Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět III.

nešťastný_konec.jpg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nový svět III....další díl. Doufám, že se bude líbit! Užijte si to... :-)

23.02.2009 (23:19) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2152×

3.

To překvapení bylo kolo. Bylo to staré kolo po Jacobově sestře, které opravil a natřel na čeveno. Prý aby se zlepšila moje mobilita a já se tak nemusela do Forks a okolí plahočit pěšky. Byl to ten nejhezčí dárek co jsem kdy dostala.

Začala jsem tak mnohem víc jezdit do Forks, kde jsem chodila do místní malé knihovničky půjčovat si tu omezenou sbírku knih co tam měli. Slíbila jsem si, že při nejbližší příležitosti zjistím jestli jezdí nějaký autobus do Port Angeles, kde, jak jsem slyšela je knihovna mnohem větší a kde je mimo jiné i knihkupectví, kteréžto ve Forks zcela chybělo. Kromě nedostatku kvalitní literatury jsem měla ještě jeden závažný problém, který jsem nevěděla jestli mi pomůže návštěva Port Angeles vyřešit. Docházely mi plátky do saxofonu a bez plátků se na to nedá hrát. Na internetu jsem nenašla, že by v Port Angeles byly nějaké hudebniny, mou jedinou útěchou byl fakt, že ne vše je na internetu. Třeba tam hudebniny jsou, ale nemají webovky… uvidíme…

Ve Forks je takové místo, něco mezi bufetem a kavárnou, kde se schází většina místních lidí, starých i mladých. Nejdříve jsem si myslela, že sem budu chodit pít espresso jako v Paříži, bohužel po první ochutnávce jsem tuto myšlenku zavrhla, ale naskytla se mi příležitost tam pracovat a vzhledem k tomu, že nechci být zcela závislá na rodičích, tak jsem této příležitosti s povděkem využila. Alespoň místní obyvatelstvo zachráním od té břečky co tam rozlévají, díky mě poznají co je to pravá káva. Čtyři hodiny, třikrát týdně, ideální brigáda. Seznámila jsem se tak i s lidma ze střední z Forks a získala tak pár nových kamarádů.

Jednou v sobotu, když zrovna Jacob pracoval (měl brigádu v malé autodílně v La Push, která patřila známému jeho otce), mě napadlo něco bláznivého.

Ležela jsem v posteli a poslouchala zrovna CD, které jsem si sama vytvořila. Bylo to Summertime CD, což je moje oblíbená jazzová píseň, kterou hrálo spoustu interpretů a upravilo si ji podle sebe. Já si některé ty interprety stáhla a zkombinovala s jiným jazzem tak, že mi vzniklo CD, na kterém co druhá píseň je Summertime a to pokaždé v jiném podání. Najednou jsem dostala chuť si zahrát na saxík, to ostatně není nic neobvyklého, tu mám každou chvíli. Měla jsem, ale chuť zahrát si někde jinde než doma. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že půjdu na pláž, to jsem, ale nakonec zapudila. Nechtěla jsem dělat divadlo a způsobovat pozdvižení. Ačkoli by to byl jistě zajímavý akustický efekt s tou vodou a rozlehlým prostranstvím. Ovšem myšlenka zahrát si v přírodě se mě nepustila. V životě jsem venku nehrála, musí to být úplně jiný zážitek. Rozhodla jsem se, že sednu na kolo a pojedu někam do lesa za Forks, kde mě nikdo neuslyší a kde si vyzkouším jak to zní. Už jsem se nemohla dočkat jak budou znít jazzové tóny ozdrážející se od kmenů stromů, stoupající nahorů do jejich korun.

Jela jsem celkem dlouho, někde za Forks jsem odbočila do lesa. Když už se po štěrkové cestě nedalo jet, slezla jsem z kola a schovala ho do křoví. Vlezla jsem do lesa se saxofonem na zádech.

Neměla jsem ponětí kam jdu,ale bylo mi příjemně. Byl teplý jarní den a sluníčko prosvítalo skrz větve. Užívala jsem si už tu procházku a ten čestvý vzduch. Fakt je ten, že v Paříži bych se něčeho tak zdravého asi těžko nadála. Přelézala jsem spadlé větve a stromy a broukala si nějakou francouzskou písničku, myslím, že to byla „Avignon tam je zvon“… a najednou jsem ji našla. Tu nejkrásnější malou mítinku jakou jsem kdy viděla. Nevím jestli by se mi tak líbila v jiném ročním období, neboť teď byla tak kouzelná díky tomu jak dopadalo sluneční světlo na neskutečné množství květin. Jak se zdálo, že je les neuvěřitelně tichý, tak tady to bzučelo a cvrkalo, jak se všechen hmyz jak o překot snažil ty kytky opylovat. Navíc to tam nádherně vonělo.

Došla jsem doprostřed louky a chvíli jen stála a nechala se prohřívat skrz naskrz sluníčkem. Dokonce jsem si sundala i svetr.

Pomalu jsem vybalila svůj altsaxofon z futrálu, naslinila a nasadila plátek, zavřela oči a začala hrát. Bylo to hrozně zvlástní a zárověň krásné. Tóny se opravdu odrázěli od stromů, měly úplně jinou barvu než jsem byla zvyklá. Nevím jak dlouho jsem hrála, ale už mě bolela pusa, podle čehož jsem poznala, že je nejvyšší čas přestat, abych se nepřehrála. Nechtělo se mi, ale ještě domů, cítila jsem že tohle je moje chvilka. Lehla jsem si na záda, saxofon jsem si položila na břicho, zavřela jsem oči a vstřebávala vůni a slunce… co na tom, že mi naskáčou pihy….

Najednou jsem měla pocit jako bych už nebyla sama, jako by mě někdo pozoroval. Dostala jsem totiž husí kůži a začali se mi potit dlaně. Byl to ten pocit co mívám, když na mě někdo upřeně kouká. Otevřela jsem oči a prudce jsem se posadila. Rozhlédla jsem se kolem, nikoho jsem neviděla, stejně mě ten nepříjemný pocit nepřecházel.

Vstala jsem a zavolala: „ Je tu někdo?“

Nic. Akorát jsem měla pocit, že jsem viděla se mezi stromi něco pohnout, ale když jsem se podívala znovu nic tam nebylo. Mohl to být nějaký pták, nebo jen hra světel.

Nepříjemný pocit každopádně zmizel. Napadlo mě, že jsem asi paranoidní, určitě je to tím, že jednoduše nejsem zvyklá na to být někde úplně sama, mít nějaký prostor jen sama pro sebe. Vzpomněla jsem si na přecpané pařížské metro… jo to bude ono.

Zakručelo mi v břiše. Už bude určitě čas oběda a Jacob už bude určitě zpátky z práce. Zpátky ke kolu jsem skoro běžela, kolik jsem měla energie.

„ Jdeš akorát včas, hned ti naložím oběd.“

„Díky tati.“

Šla jsem si ke kuchyňskému dřezu umýt ruce a najednou jsem uviděla na lince tu knížku.

... Quileutské legendy…

„ Mami, to je ta knížka od Billyho Blacka?“

„ Ano, chtěl abychom si udělali představu, než si půjdem poslechnout jak ty příběhy vypráví stařešinové na radě.“

„A myslíš, že si ji můžu teď půjčit? Ráda bych si ji přečetla….“

Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět III.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře