Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná - 11. kapitola

30.09.2009 (11:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3194×

XI.- Nový domov

Do konce školního roku zbývalo něco málo přes tři měsíce a tak jsme začali přemýšlet na téma co se mnou. Já jsem navrhovala ještě jeden školní rok počkat. Všichni souhlasili a tak si Edward s Alicí mohli na místní střední škole dodělat maturitu. V létě jsem poprvé od útoku na Edwarda vstoupila na kraj města. Oči se mi od té domy změnily už na tu zlatou jakou mají ostatní. Alice šla se mnou že se projdeme po městě.  Měla jsem hodně dýchat a tak jsem dýchala ale můj první nádech jsem se zase skoro rozeběhla. Kdybych jen tak pro jistotu nedržela Alice nevim jak by to dopadlo. Chvíli jsem zase nedýchala a pak zase jo. Po druhé s náma šel Emmett. Ten mě držel kolem ramen a už to bylo lepší. Takhle to chodilo 14 dní a pak mě vzala Alice do obchoďáku. Když začala škola Emmett s Rose odjeli někam po světě a já jsem doma s Esme a Jasperem cvičila svoje schopnosti. Přes den jsem zkoušela přenášet věci pomocí mysli z místa na místo a v noci jsem lovila a zkoušela nelétat ale moc mi to nešlo. Při zkoušení přenášení předmětů se mi několikrát stalo že jsem místo předmětu zvedla někoho z rodiny. Asi den před odjezdem z Denali přijeli Rose s Emmettem.

„Ahoj Rodino!!!!!!!!!“ zdravil nás Emmett a s každým se horoucně objal

„Ahoj“ pozdravila nás Rose a taky se s každým objala ale na tak horlivě jako Emmett.

„Ahoj Emmette Ahoj Rose“ pozdravila jsem je jako zbytek rodiny

„Tak co Bello jak schopnosti furt jako na začátku?“ ptal se mě Emmett.

Místo odpovědi jsem jen mrkla na nějakou kytku v květináči a přistála mu na hlavě

„Ne už je to lepší“ odpověděla jsem mu a bordel poslala oknem.

„Tak to je dobře, Bello“ pochválil mě, tomu snad nic náladu nezkazí

„A furt ste s Edwardem na sebe jak psi“ sháněla informace Rose. Já se jen koukla na Edwarda koutkem oka a zase na Rose

„Ještě horší“ odpověděl za mě Jasper

Pak jsme si povídali o všem možném. Rose s Emmettem vyprávěli co všechno zažili a já jsem spolu s Alicí přidala jak už zvládám lákání lidské krve. Pak přišel Carlisle s tím že už ví kam se budeme stěhovat a kde zase začneme od nuly. Všichni jsme přišly do jídelny a čekali až Carlisle začne.

„Tak jak už víte podal jsem v nemocnici výpověď a přišla mi nabídka z Forks abych dělal primáře ambulance“ řekl Carlisle a nadechl se aby mohl pokračovat

„Protože je to malé město tak Alice Edward a Bella začnou od druháku a Emmett Rose a Jasper od třeťáku“ řekl a nikdo nic nekomentoval

„Takže já zase obstarám doklady a Bello jaký chceš mít přímení Cullenová nebo Haleová“ ptal se Jasper

„Já nevim tak komu jsem víc podobná“ odpověděla jsem mu

„No já bych řekla že Haleová protože Cullenů je už dost a takhle se vyrovnáme a  taky když Jasper a Rose můžou být dvojčata tak by Bella mohla být jejich mladší sestra“ řekla Alice a rozsoudila to

„Tam mi tam dej Haleová Jaspere“ řekla jsem mu

„To bychom měli a zítra odjíždíme“ řekl Carlisle a porada skončila.

Všichni se někam rozprchli a tak jsem šla lovit nakonec se ke mně přidala Alice. Když jsme se vracely z lovu tak Alici napadlo že si uděláme nakupovací výlet do L.A. řekli jsme to Rose a ta taky souhlasila.

„Hele Alice a bude ten den zataženo?“ ptala se pro jistotu Rose

„No jasně v sobotu přijedeme do Forks a v neděli naplníme prázdné skříně“ odpověděla jí Alice a šla do pokoje. Já jsem udělala to samé jako Alice a začala přemýšlet co si sebou vezmu za věci. Věděla jsem že oblečení sebou nepovezu a tak jsem si připravila jen nějaká CD a osobní věci. Neměla jsem přes noc co dělat a tak jsem se šla proběhnout do lesa. Běžela jsem přes hory a doběhla na takovou pláž. I když byl srpen tady na Aljašce to vypadalo jako v únoru alespoň nahoře na útesu. Seděla jsem tam dlouho a najednou uslyšela přibližující se kroky ale nedávala jsem tomu přílišnou pozornost. Pak se vedle mě posadil Edward. Podívala jsem se na něj a viděla ho v měsíčním svitu a připomněl mi Moona. Usmála jsem se při vzpomínce na tak úžasného hřebce.

„Proč se usmíváš?“ ptal se Edward a v jeho hlasu nebylo kupodivu slyšet nepřátelství.

„Ale jen jsem si vzpomněla na jedno stvoření“ řekla jsem mu a viděla na něm že se mu nelíbilo sloveso myslela.

„Aha“ okomentoval to a zmizel.

Chvilku jsem přemýšlela nad tím proč my se tak navzájem urážíme. Nakonec jsem nic nevymyslela a tak jsem běžela domů. Když jsem přiběhla tak se čekalo jenom na mě a Edwarda. Pár sekund po mě přiběhl Edward a všichni se po nás koukali nechápavě.

„Co je snad si nemyslíte že s ním něco mám“ nevydržela jsem to

„Nic já jen že co se škádlívá to se rádo mívá“ usmála se Alice a rychle si zalezla do auta. Já ji napodobila a vlezla si do auta za Alici jeli jsme ve čtyřech autech. Esme a Carlisle jeli v mercedesu. Rose s Emmettem po dlouhém dohadování v Jeepu. Edward jel sám ve Volvu a protože já bych s ním nevydržela tak jsem se nakýblovala k Alici a Jasperovi do Porsche. Jeli jsme přes noc. Na místo jsme dorazili asi v osm hodin ráno. Sice byla neděle ale nákupní střediska mají otevřeno. Přijeli jsme a Jasper se akorát vyměnil za Rose a mohli jsme jet do L.A.

Prošmejdily jsme snad všechna nákupní střediska a ještě jsme přidaly butiky po městě. Kdybych byla člověkem tak bych na místě padla mrtvá. Alicino Porsche bylo naplněno od z hora dolů samými taškami. A každá ještě nesla dalších deset tašek. S holkama jsme si kecali o všem možném co nás zrovna napadlo. Nabídla jsem holkám rámě a ony ho přijaly.

„Teď je to jako v té vizi“ řekla Alice

„V jaké vizi?“ ptala jsem se

„No když se Carlisle rozhodl že tě přemění tak se mi ukázala nejdřív přeměna a pak tahle chvíle“ vysvětlila Alice a dál jsme se zase bavili. Do našeho nového domova jsme přijeli za stmívání. Dům byl již plně vybaven. Jako první nás přivítala Esme a stala se naší průvodkyní po domě. Do domu se vcházelo přes terasu dál se procházelo halou která beze stěn přecházela v obývák jehož dominantou byla velká plazmovka. Pak se velkými dveřmi vcházelo do kuchyně která byla spojená s jídelnou. Hned v levém rohu od dveří bylo schodiště. A hned vedle schodiště byla přilepená Carlislova pracovna a pod schodištěm byla šatna s botníkem. Když se po schodech vystoupalo do prvního patra byla tam tři pokoje. Všechny byly stejné ale každý měl jiné vybavení. Každý pokoj měl šatnu a koupelnu. V prvním patře sídlily naše páry takže Alice s Jasperem, Rose s Emmettem a Carlisle s Esme. Pak se po s chodech které sídlily na stejné straně jako v přízemi vystoupalo do druhého patra. Druhé patro mělo šikmé stropy od střechy ale mě to nevadilo. Přesně tam kde se dva šikmé stropy spojovaly tam byla stěna oddělující pokoje od takové haly. Pokoje byly stejné jako v 1. patře. V té hale byla pohovka a s malým konferenčním stolkem a vedle bylo nové vyleštěné křídlo.  Trochu se mi nelíbilo mít společné patro s Edwardem ale bylo mi to jedno. Pak jsme sešly zpět dolů do obýváku. Ani jsem si nestihla sednou a už mě Alice táhla spolu s Rose do auta pro věci co jsme nakoupili. Udělaly jsme malou módní přehlídku a všichni jsme se vydali na obhlídku místního terénu. Vrátily jsme se asi v sedm ráno a začali přípravy do nové školy. Vlítla jsem do šatny a vybrala si džínovou sukni do půl stehen a k tomu černé legíny. Triko bylo tmavě zelené s bílými svislými proužky. Vlezla jsem do koupelny a trošku se nalíčila. Těšilo mě že při proměně jsem dostala zpět své ztracené vlasy. Pročísla je a nechala volně se vlnit. Protože bylo září tak jsem na sebe hodila ještě podzimní bundičku a vzala si skejtky. Sjela jsem po zábradlí dolů do haly a mohlo se vyjít.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 11. kapitola: