Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová šance - 14. díl

22.08.2009 (22:00) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1963×

14. kapitola – Nehoda

Bella

Zírala jsem na vchodové dveře a nebyla jsem schopná slova. Myslím, že jsem chvíli snad čekala, že se brzy otevřou a Alice se vrátí zpět a všechno mi vysvětlí. Ovšem toho jsem se nedočkala…

Venku pršelo čím dál víc. Opět se mě začínal zmocňovat ten hrozný pocit strachu. Do mé mysli se vkrádala panika. Co když se Edwardovi něco stalo? Co když to Alice nestihne včas? Co když už je pozdě?

Mou mysl sužovaly otázky, na které jsem neznala odpověď a kdo ví… Možná jsem ji ani znát nechtěla. Protože kdyby se mé nejtemnější obavy vyplnily… Zemřela bych…

V tom mě popadla šílená panika. Ale co když se Edwardovi vážně něco stalo? Co když… Polka jsem a raději jsem ani nedomýšlela…

Od té doby, co odešla Alice, už uběhlo spoustu hodin… A od chvíle, kdy zmizel Edward, ještě víc… Možná, že už není naděje…

A navíc… Já už stejně nemám žádnou naději. Pokud předtím nějaká byla, i kdyby jen malinkatá a nepatrná… Pak teď už není žádná… Odehnala jsem ho od sebe. A on se nevrátí…

To vědomí mě zasáhlo tak silně, až jsem zalapala po dechu. Jaký smysl má život bez něj?...

Žádný! Neměl ho před tou nehodou a teď ještě méně. Tak proč to pořád protahovat… Vždyť mě čeká už jen samé trápení. Možná by bylo lepší konečně uvolnit mé místo na tomto světě někomu jinému. Jistě existuje někdo, kdo se nemůže dočkat života… A třeba zrovna já tady to místo zbytečně zabírám… Tak proč s tím konečně něco neudělám?...

Hlavou se mi honily různé myšlenky. Některé značily nerozhodnost, jiné beznaděj, avšak většina z nich říkala jedno jediné – tvůj život nemá smysl!

Zhluboka jsem se nadechla. Ucítila jsem něco chladivého na své tváři. To slza. Našla si svou cestu ven. Tiše stékala po tváři… Tahle jediná kapka však způsobila vodopád dalších. Řinuly se náhle z mých očí a bylo to tak překvapivé a odzbrojující, že se to nedalo zastavit…

Cítila jsem se naprosto zbytečně. Jako použitý kus papíru. Teď už nepotřebný. Odhozený do kouta, kde se o něj nikdo nezajímal…

Ani jsem se nepokoušela zastavit slzy. Nechala jsem je stékat po tvářích a přitom jsem se svýma roztřesenýma rukama snažila přimět kolečkové křeslo k pohybu. Po chvíli se mi to konečně podařilo. Neomylně jsem zamířila do kuchyně. Šlo to dost těžko. Ještě jsem nebyla zcela schopná pohybovat se na tom zatraceném krámu bez obtíží…

Ale přesto se mi povedlo dostat se až do kuchyně. Rozhlédla jsem se. Bylo tu otevřené okno. Zachvěla jsem se zimou, ale neměla jsem v úmyslu ho zavřít… Chvíli jsem naslouchala bubnování deště a na okamžik jsem nechala svou mysl zaplnit vzpomínkami… Vybavovaly se mi šťastné chvíle s Edwardem a já si náhle přála prožít to všechno znovu. Ale to bohužel nebylo možné. Život se nedá vrátit zpátky a začít ho žít od začátku. Lze jít pouze kupředu. Ale někdy takové to „kupředu“ už zkrátka neexistuje…

Přijela jsem blíž k lince. Do oka mi padl nůž. A tehdy jsem se rozhodla… Natáhla jsem se, ale nedosáhla jsem na něj… Byl až úplně vzadu u zdi…

Zapřela jsem se na kolečkovém křesle rukama a trochu se nadzvedla. Šlo to těžko, protože mé nohy mě nedokázaly udržet… Ale nakonec se přeci jen povedlo. Chytla jsem se jednou rukou o linku a tu druhou jsem znovu natáhla. Chvíli jsem tápala, ale nakonec se mi podařilo nahmatat rukojeť.

„Konečně!“ Zamumlala jsem vítězoslavně a po tváři se mi rozlil bláhový úsměv. Uchopila jsem ho pevně do ruky, ale tím prudkým pohybem jsem ztratila rovnováhu… Cítila jsem, jak moje kolečkové křeslo popojelo trochu dozadu. Nohy mi podklouzly. Nedokázala jsem se na nich udržet. Chyběla mi rovnováha… Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. Z posledních sil jsem se zachytila o linku. Avšak ruka, ve které jsem stále svírala nůž, se mi smekla, a tak jsem se řízla do paže druhé ruky, která pevně svírala kuchyňskou desku. Byl to jen nepatrný škrábanec, ale úlek a také bolest způsobily, že jsem se pustila…

Zhoupla jsem se dozadu. Natáhla ruku, ale ta jen projela prostorem… Nechtěně jsem se přetočila… Cítila jsem, jak padám, ale potom přišel prudký náraz. Narazila jsem zády do kuchyňské linky.

„Auu!“ Vykřikla jsem bolestí. Cítila jsem, jak mi po páteři projel záchvěv… Nakonec mě to odmrštilo a já dopadala na zem. Neměla jsem sílu cokoliv dělat. Byla jsem v šoku a padala jsem tak rychle, že se mi povedlo přimotat ruce pod sebe…

Poté jsem ucítila další bolest. Tentokrát ještě výraznější a prudší. Avšak tahle se ozývala v krajině břišní…

Dopadla jsem na břicho a břinkla jsem se do čela… Ale tam někde dole to bolelo mnohem víc… Vyšmátrala jsem obě ruce zpod sebe. V té jedné jsem stále svírala nůž. Byl celý od krve… Zvedl se mi žaludek. Ale přemohla jsem se… Upustila jsem ho a zajela rukou pod sebe… Celé tělo mě bolelo a cítila jsem podivnou slabost a malátnost…

Bolela mě záda. Neuvěřitelně moc. A taky břicho…

„Auu…“ Zapištěla jsem a do očí mi vhrkly slzy. Nahmatala jsem svůj podbřišek. Šíleně to bolelo… Poté jsem ucítila něco mokrého… Vytáhla jsem dlaň a celý pokoj se se mnou zatočil. Byla celá od krve…

Ten pach mě uhodil do nosu tak silně… Pokoušela jsem se zvednout, ale nešlo to… Mé ruce byly zesláblé a točila se mi hlava…

Po chvíli jsem to vzdala a položila jsem si hlavu na zem. Příjemně to chladilo. Zavřela jsem oči a snažila se vstřebat tu bolest…

Po chvíli jsem je znovu otevřela a mírně jsem zvedla hlavu. Pokoušela jsem se dosáhnout na ten nůž. Ale byl příliš daleko. Avšak já to nevzdávala. Hlavou se mi honila jediná myšlenka. Dokončit, co jsem započala…

„Bello!“ Ozvalo se náhle, až jsem se lekla. Prudce jsem sebou trhla a vykoledovala si tak prudkou křeč v zádech. Otočila jsem se…

Ale zvedla jsem hlavu příliš rychle… Náhle se všechno zatočilo a obraz se slil do jedné velké šmouhy…

Propadala jsem se hluboko do propasti…

Všude kolem bylo černo…

Ach, Bože, tak tohle je tedy konec? Pomyslela jsem si z posledních sil…

A pak jsem ztratila vědomí…

Pokračování příště!

Fallen_Angel

Předchozí / Další

Shrnutí

Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová šance - 14. díl: