Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná - 14. kapitola

08.10.2009 (10:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3943×

XIV - Comeback

Vstal jsem z křesla a šel do pokoje. Přemýšlel jsem nad tím jak jí budu hledat. Kdyby běžela tak je to jednoduché sledoval bych její pachovou stopu ale jestli letěla bude to jako kdyby slepý hledal blechu na sloním zadku. Nevěděl jsem jak to udělám. Věděl jsem jen kde začnu. Byl jsem připravený ke skoku z okna když mě někdo chytl za límec košile.

„Edwarde to nemůžeš. Nemůžeš porušit její přání“ křičela na mě Alice

„právě naopak já jsem ten jediný kdo jí může jít hledat“ řekl jsem Alici v klidu a pak si vzpomněl že by mi mohla pomoct.

„Alice nevidíš kde Bella je?“ zeptal jsem se

„nic moc na to zná moje vidění moc dobře“ řekla mi stejně zoufalá jako já

„Alice cokoli kolem ní“ prosil jsem jí

„Jen lesy a pět minut nic jiného“ řekla a odešla.

Vyskočil jsem z okna a utíkal do lesů. Běžel jsem jak nejrychleji jsem uměl. Napadlo mě že poletí do Kanady. Vzal jsem to rovnou k hranicím a bez problémů je překročil. Dál jsem postupoval výrazně pomaleji. Vylezl jsem až na špičku asi 40 metrového smrku a zkoušel zachytit byť jen malý náznak její vůně. Skákal jsem ze stromu na strom jako opice ale nic jsem nezachytil jen nějakého medvěda. Rozhodl jsem se ho ulovit abych se posílil. Jakmile jsem s medvědem skončil znova jsem vylezl na strom a hledal nějakou stopu. Nic sen nenalézal a tak jsem si řekl že zase poběžím lesem. Běžel jsem několik minut na severovýchod. Dorazil jsem na východní pobřeží Kanady ale nic. Obrátil jsem se a znova běžel zpět. Už je to den co Bella odešla a jestli tady jen tak bloudím může už mít obrovský náskok. Běžel jsem znovu směrem na západ. Možná jsem byl už zase v prostředku Kanady možná jen pár mílí od Aljašky když mě do nosu praštila vůně té kterou jsem si vybral. Chtěl vědět co to způsobilo a najednou jsem uviděl proužek z jejího trička. Popadla mě touha vědět co to způsobilo. Rozhlédl jsem se kolem sebe a hledal možné příčiny. Najednou jsem v dálce několik metrů uviděl ceduli s nápisem Vítejte na Aljašce. Takže tohle Bellu zastavilo ale jak to že zavadila o to křoví? Možná byla zamyšlená. Pomyslel jsem si protože mě děsila představa že jí někdo napadl. Přiblížil jsem se k ceduli a její pach byl silnější ale její pach byl den a několik hodin starý. Šel jsem po stopě která stejně za pár metrů skončila. Na chvíli jsem se zastavil a posuzoval nabité informace. Že by se vydala do Denali? Napadlo mě jako první a hned jsem to vyzkoušel. Běžel jsem do středu Aljašky. Když jsem se přiblížil k městu znovu jsem ucítil Bellinu vůni. Pořád byla několik hodin stará ale alespoň něco. Šel jsem po stopě a ani mě moc nepřekvapovalo to že se šla podívat na rodiče a na svoje kamarádky. Pak stopa zamířila k našemu bývalému sídlu. Stopa vedla dovnitř našeho domu ale byla jen v obýváku hale a pak odešla zadním vchodem. Než jsem se vydal na cestu do lesů všiml jsem si na dveřích papírku přilepeného lepenkou.

Pro ty kdo si nedají pokoj a hledají mě:

Prosím opravdu mě nehledejte. Potřebuji nějaký čas pro sebe abych si všechno mohla promyslet. Nechcete abych se stala štvancem a utíkala před vámi že ne? Bella

Strhl jsem papírek a vhodil ho do koše. To snad nemyslí vážně? Přece jí nenechám na pospas všem stvůrám. Znovu jsem vyběhl směrem na západ. Zase jsem po pár metrech ztratil stopu ale nenechal jsem se odradit. Běžel jsem už třetím dnem a teprve jsem se dostal na konec Aljašky. Přede mnou se rozprostíralo moře a asi 500 metrů široký průplav a na druhé straně začátek Ruska. Že by Bella pokračovala do Ruska? Nevěděl jsem jestli to přeletěla ale můj instinkt mi napovídal že jdu správným směrem. Najednou jsem si vzpomněl na slova ze vzkazu na dveřích. Já přeci nechci aby se cítila jako štvanec. Rozhodl jsem se nechat jí nějaký náskok i když už má dost veliký. Zaběhl jsem si zalovit. Znovu jsem nabral novou sílu a ztratil jsem tři hodiny. Vyrazil jsem k útesu a bezhlavě skočil do prostoru. Zapomněl jsem na to jak se průplav široký a skonči asi v první třetině. Zbytek jsem doplaval. Bylo to celkem snadné dostat se na druhý konec. Vylezl jsem z vody a znovu pokračoval v cestě. Vzal jsem to směrem na Sibiř. Nebyl jsem se úplně jistý jestli jsem už na Sibiři nebo někde jinde protože jsem azbuce nerozuměl . po nějaké době běhu jsem se ocitl v bohem zapomenuté krajině. Všude bylo plno sněhu a zasněžených stromů. Vypadalo to kouzelně ale něco tomu chybělo. Při pomyšlení na ni jsem znovu přidal na rychlosti a utíkal. Proběhl jsem celou Sibiř křížem krážem ale žádnou stopu jsem nenašel. Stočil jsem se směrem na jih. U hranic s Mongolskem si o něčem dvě staré paní povídali. Prohlédl jsem jim myšlenky a narazil na velkou stopu. Jedna z nich viděla Bellu jak přelétá tyto hranice. Podle slunce v té myšlence se poznal že to bylo včera. Dneska žádné slunce nesvítí. Má přede mnou náskok asi dne a kousek. Letěla směrem do Číny. Co pane bože chce v Číně? Znovu jsem si vzpomněl na tu myšlenku a viděl v ní že má potrhané oblečení. Snad jí nikdo nenapadl. Běžel jsem přímou cestou do Číny. Byla tma a já se zastavil u Velké Čínské zdi.. zaprvé proto že bych ji musel přelezt abych se dostal za ní a za druhé proto že jsem uviděl Bellu stojící na jedné ze stážných věží. Pomalu jsem se přibližoval a doufal že to není není jen přelud v mé mysli. Když jsem byl až pod věží byl jsem si jistý že je to ona. Stála tam v tom rozervaném oblečení jednu ruku natáhnutou před sebou a na něco se upřeně dívala. Nevěděl jsem na co se dívala protože jsem k tomu stál zády. Koukal jsem na ní jako na svatý obrázek. Promýšlel jsem co jí tak řeknu. Najednou jsem uslyšel ohlušující ránu a svištění vzduchem. Přistál jsem u zdi a viděl co mě to napadlo. Byl to několik tun obrovský balvan.

„Já jsem napsala aby ste mě nehledali“ křičela na mě Bella která už stála u mě

„Musel jsem tě najít teď te prosím vrať se se mnou domů“ prosil jsem jí ale bylo to houby platné

„Edwarde ta žádost se vztahovala na všechny proč si tedy myslíš že jsi vyjimka“ ptala jsem mě káravým tónem.

„Protože mě miluješ a já tebe“ řekl jsem jí prostě a doufal že to zabere.

„To je ubohý přijď s něčím jiným jiným“ křikla po mě a mě zavalila vlna písku.

„Bello přestaň s tím“  řekl jsem jí a třepal písek z vlasů

„S čím?“ ptala se nechápavě

„S tím vším s tím pískem a hlavně s tou maskou že mě nechceš ani vidět. Vidím ti to na očích že seš ráda že mě vidíš. Tak prosím přestaň předstírat a pojď domů. Všichni už to vědí. Čekají na nás“ řekl jsem jí všechno co jsem chtěl.

„Jo vědí ale kdybych tě nepřinutila tak by to nevěděli viď?“ zeptala jsem mě a uhodila do černého.

„Je to možné ale dřív nebo později bychom jim to řekli“ odpověděl jsem podle pravdy. Mlčela a mě napadla ještě jedna věc.

„A proč si jim to Bello neřekla sama proč by to měla být záležitost mužů“ ptal jsem se. Chtěla hrát tvrdě tak jsem se přidal.

„A co bych jim asi tak řekla: Ahoj rodino spala jsem s Edwardem a miluju ho tak si to nějak přeberte? To asi ne. Já jsem si s tebou o tom chtěla promluvit ale ty si vždycky někam zmizel“ řekla mi ona

„Já sám jsem nevěděl co mám dělat taky jsem si to potřeboval promyslet ale kůli tomu nikam neutíkam“ řekla jsem a asi se dostal do živýho

„Já jsem si to jen chtěla všechno sama v klidu rozmyslet a rozhodnout se co mám dál dělat“ slyšel jsem jí a už stál za jejími zády.

„Pomůžu ti v rozhodování“ špitl jsem a přistoupil k a začal jí polibky zahrnovat krk.

„Já už jsem rozhodnutá dávno“ řekla a začala mě líbat na rty. U rtů jsme neskončili a já jsem převzal nadvládu v našem rozhodování. Cítil jsem že chce to samé a tak na našich tělech nezbylo žádné oblečení. Milovali jsme se do té doby něž přišla nějaká hlídka. Naštěstí jsme jí slyšeli dřív a tak jsme se vydali do lesa. Oba jsme běželi nazí a ukryli se  do nejbližšího křoví.

Bella

Tak takovéhle rozhodování jsem ještě nezažila. Byli jsme s Edwardem schovaní v nějakém křoví úplně nazí.

„Měli by jsme si najít nějaké oblečení“ napadlo mě

„Mě to takhle vyhovuje“ smál se

„Jo to mě taky ale nemůžeme tu takhle strašit“ řekla jsem mu nazpět

„A co uděláme? Vyloupíme nějaký obchod?“ ptal se Edward a veselá nálada ho neopouštěla.

„Ne my najdeme nějakou vesnici a budeme doufat že tam má někdo pověšený prádlo je to lepší než se někam vkrádat“ vyjasnila jsem mu můj plán. Kývnul a tak jsme se vydali na cestu. Podle pachu jsme našli lidská sídla hned. Vzali jsme mi nějaké věci a zase jsme šli pryč.

„Tak co půjdeme domů?“ ptal se mě Edward

„Nevím moc se mi nechce. Chtěla jsem se rozmýšlet na několika místech planety“ „ vysvětlovala jsem mu

„A co kdyby jsme doběhli domů a vydali se na dovolenou“ navrhl Edward

„To je fajn nápad ale co škola?“

„Školu neřeš“ chláchol mě a my jsme vyběhli vstříct domovu.

Doma na nás čekali s oslavou. Alice jim řekla že přijdeme. Pak jsme se vydali na hodně dlouhou cestu kolem světa. A moje nová diagnóza? Nevyléčitelně zamilovaná.

KONEC

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 14. kapitola: