Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová šance - 13. díl

20.08.2009 (19:00) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1563×

13. kapitola – Vize

Edward

Hbitě jsem vyskočil ze země a spatřil zuřícího Jacoba. Naproti němu stála Alice a vypadala velmi soustředěně, ale také zarmouceně. Viděl jsem v její hlavě prázdno. To, jak se soustředila na naší budoucnost. Ale v přítomnosti vlkodlaků neviděla vůbec nic.

Vrčící Jacob se stále přibližoval k Alici, která tam stála a nevšímala si ho. Vypadala tak bezbranně a také, že byla. Bez své schopnosti předvídavosti, by útok vlkodlaků nepřežila. A to jsem věděl až moc dobře…

Napřímil jsem se a vyhledal jsem pohled černého vlkodlaka – vůdce smečky. Jacoba jsem hlídal pomocí myšlenek. Zatím se nechystal na Alici zaútočit. Chtěl totiž mě. Ostatním dvěma vlkům jsem příliš pozornosti nevěnoval. Byly plně podřízení rozkazům Alfy. Ale bylo jasné, že kdyby došlo k boji, postavily by se na stranu Jacoba téměř okamžitě. To byla naše velká nevýhoda. Oni byli v přesile… Kdybych tu byl sám, bylo by to něco jiného. Ale teď, když je tu Alice, musím boj odvrátit…

Naštěstí vůdce smečky neměl v úmyslu nás napadnout. Pouze byl připraven, kdybychom začali s bojem my. Avšak Jacob toužil pustit se do nás. Chtěl zabít mě. Byl jsem jeho prvotní cíl…

„Nechceme boj.“ Řekl jsem černému vlkodlakovi a doufal jsem, že ho svým postojem i pohledem přesvědčím.

Nedůvěřoval mi, což bylo zcela pochopitelné. Také jsem těm psům nevěřil. Ale boj teď zkrátka nesměl být… Nesměl jsem ohrozit život Alice, což se už stejně stalo…

Opatrnými, váhavými kroky jsem přistoupil blíž k vůdci. Dával jsem si pozor na to, aby nebyly mé pohyby příliš rychlé, a stále jsem se mu díval do očí.

„Smlouva nebyla porušena ani z jedné strany. Hranice úmluvy zůstaly zachovány, proto se domnívám, že vy, ani my nemáme nejmenší důvod bojovat…“ Pokračoval jsem mírným hlasem v přesvědčování. Chvíli jsem si připadal jako by za mě mluvil Carlisle. Ten měl diplomacii v malíčku. Možná, že jsem od něj něco málo pochytil…

Same, teď je můžeme hravě sejmout! Jsme v přesile! Zbavíme svět dvou hnusných pijavic! Zuřil v duchu Jacob a snažil se Sama přesvědčit. Přitom hrozivě zavrčel a jeho pohled mě pálil v zádech. Neotočil jsem se však. Stále jsem zíral upřeně na vůdce smečky.

Sam přemýšlel. Zvažoval všechna pro a proti. Bylo patrné, že by na nás také rád zaútočil. Nenáviděl nás, tak jako všichni vlkodlaci. Ale nechtěl ohrozit žádného ze svých vlků. A navíc měl úctu ke smlouvě, kterou kdysi uzavřeli jeho předci. Mimo jiné v ní stálo, že pokud žádná ze zúčastněných stran, nepřekročí stanovenou hranici, budeme žít vzájemně v míru a tolerovat se…

Ne, nezaútočíme. Rozhodl nakonec Sam. Nebyl to ale rozkaz Alfy. Z jeho mysli jsem poznal, že se mu protiví, když svou vůlí nutí dělat druhé něco, co se jim příčí…

Kývl jsem a poté jsem začal couvat k místu, kde stála Alice. Stále jsem nespouštěl z vlkodlaků pohled. Nedůvěřoval jsem jim a oni nám také ne…

„Nechtějí bojovat, ale pro jistotu okamžitě zmiz!“ Špitl jsem k Alici, tak tiše, že to mohla slyšet jen ona… Viděl jsem její nepatrné přikývnutí.

Naposledy jsem se podíval do očí vůdce a poté jsem přelétl pohledem ostatní členy jejich smečky. Stříbrně šedý vlk vypadal zklamaně. Chtěl bojovat, ale respektoval přání Alfy. Světle hnědý vlk pomalými kroky ustupoval dozadu a ten stříbrně šedý ho následoval. Oba však nespouštěly pohled ze svého vůdce. Ten však s obavami pozoroval Jacoba.

Jacob stál stále nahrbený, jako by byl stále připravený k útoku a sledoval mě nenávistným pohledem. Ucítil jsem závan vzduchu a došlo mi, že Alice zmizela. Nejspíš nemohla dál snést tu slepotu, která jí momentálně ochromovala…

Podíval jsem se vyrovnaně Jacobovi do očí a na malou chvíli jsem zalitoval, že se tady připletla Alice. Všechny mé problémy mohly být dávno vyřešeny. Stačilo by jen…

A v tom se stalo něco neočekávaného. Jako by snad Jacob tušil, co se mi honí hlavou… Neudržel svůj vztek a se zavrčením po mně skočil. Neočekával jsem útok. Jeho rozhodnutí bylo nesmírně rychlé. A navíc jsem přestal dávat pozor a zaobíral jsem se svými vlastními myšlenkami…

Cítil jsem Jacobo ohromné vlkodlačí tělo, kterak na mě vší silou dopadlo a přišpendlilo mě k zemi. Jeho obličej byl od toho mého sotva pár centimetrů a zlověstně vrčel. Zuby vyceněné a v očích měl hrozbu.

Jacobe, ne! Zaslechl jsem myšlenku vůdce. V té větě se skrýval rozkaz Alfy. Ucítil jsem tíhu jeho rozkazu. Jacob si nemohl dovolit neuposlechnout…

Ostatní dva vlci se napjali, připraveny přiběhnout Jacobovi na pomoc. Vůdce je však svázal rozkazem. Zůstaňte, kde jste!

Sam se přiblížil k nám. Oči upřené na mém obličeji. Odhadoval mou reakci. Jacob mě stále přikovával k zemi svou váhou, avšak nezaútočil. Nemohl, ačkoliv to bylo jeho toužebné přání. Rozkaz Alfy byl silnější…

Já se však nebránil… Díval jsem do očí rudohnědého vlka a vyčkával, co udělá… Zda se vzepře rozkazu Alfy a ukojí svou touhu po mé smrti, anebo poslechne a prostě mě nechá odejít, i když je mu to proti srsti…

Nech ho být, Jacobe! Vydal Sam další rozkaz, až se Jacob pod tíhou jeho autority přikrčil a nešťastně zakňučel… Neporušíme smlouvu… Dodal Sam trochu smířlivěji, ale stále nepřestával být obezřetný…

Jacob se chvíli chvěl pod tíhou rozkazu a poté zvedl oči a nenávistně se na mě podíval. Znovu zavrčel, ale nakonec slezl dolů a rychle vystřelil do lesa… Ti dva další vlci vyrazili za ním.

Na chvíli jsem osaměl s vůdcem smečky. Měřil jsem si ho pohledem a studoval jsem jeho mysl. Sam se však nakonec otočil a spěchal za Jacobem... Zakroutil jsem hlavou a rozhlédl jsem se kolem. Nikde nikdo…

Vydal jsem se zpět ke svému autu. Dokonce mě přešla i chuť lovit. Měl jsem v hlavě úplně vygumováno. Můj další a nejspíš jediný možný plán selhal, protože jakmile bych se nechal zabít od vlkodlaků, má rodina by do toho byla také zapletena. Nenechali by to jen tak. Tím jsem si mohl být jistý...

Po chvíli jsem dorazil ke svému stříbrnému Volvu. O kapotu auta byla opřená Alice a netrpělivě čekala až dorazím. Zastavil jsem pár metrů od ní. Připraven na vlnu výčitek…

Alice však překvapila. Nic mi nevyčítala. Jen v duchu zuřila. Poté se na mě podívala a ve vteřině byla u mě. Zapíchla prst do mé hrudi a procedila skrz zuby. „Ode dneška tě nespustím z očí. Tím si můžeš být jistý!“

Zakroutil jsem očima, ale nedohadoval jsem se s ní. Bylo by to jako dráždit hada bosou nohou. Raději jsem nahmatal v kapse klíče, odemkl své autíčko a sedl za volant. Čekal jsem až se Alice usadí na místě spolujezdce. Z jejích myšlenek bylo patrné, že hodlá jet se mnou, i kdybych měl namířeno na konec světa…

„Sakra! Bella!“ Zaúpěla najednou Alice a myslí jí projela předtucha. To, co jsem viděl, mě naprosto vyděsilo. Bella ležela bezvládně na zemi, ze zápěstí se jí řinul proud krve. Vedle ní ležel nůž, na němž byly krvavé stopy… Bella se nehýbala. Její tělo bylo mrtvolně bledé a hrudník se zvedal čím dál pomaleji, až jakýkoliv pohyb ustal…

Na nic jsem nečekal. Zděšeně jsem nastartoval a šlápnul na plyn. Auto se s kvílením pneumatik rozjelo…

„Já se z vás zblázním!“ Procedila Alice skrz zuby a dál si mě nevšímala. Zavřela oči a snažila se soustředit, aby zjistila, jestli to stihneme včas. Zda Bella přežije, anebo… Na tu druhou variantu jsem se ani neodvažoval pomyslet…

Jel jsem, co nejrychleji to šlo, a v duchu se modlil, abychom dorazili včas…

Sledoval jsem Aliciny vize, ale nic nového jsem se nedozvěděl.

Budoucnost Belly byla nejasná…

Pokračování příště!

Fallen_Angel

Předchozí / Další

Shrnutí

Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová šance - 13. díl: