Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 7.část

01.08.2009 (08:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3199×

Jeli jsme v tichosti autem, sice Edward slyšel moje myšlenky, ale neodpovídal na ně. Možná nevěděl jak - většinou jsem myslela na Jakoba.

„V Denali se ti bude líbit. Budeš tam moc chodit i do školy s námi, už jsme se tam všichni zapsali,‘‘ prolomila ticho Bella.

„Hm,‘‘ odpověděla jsem. Bylo mi to jedno. Klidně to v té škole přetrpím.

„Budeš chodit s Chrisem do stejného ročníku,‘‘ pokračoval Edward. Mě to bylo jedno, pokud mě chtějí mít pod dohledem, nezáleží mi na tom.

„Nechceme tě mít pod dohledem.Jen jsme mysleli, že to pro tebe bude lepší,‘‘ odpovídal mi na myšlenky Edward. A že mě vezete sem, to jste si taky mysleli že to pro mě bude lepší? Křičela jsem v myšlenkách. Viděla jsem, jak se mu obličej zkřivil bolestí. Dával si to zase za vinu.

„Promiň,‘‘ zašeptala jsem, jelikož jsem si uvědomila, co jsem udělala, on za to nemohl. Bella po nás házela nechápavé pohledy.

„To je dobrý Ness, vím, jak je to pro tebe těžký,‘‘ odpověděl Edward. Bylo vidět, že to opravdu chápe.

Usnula jsem v autě a vzbudila jsem se v Edwardově náručí, jak mě nese do domu.

„Stalo se jí něco?‘‘ slyšela jsem Esmé, jak vykřikla mateřsky, když jsme vstupovali dveřmi dovnitř. Nemohla jsem otevřít oči a uklidnit jí.

„Jen usnula v autě,‘‘ zašeptal Edward. Konečně se mi povedlo otevřít oči.

„Už mě můžeš pustit,‘‘ zašeptala jsem. Můj hlas zněl hrozně. Měla jsem žízeň, potřebuji si zajít na lov. Nevím, jak jsem se mohla nechat takhle vyhladovět, ještě když byl v mojí blízkosti Jacob. Nesmím na něj myslet! Zakazovala jsem si na něj myslet, nemůžu to porušit.

,,Jsi si jistá, že tě můžu pustit?‘‘ zeptal se nejistě Edward.

„Jo, zvládnu to,‘‘ odpověděla jsem jistě. Postavil mě na moje ztuhlé nohy, musela jsem vypadat vyčerpaně i jsem se tak cítila. Držel mě radši za loket, okamžitě připraven mě chytit, pokud bych zavrávorala.

Pozdravila jsem se, se všemi až na Chrise, ten nepřišel.

„Je na lovu,‘‘ zase odpověděl Edward na mé myšlenky. Vzpomněla jsem si, že jsem chtěla jít taky na lov. Nechtěla jsem nic říkat, Edward jim to stejně řekne.

Vyběhla jsem ven za dům k lesu. Běžela jsem dlouho. Konečně jsem ucítila vůni na západě, běžela jsem tím směrem, co nejrychleji jsem mohla. Byl to osamocený los, který se šel napít k řece. Chvíli jsem pozorovala nic netušící zvíře, ale pak mě přemohla žízeň a já vyběhla.

Zakousla jsem se do jeho hrdla a teplá krev mi proudila do těla.

Když jsem dopila, cítila jsem se hned líp. Zvedala jsem se od zvířete a něco zachrastilo v křoví, hned moje hlava vystřelila směrem, kde se ozýval zvuk. Bylo to tady daleko od civilizace, neměl by tu být žádný člověk. Napřímila jsem se do obranné pozice. Sice bych neměla žádnou šanci, pokud to bude upír - mám v sobě moc lidskosti. Zavětřila jsem, moje obava se naplnila – byl to upír.

Tmavá postava vyšla ze svého úkrytu.

„Bylo zajímavé se zase na tebe dívat,‘‘ promluvila ta osoba. Zavalila mě vlna klidu. Postavila jsem se normálně.

„Ahoj Chrisi,‘‘ vykřikla jsem. Byla jsem upřímně ráda, že ho vidím.

„Jednu chvíli jsem si myslel, že mě chceš zabít,‘‘ zasmál se. Bylo na něj vidět, jak si to představuje.

„Promiň, nevěděla jsem, že si to ty,‘‘ omluvila jsem se upřímně. Bylo mi trapně.

„To nevadí, jsem tak rád že tě vidím,‘‘ přiběhl ke mně a objal mě.

Šli jsme spolu domů. Vešly jsme do domu.

„Emmett s Rose ještě nepřijeli?‘‘ zeptala jsem se. Bylo mi hned jasný co je zdrželo, i když každý jel jiným autem. Musela jsem se zasmát.

 „Ne, znáš Emmetta a Rose,‘‘ usmál se na mě Edward. Bella šla k Edwardovi a něco mu zašeptala do ucha a pak zmizeli nahoře.

Seděla jsem sama s Chrisem na sedačce a koukali jsme na televizi. Spíš jsme jí jen přepínaly, nic moc tam nedávali, nebo jsem se spíš nedokázala soustředit, abych pochytila jestli se mi to líbí nebo ne.

„Zítra, tedy pokud budeš chtít, můžeme jít do školy,‘‘ prolomil ticho Chris.

„Jasně, můžeme,‘‘ odpověděla jsem s nadšením. Nikdy jsem ve škole nebyla a navíc mi to přijde jako dobrý nápad, aspoň budu myslet na něco jiného, než na Jakea.

Večer jsem se šla vykoupat, a pak lehnout. Ještě mě vyrušila Alice a připravila mi věci do školy. Ráno jsem se vzbudila, ale nemohla jsem si vybavit svůj sen, ale věděla jsem určitě, že se mi něco zdálo. Oblékla jsem se do úzkých, černých riflí a červeného trička na ramínkách s červenými baleríny. Pročesala jsem si vlasy a vyrazila dolů za ostatními.

Nasedly jsme do auta a hurá ke škole.

Nejely jsme dlouho. V autě jsem jela s Emmettem, Alicí a s Chrisem. Jasper s Rosalií se rozhodly, že na střední školu chodit nebudou a přihlásily na zdejší vysokou školu. Bella s Edwardem jeli ve Volvu, které si koupil.

Dojeli jsme k budově. Nebyla moc veliká, chodilo sem asi okolo 300 lidí, nebyla to moc veliká škola.

Vystoupily jsme z auta, všimla jsem si pohledů ostatních žáků. Byly zvědaví a okouzlení. Nejdřív jsme museli všichni do kanceláře pro papíry, které máme dávat učitelům. Měla jsem první hodinu s Chrisem. Šli jsme spolu do učebny biologie. Podali jsme papír učitelovi a ten nás posadil do prostřední řady do třetí lavice. Poslouchala jsem látku, ale stejně jsem zvládla minimálně dvě věci najednou. Hlavy studentů se po nás pořád otáčeli.

Po čtvrté hodině – tělocvik  zazvonilo na přestávku na oběd. Vešla jsme s Chrisem do jídelny a uviděla zvědavé pohledy všech lidí v jídelně. Slyšela jsem jejich srdce a proudění krve. Trochu mě začalo pálit v krku, zatracená žízeň. Chris se vedle mě napjal, připraven mě odtáhnout pryč, kdybych neodolala.

„Je to v pohodě, zvládnu to,‘‘ uklidnila jsem Chrise, když jsem si byla 100%, že to mám pod kontrolou.

Sedli jsme si ke stolu, kde na nás čekala Alice s Emmettem.

„Tak jak jste se měli?‘‘ zeptala se zvědavě Alice.

,,Dobrý, ale tělocvik za nic nestál. Nemám rád,a když si to nemůžu užít naplno,‘‘ zasmáli jsme se spolu. Do jídelny vešel Edward s Bellou. Bylo docela nechutné kouka,t jak vaši spolužáci jedou po vašich rodičích. Sedli si k nám a my jsme si hráli na lidi. Mě to nedělalo takové problémy jako ostatním. Měla jsem lidské jídlo docela ráda. Viděla jsem každý nechápavý Emmettův pohled, když jsem si do úst dala jídlo, schválně jsem snědla vše, co jsem si koupila.

Jídelna se začala vylidňovat a musela jsem jít na hodinu španělštiny. Všechny hodiny mám s Chrisem až na španělštinu, tu jedinou mám sama.

Vešla jsem do třídy, která smím příchodem hned utichla. Šla jsem k učiteli, který seděl za velkým stolem.

„Dobrý den, jsem Renesmeé Culle,‘‘ představila jsem se mu a podala svůj papír, který mi měl podepsat.

„Dobrý den, jsem John Look, rád tě poznávám,‘‘ řekl mi a napřáhl ke mně ruku. Podala jsem mu ruku a doufala, že nebude moc reagovat na mojí teplotu.

„Posaď se támhle.‘‘ Ukázal na volné místo skoro v zadu třídy, kde seděla drobná holka s bledou pletí a černými, po pás dlouhými vlasy, její vzhled mi připomínal Alici, i když Alici se nikdo nemohl rovnat. Šla jsem se tedy posadit vedle ní.

„Ahoj, já jsem Samantha, ale všichni mi říkají Sam,‘‘ přivítala mě ta malá dívka, když jsem si sedala.

„Ahoj,‘‘ pozdravila jsem jí. „Já jsem Renesmeé, ale říkej mi Nessie,‘‘ představila jsem se. Nevěděla jsem, že to bude tak snadné s nikým se seznámit. Ani její krev mě nějak zvlášť nelákala.

Celou hodinu jsem si sní povídala, byla to milá dívka. Ptala se mě na to odkud jsem kolik mi je, nikdy jsem neřekla svůj pravý věk (7let), pokud jsem nechtěla, aby na mě koukala jako na blázna. Jí bylo 16let a měla staršího bratra a mladší sestru, zjistila jsem, že nebydlí moc daleko od nás, bydlí na kraji města asi 3km od našeho domu, ale pro upíry to není moc daleko.

Jen jedna otázka mě od ní zaskočila. Hodina byla asi v půlce, když jsem na ní poznala rozpaky a zvědavost. Konečně se mě odhodlala zeptat.

„Ty chodíš s Chrisem?‘‘ zeptala se mě opatrně. Nevěděla jsem, co jí mám odpovědět. Řeknu jí prostě pravdu.

„Ne, Chris je můj dobrý přítel, já miluji Jakoba, ten bydlí v La Push kousek od Forks, kde jsem bydlela.‘‘ Nemohla jsem jí vyprávět, že je to mnohem silnější než láska, je to mystické kouzlo, které mě k němu přitahuje. Viděla jsem jí na očích, že se jí ulevilo. Asi se jí Chris líbil, jako většině holkám na škole. Tohle jsem Edwardovi nezáviděla, dokázala jsem si sama představit, co vidí v mysli jakékoliv dívky na škole, když jsme přijeli.

Uběhly dva měsíce od mého odjezdu z Forks. Tanya, Kate a Eleazar odjely do Evropy, jen Chris zůstal. Každý víkend jsem jezdila s Alicí do La Push. Ona plánovala Emiliinu svatbu a já jsem trávila čas s Jacobem.

Ale jen kdybych tušila, co se stane tenhle víkend, nikdy bych tam nejezdila. Radši bych byla oblbována, radši bych si přála aby mi lhal, aby mi tvrdil, že mě pořád miluje, i když to není pravda.

Byl pátek večer a já zase jela s Alicí do La Push. Těšila jsem se, strašně moc, nemohla jsem se dočkat až uvidím Jakea, ale měla jsem divný pocit, že se něco stane.

Konečně jsme zastavili před Emiliiným domem. Byla sobota a večer musíme vyrazit zpátky, abychom to stihly v pondělí do školy. „

Užij si pěkný den s Jacobem.‘‘ přála mi Alice. Byl jediná, s kterou jsem chtěla jezdit do La Push, jen ona s Esmé mi upřímně přála vztah s Jacobem.

„Přijdu večer k Emily,‘‘ rozloučila jsem se s Alicí a vystoupila jsem z auta.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 7.část: