Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná-13. kapitola

07.10.2009 (16:30) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3280×

XIII.- Usmíření?

Do školy už jsme chodili dva měsíce. Za tu dobu si všichni zvykli na to že jsme trochu odlišní a uzavření do sebe teda podle nich. Taky jsme se za tu dobu s Edwardem skoro nehádali ale zase jsme na sebe nepromluvili klidně celý týden. Teď se po škole začalo mluvit o muzikálu který by se měl poprvé zahrát na štědrý den. To znamená skoro dva měsíce zkoušení. Učitelka na angličtinu nám všem zadala úkol aby jsme do týdne sestavili kostru příběhu.. jenže mě by se líbilo napsat scénář sama.

„Paní učitelko já bych si mohla vzít na starost ten scénář“ řekla jsem jí a bylo na ní vidět že je rána že nemusí přečíst tuny hrozných návrhů. Viděla jsem vedle sebe Edwarda jak nesouhlasně kroutí hlavou nad mým nápadem.

„To je fajn ale jak to uděláme s hubou…“ podívala se po třídě učitelka

„No můj bratr docela rád skládá viď Edwarde?“ udělala jsem na něj andělský obličej.

„tak to je vítečné tak si to vezměte na starost a řekněme do týdne bych chtěla mít hotový alespoň scénář“ řekla nám učitelka a začala vykládat látku. Do oběda na mě Edward nepromluvil.

„Ale ale copak nechce se ti skládat?“ ptala jsem se Edwarda po cestě na oběd

„Co o čem to mluvíte?“ nechápala Rose

„Ale Bella a Edward budou spolupracovat na tom muzikále na Vánoce“ oznámila jí Alice a zase se věnovala Jasperovi.

Po škole jsem si zapnula notebook a zkoušela něco napsat ale nějak mě nic nenapadalo.. už uplynuly dva dny a já teprve dostala při hodině chemie nápad o čem to bude. V noci jsem si sedla s notebookem na gauč v hale a psala jako o život. Hlavní scénář byl už hotový a ještě zbývalo napsat text k songům a hudbu. Na tom pak bude muset Edward zapracovat. Vytiskla jsem ten scénář abych ho mohla ukázat učitelce. Ráno jsem se kupodivu do školy těšila. Na konci angličtiny jsem učitelce předala scénář. Učitelka ho jen tak zběžně prohlédla a byla unešená.

„Teda Bello to je fantastický a co Edward už má hudbu?“ ptala se mě učitelka

„Ne ještě ani neviděl tenhle scénář ale odpoledne na tom chceme zapracovat“ uklidnila jsem

„Tak dobře“ nechala mě odejít na další hodinu. Před třídou na mě čekal Edward.

„Na tady máš scénář a už můžeš psát písničky až ti z toho bude špatně“ dala jsem mu scénář těsně před oči a vešla na hodinu matiky. Po škole jsem zkusila napsat nějaký ten text k písničkám ale neměla jsem inspiraci. Byla jsem zavřená u sebe v pokoji když ke mně dorazila nádherná melodie z naší male haly. Vykradla jsem se z pokoje a chvíli ho pozorovala. Seděl tam se zavřenýma očima a jen ruce mu létaly po klávesách. Vypadal… no jak to říct prostě chápu ty holky ve škole. Když v tom se zarazila nad čím já to vlastně přemýšlím. Přešla jsem ke gauči a sedla si.

„Tak co líbí“ ptal se mě opatrně

„Jo moc ale nebylo by lepší tam dát místo béčka his?“ ptala jsem se ho se zadrženým smíchem.

„A není to tahle náhodou stejný?“ dělal že se ptá

„Jo já vím“ řekla jsem se a už sem se válela po gauči.

Chvíli jsem ještě poslouchala to co Edward skládal. Přemýšlela jsem nad texty ale nic mě nenapadalo. Vstala jsem a šla do pokoje kde jsem se připravila na zítra do školy. Ve škole si nás učitelka nechala zavolat do školního divadla kde by se to mělo hrát. Sešli jsme se po škole. Edward jí přehrál sedm skladeb a mě už k jedné napadaly slova. Pořád jsem si je v myšlenkách opakovala.

„No to je výtečné jestli chcete ještě skládat tak tady máte klíče a ráno mi je dejte“ hodila po mě učitelka klíče. Chytila jsem je a zase dávala pozornost melodii která zaplavila prázdné divadlo. Edward začal hrát od začátku a já zpívala slova která mne napadly. Poprvé za tu dlouhou dobu co jsem se proměnila jsem se mu opravdu podívala do očí a viděla jsem v nich něco co jsem nerozpoznala. Sedla jsem si na křídlo klavíru a nechala se unášet písní. Najednou nastalo hrobové ticho přerušované jen zvuky vzdechů. Líbala jsem jeho a on mě. V našem polibku byla cítit touha po tom druhém. Seskočila jsem z klavíru Edwardovi kolem pasu. Zajela jsem mu rukama do vlasů a nohy jsem měla kolem jeho pasu. Držela jsem se ho jako klíště které nechce pustit svého milovaného hostitele. Cítila jsem jak nás Edward pomalu přesouvá na jeviště a jak mě pokládá na tvrdé parkety. Mezi polibky jsem uslyšela jemné trhání látky a po chvíli jsme leželi nazí. Naše těla se spojily v jedno a já pocítila výměnu nenávisti k Edwardovi za milionkrát silnější lásku. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. Vášeň která najednou vzplanula se nedala uhasit a touha po tom druhém byla neukojitelná i přes to všechno jsme museli jednou skončit. Bylo těsně po půlnoci a my jsme teprve vycházeli z divadla ve vypůjčených věcech protože naše vlastní nepřežili. Sedali jsme do Volva a já v jeho očích viděla plamínky té neuhašené vášně a cítila se stoprocentně šťastná. Celou cestu domů nikdo nic neříkal jen jsme po sobě hodili pohledem. Vystoupali jsme po schodech do našeho patra a polibkem se rozloučili. Naštěstí nikdo nebyl doma.

Celý zbytek týdne se Edward choval hrozně zvláštně jakoby mě přehlížel a dělal jakoby se nic nestalo. Vždy když jsem si chtěla promluvit někam se vypařil. Rozhodla jsem se proto to nějak vyřešit. Seděla jsem v obýváku ve svém milovaném křesle a přemýšlela co s tím. Napadala mě pořád jen jedna jediná věc kterou jsem ale nechtěla uskutečnit.

„Bello děje se něco?“ vybafl na mě Jasper se svou otázkou.

„Co? Co?“ byla jsem asi fakt hodně zamyšlená

„Ale jen cítím velkou nerozhodnost a úzkost“ prozradil mi

„Ale to nic, nic o čem bych chtěla mluvit“ odpověděla jsem mu zmateně a zase projednávala vše pro a proti.

Byla sobota ráno a u mě vyhrálo pro udělat tu věc. Sedla jsem si do pokoje k notebooku a psala. Měla jsem ideální podmínky skoro nikdo v domě nebyl kromě Rose a Emmetta.

„Co děláš?“ stála ve dveřích Rose

„Ale jen tak procvičuju prsty“ odpověděla jsem jí pohotově. Zaklapla jsem notebook a šla dolů do obýváku. Emmett tam koukal na nějaký zápas a tak jsme s Rose řešila nějakou záležitost v módě. Já jsem se po chvíli vrátila k notebook a pokračovala ve psaní. Než se všichni vrátili už jsem to měla hotové. Vytiskla jsem to a schovala v notebooku. Vrátila jsem se k ostatním a pozorovala Edwarda. Přemýšlela jsem o tom co chci udělat. Stoprocentně se mi to odráželo na tváři protože Edward změnil výraz a odešel nahoru do pokoje. Vyšla jsem nahoru a cítila že nadešla správná chvíle. Došla jsem do pokoje a podepsala tři papíry. Byly to dopisy. Pro Edwarda Alici a všechny ostatní.. ano, rozhodla jsem se odejít. Věděla jsem že mě bude pronásledovat touha Edwarda vidět ale on by se nikdy nerozhoupal aby si přiznal že mě miluje. Svou mocí jsem to všem šoupla před dveře. Otevřela jsem dveře od balkónu který jsme měli s Edwardem společný a přeskočila zábradlí. Dopadla jsem celkem tiše. Tentokrát jsem se rozhodla že poběžím protože jsem na létání neměla dost psychické síly. Utíkala jsem do černého lesa který nekončil. Za chvilku se spustila ohromná bouřka. To si umím vybrat počasí. Uslyšela jsem za sebou kroky a poznala Edwarda.

„Edwarde co chceš“ otočila jsem se na něj uprostřed černého lesa.

„Co má tohle znamenat“ odpověděl mi otázkou a s dopisem v ruce.

„Máš to tam napsaný“ vytkla jsem mu jízlivě

„Bello promiň já jen nevím co mám dělat jsem zmatený tohle se děje poprvé v mém životě a já nevím co mám říkat a jak to rodině sdělit“ spustil na svojí obhajobu.

„A já to si vím. Edwarde takhle to nejde. Chováš se jakoby se nic nestalo ale stalo a hodně“ začínala jsem hysterčit.

„Tak pojď domů a tam to vyřešíme“ udělal ke mně dva kroky

„A proč si se rozhodl teď když už jsem se rozhodla já?“ už jsem na něj křičela a tím vyděsila spoustu ptáků kteří všude splašeně poletovali.

„Bello prosím vrať se“ skoro už jsem Edwarda neslyšela

„Ne. Ale řekni všem že je budu mít navždy v srdci“ otočila jsem se na něj a vzlétla vysoko nad koruny stromů. Nechala jsem se unášet pryč. Pryč od své lásky….

Edward

Stál jsem tam na tom místě snad ještě půl hodiny a nechal se smáčet deštěm. V hlavě se mi pořád přehrávala ta slova co jsem měl napsaná v tom dopisu.

Můj milovaný Edwarde,

Je mi líto že to řeším tímto způsobem ale takhle to dál nejde. Stalo se to co se stalo a stalo se s čím jsem nepočítala. Miluju tě nade všechno  na světě. Ale proč se chováš jako by se nic nestalo? Nevím nechápu tvoje myšlenkové pochody. Jestli jsem pro tebe byla jen takové zpestření tvého nudného života tak už to dál řešit nemusíš protože to vyřeším za tebe ale jestli jsem pro tebe víc než jen další sestra umožni mi můj odchod. Pořád tě ale budu milovat. Bude to těžké bez tebe být ale já to zvládnu.

S láskou navždy tvá Bella.

Dorazil jsem do pokoje a nevěděl co mám dělat. Najednou se rozrazili dveře a já v nich uviděl celou svojí rodinu. Ve tvářích se tvářili hodně smutně ale v myšlenkách se jim vařil hněv na mě že jsem tohle celé dopustil. Jako první jsem uviděl Esme měla v ruce dopis a vypadala jakoby brečela.

„Edwarde co se stalo. Podle dopisu to máš vysvětlit“ začal Carlisle. Hm, Bella si prostě našla cestu jak mě donutit jim to říct.

„Edwarde podle tohohle to  máš vysvětlit tak vysvětluj“ poklepávala netrpělivě nohou Rose. Pak jsem si všiml že Alice má taky jeden dopis.

„Edwarde my čekáme“ znovu mě pobízela Rose.

„No tak dobře ale nebudeme to řešit mezi dveřmi“ řekl jsem a šel dolů do obýváku.

Všichni si sedli a čekali až spustím. Ale nějak jsem nemohl.

„Všichni víte že jsme se s Bellou nemuseli hned po její proměně. Po příjezdu sem se to docela uklidnilo ale pak přišla s tím nápadem že my dva napíšeme ten muzikál na Vánoce“ chodil jsem tam jak lev v kleci

„Na začátku týdne jsem měl hudbu k prvním sedmi písním a tak jsem to přehrál učitelce. Bella šla se mnou a do větru si něco říkala. Učitelce se to líbilo a tak odešla a nechala nám klíč“ začal jsem trochu rozhazovat rukama.

„Začal jsem hrát znovu na klavír a ona si na něj sedla a začala zpívat. Pak pohlédla do mých očí a já do jejích. Uviděl jsem nich něco co jsem jinde neviděl. Přestal jsem hrát a přiblížil se k ní a hlavně k jejím rtům. Tentokrát mě nevedl rozum ale cit. Seskočila z klavíru a já jí odnesl na pódium kde jsme se milovali až do půlnoci. Pak jsme vyrazili ve vypůjčených věcech domů. Nikdo tu nebyl a tak to bylo jednoduché. Když jste se ale vrátili tak mě přepadl takový divný pocit. Jak vám to mám říct a co bych měl říct. Vůbec jsem se o tom dále nedokázal s Bellou bavit a tak jsem se choval normálně jako jindy.“ Dořekl jsem jim a zase si sedl do křesla a obličej ukryl do dlaní. Ucítil jsem něčí ruce kolem mých ramen. Vzhlédl jsem a uviděl Esme.

„Edwarde zlato měl si nám to říct my bychom ti hlavu neutrhli“  usmála se na mě Esme.

„Měli bychom ji jít hledat“ ozval se Emmett

„To nemůžeme“ ozvala se od té doby Alice a v ruce měla taky dopis

„Proč ne?“ ptal jsem se

„Mám to tu napsáno“ odpověděla Alice

„A co tam je“ zeptal se Carlisle

„Moje milovaná Alice, je mi líto že tě musím opustit ale jinak to nejde. Byla si jsi a budeš moje nejlepší kamarádka a sestra. Proto ti taky píšu samostatný dopis. Až vám Edward řekne co se stalo tak mě prosím nehledejte. Alice ani prosím nepátrej v mojí budoucnosti. Můžu ti říct jediné. Já se vrátím ale nevím kdy. Bude to týden rok nebo století? Já jen vím že si potřebuji urovnat myšlenky. Tak to je asi všechno. Bella.“ Dočetla Alice

Seděl jsem a koukal do prázdna . Nevěděl jsem co mám dělat . Jen se věděl že to takhle nemůžu nechat. Půjdu ji hledat……

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná-13. kapitola: