Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový začátek - Prolog + 1. kapitola

04.07.2009 (23:30) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2203×

Prolog
Moje jméno zní Isabella Marie Swan. Všichni mi ale říkají už od mala Bella. Já si tuto zkráceninu velmi oblíbila a tak už nikomu nedovoluji mi říkat jinak. Už od mého narození žiji v dětském domově. Moje matka Renée Swan zemřele hned po mém porodu. Podle její fotky vím, že jsem jí velice podobná až na moje oči, které mám nejspíše po otci, kterého jsem, ale ani z fotky, nikdy nepoznala. Mám je totiž krásně čokoládově hnědé. Moje kaštanově hnědé vlasy si mi dosahují skoro až do pasu. Jsem štíhlá a i celkem hezká. Dneškem mi je 17 let a stěhuji se do Forks za mojí novou rodinou, kterou jsem byla adoptována. Ano jedu do nového města za novými rodiči. Lhala bych kdybych řekla že se netěším. Na první pohled se zdáli mý nový rodiče veselým a milým párem. Hned jsem si je oblíbila. A tak se moc ráda stěhuji. I na to město jsem celá natěšená, jelikož tam pořád prší a já déšť prostě miluji. A další plus ode mě dostává toto malé městečko díky lesů, v kterých se tak ráda procházím. Takže si říkám, že je vše až příliž dokonalé.
Někdo by si mohl myslet že jsem snad bezcitná, když ještě netruchlím nad svými rodiči, ale to mě přešlo už dávno. Už moc dlouho jsem sama. A ta samota mě ze vnitř užírá. A já hlavně teď v mém "dobrodružném" věku, potřebuji cítit že někam patřím, že mě někdo má rád a že se mám vždy kam vrátit. A právě u těch dvou jsem ten pocit zažila, proto teď nepomýšlím na své pravé rodiče, po kterých se mi ale neskutečně stýská a jedu bez obav vstříc novému životu. A už se moc těším.

1. kapitola - Loučení

Zítra nastane ten velký den. Už nebudu sirotek. Už budu ta, co má milující rodiče. No teda, já už se tak těším. Nyní jsem ve svém pokoji a balím poslední potřebné věci. A tudíž mám hromadu času přemýšlet. Vlastně to tu opouštím s těžkým srdcem. Přece jenom jsem tady prožila, i pře ze vše, 17 krásných let. Je toho tolik co na co vzpomínat. Například na moje první zakopnutí, které mi způsobilo zlomeninu. Ještě jsem se asi nezmínila, že jsem ten nejnešikovnější tvor na světě. Asi ne. No já totiž dokážu zakopnout i na rovném povrchu bez jakéhokoliv hrbolku, třeba že o vlastní nohu. Takový nemehlo jste jak živ neviděli. Nebo na moje první dobrodružství s Lin. Jo Lin, to je moje první-poslední nejlepší kamarádka. Jo co mi jsme spolu neprovedli. Vždy jsem byla takové veselé, rozjařené dítě pro každé dobrodružství a špatnost, samozřejmě v dobrém slova smyslu. No a teď se s ní mám loučit. Jsem zvědavá jak to přežiji.
„Čas večeře“ volala jedna z vychovatelek. To už je tak pozdě? Ani jsem si nevšimla. Byla jsem asi ponořená hluboko v myšlenkách. Až teď mi došlo, že mám obrovský hlad. Rychle jsem tedy vyskočila na nohy a běžela směr jídelna. Po cestě jsem narazila na Lin, která měla v očích tu známou jiskru, kterou mi naznačila, že chystá něco velkého.
„Co kuješ, ďáblice.“ zeptala jsem se jí se zvědavostí.
„Překvapení.“ To mě zaskočila. Vždycky jsme všechno prováděli spolu. Ale když říká překvapení, a ona ví, že překvapení zbožňuji, nechala jsem to a pokračoval v cestě a Lin za mnou.
Po pár minutách jsme se usadila na svá místa u stolů a přemýšlela co na mě asi přichystal.
V tu ránu se moje nejskvělejší kámoška postavila na stůl a začala.

„Jsi a vždy moje nej kámojda budeš,
i když se ode mě na stovky kilometrů odstěhuješ.
Tolik vzpomínek mi tu necháváš
a věřím v to že si je jako já pevně uchováš.
Nikdy na tebe nezapomenu,
a slibuji, že v duchu budeme vždycky spolu.
Nic rozdělit nás nemohlo a ani nemůže,
ode mě ti ani všemohoucí bůh nepomůže.“

Skončila svůj proslov a mě po tvářích tekly přímo vodopády slz. Rychle seskočila ze stolu a objala mě. Já jí obětí opětovala a přimáčkla jsem se k ní pevněji.
„Budeš mi chybět“ řekla jsem mezi vzlyky
„Ty mě ne, já totiž budu vždycky s tebou“ odpověděla a se slzami v očích se na mě povzbudivě usmála. Náhle se jídelnou roznesl potlesk a já začala brečet snad ještě víc, teda jestli to jde.
Po chvíli jsme se obě uklidnili a  konečně se začali věnovat tomu, proč jsme tu byli, tudíž jídlu.
Po, mimochodem dobré večeři jsme měli volno. My jsme zalezli do Lininýho pokoje, neboť můj byl trochu prázdnej a povídali si, brečeli, slibovali a domlouvali až do večerky. Pak nás moje nejmilejší vychovatelka Anna vyhnala do koupelny. Tam jsme vykonali hygienu, velmi rychle pro zajímavost a šli každá do svého pokoje s tím, že se za mnou za deset minut proplíží.
A taky to uskutečnila. Byla přesná jako švýcarský hodinky. Přesně za deset minut mi vlezla do pokoje a se žuchnutím dopadla na mojí posteli.
Může vám to připadat, že jsme jako malý děti, ale s Lin to prostě jinak nejde. Když jste s ní nemáte žádné zábrany. Prostě jako malý děti.
Začali jsme polštářovou bitku a Lin samozřejmě jako pokaždé vyhrála.
„Mohla si mě nechat naposled vyhrát“ řekla jsem na oko rozzlobeně.
„Kolikrát ti to mám říct, tohle není na posledy. A navíc mě se vyhrávání líbí.“ Smála se a já se k ní přidal. Pak jsme si ještě dlouhé hodiny povídali a ani jedný z nás se nechtělo spát. A taky, že jsme nespali. Asi v šest ráno jsme si dali slib, že si budeme psát, telefonovat a prostě dělat všechno, abychom byli v kontaktu. Pak se potichu proplížila zase do svého pokoje. A já jsem si lehla do postele, zavřela oči a v hlavě mi prolítávali všechny vzpomínky s Lin. Musela jsem se usmívat a vím přesně, že to samé dělala i Lin.       

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový začátek - Prolog + 1. kapitola: