Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový začátek - 7. kapitola

Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nový začátek - 7. kapitolaNová kapitola. Tady to je už takové zajímavější. Moc, moc, moc prosím o komenty. No už není o dodat, takže... přeji hezké počteníčko.

15.07.2009 (15:30) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1965×

7. kapitola – Co-cože ?

Bellin pohled :

Byla jsem ve tmě. Nikde nikdo nebyl. Jen já a moje myšlenky. Najednou jsem ucítila bodavou bolest na krku, která ale rychle přešla k ohromné, horší bolesti. Bylo to hrozné. Spalující. Byla tohle smrt ? Bylo tohle peklo ? Co jsem udělala tak špatného, že jsou mi přinášena taková muka. Hrozně to pálilo. Zprvu jsem myslela, že hoří auto v kterém jsme jeli, ale pak jsem si uvědomila, že nehořím zvenčí ale zevnitř. Rozšiřovalo se to od krku do celého mého těla. Byl to jako jed putující mi ve všech žilách, tepnách a já se nemohla bránit. V tuhle chvíli jsem byla schopna vnímat jen bolest. Křičela jsem. Házela sebou, ale nic nepomáhalo. Všechno bylo k ničemu. V žilách mi místo krve putovala horká, spalující tekutina. Říkala jsem si jak dlouho tohle budu muset zažívat. Celou věčnost pekel ? Nebo tohle k smrti prostě patří ? Nevěděla jsem a to mě dohánělo k šílenství.

Po velmi dlouhé době, tedy alespoň pro mě, bolest začala ustupovat od konečků prstů. Bylo to uvolňující. Ale jen na chvíli, pak jsem poznala, že se  ještě s větší koncentrací shlukuje u mého srdce. Bylo to ještě horší než před tím.
Bilo teď jako splašené. Téměř nešlo rozeznat tlukot, spíše jako by letělo. Párkrát vynechalo, až pak bouchlo naposled. Nevěděla jsem co se děje. Nebije mi srdce tak jakože, když se nadechnu cítím tolik vůní, zdá se že dokonce i líp. Jakože nemám potřebu dýchat. Jakože když mi nebije srdce mohu se hýbat, dokonce tak velkou rychlostí ? To mě trápilo.

Pomalu jsme otevřela oči a koukala před sebe. Viděla jsem strop. Ale ne tak jak jsem byla zvyklá. Tak jinak. Tak detailně. Další zvláštnost do mého seznamu. Dokonalý zrak. Před sebou jsem viděla i nepatrné částečky prachu, každý záhyb, vadu na stropě. Bylo to impozantní. Z mého přemítání mě ale vytrhla hrozná bolest v krku. Bylo to jako by mi do hrdla lili vařící vodu. Posadila jsem se na posteli, na které jak jsem si nyní všimla jsem ležela.Přede mnou stáli nějací tři kluci. Neznala jsem je. Nebyli mi ani povědomí. Jeden takový blonďák, který s jizvami na své paži a obličeji vypadal přímo děsivě. Hned vedle stál svalnatý spíše muž, než kluk. Hnědé vlasy a úsměv na tváři. To byl on. Po jeho levici stál nejhezčí z nich. Měl bronzové vlasy. Tvářil se zamyšleně a … frustrovaně ? Opravdu krasavec. Za nimi jsem poznala Carlisle a Esme. Konečně někdo známí. Po pravé straně od Esme stála krásná blondýna. Vypadala jako modelka. Proč tu asi je ? Za tím s jizvami vykukovala malá černovláska. Vzhledem připomínala elfa. Malá, drobná postava a rozzářený oči. Nikoho kromě Carlisle a Esme jsem neznala. Chytla jsem se za krk.

„Carlisle, hrozně mě pálí v krku.“ To bylo to první na co jsem myslela. Nejdřív vyřeším tohle a pak zbytek. Musím se toho žáru hned zbavit.

„Bello… musíme ti něco velmi důležitého říct o nás a vlastně i o tobě.“ koukala jsem na ně nechápavě. Co mi tak důležitého musí povědět?

„Jsme… upíři.“ Měla jsem sto chutí se smát až bych se za břicho popadala. Ale něco mi říká, že si nedělal legraci.

„Co-cože“ Vyslovila jsem a ani nevím jak, jsem takovou rychlostí, že by mě lidské oko nezaznamenalo jsem vyletěla z domu a běžela lesem. Nevěděla jsem kam, ale chtěla jsem před tím utéct. Jsem upír ? Co to pro mě znamená ? Zastavila jsem. Pod tíhou uvědomění, že jsem příšera jsem stála jako socha a nehýbala se. V dáli jsem slyše běh ostatních.

Edwardův pohled :

Byli to dva nedočkavé dny. Bella sebou v jednom kuse házela a křičela. Všichni jsme moc dobře věděli co prožívá. Spalující bolest. Ale všichni jsme na ní byli tak natěšení.

„Nová sestřička. Doufám, ale že nebude takovej škrt jako Edward.“ Emmet.

„Půjdeme na nákupy. Já to viděla. Půjdeme.“ Alice.

„Musím pro ni připravit pokoj. Jakou má nejoblíbenější barvu ?“ Esme.

„Musíme se na ní pořádně připravit. Novorozený. Ach.“ Jasper

„Každý je z ní paf a co já ?“ Rosalie

„Nový přírůstek do rodiny. Doufám, že u nás bude chtít zůstat.“ Carlisle.
Všichni, teda až na Rosalii, se na ní těšili.A já na ní byl taky zvědavý. Jaká je. Je milá, nebo spíš jako Rosalie ? Necháme se překvapit.

Dva dny uběhli jako voda a blížil se den kdy skončí přeměna. Její srdce zrychlovalo a mi se postavili do našich pozic jak nám je určil Jasper. Vždy chrání rodinu. Všichni jsme byli nervózní. Její srdce párkrát vynechalo, až zastavilo úplně. Všichni jsme byli napnutí jak zareaguje. V podvědomí jsme doufali, že s ní nebudou problémy a rychle se adaptuje do našeho stylu existence. Chvíli jen tak ležela na posteli. Pak otevřela oči a koukala do stropu. Musela být překvapená. Vidí teď lépe, má lepší reflexy…

Nic jsem od ní zatím neslyšel. Žádnou myšlenku. Nic. Jako by nemyslela. Přišlo mi to čím dál tím víc divné. Je to tak frustrující, že nevím co si myslí. Jak je to vůbec možné? Je to vůbec možné? S ničím takovým jsem se ještě nesetkal.
Po chvíli se posadila a koukla na nás. Přejela přes nás zkoumavým pohledem. Vlastně nás nikdy neviděla. Dostala se ke Carlislovi a Esme a v její tváři jsem mohl poznat tu úlevu, kterou pocítila, když je spatřila. Pokračovala, až všechny shlédla. Najednou se chytila za krk. Musí být překvapená.

„Carlisle, hrozně mě pálí v krku.“ Řekla mu a dívala se na něj pohledem prosícím o vysvětlení.

„Bello… musíme ti něco velmi důležitého říct o nás a vlastně i o tobě.“ Začal otec a díval se  při tom na ní.

„Jsme… upíři.“ dořekl. Vypadal zmateně. Jako by se mu chtěla vysmát a zároveň mu to věřila. Podivný výraz z toho vznikl.

„Co-cože“ Vykoktla. Než jsme stihli něco udělat vyběhla z domu. Běže ohromnou rychlostí. Téměř jako já. Asi nevěděla kam, ale běžela dál. My jsme se okamžitě vzpamatovali a rychle vyrazili za ní. Nestihli jsme jí říct, že my nelovíme lidi. Že jsme vegetariáni, že se živíme zvířecí krví. Najednou zastavila. To nás všechny překvapilo. Ona zastavila. Dobré znamení. Rychle jsme krátili vzdálenost až k ní, až byla na dohled.

 

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový začátek - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře