? Podívám se dovnitř je to prázdné. Měl bych vzbudit Bellu. Ale celkem by mě zajímalo co to je za skladbu.

Vypnu CD a otevřu přehravač, je tam napsáno: pro mou milovanou Bellu od Edwarda z lásky.

To je od něj. Nejradši bych to vzal a rozdupal. Myslel sem že na něj dnes nemyslí a ona hned jak zůstane sama tak si pustí nějaký cajdák od něj. Jak já ho nenávidím.

Podívám se na ní a vidím jeho fotku v její ruce. To snad není možné. To mi dělá na schvál. A to triko v kterém spí, to už sem na ní taky viděl. Dostala ho od něj. Řekla mi to. Sem takový pitomec. To mě chce takhle mučit celý život?

"Bello, Bello vstávej." "Mohla bys mi něco vysvětlit." podívám se na ní a na fotku a taky otočím hlavu k otevřenému přehravači a čekám vysvětlení.