Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná - 3. kapitola


Nevyléčitelná - 3. kapitolaTak další díleček z mojí povídky. Moc mě potěšily vaše komentáře. tak doufám že vás to bude bavit dál tak příjemné počtení a papa

III- smrt přichází pomalu ale jistě

V nemocnici na mě čekal doktor přesně jak řekl. Rozloučila jsem se s mamkou ještě jí zamávala a vyšla směrem k doktorovi.

„Ahoj Bello tak co připravená?“ přivítal mě doktor.

Já jen kývla a nechala se odvést do příslušného pokoje. Musím uznat že na nemocniční pokoj to nevypadá. Byl vymalovaný světle béžovou barvou. Na parapetech pod okny byly květiny. Postel byla nemocniční ale měla povlečení v barvě svěží trávy. Na nošním stolku byla lampička se stínítkem v barvě stěn. Naproti posteli byly dveře. Přešla jsem k nim a otevřela je. Byla tam mini koupelna se sprchovým koutem a WC. Podlaha byla z PVC(lino). Pokoj na mě působil nemocničně ale přesto útulně.

„Tak co líbí se ti pokoj“ ptal se mě doktor

„Ano je moc hezký až moc na nemocnici“ řekla jsem a zase si prohlížela nový domov

„Moje žena Esme si myslela že by ti to mohla vylepšit“ poznamenal.

„Vaše žena?“ ptala jsem se podiveně

„Hm doma o tobě často mluvím víš seš můj první pacient s leukémií a Esme si myslela že by ti tu pobyt mohla nějak zpříjemnit“ vysvětloval ale já jsem stejně nic nechápala. Sedla jsem si proto na postel

„No nechám tě si vybalit a pak tě přijdu zkontrolovat“ řekl a odešel pryč.

Hodila jsem na postel tašku s oblečením a tašku s plyšáky které jsem původně měla u sebe na posteli. Vyndala jsem všech pět plyšáků a dala je kolem postele. Oblečení jsem vyndala do skříně u stěny a převlékla se do košile ve které budu trávit dny. Lehla jsem si a přikryla se. Koukala jsem z okna. Zrovna sněžilo je už sedmého března a ono furt sněží a je zima jakok kdyby byl prosinec. Chvilku jsem si hrála s myšlenkou že mi bude osmnáct. Ani jsem si nemyslela že se s touhle nemocí osmnácti dožiju. Po chvíli přemýšlení jsem se přesunula do    říše snů.

Edward

Seděl jsem na hodině španělštiny a jen za jsem poslouchal mysl učitelky jak dlouho tady chce vysvětlovat tuhle gramatiku, když ke mně přilétly splašené myšlenky Alice která právě měla vidění. Carlisle přeměňující nějakou dívku na upíra. Zbláznil se nebo co dyť jsme sotva přijeli. Zbývalo pět minut do konce hodiny. Jakmile zazvonilo vyběhl jsem ze třídy lidskou rychlostí. Vyběhl jsem ven a teprve teď jsem se rozběhl svojí rychlostí. Dorazil jsem do nemocnice a vydal se za otcem. Zaklepal jsem na dveře a počkal až se ozvalo „dále“ vstoupil jsem a spustil.

„Carlisle to snad nemyslíš vážně co tě to napadlo ty ji nesmíš přeměnit v upíra. Vůbec si se s náma neporadil a jaký máš důvod“ měl jsem co dělat abych zastavil ten slovní průjem.

„Zadrž Edwarde a vyslechni mě“ promluvil a mě nezbylo nic jiného než ho vyslechnout.

„Tak poslouchám“ řekl jsem a čekal

„Takže aby si mě pochopil tady máš její výsledky které jsme nabrali včera“ podal mi její chorobopis. Přečetl jsem si ho a viděl že umírá.

„Podle výsledků jí zbývá tak měsíc a proto jsem se takhle rozhodl“ dovysvětlil ale já tam ten důvod nějak pořád neviděl.

„Ale jaký máš důvod“ ptal jsem se ho a on mi v hlavě přehrál všechny naše proměny.

„Aby žila“ řekl prostě.

„Večer si o tom promluvíme všichni a já mezitím na obědě všechny informuju“ řekl jsem a uslyšel klepání na dveře. Jak to že jsem neslyšel blížící se mysl? To je nějaké divné. V tu chvíli vstoupila do kanceláře dívka. Vypadala vyčerpaně a bez života.

„Ahoj Bello, jdeš na čas“ slyšel jsem otce promluvit.

„Dobrej doktore, mamka mě svezla“ řekla docela vesele na to jak vypadá. Koukal jsem na ní a v hlavě jí předělával na bytost která není nemocná.

„Jo Bello toto je Edward jeden z mých synů“ řekl otec a ona mi nabídla ruku a já ji stisknul. Bál jsem se abych jí něco nezlomil působila tak křehce a nemocně.

„Těší mě Bella Swanová“ řekla mi

„Edward Cullen“ představil jsem se zase já a dál jsem si jí prohlížel. Vypadal opravdu zničeně ale to neznamená že jí Carlisle musí proměnit aby jí zachránil. V hlavě se mu motala slova co řekne její matce. Slyšel jsem jak jí řekne že není cesty zpět a je jen otázka času kdy zemře.

„Tak ahoj Carlisle uvidíme se doma“ řekl jsem otci a otočil se na Bellu

„Těší mě že jsem tě poznal Bello a snad se ještě uvidíme“ řekl jsem ze zdvořilosti a doufal v pravý opak

„V to doufám“ řekla a já vyšel z otcovo kanceláře a schoval se pod jeho oknem abych mohl poslouchat. Připadal jsem si jako šmírák ale chtěl jsem to slyšet.

„Co se děje doktore?“ ptala se skoro okamžitě

„Bello mohla bys jsem přivést maminku potřebuji aby to taky slyšela“ řekl. Uslyšel jsem klapnutí dveří.

„Bello včera si byla na odběrech a dneska ráno přišly výsledky“ udělal krátkou pauzu.

„Tvůj stav se rapidně zhoršil chemoterapie nepomáhají tak jako na začátku proto jsem se rozhodl tě hospitalizovat“ řekl a něco vyndal ze zásuvky.

„Bello jeď teď domů. Za dvě hodiny tě chci zase vidět tady v nemocnici. Vem si nějaké oblečení až tu budeš tak ti vysvětlím co dál“ řekl a odvedl jí pryč.

„Paní Swanová nechtěl jsem to říkat před Bellou ale je to horši než jsem řekl“ promluvil vážným hlasem

„Umře že jo“ ptal se celkem vyděšený hlas paní Swanové

„A kolik času zbývá“ ptala se Belly mamka

„Nevím přesně měsíc možná dva“ řekl Carlisle.

„Prosím doktore zkuste jí vyléčit jakkoli“ prosila paní Swanová

„To už jsme zkoušely několikrát žádný dárce kostní dřeně není prosím smiřte se s tím a snažte se tvářit normálně chtěl bych Bellu udržet v alespoň malé naději“ řekl Carlisle přesvědčivě.

Znova mi v uších zněla slova paní Swanové: „zkuste ji vyléčit jakkoli.“ Takže Carlisle povolení dostal. V tu chvíli jsem si uvědomil že jsem vlastně za školou a pádil jsem zase ke škole. Bylo zrovna deset minut po zvonění na další hodinu a tak jsem nasadil nemocný výraz a vešel do třídy kde zrovna probíhala třetí hodina. Matika. Zaklepal jsem a otevřel dveře.

„Pane Cullene kde jste byl“ skoro na mě křičela učitelka.

„Udělalo se mi trochu nevolno a tak jsem byl na čerstvém vzduchu“ lhal jsem jako když tisne.

„Tak se posaďte a nerušte“ řekla učitelka a byl klid.

Čtvrtou hodinu literaturu jsem přemýšlel jak jim sdělím tuto novinu. Konečně zazvonilo na přestávku k obědu a já šel volným krokem do jídelny.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!