Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná - 5. kapitola

18.09.2009 (08:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3412×

V.- V nemocnici

Bella

Do našeho reálné světa jsem se probudila hodně brzo ráno. Koukla jsem na budík a tam bylo něco kolem páté ranní. Otočila jsem se hlavu a druhou stranu a přemýšlela jsem. Proč mě tu doktor nechával? Taky jsem furt myslela na mamky obličej když vyšla z jeho kanceláře. Zajímalo by mě co má doktor za lubem. Chvíli jsem ještě přemýšlela o škole a kámoších. Doufám že za mnou Lusy přijde jinak to tu nevydržím. Jo a musím říct mamce aby mi jsem přinesla můj notebook abych se tady neunudila. V tom jsem uslyšela zaklepání na dveře.

„Dále“ řekla jsem a posadila se na posteli.

„Tady vám nesu snídali a prášky“ řekla sestra

„A jaké prášky to jsou“ ptala jsem se jí

„Jen nějaké vitamíny a jeden je podobný chemoterapii“ slyšela jsem doktora.

„Dobrej doktor“ pozdravila jsem

„Ahoj Bello“ pozdravil a otočil se k sestře „už můžete jít Evo“ řekl a posadil se na židli vedlé mé postele.

„Chcete něco doktore“ ptala jsem se ho

„Prosim tykej mi jsem Carlisle“ řekl mi

„Tak chceš něco Carlisle“ zeptala jsem se ho znovu.

„Chci ti vysvětlit tvůj stav“ řekl a opřel se o opěrátko.

„Tak pokračuj jsem jedno velké ucho“ vybídla jsem ho.

„Takže tvůj stav je velmi vážný máme zhruba měsíc na to abychom našly dárce kostní dřeně a jelikož tvoji rodiče podstoupili testy a nevyhovují musíme zažádat v takové bance jestli nemají dřeň vhodnou pro tebe. Ale žádání trvá i několi měsíců a tak využiji všech svých známostí abych to nějak urychlil a ty jsi mohla žít“ vysvětlil mi to Carlilse ale já se nezmohla na slovo a koukala na něj jako by mě zmrazili. Už vím proč se tak mamka tvářila.

„Promiň Bello nechci ti lhát“ řekl a odešel. Já jsem se pořád nezmohla na slovo.

Všimla sem si snídaně a tak jsem začala jíst. Když jsem dojedla tak jsem si znova lehla a usnula z usilovného přemýšlení. Vzbudila jsem se odpoledne. Vylezla jsem z postele a šla do koupelny. Trochu jsem se opláchla a uslyšela zaklepání. Šla jsem tedy otevřít a koho ve dveřích nevidím. Lusy.

„Ahooooooj Bello“ zdravila mě Lusy

„Lusyyyy jsem tak ráda že si přišla“ řekla jsem jí

„Jo a vedu sebou ještě pár lidiček to víš jsem to práskla ve třídě“ řekla a mávla na chdbu a ve dveřích se objevili další známé tváře.

„Miku Eriku Jess Angelo jsem tak ráda že vás vidím“ skoro jsem plala dojetím že na mě nezapomněli dyť jsem se s nima neviděla od té doby co nechodím do školy. Všechny jsem někam usadila. A co jsme dělaly? Kecali o všem možném i nemožném. A já se zase cítila jako bych měla jen nějakou chřipku a ne nějakou smrtelnou nemoc. Povídali jsme ti hrozně dlouho než je přišla vyhodit sestra že už skončily návštěvní hodiny. Sestra mi přinesla večwři a pak jsem šla spát. Ráno mě přišel vyšetřit doktor. Nic neříkal a vypadal tak nějak zamyšleně. Také přišla mamka a přinesla mi ten notebook jak jsem jí to napsala do SMS. Takhle nějak to tu chodilo tři týdny. Lusy tu byla pečená vařená. Dokonce se na mě postupně přišla podívat celá třída až na jednoho. Hádejte na koho!

Dneska je 30. března.. je už večer a já se těším na zítřek. Ani jsem nedoufala že se dožiju toho že mi bude osmnáct. Zalezla jsem do postele a představovala si co bych asi tak chtěla dělat za zaměstnání. Pravděpodobně bych byla někde v laborce protože miluju chemii. S touto představou jsem usnula a probudila se jako osmnáctiletá holka. Vstala jsem a šla do koupelny. Vzala jsem si na sebe svojí nejoblíbenější košilku. No košilku spíš takový mega triko. Byly na něm hrošíci. Hrošík s hrošicí. V osm za mnou přišla sestra se snídaní a v devět přišel můj učitel se kterým jsem se učila učivo střední školy. Zrovna jsme probíraly můj nejoblíbenější předmět. Chemii. Když za mnou přišel doktor.

„Dobrej pane učiteli Ahoj Bello“ pozdravil Carlisle.

„Ahoj Carlisle“ pozdravila jsem ho

„No Bello myslím že to všechno umíš“ řekl učitel a odešel

„Naschle“ zavolala jsem ještě za ním

Učitel zavřel dveře a Carlisle se ke mně otočil.

„Tak Bello hodně štěstí a zdraví k tvým osmnáctým narozeninám“ řekl a podal mi krabičku s mašlí

„Jéé díky“ řekla jsem jak malý dítě a rozbalila krabičku kde se schovávaly belgické pralinky.

„Jak si věděl že mám chuť na čokoládu“ ptala jsem se ho a neodolala s jednu si dala. Byla dobrá s karamelem který se roztekl všude po puse.

„Myslel jsem si že si čokoládu dlouho neměla a tak aby sis osladila život“ řekl a vycházel ze dveří.

Za chvilku přišla sestra s obědem. Po obědě jsem zase ležela na posteli. Uslyšela jsem klepání a tak jsem ta šla otevřít. Ve dveřích stál Carlisle s tím že mi potřebuje něco ukázat. Přišli jsme do jeho kanceláře a on mi začal ukazovat fotky z různých operací transplantace kostní dřeně. Zdál se mi nějaký divný ale nechala jsem to plavat. Pak mi šel zase doprovodit do pokoje.

„Překvapení“ rozezněl se sbor hlasů jakmile jsem otevřela dveře. Stála jsem tam jak tvrdý „Y“ a koukala po všech co tam stály. Poznala jsem většinu lidí ale 4 tváře jsem neznala.

„Tak co Bello co říkáš líbí se ti překvápko“zeptala se Lusy s nadšením v hlase.

„Jo moc ale je tu víc lidí než znám“ řekla jsem a už věděla o co se jedná.

„No jo no jsem to říkala holkám na obědě a tady Alice mě slyšela a nabídla se“ ukázala na malou holku s tmavě hnědými vlasy rozházené do všech stran.

„A já jsem to nevydžela a do jsem to práskla“ pokračovala Alice a ukázala na další tři lidi za sebou.

„Aha no to je fajn tak se jde slavit ne?“ řekla jsem a celá atmosféra se tak nějak uvolnila. Teprve teď jsem si všimla stolu s dortem dalších zákusků a pití. Pod stolem jsem viděla dárky.

„Tak jdeme přát“ zvolal někdo. Otočila jsem se za hlasem a viděla jsem usměvavého velkého kluka no spíš chlapa.

„Ahoj já jsem Emmett“ představil se ten velký

„A to je Jasper a Esme“ ukazoval na poslední dva které jsem neznala.

Posadila jsem se na postel a přede mnou se uvořil zástup lidí. Úplně první přišla mamka s taťkou pak Lusy Jess Angela Mike a Erik. Nakonec Alice Emmett Jasper a Esme s Carlislem. Rozbalování mi dalo velkou práci ale nakonec jsem je všechny rozbalila. Od mamky s taťkou jsem dostala přívěšek s řetízkem. Do přívěsku se daly dát fotky a taky už tam byly. Od třídy jsem dostala dárkový poukaz na seskok s padákem. A od Cullenů i když nic nosit nemuseli jsem dostala náramek. Pak jsem rozkrájela dort a se všemi se baviala. Pak jsem už docela vyčerpaná zalehla do postele a nechala si něco hezkého zdát.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 5. kapitola: