Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 13.část

14.09.2009 (21:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3111×

Seděla jsem na posteli a Jacob stál u dveří, byl nervózní.

,,Nemůžu být s tebou.‘‘ začal mluvit.

,,O čem to mluvíš?‘‘ zeptala jsem se zmateně, absolutně jsem nevěděla o čem mluví.

,,Nemůžeme být spolu, už jsem ti zase ublížil.‘‘ Co to plácá jak mi mohl ublížit.

,,Může mi to vysvětlit?‘‘ naléhala jsem dál. Opravdu jsem se dožadovala vysvětlení.

,,Podívej se na svojí ruku, to ti nestačí?‘‘ ukázal směrem k mojí ruce. Podívala jsem se na svojí ruku, na ní byla bílá sádra.

,,Nemůžeš mě opustit.‘‘ křičela jsem, nemohl mě opustit, ne teď když budeme mít spolu rodinu. Začali se mi do očí drát slzy.

,,Nessie, já už ti nemůžu dál ubližovat. Sbohem.‘‘ rozloučil se a zmizel z pokoje.

,,Jacobe!‘‘ Rychle jsem se vymrštila na posteli, křičela jsem z plných plic, rychle jsem se snažila uklidnit, zrychleně jsem dýchala. Klid, byl to jen sen. Hmatala jsem kolem sebe, ale Jake nikde nebyl. Přejela jsem pokoj očima, ale nikde nebyl. Co když to není sen. Začala jsem panikařit.

Chtěla jsem rychle vstát, ale tahaly mě hadičky, které byli napojeny do mých rukou. Hned jsem je vyškubla, hodila jsem je na postel a šla rychle dolu. Cítila jsem jak mi teče z rukou krev, ale teď na tom nezáleželo.

,,Jacobe!‘‘ volala jsem a co nejrychleji seběhla schody.

Na pohovce seděl Emmett a koukal na zápas. Najednou ztuhl, musel cítit krev, ale na tom teď vůbec nezáleželo. Radši bych umřela než abych musela žít bez Jakoba.

,,Kde je Jacob?‘‘ křičela jsem na Emmetta, ale ten nereagoval.

,,Nessie, co sis to provedla.‘‘ přiběhl ke mně hned Edward a chytil mě za ruce a kolem pasu.

,,Pusť mě!‘‘ prala jsem se sním, nemělo to cenu, ale nezdám to. Dál jsem se mu prala v náručí kopala jsem nohama ve vzduchu. Začala jsem brečet.

,,Jaku, neopouštěj mě!‘‘ křičela jsem jako smyslů zbavená. Bylo to strašný, jako kdyby mi někdo vytrhl srdce.

,,Nessie klid, Jacob se šel jen spojit se smečkou.‘‘ uklidňoval mě Edward dál a stále mě nechtěl pustit.

Otevřely se dveře a v nich stál Jacob, můj Jake. Podíval se po mě a pak se mu pohled zamrazil na mojí ruce od krve.

,,Jaku.‘‘ vykřikla jsem a běžela k němu. Vyskočila jsem mu do náruče. Objala jsem ho a brečela jsem mu na rameno. Slzy se mu vpíjely do černého trička.

,,Nessie, co jsi to udělala?‘‘ sundal si mě. Edward si mě vzal a chtěl mě vzít pryč.

,,Jacobe! Prosím neopouštěj mě.‘‘ prosila jsem ho. Měla jsem celý ruce od krve, umazala jsem i Edwardovi košili a Jakovi krk.

,,Nessie, jsem tady, neopustím tě.‘‘ jeho oči zněžněly, myslel to naprosto vážně. Hned jsem se uklidnila.

Edward mě rychle odvedl do pokoje. Zavolal Carlislemu a Jacob mi zastavoval krvácení. Carlisle rychle přijel z nemocnice a ošetřil mě, napíchnul mi znovu infuzi, vyšetřil jestli je miminko v pořádku a dal mi nějaký léky na uklidnění, i když podle mě už to nebylo potřeba.

,,Proč jsi to udělala?‘‘ zeptal se Jacob, když jsme byli konečně sami.

,,Já…já jsem si myslela…‘‘ nedokázala jsem to dokončit. Měla jsem výčitky svědomí, jak jsem mohla takhle zareagovat, mám přehnané reakce, možná bych se měla léčit.

,,Že jsem tě opustil? Proč?‘‘  dokončil to za mě. Ukázala jsem mu můj sen a ten incident než přišel.

,,Lásko, nikdy bych tě neopustil, teda pokud by jsi to sama nechtěla. Máš trochu přehnané reakce. Úplně si vyděsila Emmetta a to už je říct.‘‘ usmál se a políbil mě na nos. ¨

,,Omlouvám se, už to nikdy neudělám.‘‘ slíbila jsem mu.

,,To doufám.‘‘  odpověděl a začal mě něžně líbat na rty. ,,Miluju tě.‘‘ zašeptal mezi polibky.

Nechala jsem si zavolat Alici, Rosalii a Emmetta, potřebovala jsem se s nimi domluvit ohledně svatby.

,,Jsme tady.‘‘ ohlásil se vesele Emmett.

,,Alice, chtěla bych se tě zeptat jestli by si mi šla s Rose za družičku a jestli by jsi se nezeptala i Emily.‘‘ zeptala jsem se. Strašně moc bych je tam chtěla všechny.

,,Samozřejmě, já to zařídím.‘‘ pištěla Alice radostí.

,,Nessie, snad nechceš abych ti šel taky za družičku.‘‘ křenil se na mě Emmett o sto šest.

,,Ne, tebe jsem se chtěla zeptat, jestli by si mi nešel za svědka.‘‘ chvíli na mě koukal udiveně.

,,Já? Děkuji ti Nessie.‘‘ objal mě div mě nerozdrtil.

,,Bacha na hadičky.‘‘ varovala ho Rose.

,,Já půjdu Nessie za svědka.‘‘ křičel na celý barák. Měl radost jak šestiletý dítě.

Dny ubíhaly jak zběsilí, proto mě překvapilo, když mě přišel Carlisle odpojit od hadiček.

,,Chci ti poděkovat, za všechno, hlavně za svoje dítě a za to, že mě konečně odpojíš.‘‘ děkovala jsem Carlisleovi. Konečně jsem byla volná, už jsem nemusela přemýšlet nad každým pohybem co udělám jen abych si nevytrhla hadičku z rukou.

,,Snad si nemyslíš, že by ti Alice dovolila jít na svatbu s infuzí a navíc převoz do Forks by byl nepraktický tak jsem se to rozhodl sundat.‘‘ konstatoval Carlisle a usmál se na mě.

,,Kdy odjíždíme do Forks?‘‘ zeptala jsem se, rozhodně jsem nečekala že mě ta odpověď tak zaskočí.

,,Dnes v poledne.‘‘ odpověděl v klidu.

,,Už tak brzo ani jsem se nestihla rozloučit s Chrisem.‘‘  Sice jsem se těšila do Forks, ale ne když jsem se nerozloučila. Nemohla jsem odjet a ani se nerozloučit.

,,Klid, radši se nebude zmiňovat Alici, že jsi zapomněla na svojí svatbu a Chris čeká za dveřmi.‘‘ znovu se na mě usmál a odešel pryč.

,,Můžu dál?‘‘ zeptal se Chris mezi dveřmi, když Carlisle odešel.

,,Jasně, pojď.‘‘ Přišel a sedl si vedle mě na postel.

,,Tak co ty a Sam?‘‘ zeptala jsem se nenuceně. Podíval se na mě a po obličeji mu přejela bolest. Nevěděla jsem co se děje.

,,Co se stalo?‘‘ zeptala jsem se zděšeně. Chris měl obličej v dlaních a dlouho nic neříkal, čekala jsem až se uklidní a řekne mi to sám.

,,Byli jsme spolu v lese a já… já jsem se neudržel a…‘‘ Panebože! Nic jsem neříkala jen jsem ho objala.

,,Je mi to tak líto.‘‘ zašeptala jsem a hladila jsem ho po zádech.

,,Jo, mě taky, ale jí to neříkej.‘‘ řekl a pohladil mě po vlasech. Odtáhla jsem se.

,,Co? Co jsi to říkal?‘‘ zeptala jsem se zmateně.

Díval se na mě. ,,Jí to neříkej, je nadšená, má radost, že můžeme být spolu navždy.‘‘ říkal to znechuceně.

,,Chrisi, já myslela, když jsi říkal, že si se neudržel…‘‘ vysoukala jsem jen ze sebe. Hned pochopil, že o tom nic nevím a myslela jsem na nejhorší.

,,Ne, je v pořádku, nezabil jsem jí, ale kousl a proměna začala. Teď je na lovu s Emmettem. Strašně se jí tenhle život líbí, až mě to děsí, má docela dobré sebeovládání, není to tak zlé.‘‘ rozpovídal se. Byla jsem tak šťastná, že je v pořádku.

,,Takže… ty teď budeš paní Blacková?‘‘ rychle změnil téma, asi mu nebylo příjemné mluvit o své slabosti.

,,Vypadá to, že jo, pokud si to Jake nerozmyslí.‘‘ usmála jsem se na něj, zasmál se semnou. Věděla jsem, že by mi to Jacob neudělal, teda aspoň doufám.

,,Pozvali vás na svatbu, doufám jinak si to s nimi vyřídím, vezmi sebou i Sam, teda pokud se na to bude cítit, já bych pochopila kdyby jste nepřišli, nemusíte to brát jako povinnost.‘‘ Pochopila bych kdyby nepřišli, pro Sam to bude těžké, bude tam hodně lidí s bijícím srdcem, ne že by chtěla zabít nějakého vlkodlaka na to jí moc smrdí, ale bude tam Billy, Sue, Emily a Charlie, o ně jsem měla strach.

,,Já se jí zeptám. Tak se měj Nessie bude se mi po tobě stýskat, doufám, že až se to malý narodí tak nás navštívíš.‘‘ Objal mě.

,,Jasně, přijedeme‘‘ slíbila jsem.

,,Nessie?‘‘ zavolala na mě Alice, když jsem si dobalovala věci.

,,Ano? Jsem nahoře.‘‘ zakřičela jsem odpověď a hned byla u mě.

,,Nemusela jsi balit, já bych ti zabalila.‘‘ řekla zklamaně Alice, dělá všechno ráda co se týče oblečení, no jo, celá Alice.

,,Už to skoro mám, dej si pohov, určitě se vsadím, že si všem zabalila.‘‘ Vsadila bych se, že mám pravdu, určitě se čeká jen na mě.

,,Jen Bella si zabalila sama, no dcera s matkou se nezapřou.‘‘ usmála se na mě. To asi ne, všichni říkaly, že jsem strašně podobná Belle.

,,Měla bych se s tebou dohodnout jak to teď bude.‘‘ začala Alice.

,,Dobře‘‘ pobídla jsem jí aby pokračovala.

,,Tak pojedeš v tvým autě s Jacobem a ty tři dny do svatby budeš v La Push, v pátek večer si pro tebe přijedeme a uděláme rozlučku se svobodou a přespíš už u nás a ráno tě nalíčím a oblíknu, aby ve dvanáct byla svatba.‘‘ vyložila mi její plán, byl dokonalý, ale teď jestli vyjde.

,,Co Edward?‘‘ zeptala jsem se, to by mohl být problém, na který ve svým plánu očividně zapomněla.

,,Co by bylo s Edwardem?‘‘ zeptala se zmateně.

,,Co říkal Edward na ty tři dny v La Push?‘‘ zeptala jsem se.

,,Aha, to by nám to mohlo trochu zkomplikovat, na něj jsem nemyslela, ale neboj promluvím s ním, nenechám si zkazit svůj dokonalý plán a tobě svatbu.‘‘ řekla s klidem.

,,Víš kam pojedeme na svatební cestu?‘‘ zeptala jsem se, byla jsem zvědavá co vybrali. ,,Jasně, že vím, sama jsem to zařizovala.‘‘ řekla sebevědomě Alice.

,,Tak mi to asi neřekneš co?‘‘ zeptala jsem se bez naděje. Bylo to nadevše jasný, že mi to neřekne, ještě když to zařizovala ona.

,,To si uhádla, nezkazím ti překvapení.‘‘ řekla bez pochyby v hlase, u ní nehrozilo, že by se prokecla.

,,Mělo mě to napadnout.‘‘ řekla jsem v klidu, bylo mi jasný, že jí nepřemluvím, když si něco Alice usmyslí, už se s tím nedá nic dělat. Zeptám se v autě Jakoba, ten mi to řekne.

,,Ani Jacob ti to neřekne, slíbil mi to, dluží mi to za ty tři dny, to byla moje podmínka.‘‘ řekla, byla naprosto přesvědčená, že mi to neřekne. Ona mi snad čte myšlenky, ale stejně se ho zeptám, za pokus nic nedám.

Předchozí // Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 13.část: