Tak pokračování, které má název špatná zpráva. Bella se doví, že je tom špatně, ale netuší jak moc.
12.09.2009 (13:45) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3557×
II.- špatná zpráva
Vešla jsem do nemocnice a nahlásila svoje jméno. Recepční mi oznámila že už na mě doktor Cullen čeká ve své kanceláři. Mamka řekla že na mě čeká v čekárně a tak jsem se vydala do kanceláře. Zaklepala jsem a vešla. Viděla jsem v kanceláři mého doktora a nějakého kluka tak v mých letech s takovou podivně bronzovou barvou vlasů a se stejnou barvou pokožky a očí jako má doktor. Asi to bude jeden z jeho synů ale myslela jsem že sou adoptovaní.
„Ahoj Bello jdeš na čas“ pozdravil mě doktor.
„dobrej doktore mamka mě jsem hodila“ řekla jsem mu docela zvesela až jsem se divila a koukala na toho kluka vedle doktora.
„jo Bello to je můj syn Edward“ řekl doktor asi poznal že nevim o koho se jedná. Podala jsem mu ruku a stiskla mu jí. Měl ji stejně ledovou jako doktor.
„těší mě Bella Swan“ představila jsem se
„Edward Cullen“ řekl tak rychle že jsem to sotva stihla zaslechnout
„tak Ahoj Carlisle uvidíme se doma“ rozloučil se s doktorem
„těší mě že jsem tě poznal Bello snad se ještě uvidíme“ řekl jako pravý gentleman
„v to doufám“ řekla jsem mu na zpět.
Otočil se a vyšel ven z kanceláře. Obrátila jsem se k doktorovi. Všimla jsem se že se netváří tak optimisticky jako jindy. V tu chvíli jsem už zase byla na dně kdy nemůžete myslet na nic jiného než kdy ten zatracený konec přijde.
„co se děje doktore“ vylétla mi z pusy otázka ne kterou jsem právě myslela.
„Bello mohla bys jsem přivolat maminku potřebuju aby to taky slyšela“ řekl mi a já doběhla pro mamku do čekárny. Mamka vešla do dveří v očích hrůzu z toho co se bude dít.
„Bello včera si byla na odběrech a dneska přišly výsledky.“ Udělal pauzu aby se mohl nadechnout a pokračovat.
„tvůj stav se rapidně zhoršil chemoterapie už nezabírají tak jako na začátku proto jsem se rozhodl že tě budeme hospitalizovat“ řekl a posadil se. Ze šuplíku vyndal nějaké letáčky a papíry.
„Bello jeď teď domů. Za dvě hodiny tě chci zase vidět tady v nemocnici. Vem si nějaké oblečení až tu budeš tak ti vysvětlím co dál“ sdělil mi a zase se mu vrátil jeho optimistický výraz. Zvedl se obešel stůl a šel mě vyprovodit. Mamka tam ještě zůstala asi jí potřeboval něco říct. Za chvilku vyšla mamka ještě zdrcenější než když se dozvěděla že se můj stav zhoršil. Radši jsem mlčela a doufala že mi to doktor řekne až tady budu ležet. Vyšly jsme z nemocnice. Sedli jsme do auta a jeli domů. Doma jsem běžela rovnou nahoru do pokoje. Lehla jsem si na postel a schoulila se do klubíčka a rozbrečela se. Proč já? Věděla jsem co to znamená. Umřu. Ale za jak dlouho? Týdny? Měsíce? Nebo dokonce roky? Nevěděla jsem kdy konec přijde a věděla jsem že přijde. Chvíli jsem přemýšlela nad tím co se mnou bude dál a nakonec to vzdala a šla do koupelny. Od té doby co chodím na chemoterapie jsem se zrcadlu vyhýbala jako čert kříže. Tak jsem se nakoukla do zrcadla a málem jsem omdlela. Koukala jsem na sebe dlouhou chvíli a v duchu se srovnávala s tou Bellou před třemi roky. V zrcadle nebyla holka ale smrtka které chybí černá kápě a kosa. Z mých dříve hustých hnědých vlasů zbyla sotva polovina. Plešatá jsem sice nebyla ale připadala jsem si tak. Měla jsem hodně vidět vystouplé lícní kosti a pokožku skoro průhlednou. Oči ze kterých dříve sálal život jsou ta tam. Za to můžou ty chemoterapie. Z koupelny jsem si vzala kartáček a pastu a šla do pokoje. V pokoji jsem otevřela skříň a vybrala si co bych asi tak mohla potřebovat. Posadila jsem se na postel a na nočním stolku jsem si všimla mobila kterého už mám asi 14 dní vypnutého. Zapnula jsem ho a viděla několik nepřijatých hovorů od Lusy. Rozhodla jsem se jí zavolat. Párkrát to píplo a Lusy to zvedla.
„ježiši Bello já jsem tak ráda že voláš ani nevíš jak moc se mi stýskalo“ radovala se Lusy.
„to mě taky ale mám pro tebe špatné zprávy.“ Řekla jsem jí a čekala co ona na to.
„Bello neumřeš že ne. To bys mi neudělala“ natahovala
„no nic ti slíbit nemůžu je to možné. Dneska jsem byla v nemocnici a řekli mi že si mě tam musí nechat. Tak jsem doma a balím si věci“ vysvětlovala jsem jí.
Lusy chvíli mlčela ale pak jsme se zase rozpovídaly. Taky mi pověděla novinky ze školy kde už jsem šest měsíců nebyla.
„jo a Bello přistěhovali se k nám noví lidi jmenují se Cullenovi a k nám do třídy přibyl Edward.“ Oznámila mi Lusy.
„jo toho znám dneska jsem ho viděla ve špitále u doktora ke kterému chodím“ vzpomněla jsem si na něj.
„jo sedí na tvém místě. Víš jak si odešla tak si na něj nikdo nesednul asi jako vzpomínku ale když přijeli jinde místo nezbylo.“ Vysvětlovala Lusy. Docela mi polichotilo že moje místo nechali jako vzpomínku. Koukla jsem se na hodiny a zjistila že už musím jet.
„hele Lusy už budu muset vyrazit ale jestli chceš tak za mnou můžeš přijít už jsem tě dlouho neviděla“ řekla jsem jí
„jo nemůžu uvěřit tomu že už jsem tě neviděla skoro měsíc“ ukončila hovor Lusy.
Já jsem se zvedla z postele a šla dolů kde už na mě čekala připravená mamka.
Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevyléčitelná-2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!