Ahojky, po hodně dlouhé době přidávám další dílek:)... Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale měla jsem blbé období a chtěla jsem s touhle povídkou dokonce seknout:(... Ale jsem ráda, že jsem to nakonec neudělala a doufám, že mi prominete dlouhou nepřítomnost a budete tuhle povídku opět číst:)... Takže přeji pěkné počteníčko;)... A plsky písejte komentíky, abych věděla, jestli mám vůbec pokračovat dál... Díky:)...
11.08.2009 (12:15) • FallenAngel02 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1684×
11. kapitola - Nebezpečí
Edward
„Běž pryč, Edwarde. Prosím…“ Řekla tiše Bella. Po tvářích se jí kutálely slzy. Vypadala tak smutně a sklíčeně. Nenáviděl jsem se za to, jak jsem jí ublížil. Jak jsem jí vůbec mohl opustit a myslet si, že je to pro ni nejlepší?? Takhle nešťastnou a zničenou jsem jí nikdy neviděl. Vypadala jako hromádka neštěstí choulící se tiše v koutě.
Dobře mi tak. Zasloužím si, aby mě Bella vyhodila a nenáviděla až do konce života. Bude to tak lepší…
Tiše jsem se zvedl a chystal se k odchodu. Nakonec jsem však neodolal. Musel jsem jí říct, co pro mě stále znamená… Naklonil jsem se opatrně k Belle choulící se na posteli.
Vdechl jsem její vůni, která mě uhodila do nosu ještě silněji než předtím. Cítil jsem žár, který mi spaloval hrdlo, ale bylo mi to jedno.
Naklonil jsem se ještě blíž a poté jí zašeptal do ucha. „Miluji tě, Bello. Nikdy jsem tě nepřestal milovat a nikdy ani nepřestanu… Sbohem, má lásko…“ Naposled jsem se jí podíval do očí. Byly stále tak smutné… Poté jsem se otočil a vmžiku byl pryč. Chudák Charlie málem ani nezaregistroval můj rychlý odchod. I když jsem si jistý, že by mě býval vyhodil sám. Je na mě pekelně naštvaný, ba přímo mě nenávidí. Oprávněně. To já Belle zničil život…
Spěchal jsem ke svému autu, abych byl odsud pryč, co nejrychleji. Nevím jistě, kam pojedu. Ale to je mi teď celkem jedno. Hlavní bylo dostat se odtud velmi brzy. A také hodně daleko…
Přemýšlel jsem, kam bych mohl jet. Možná na Aljašku nebo do Volterry. Nebo kamkoliv jinam… Hlavně už Belle nikdy víc nepřekážet. Ona si zaslouží být šťastná. S normálním člověkem. A ne s tím nejnebezpečnějším predátorem na světě, který jí jen neustále ubližuje…
***
Byl jsem na cestě již několik hodin. Nevěděl jsem, kam mířím, což znamenalo, že to neví ani Alice. Jedna výhoda k dobru…
Náhle mě vytrhl z přemýšlení jakýsi zvuk… Vzápětí mi došlo, že je to můj mobil, který mi neúnavně vibroval v kapse. Ignoroval jsem to. Nejspíš to bude Alice. Jistě ji štve, že je jí její schopnost momentálně k ničemu.
I když tohle zdaleka nebylo poprvé, kdy nic neviděla.. Nebylo to proto, že by se daná osoba ještě nerozhodla, co bude dělat. Spíš to bylo tím, že byla ve špatné společnosti. Tedy aspoň to byla jedna z mých teorií, když Alice občas nebyla schopná vidět Bellu…
Náhle mě něco napadlo. Prudce jsem zabrzdil a zastavil u krajnice. Že mě to nenapadlo dřív! Vždyť to bylo tak jednoduché. Řešení na dosah ruky. Stačilo se zamyslet. Není potřeba jezdit do Itálie. Stačilo porušit dávnou smlouvu… Bez Belly nemá smysl existovat. Ona musí být šťastná. A to půjde jedině beze mě…
Otočil jsem své nablýskané Volvo a sešlápl plyn až k podlaze. Čím dřív, tím líp…
***
Po několika nekonečně dlouhých hodinách jsem konečně začal poznávat okolní krajinu. Blížil jsem se k Forks, avšak mým cílem byla Quileutská rezervace La-Push. Věděl jsem, že když proniknu přímo na území vlkodlaků, napadnou mě téměř okamžitě. Dojde tím však k porušení smlouvy. Snad své rodině nezpůsobím žádné potíže…
Možná bych si to měl ještě rozmyslet… Blesklo mi hlavou. Odbočil jsem s autem na odlehlou lesní cestu a zastavil jsem. Po chvíli zaváhání jsem vystoupil ven. Vydal jsem se do hlubin lesa. Procházel jsem se sem a tam a přemýšlel…
Belle bude beze mě lépe. To je jisté! Sama mě poslala pryč. Ale… Vypadala tak smutně a utrápeně… Měl jsem na sebe opravdu hrozný vztek, že jsem dovolil, aby byla takhle nešťastná… Na chvíli jsem ve svém rozhodnutí zaváhal…
Náhle jsem se rozeběhl. Utíkal jsem mezi stromy, šplhal po nich a skákal dolů… Byl jsem rychlejší, než vítr. Naprosto jsem se poddal tomu pocitu volnosti a nespoutanosti a na chvíli jsem úplně přestal vnímat. Ovládaly mě mé přirozené instinkty…
Ucítil jsem stádo jelenů. Pach kořisti. Rozeběhl jsem se oním směrem, zcela ovládán svou žízní. Když v tom mě uhodil do nosu jakýsi odporný pach. Jako když mě do hrudi uhodí železná pěst. Prudce jsem zastavil a rozhlížel se kolem. Euforie z lovu mě okamžitě přešla. Tušil jsem nebezpečí… A taky, že ano…
Z lesa se vynořily čtyři velcí vlci. Vlkodlaci… V jejich čele stál ten největších z nich. Byl celý černý a jeho oči mě zlověstně pozorovaly. Na chvíli jsem se zaměřil na jejich myšlenky. Jejich propojené mysli mě na chvíli ohromily. Bylo úžasné, jak každý z nich myslel zvlášť a zároveň dohromady.
Z jejich postojů i myšlenek jsem poznal, že ten veliký černý je jejich vůdce. Zaslechl jsem však nebezpečné myšlenky z jiné strany. Lehce jsem natočil hlavu a hleděl jsem do očí červenohnědému vlkodlakovi. Byl velký téměř stejně jako ten černý… Chvíli jsem přemýšlel a poté mi to došlo… Tohle je Jacob Black…
Výhružně jsem zavrčel a on mi to oplatil. Postavil se na zadní, a tak se nade mnou tyčil v celé své výšce. Jeho myšlenky byly jasné. Nenáviděl upíry, a mě především. Vinil mě z toho, že jsem Belle zničil život. Ano, v tom jsem mu musel dát za pravdu. Na chvíli se v mých očích mihl smutek…
Vztek mě pomalu opouštěl. Spíš bych mu měl být vděčný. Pomohl Belle, když jsem se na ni já vykašlal. Najednou mě udeřila jedna myšlenka. Byl to obraz Belly. Zničené, jako by z ní přímo sálalo to zoufalství… Uhodilo mě to tak silně až jsem se zkroutil v bolestné křeči… Zaslechl jsem pohrdlivý, štěkavý smích a pak jsem pochopil. To Jacob na to myslel. Udělal to naschvál. V jeho myšlenkách bylo cítit, jak mi přeje každý záchvěv bolesti…
Napřímil jsem se a podíval se Jacobovi do očí. V těch mých byla jen bolest a smířenost. Možná i prosba, aby mě zabil. Věděl jsem, že to udělá, i když ho ten černý, jejich vůdce, varoval. Avšak Jacob se bránil tím, že tohle je území nikoho. Žádná hranice prozatím nebyla překročena, i když faktem je, že já byl k té jejich až proklatě blízko…
Už nemá cenu to dál protahovat. Znovu jsem zavrčel a přikrčil se do útočného postoje. Neměl jsem v úmyslu zaútočit, ale věděl jsem, že těmhle stvořením stačí jen malý popud a okamžitě zaútočí. Samozřejmě, že jsem měl pravdu. Jacob se napřímil ještě víc a vycenil zuby.
Potom se pohnul a vyskočil. Čekal jsem až se jeho drápy zaseknou do mé mramorově tvrdé kůže. Mělo to být během pár vteřin. Když v tom se náhle stalo, že na mě skočilo něco z druhé strany. Tvrdě to narazilo do mého těla, jako když se střetnou dva meteority. Ozvala se ohlušující rána. Dopadl jsem na zem o několik metrů dál a zmateně se rozhlížel kolem.
Zabiju tě, Edwarde! Ty jsi tak neuvěřitelný pitomec! Vyrušily mě náhle něčí myšlenky a mně okamžitě došlo, co se stalo.
Sakra, tohle ne! Problesklo mi hlavou…
Chci zemřít, protože můj život již nemá cenu, ale nechci a nesmím ohrozit život nikoho z mé rodiny!
Pokračování příště!
Fallen_Angel
Autor: FallenAngel02 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nová šance - 11. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!