Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová šance - 17. díl

the host stills

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nová šance - 17. dílAhoj, takže díky vaším komentářům, za které mimochodem moc děkuji:), jsem se rozhodla zvolit druhou variantu. Tato povídka nebude končit, naopak myslím, že pokud mi nedojdou nápady, tak by mohla mít ještě hodně dílů:)... Akorát, že jsem ji původně chtěla ubírat maličko jiným směrem, ale pak mě něco napadlo, vlastně splácám více svých nápadů dohromady:D... Tak doufám, že se vám to bude líbit;)...

03.09.2009 (23:00) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2266×

17. kapitola – Můj anděl

Bella

„Neodcházej! Prosím!“ Křičela jsem a po tvářích mi tekly slzy. Cítila jsem bolest na hrudi. Jako by mé srdce mělo každou chvíli puknout…

„Odpusť mi to, Bello.“ Zašeptal a naposledy se na mě podíval. Jeho zlaté oči byly plné bolesti. Nechápala jsem ji. Nedávalo mi to smysl. Protože kdyby cítil bolest, pak by to znamenalo, že ke mně stále něco cítí… Ale proč mě tedy znovu opouští?

„Edwarde, ne…“ Špitla jsem a po tváři mi stekla další slza. On se však otočil a odcházel pryč.

Chvíli jsem se za ním dívala a mé srdce tlouklo jako zběsilé. Věděla jsem, že odchází mé štěstí. Moje jediná láska mě opouští. Musím něco udělat…

Rozeběhla jsem se za ním. V mysli jsem měla jen jednu jedinou věc, a sice to, že ho nesmím ztratit. Bez něj by můj život neměl cenu…

„Edwarde!“ Křikla jsem na něj, ale on se neotáčel. Šel dál. Začínala se mě zmocňovat panika. Jeho postava se vzdalovala čím dál více a já si náhle uvědomila, že už navždy zůstanu sama. Protože on mě opustil. Nikdy se nevrátí. Bez něj můj život nemá smysl…

Rozeběhla jsem se rychleji, ale v tom jsem ucítila prudkou bolest a jakýsi náraz, který mě odhodil o několik metrů stranou.

„Bello!“ Uslyšela jsem jeho hlas, ve kterém teď zaznívala panika. Říkal ještě něco, ale já mu nerozuměla…

Zavřela jsem oči. Jeho hlas se vzdaloval čím dál víc. A pak už byla jen tma…

A najednou to všechno zmizelo. Měla jsem dojem, jako kdybych spatřila světlo. Bylo daleko a jen tlumené, ale přesto jsem ho zřetelně viděla. Vadilo mi. Chtěla jsem tmu a klid…

„Bells, lásko. Odpusť mi, prosím!“ Zaslechla jsem náhle vzdálený hlas a něco studeného mi sevřelo ruku. Příliš jsem to nevnímala. Cítila jsem se jako by mě převálcoval tank. Všechno mě bolelo. Mé smysly byly otupělé. Škrábalo mě v krku a hlava mě bolelo tak moc, až jsem si přála znovu usnout. Nebo raději zemřít. Můj život už nemá smysl…

„Bello, ty musíš žít! Protože kdybys umřela, pak… Jaký by měl můj život smysl? To ty jsi smysl mého života!! Mé existence! Bez tebe nejsem nic! Lásko, prosím…“ Zašeptal znovu ten hlas. Tentokrát jsem ho slyšela zřetelněji. Byl tak melodický a dokonale krásný… Avšak nedokázala jsem ho zařadit. Připadal mi známý, ale přitom cizí…

Někdo sevřel mou ruku ještě pevněji. Cítila jsem chlad… A pak mě něco stejně tak studeného pohladilo po tváři. Snažila jsem se srovnat si myšlenky. Neměla jsem tušení, co se stalo. Tak moc mě bolela hlava...

Po chvíli jsem se přinutila otevřít oči. Šlo to dost těžko. Připadalo mi jako by každá moje část odmítala pracovat. Jako by to snad chtěla vzdát… Do očí mě uhodilo ostré světlo. Znovu jsem je zavřela. Párkrát jsem se nadechla, poté jsem zamrkala a znovu otevřela oči. Tentokrát to bylo lepší. Rozhlédla jsem se kolem. Nechápala jsem, kde to vlastně jsem, ani co se stalo. Nevěděla jsem nic…

A pak se to stalo. Spatřila jsem anděla. Ach ano, byl to anděl. Seděl u mé postele, svíral pevně mou ruku a ve tváři měl tak bolestný výraz až mě bodlo u srdce. Byl tak nevýslovně krásný, až jsem zalapala po dechu. Měla jsem dojem, že snad sním nebo co. Anebo jsem možná už konečně mrtvá a tohle je můj strážný anděl, který si pro mne přišel…

„Bells, konečně!“ Promluvil znovu ten anděl. Jeho výraz se trochu změnil. Zračila se v něm obrovská úleva a také radost. Stále jsem ničemu nerozuměla…

„Kde… Kde to jsem?“ Promluvila jsem, ale můj hlas se změnil k nepoznání. Nebo vlastně… Nepamatovala jsem si, jak zněl dřív, ale určitě nebyl tak chraplavý…

„Jsi v nemocnici. Měla jsi nehodu…“ Zašeptal můj anděl a zatvářil se zničeně. Jeho oči nabraly temně černou barvu a kruhy pod očima se ještě zvýraznily… Sklopil provinile pohled.

„Nehodu?“ Zopakovala jsem nechápavě a pokusila se vstát. Ale nešlo to. Píchlo mě bolestivě v podbřišku a ta bolest mě připoutala znovu na lůžko. Nedokázala jsem se téměř pohnout…

„Kdo… Kdo jsi?“ Vyslovila jsem otázku, která mě trápila ze všech nejvíc. Nedokázala jsem pochopit, proč je zrovna u mě. Netušila jsem ani, kdo je zač… Ale při pohledu na něj jsem cítila v hrudi zející díru, která se při každém nádechu zvětšovala a způsobovala mi bolestná muka. Chtěla jsem, aby odešel, avšak zároveň jsem si přála, aby zůstal. Spalovala mě bolestná touha… Ale proč?

Zmateně se na mě podíval. Chvíli to vypadalo jako, když zkoumá, zda to myslím vážně. Pak se zatvářil zdrceně.

„Ty… Ty si na mě nevzpomínáš?“ Řekl tak tiše, až jsem měla co dělat, abych mu rozuměla. Úzkostí se mi sevřelo srdce. Proč jsem měla pocit, že bych ho měla znát? Proč jsem se s ním cítila jako by se dohromady spojily dvě chybějící půlky? Proč mě sužovala panická hrůza, když jsem si uvědomila, že brzy odejde? Tolik otázek bez odpovědi. Začínala jsem být zoufalá…

Místo odpovědi na jeho otázku, jsem záporně zakroutila hlavou. Nedokázala jsem promluvit. Bála jsem se, že by mě můj vlastní hlas zradil…

„Já jsem Edward, Bello. Edward Cullen…“ Odpověděl mi. Podívala jsem se mu do očí. Připadalo mi, že se snad rozpláče, avšak neukápla ani slza. Jeho oči zůstaly suché…

Edward… Zopakovala jsem si v duchu to jméno. Připadalo mi tak známé… Ale netušila jsem proč. Odkud ho jen znám?

Na chvíli jsem zavřela oči a pokoušela si vzpomenout.

„Neodcházej! Prosím!“ Křičela jsem a po tvářích mi tekly slzy. Cítila jsem bolest na hrudi. Jako by mé srdce mělo každou chvíli puknout…

„Odpusť mi to, Bello.“ Zašeptal a naposledy se na mě podíval. Jeho zlaté oči byly plné bolesti. Nechápala jsem ji. Nedávalo mi to smysl. Protože kdyby cítil bolest, pak by to znamenalo, že ke mně stále něco cítí… Ale proč mě tedy znovu opouští?

„Edwarde, ne…“ Špitla jsem a po tváři mi stekla další slza. On se však otočil a odcházel pryč.

S trhnutím jsem otevřela oči. V duchu jsem si přehrála zbytek té scény. Nechápavě jsem na něj pohlédla. Co to bylo? Byla to vzpomínka, nebo jen sen?

Zakroutila jsem hlavou a cítila, jak se mi do očí začínají hrnout slzy. Skrze rty mi unikl vzlyk. Celá jsem se třásla a můj pláč nabírat na intenzitě. Nejspíš jsem dostala nervový šok…

„Bello, klid! Uklidni se. Všechno je v pořádku. Jsem tu s tebou…“ Konejšil mě, ale já to nedokázala zastavit. Byla jsem zmatená a připadala jsem si ztracená.

„Bella.“ Vyslovila jsem to jméno, kterým mě neustále oslovoval.

„Proč mi tak říkáš?“ Zavzlykala jsem a pohlédla na něj. Ten pohled do jeho očí… Znovu jsem ucítila bolest. Jako by mi někdo zarazil dýku přímo do srdce. Nechápala jsem, proč to tak bolí…

Chvíli mě nechápavě pozoroval, ale poté jeho obličej dostal jiný výraz. Byl v něm šok i pochopení…

„Bella. Isabella Swanová. Tak se jmenuješ, Bells.“ Vysvětlil mi a zadíval se mi do očí.

„Co všechno si pamatuješ?“ Zašeptal a přinutil mě tak věnovat mu znovu pozornost.

Zamyslela jsem se… Vzpomněla jsem si na své dětství. Byly to jen krátké okamžiky. Útržky. Jak by vzal někdo kazetu s filmem a celou ji promazal. Zanechal jen zanedbatelné maličkosti…

Zakroutila jsem hlavou, ale v tom se mi udělalo špatně. Celý pokoj se se mnou zatočil. Zavřela jsem oči a po chvíli ztratila vědomí.

Znovu jsem se ocitla ve tmě. Pronásledovaly mě však zlaté oči a jejich bolestný pohled… Chtěla jsem, aby zmizely. Ta bolest mě ničila…

Připadala jsem si jako malé hloupé dítě, které je hozeno do světa, kde nic nezná a ničemu nerozumí. Všechno je pro něj cizí. Dokonce i jeho vlastní minulost…

 

Pokračování příště!

Fallen_Angel

 

Předchozí / Další

Shrnutí

Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nová šance - 17. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře