Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový začátek - 4. kapitola

11.07.2009 (17:00) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1873×

4. kapitola – A pak byla jen tma

Zbývající část letu byla fajn. S Esme jsme si povídali o všem. Zjistila jsem, že dělá designerku bytů. Je v tom prý dobrá. Její manžel Carliel, je prý vynikající chirurg. V práci je to velmi vážený doktor. Vystudoval jen ty nejvybranější univerzity a přesto mi nepřipadá jako nafoukanec. Byl to spíš ten typ člověka, který je umírněný, preferuje spíše kompromisy, nežli by se hádal a je to přirozený talent na dělání otce, stejně jako Esme na dělání mámy.
Přesto se mi Carliel zdál dost mladý na to, aby měl už dostudováno, ale nějak zvlášť jsem to neřešila. Jedou také do Forks. Esme se jde podívat na dům co tam koupili, aby ho mohla zařídit a Carliel si jde zařídit pracovní místo.
„A máte nějaké děti?“ Zeptala jsem se při naší konverzaci, jelikož mě to opravdu zajímalo. Přece jenom mi připadala jako typ na mateřství.
„Ano mám, celkem pět.“ Odpověděla mi a přitom se zasněně usmívala.
„Pět, nevypadáte na to.“ Řekla jsem jí popravdě a docela překvapeně. Pět dětí. Fíha. Ona se jenom začala zvonivě smát.
„Moc díky, ale všechny jsou adoptované. Jsou asi ve stejném věku jako ty.“ povídala mi a ještě trochu se smála. Pak jsme si ještě povídali a čas s ní ubíhal tak rychle…
Ani jsem si nevšimla a už se v letadle začalo podávat jídlo. Nevypadalo to teda nějak vábně, ale měla jsem strašný hlad, tak jsem přimhouřila oči a na konec to do sebe nasoukala.
Esme vedle mě, se v tom jen nimrala a skoro nic nesnědla. Když jsem se podíval na Carleila byl na tom stejně. To mi přišlo trochu divné. Ale pak sem to odbyla tím, že asi nemají hlad.
Po ne moc dobrém jídle jsem si na chvíli zdřímla. Za nějakou dobu mě Esme probudila, jelikož jsme měli už přistávat.
S malým žuchnutím jsme přistáli a já začala být trochu nervózní z nadcházejícího setkání s mými novými rodiči. Ale pak se ukázalo, že se nabylo čeho bát. S Cullenovými jsme se rozloučili s tím, že je, teda až se nastěhují, přijdu navštívit. Potěšilo mě, že mě ještě budou chtít vidět a tak jsem k Charlotte a Stevovy šla s dobrou náladou. Naposledy jsem objala Cullenovi a šla vstříc mému životu.
Potom co jsem si vyzvedla zavazadla, jsem hned v letištní hale zahlédla Charlotte, která vypadala moc pěkně, jako ostatně vždycky. Její černé, po pás dlouhé vlasy jí lemovaly krásný obličej s výraznými rysy a krásnýma modrýma očima. Hned po její levici stál Steve, který měl delší tmavě hnědé vlasy s obličejem trochu zapadlým. Jeho oči měly barvu pomněnek. Oba dva se k sobě náramně hodili jak povahově, tak i vzhledově. Oba mě přivítali s úsměvem na tvářích a jásotem.
„Ahoj Bello, no konečně tě tu máme. Ani nevíš jak jsme se na tebe těšili.“ Začala má nová maminka.
„Já se na vás taky moc těšila“ Řekla jsem jim a přitom je objala. Oba se ještě víc usmáli. Asi je potěšilo, že je beru tak dobře.
„Zavolám jenom Lin a pak můžeme vyrazit“ oznámila jsem jim a už vytahoval mobil.
„Ahoj tak už jsem v Port Angels“ řekla jsem jí hned jak mi to zvedla, což bylo po pěkně dlouhé době.
„Hmm, to je dobře, ale mi tu máme ještě noc, víš!“ řekla trochu nakvašeně a unaveně. Já ji to nezazlívala a tak jsem náš rozhovor zbytečně neprodlužovala.
„Tak já ti zavolám ráno.“ řekla jsem jí.
„Ráno u mě nebo u tebe?“ musela jsem se tomu zasmát.
„U tebe Lin, dobrou.“ řekla jsem a zavěsila.
„Dobrou.“ Odpověděla tiše ještě do telefonu a taky položila.
Teď jsem byla připravena vyrazit k našemu domu. Měl být někde u lesa. Podle vyprávění Charlotte je to menší domek na kraji nádherného hlubokého lesa, je bílý s červenou střechou. Můj pokoj je prý už delší dobu připraven. A tak jsem se nehorázně těšila.
Steve mi vzal zavazadla a šli jsme k jejich autu. Když jsem otevřela dveře, abych si posadila na zadní sedačku, sedělo tam nádherné štěně zlatého retrívra. Já jsem s jásotem objala nejdřív Steva, který byl blíž a pak i Charlotte, které jsem vyčarovala na tváři další hezký úsměv. Pak jsem do svých rukou vzala štěně.
„Je to holka nebo kluk.“ Optala jsem se, abych mu nebo jí mohla dát jméno.
„Je to holka, měla bys jí dát nějaké jméno. Dlouho na svojí novou paničku čekala.“ řekl mi Steve.
Už jsem přesně věděla jak ji pojmenuji.
„Lin.“ Řekla jsem jenom a štěně si přitiskla k sobě a objala ho. To jen slastně zamlaskalo a já věděla, že spolu budeme dobrá dvojka.
„Dobrá, bude to Lin.“ Přikývli mý rodiče a mi konečně vyjeli. Zase se zpustil déšť, který mi vůbec, ale vůbec nevadil. Spíš naopak, uklidňoval mě. Ale na cestu nebylo skoro vidět.
Najednou auto dostalo smyk a my vylítli ze silnice. Mě se v mžiku přehrál můj celý život a na konec obličeje lidí, které tu zanechám. Lin, Charlotte, Esme, Steve i Carleila a všechny co jsem dobře znala. Najedno přišel náraz a pak tma.

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový začátek - 4. kapitola: