Tak tady je další kapitola. Je trochu kratší než ta předešlá. Předem se omlouvám za ten konec, ale mě to nedalo. Moc prosím o komentáře jakéhokoliv druhu. Předem děkuji.
05.07.2009 (23:00) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1931×
2. kapitola - Let
Po chvíli mě zmohla únava a já alespoň na hodinu upadla do hlubokého spánku. Něco se mi zdálo, ale už si nepamatuji co. Jako ostatně vždycky. Kolen sedmé mě šla vzbudit, osobně, Anna. Moje skvělá vychovatelka. Byla sice mladá, asi kolem 20 let, ale byla sní zábava. Měla dlouhé černé vlasy pomalu až po pas. Vždycky mě uměla odhadnout a rozesmát. A asi proto přesně věděla co jsem děla včera a taky věděla,že se mi vůbec nebude chtít vstávat. Z postele mě musela přímo tahat. Když mě alespoň trochu probrala nahnala mě do koupelny. Chvíli jsem v ní stála a nevědě co se tady ode mě čeká, ale pak jsem si vzpomněla. To byla úleva.
Vlezla jsem si po sprchu a pustila na sebe proud studené vody. To mě parádně povzbudilo do nového dne. Bylo to jako déšť. Osvěžující a užitečné. Když jsem vylezla, vyčistila jsem si pečlivě zuby. Pak jsem se podívala do zrcadla, ale ukázalo se, že jsem to neměla dělat. Naprosto jsem se vylekala. Byla jsem to já ?
Měla jsem pod očima velké modré kruhy a vlasy rozlítané. Vypadala jsem jako znovu oživlá mrtvola. A to mám dneska letět za novými rodiči. Co si o mě asi pomyslí. Ale to vyřeším na místě. Když jsem to viděla hned jsem se probrala. Vlasy jsem si učesala a stáhla do ohonu. Aby vypadali, alespoň trochu normálně. Ty kruhy jsem nezamaskovat nemohla. Make-up nepoužívám a tak se musím s mým zevnějškem nějak smířit. Na sebe jsem si vzala bílou halenku a upnuté sytě modré džíny. Na to mikinu a moje oblíbené botasky.
Anna na mě již čekala před koupelnou a naposledy se slzami v očích mě obejmula.
„Nezapomeň psát. Poslouchej rodiče a nezlob.“ řekla mi jako kdybych byla malá dítě a znovu mě k sobě přimáčkla.
„Neboj. Já se o sebe umím postarat“ Odpověděla jsem jí po pravdě. Hned za Annou stála Lin. Vypadala úplně stejně jako já ráno, než jsem se trochu upravila. Vlasy měla zašmodrchané a rozcuchané. Vypadala směšně.
„Vypadáš děsivě“ předběhla mě s výsměškami Lin. Já se zašklebila a pak se s ní taky objala.
„Ty vypadáš daleko hůř“ zašeptala jsem jí do ucha a ona se usmála, ale jenom trochu.
Zavazadla a všechny moje zbývající věci byly už v autě. A tak jsem šla k němu. Otevřela jsem dveře.
„Brnknu hned jak přijedu do Port Angels“ Zavolala jsem ještě na Lin a nastoupila. Ona jen kývla a po tvářích jí tekly slzy stejně jako mě. Pak jsem jí již viděl jen mávat ve zpětném zrcátku auta.
Pomalu jsme opouštěli pozemky dětského domova a směr byl jasný. Letiště. Díval jsem se po okolí a snažila si do paměti vtisknout všechny místa co jsem tu měla ráda. A dařilo se. Poletím sama. A s mými novými rodiči se uvidím až na letišti ve městě Port Angels, které je blízko Forks.
Na letiště jsme dorazili za moc krátkou chvíli a zamířili jsem hned k odbavování. Pak jsem se rozloučila s paní Mary, která mě sem vezla. Byla to taková postarší dáma, která nám všem nahrazovala babičku. Měla už šedivé vlasy a krásný úsměv, který nikdy nezapomenu. Do ruky mi dala bundu.
„Bude tam zima.“ Řekla mi když mi ji podávala „Budeš mi chybět děvenko“ pošeptala mi a naposled objala. „Vy mě taky“ odpověděla jsem a měla jsem na kahánku.
Moc nerada jako ostatně se všemi jsem se s ní loučila. Bylo to těžké, ale zatím jsem to jakš takš zvládala.
Šla jsem do letadla. Letuška mě příjemně pozdravila a já si šla hned sednout na své místo. Uvědomila jsem si, že letadlem jsem ještě letěla. Vlastně jsem nebyla nikde v zahraničí. Do teď jsem měla žalostný život. Vždy jsem byla typ na cestování a dobrodružství, ke kterému jsem ale neměla přístup. Volná místa se pomalu začalo plnit a za chvíli už byl čas k odletu. Vedle mě seděla velmi hezká dáma. Měla hnědé vlasy a naprosto bílou pokožku. Když se na mě podíval v jejích očích bylo tolik mateřství, že byste tomu nevěřili. Taky mě zaujala ta jejich neobvyklá barva. Karamelově zlatá. Ta paní byla opravdu moc hezká, ale dlouho jsem si jí nevšímala. Přišel příkaz, abychom si zapnuli bezpečnostní pás. Připnula jsem si ho tedy a pak nastal vzlet. Byl to hezký pocit cítit jak se pomalu odlepujeme od země do volného vzduchu. vědět, že po námi již nic není. Vždycky jsem chtěla létat a při mým štěstí se to stávalo dost často, ale trochu jinak než jsem si představovala. Pokud teda nepočítáte že spadnou ze schodů je let. Byla to asi čtvrt hodinla co jsme vyletěli a mě přepadal spánek. Přece jenom jsem probděla celou noc. Už jsem byla na pokraji usnutí, když tu se letadlo začalo nějak divně kymácet. Pak víc a víc …
Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nový začátek - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!