Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 6.část

26.07.2009 (17:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3462×

Vešla jsem dovnitř, Emmett zase seděl u televize, jak jinak. Jeho náplní dne bylo většinou sledovat televizi, a nebo trávit čas s Rose. Hned, jak mě viděl, vybouchnul smíchy. Moc jsem nechápala proč. Jen jsem nad ním zakroutila hlavou a pokračovala v chůzi dál do útrob domu.

„Ten pes se nezdá!‘‘ vybouchl zase v hurónský smích a přitom ukazoval na moje oblečení. Panebože, ten toho nadělá. Protočila jsem nad ním oči. Vždycky můžu říct, že jsem si ty šaty umazala kečupem.

„Hahaha, ty máš co říkat. Vy s Rosalií jste zničili tři domy, které pro vás postavila Esme. Navíc, ty šaty jsem si umazala kečupem u Emily. Tak opravdu nevidím důvod, proč se smát,‘‘ odpověděla jsem Emmettovi, hned sklapnul. Neměla jsem náladu na ty jeho vtípky. Stejně si ze mě bude určitě dělat srandu později. Na to je času dost.

Než jsem stačila se někam přemístit a převléknout, hned byli všichni u mě a mačkali mě v objetí, hlavně mamka. Dělala, jak kdybych byla pryč půl roku, přitom jsem nebyla ani den.

„Nessie,‘‘ zašeptala mi mateřsky do ucha a přitiskla mě k ní ještě víc.

„Mami, klid. Nebyla jsem pryč ani den,‘‘ ujišťovala jsem ji jemně. Vyprávěla mi, jak musela vždy Reneé krotit. Vyměnili si role, teď byla ona ta starostlivá a já ji musela stále uklidňovat, že se mi nic nestalo.

„Proč jsi převlečená?‘‘ zeptal se Emmett s vítězným úsměvem. On si prostě nedá pokoj. Asi mi oplácí, jak jsem ho setřela. Otočila jsem se a hodila po něm vražedný pohled a zavrčela jsem.

„Nehoda u Emily doma. Spadl mi na šaty kečup. Už jsem ti to říkala, strýčku Emmette,‘‘ vymluvila jsem se rychle. Vzpomněla jsem si na večer s Jakem. Edward zavrčel. Sakra! Promiň. Pomyslela jsem si. Vypadalo, že jsem všechny svojí chabou výmluvou obalamutila. Teda kromě Edwarda, Emmetta a Alice, která se na mě smála jak sluníčko. Vyměnila jsem si s Alicí významný pohled a snažila se na nic nemyslet. Což šlo pěkně těžko, protože jsem byla šťastná a stále na to musela myslet.

„Jdu nahoru,‘‘ vykroutila jsem se rychle a šla nahoru do svého pokoje.

Při pohledu na dveře koupelny jsem neodolala. Vklouzla jsem za dveře a dala si vlažnou sprchu. Když jsem se osprchovala, tak jsem si vzala svoje oblíbené modré šusťáky a bílé tílko a lehla si na postel. Musela jsem se hodně přemáhat, abych nemyslela na něco, co by Edward nemusel slyšet. Přemýšlela jsem nad různými věcmi, například jestli mi sluší více žlutá nebo červená, nebo jestli mám více ráda strýčka Emmetta nebo Jazze.

Někdo zaklepal a otevřely se dveře. Byla to Alice. Při pohledu do jejích očí, jsem hned poznala, co jí bude zajímat. Hořely v nich plamínky nedočkavosti.

„Tak co?‘‘ Hnedka se mě zeptala nedočkavě. Neposedně se posadila vedle mě na postel a nedočkavě s sebou šinula.

„Jo, u Emily to bylo hezký,‘‘ odpověděla jsem jí. Nechtěla jsem to rozvádět, ne když je Edward doma a může mě slyšet. „Normálně vyzdobili celý dům, spousty jíd-"

„Ale Ness, moc dobře víš, co myslím,‘‘ zarazila mě rychle Alice a pohled žadonila o informace.

„Někdy jindy. Edward by mohl slyšet moje myšlenky,‘‘ odbyla jsem ji a nerozváděla to dál.

„Tak to můžeš být úplně klidná. Edward s Bellou odešli na lov.‘‘ Usmála se na mě spiklenecky Alice. Taky mě mohla napadnout, že by nepřišla, kdyby byli doma. Na tváři se mi roztáhl široký usměv a dala jsem se do vyprávění. Povídala jsem jí o večeru, nepopisovala jsem jí detaily, ty byli moc osobní a vůči Jakeovi by to nebylo fér. Chápala to a nenaléhala na mě. Povídaly jsme si dlouho do noci, a pak jsem vyčerpáním usnula.

Ráno jsem se vzbudila u Cullenů. Otevřela jsem pomalu oči. Někdo seděl na kraji mé postele. Musela jsem zaostřit, abych věděla, kdo to je. Seděl tam Edward.

„Renesmeé, musíme si promluvit,‘‘ začal Edward. Panebože, co to zase bude. Musí to být něho hodně důležitého – oslovil mě celým jménem a to dělá, jen když je to něco zásadního.

„Budeme se stěhovat,‘‘ začal Edward. Tohle mě zaskočilo, nikdo o tom nemluvil. Ani nic nenaznačili! To mi nemůžou udělat. Co Jacob? Nemůžu o tady nechat. A ani nechci. Nemůžu bez něj žít, miluju ho.

„Já vím, Ness, ale už tady bydlíme dlouho. Lidé začínají mít podezření. Překvapuje mě, že tak pozdě,‘‘ odpovídal mi na moje myšlenky. Neví nic! Myslí si, že mi vidí do hlavy a zná mě? Ví co cítím? Odkdy mu záleží na lidech? Mě jsou jedno. Nezajímá mě, co si myslí. Neodjedu, bez Jakoba ne!

„Nessie, jiná možnost není,‘‘ začal zase Edward.

„Ty bys taky nikdy neopustil Bellu. Tak proč do toho nutíš mě?!‘‘ Už jsem nemohla. Křičela jsem na něj. Začala jsem mít hysterický záchvat a to se moc často nestává, ale když ano, tak to stojí za to. Sedla jsem si na kraj postele a poddala jsem se slzám. Chtěl mě obejmout.

„Nesahej na mě!‘‘ křičela jsem a vyběhla z pokoje. Běžela jsem po schodem a brala je po dvou. Na posledním schodě jsem zaškobrcla a málem spadla. Naštěstí jsem chytila zpátky svůj ztracený balanc.

„Pokud jedeš do La Push, měla by sis vzít náhradní oblečení!‘‘ zařval na mě Emmett a začal se smát. Neměla jsem na jeho poznámky náladu. Zastavila jsem se a otočila jsem se na něho. Zuřila jsem. Vím, že za to nemůže a taky vím, že si to později budu vyčítat, ale potřebovala jsem ten vztek dostat ven a on byl prostě zrovna po ruce.

„Dejte mi všichni pokoj!‘‘ zakřičela jsem a vyběhla ven. Všimla jsem si ještě Emmettova nechápavého výrazu. Jindy se jeho vtípkům zasměji, ale dnes nemám absolutně náladu. Nejezdi za mnou, stejně už se nevrátím! Křičela jsem v myšlenkách, doufajíc že mě Edward slyšel a vezme to vážně. Nevzala jsem si ani auto. Běžela jsem co nejrychleji za Jacobem. Pořád mi tekly slzy, kdybych byla člověk určitě bych skrz ně neviděla, ale já člověk nejsem a to je důvod, proč se musím stěhovat. Nenáviděla jsem tenhle život, ale zase kdybych nebyla poloupírka, nepřivedlo by mě to k Jakeovi.

Konečně jsem doběhla do La Push, k malému červenému domku. Vyběhla jsem na verandu a zaklepala. Jake mi hned otevřel. Vrhla jsem se po něm, objala kolem pasu a zabořila obličej na jeho hruď a začala jsem zase hlasitě vzlykat. Mohutně jsem oddychovala a snažila se popadnout dech.

„Lásko, co se stalo?‘‘ zeptal se nechápavě. Bolest v jeho hlase byla slyšet. Nemohla jsem nic říct, jen jsem začala vzlykat ještě víc. Byla pro mě bolest, jen představa, že bych Jakoba opustila a odjela bůhvíkam. Když jsem nic neříkala, Jake mě odvedl do obýváku posadil si mě na klín a houpal se se mnou ze strany na stranu.

„Ness, uklidni se a pověz mi, co se děje,‘‘ zašeptal mi do vlasů. A dál se se mnou pohupoval. Jeho teplá dlaň mi jezdila po zádech, snažíc se mě uklidnit.

„My... odjíždíme.‘‘ To bylo jediný, co jsem ze sebe dostala. Jake se napnul a začal se třást. Vystrašilo mě to. Stiskla jsem jeho tričko do dlaní se snažila se ho uklidnit. „Jaku, klid. Zůstanu tu s tebou,‘‘ zašeptala jsem a něžně ho políbila.

Chvíli trvalo než přistoupil na mou hru, ale později mi polibek ochotně oplácel. Chtěla jsem zastavit čas, nikam nemuset odjet. Nevěděla jsem, jestli bych měla odjet. Byla to těžká volba. Neodjet, ale nevidět se řádku let s mojí rodinou, ale kdybych odjela, neuvidím Jakoba, mojí lásku, můj smysl života. Stále jsem seděla na Jacobově klíně a tiskla se k němu. Užívala jsem si jeho blízkost a teplo. Klepání na dveře nám zkazilo tu chvíli. Jake se zvedl a šel otevřít.

„Ahoj, je tady Nessie?“ zeptal se zvonivý hlásek, ten hlas bych poznala kdykoliv - byla to Alice.

„Jasně, pojď dovnitř,“ pozval jí Jacob dál. V duchu jsem zaklela. Musí zkazit chvíli, kdy jsme sami?

„Nessie,“ pozdravila mě Alice a sedla si do křesla naproti mně. Tvářila se, jako by se nic nedělo. To mě namíchlo. Krvi mi začal proudit adrenalin a vřel. V duchu jsem se snažila uklidnit, ale moc mi to nešlo. A to jsem nenásilná povaha! Chvíli seděla a dívala se na mě. Přemýšlela jestli začnu jako první, ale to se plete.

„Ness, musíš se vrátit domů,“ prolomila ticho Alice prosebně. To nepřipadá v úvahu! Nikam nejdu, ne bez Jacoba.

„Ne! Nikam nejedu, chci tu zůstat s Jakem,“ Hned jsem chytla Jaka za ruku a stiskla ji. Abych dodala svým slovům váhu, našpulila jsem nasupeně rty jako pětileté dítě, které chce svou hračku zpátky.

„Bella šílí, nechce tě ztratit,“ začala zase Alice. Strefila se do černého. Neměla jsem ráda, přímo nesnášela, když kvůli mně někdo trpěl. Zvláště máma, které toho tolik kvůli mně vytrpěla. Ještě aniž bych nebyla na světě.

„Budeme sem jezdit, přeci si nemyslíš, že bych si nechala ujít přípravy Emiliny svatby.‘‘ Věděla jak na mě, kula železo dokud bylo žhavé. Musela vědět, že jsem na pochybách.

„Děkuji,‘‘ vyhrkla najednou, Jake byl stejně překvapený jako já.

„Za co?‘‘ zeptala jsem se zmateně.

„Ještě o tom nevíš, ale rozhodneš se vrátit‘‘ zasmála se Alice a políbila mě na tvář.

„Nechám vás tu o samotě, budu u Emily, navečer se pro tebe zastavím,‘‘ řekla a plynule odešla pryč. Seděla jsem na křesle a nevěděla, co mám říct.

„Nemusíš se kvůli mně trápit, já to tu zvládnu sám a navíc jsem budeš jezdit,‘‘ prolomil Jacob ticho jako první.

„Já vím, ale stejně, bude se mi stýskat,‘‘ promluvila jsem a vpíjeli jsme se do očí. Začal se přibližovat k mému obličeji, pořád se mi vpíjel do očí. Opřel se o moje čelo a zůstal stát, bylo to na mně, co udělám.

„Miluju tě,‘‘ zašeptala jsem. Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu.

„Já tebe víc,‘‘ zašeptal. Už jsem to nemohla vydržet, tak jsem prolomila nepatrnou vzdálenost mezi námi a spojila naše rty.

Bylo v tom něco jiného. Byl to polibek plný touhy, vášně a bolesti. Vjela jsem mu rukama pod tričko. Položil na pohovku do polštářů. Užívala jsem si každý jeho dotyk, každý náš pohyb…

Leželi jsme spolu na posteli, do které jsme se přemístili. Měla jsem hlavu položenou na jeho nahé hrudi. Objímal mě jeho teplými pažemi. Jeho tělo moje krásně hřálo, dlaní jsem objížděla svaly na jeho hrudi.

„Za chvíli tu bude Alice,‘‘ zašeptal mi do vlasů. Věděla jsem, že nechce, abych odjela stejně jako já. Toužil po tom, abychom mohli být spolu. Neochotně jsem se zvedla a šla se obléknout. Hodila jsem na sebe oblečení, moc jsem nevnímala, prostě jsem byla duchem pryč.

„Ne že by ti to neslušelo, ale to tričko máš obráceně,‘‘ zašeptal a ze zadu mě objal. Podívala jsem se na svoje tričko a opravdu bylo obráceně. Otočila jsem si tričko a stoupla si na špičky, abych ho mohla políbit.

Za chvíli přijela Alice, musela jsem odjet a nechat ho tady, cítila jsem se strašně.

Stáli jsem na verandě a loučili se. Alice čekala na mě v autě.

„Brzy přijedu,‘‘ mluvila jsem k Jakovi a hladila po tváři.

 „Já vím, miluju tě,‘‘ zašeptal Jacob a políbil mě. Dala jsem do toho polibku všechno, vášeň, touhu, bolest, všechny emoce které jsem v sobě posbírala.

Odtáhl se.

„Měla by si jít, Alice vypadá nervózně,‘‘ promluvil a naposledy mě letmo políbil. „Brzy se mi vrať,‘‘ zašeptal.

„Slibuju,‘‘slíbila jsem mu a cítila na tváři slzy, Jake mi je utřel jeho velkou dlaní.

„Neplakej, brzy se uvidíme,‘‘ zašeptal. Šla jsem rychle k autu, kde už na mě čekala Alice.

„Nemusela si spěchat,‘‘ řekla v klidu Alice, bylo vidět že to myslí upřímně, jako jediná mi rozuměla, věděla jaký to pro mě musí být těžký.

„Díky,‘‘ zašeptala jsem, jiná odpověď mě nenapadla.

„Za co?‘‘ zeptala se zmateně Alice. „Za všechno. Jsi jediná, kdo mi v téhle situaci rozumí.‘‘ Byla jsem jí doopravdy vděčná, opravdu byla jediná.

Dojely jsme domu, moc jsme toho nenamluvily. Jen jsem se dozvěděla, že odjíždíme do Denali.

Vystoupila jsem z auta a šla do domu. Bude se mi po tom všem stýskat.Nemůžu uvěřit, že odsud odjíždíme, nechám tu všechno, dům, vzpomínky a Jacoba.

Vstoupily jsme do domu. Všechno bylo na svém místě, vůbec to nevypadalo, že se stěhujeme.

„Nebereme s sebou nábytek,‘‘ odpověděl na moje myšlenky Edward a usmál se. Že jsem se vrátila neznamená, že jsem ti odpustila. Myslela jsem si nahlas, aby to pořádně slyšel.

„Alice, pomůžeš mi, prosím, s balením?‘‘ zeptala jsem se Alice. Nevěděla jsem, jestli zvládnu všechno oblečení narvat do kufrů, ale Alice je dokonalá, ta zvládne všechno.

„Bezpochyby,‘‘ zase mi Edward odpověděl na moje myšlenky. Nesnášela jsem to. Už několikrát jsem prosila Bellu, aby mě zastínila svým štítem, ale Edward to tak nechce, a když on něco chce, tak Bella mu vyhoví. Udělala by pro něj první poslední.

„Samozřejmě, že ti pomůžu Ness,‘‘ odpověděla Alice.

Šli jsme s Alicí nahoru do mojí šatny. Sedla si ke kufru a já jí začala podávat oblečení.

„Edwardovi je to moc líto, že se na něj zlobíš,‘‘ začala Alice. Neměla jsem náladu se o tom bavit. Asi to vycítila a dál nic neříkala. Rozletěli se dveře a v nich stál Emmett.

„Jdu vám pomoct,‘‘ oznámil nadšeně. Alice propukla v smích. Ušklíbla jsem se, nedokázala jsem si představit Emma, jak mi cpe věci do kufru.

Začal mi pomáhat s vyndáváním oblečení z poliček. Zatoulala jsem se myšlenkami někam pryč, za Jacobem, na hezký zážitky s ním, proto mě vyděsilo, když Alice začala mluvit:

„Myslím, že by si měla jet v autě s Bellou a Edwardem,‘‘ začala Alice.

„Hm,‘‘ odpověděla jsem pouze, lepší odpověď jsem nevymyslela, bylo mi to celkem jedno s kým pojedu.

Alice zabalila všechno oblečení v rekordním čase. Nandaly jsme všechno do auta a vyjeli. Já, Bella a Edward jsme jeli v mém autě, protože po mojí nehodě si ještě nekoupil nové. Alice jela ve svém žlutém autě, Jasper v Bellině Ferrari, Emmett jel ve svém jeepu, Rose v kabrioletu a Carlisle s Esme v mercedesu. Nevím, proč máme tolik aut.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 6.část: