Bella najde poklad a vydá se konečně na cestu k novým začátkům, ale před tím se ještě dozvíte jak se stalo, že se vdává, tedy alespoň částečně :-). Prosím komentáře.
15.09.2009 (14:00) • Kik68 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1492×
"Tati, prosím počkej na mne venku, jen si upravím ten závoj a hned jdu" řeknu a už se vrtám v parketách. Vážně tam něco je. Jsou to věci, které sem dostala od něj, když sme byli spolu. Fotka na které mu to neuvěřitelně sluší, tričko které sem milovala protože mi ho daroval on a já v něm spávala celou dobu našeho vztahu. Moje ukolébavka, panebože jak moc bych si teď chtěla zalést do postele a pustit si tohle CD. A ještě něco - řetízek který mi daroval den po našem prvním milování. Nejde ale o ten řetízek jako o to co je v medailonku. Na jedné straně je jeho fotka. A na druhé moje. Je to symbol naší lásky. Tak to alespoň říkal. Už si ani nepamatuji jaká přesně použil slova když mi ten symbol naší lásky připínal na krk. Zato si moc dobře pamatuji jiná slova, ale to už je za mnou (ach jo) nebo není? Ťuk, ťuk "Bello". "Jo já vím, tati". Honem připnu řetízek, ani nevím proč a už vykračuji do nového života. Na prsou mě hřeje, nebo chladí to teď zrovna nevím, symbol minulosti. Nevím jestli si Charlie všimnul, že můj účes zůstal úplně stejný, ale nic neřekl. Taky dobře. Opatrně, ale rázným krokem sem sešla dolů po schodech zavěšená do svého otce. Mamka stála na chodbě, usmívala se a plakala zároveň. Nechápavě sem na ní hleděla a řekla sem: "Mami proč brečíš?" jediná kdo má teď právo břečet jsem já. "Bellinko ty se mi vdáváš. Jsi tak nádherná holčičko. Jacob je šťastný muž." A objala mě. Kdy už to objímání skončí? Ještě, že mám taťku. "Renéé už bychom měli vyrazit nebo se ten náš šťastný muž zblázní, kde jsme." Mamka na něj hodila dost ošklivý pohled jako: proč jí ruší zrovna teď v tuhle vzácnou chvíli. "Mami taťka má pravdu jedeme." chci to mít už zasebou. Otevřela sem dveře a znovu to slunce. Ach jo. Ve Forks svítí slunce dohromady asi tak 1měsíc v roce a zrovna dnes musí zářit jako kdyby někdo odpálil dynamit. A přitom k mé smutné náladě by se tak moc hodil deštík. No co deštík, rovnou průtrž mračen. Jo to by bylo fajn. Nastoupili sme do policejního auta a vyrazili směr La Push. Tentokrát se mi na tváři konečně objevil úsměv protože v mé hlavě se objevila vzpomínka jak mě taťka přesvědčoval, že bude lepší jet v policejním autě než v mém náklaďáčku. Vážně sem chtěla jet na svou svatbu v náklaďáčku. Bylo by to celkem vtipné a taky trochu poetické. Díky tomu "auťáku" sem se vlastně seznámila s Jacobem. Ale táta o tom nechtěl ani slyšet a Jacob ho podpořil takže sem prohrála, zase. Cestou do La Push sem vzpomínala jak se vlastně stalo, že teď jedu na svou vlastní svatbu:
Když mě on opustil zůstala sem ležet tam v lese, byla mi příšerná zima na to si pamatuji, ale mě to vůbec nevadilo. Chtěla sem umřít. Našel mě Jacob po 15hodinách pátrací akce. Byla sem zmrzlá na kost a on mě odnesl domů a celou cestu mě zahříval. 14dní mi trvalo než můj mozek vůbec začal vnímat okolní svět. Nepamatuji si, že bych za tu dobu něco snědla nebo s někým mluvila, ale vzhledem k tomu, že sem člověk tak do mě museli něco dostat. Po těch 14dnech v posteli mě ven na chodbu vytáhl rozhovor Charlieho s mou mámou po telefonu. Chtěla se mnou mluvit. No nemohla sem se jí divit, vždyť sem se jí vůbec neozvala. Pamatuji si, že sem sama sobě příšerně smrděla. No děs. Moje vlasy byly mastný a z pusy byl cítit zápach týden staré ryby. Byla sem odporná a přesto když sem vyšla na chodbu se na mne táta usmál jako kdyby právě vyšlo jeho slunce. Mluvila sem s mámou ani nevím o čem. Ale asi umím dobře lhát protože mi nakonec uvěřila a pochopila i nepochopitelné - proč sem se celou dobu neozvala. Dole byl Jacob. Taťka říkal, že se odemne skoro ani nehnul. Nemohl přijít na to jak je možné, že ten kluk vůbec nepotřebuje spát. Jacobova odpověď zněla, že spal když se Charlie nedíval. Ani to mě nerozesmálo, přesto že sem věděla, že Jacob lže jako když tiskne. Další měsíc sem se ploužila po domě jako tělo bez duše. Což sem taky byla. Žádný úsměv ani vlídný pohled a přesto tam pořád Jacob byl. Byl tam dokonce i když mě by bylo zle tak, že sem zvracela celé hodiny. Jedno ráno mi, ale řekl:"Bello tohle už není normální." Vzal mě za ruku a odtáhl do auta. Nechala sem ho nevědíc co chce dělat. Odvezl mě k doktoru Petersenovi. Byl to mladý muž s tmavými vlasy a krásným milým úsměvem, ale na Carlisle neměl. "Copak si mladý pár přeje?" řekl ten doktor s milým a optimistickým úsměvem a já ho začala nenávidět. Jacob mluvil za mne. "Pane doktore, to je Isabella Swanová, má tu kartu. Je jí pořád zle a zvrací, myslím že to není normální." "Máte pravdu mladý muži to není normální. Slečno jděte za paraván a svlékněte se do spodního prádla." Ani mi nedošlo, že Jacob je pořád tam. No jo mám dlouhé vedení. Šla sem a doktor se mě ptal. "Nemůžete být těhotná?" Zatočila se mi hlava. Udělalo se mi zase špatně. Stihla sem jen říct: "Asi budu zvracet." A už to bylo. Jacob stál okamžitě u mne a objal mě kolem ramen. Omluvně se za mne díval na doktora a okamžitě se začal rozhlížet kolem sebe. Hledal kbelík a koště aby to mohl po mne uklidit. "To nic slečno, pojďte si lehnout." Svou otázku už nezopakoval, ale mě ta slova blikala v hlavě. Těhotenství, dítě, Edward, upír. Ne to není možné. To přece nejde. Copak upíři mohou mít děti? Ne.!!!!!!! Tak sem to zavrhla.
Autor: Kik68 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nový život bez něj........ale i nový začátek - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!