Tohle je takové volné pokračování mé jednorázovky "Nová láska". Je to z Edwardova pohledu. Snad se vám to bude líbit a zanechejte mi prosím nějaký komentík :)
16.08.2009 (18:30) • Alma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2090×
Byla to neuvěřitelně nádherná chvíle. Dostal jsem vše o čem jsem vždy snil. Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Bella byla moje. Seděla tu vedle mě a já byl nejšťastnější upír na světě. Její teplá kůže mě příjemně hřála. Vnímal jsem tlukot jejího srdce a bavil se, když nabíralo na obrátkách po každém mém polibku do vlasů, za ucho, na krk… Užíval jsem si to. Byl jsem nesmírně šťastný a doufal jsem, že ona taky. Vypadala šťastně a to mě hřálo u mého mrtvého srdce.
„Miluji tě.“ Pošeptal jsem ji snad posté do ucha. Srdce se ji divoce rozbušilo a na tváři se jí vytvořil nádherný úsměv. Jemně jsem ji políbil na horké a měkké rty. Pevně se ke mně přitiskla a polibky mi vášnivě oplácela. Musel jsem se pousmát.
Z tohoto okamžiku nás vytrhl chladný, líný smích, ozývající se pár metrů od nás. Podíval jsem se tím směrem a spatřil svého odvěkého nepřítele. James. Nenáviděl jsem ho od chvíle, co jsem ho před pár desetiletími poznal v Himalájských horách. Byl to ten nejkrvelačnější upír jakého jsem v celé své existenci potkal. Popuzovaly mě jeho myšlenky na chladnokrevné zabíjení a týrání nevinných lidí. Jeho postoj ke mně byl podobný. Myslel si, že jsem příliš slabý a lidský. Hlavně mi ale záviděl můj dar. Frustrovalo ho, že on nedostal nic navíc.
Vyskočil jsem na nohy a instinktivně schoval Bellu za záda. Moje reakce ho pobavila ještě víc.
„Pořád stejně nenapravitelný slaboch.“ Pomyslel si. „A ještě se pachtuje s tou lidskou spodinou.“ Jeho poslední úvaha ve mně vzbudila vlnu nenávisti a vzteku.
Slyšel jsem Bellino srdce splašeně bijící na poplach. Zatlačil jsem ji víc do houští a nespouštěl při tom oči z Jamese.
„Co chceš?“ zavrčel jsem na něj.
„Pomstu.“ V mysli mu prolétla vzpomínka na naše poslední setkání.
Tenkrát jsem ho připravil o jeho oběť, mladou dívku. Narazil jsem na něj náhodou. Nemohl jsem přihlížet jak ji pomalu mučí k smrti. Odtrhl jsem ho od ní a odhodil ho daleko, abych získal čas a zjistil jak na tom je. Měla mnoho zlomenin a nejspíš by nepřežila další hodinu. Všiml jsem si taky, že ji kousnul. Rád si se svou obětí hrál. Rozhodl jsem se nechat přeměnu dokončit. Udržoval jsem Jamese z dosahu tak dlouho jak jen to bylo nutné. Když přeměna skončila a dívka byla volná, slíbil, že se mi jednou pomstí. Bylo to dávno a já tomu nevěnoval pozornost.
Pohledem padl na Bellu. Myslí mu probleskl plán. Chtěl ji zabít. Zavrčel jsem a zatlačil ji ještě hlouběji do houští.
„Co se děje?“ Bella byla zmatená.
„Nic.“ Pořád jsem provrtával Jamese pohledem. „Vše bude v pořádku.“ James se po mých slovech opět chladně zachechtal.
Začal chodit v půlkruhu kolem nás a pomalu se přibližoval až stál jen metr od nás.
„To bude zábavnější než jsem si myslel.“ Řekl pobaveně. Opět se mi z hrdla ozvalo varovné vrčení. Jeho myšlenky mě doháněly k šílenství, ale nesměl jsem nechat Bellu nechráněnou. Trpělivě jsem čekal až zaútočí první.
Najednou se rozběhl a snažil se dostat za moje záda. Odrazil jsem ho. Teď jsem zaútočil já. Rozběhl jsem se proti němu a odtáhl ho ještě dál od Belly.
„Zůstaň tam.“ Křikl jsem směrem k Belle a dál se zabýval jen Jamesem. Doufal jsem, že bude mít dost rozumu a poslechne mě, snad i uteče. Opět zaútočil. Odhodil jsem ho na nejbližší strom, který náraz nevydržel a přelomil se vejpůl.
„Edwarde!“ Bellin výkřik byl příliš blízko. Stála jen pár metrů ode mě. Neposlechla mě. Proč musí být zrovna teď tak paličatá?
James využil mé chvilkové nepozornosti a odhodil mě do skal. Slyšel jsem, jak část skály praskla a úlomky se i se mnou valily dolů. Celého mě zasypaly a chvíli mi trvalo než jsem se z nich dostal ven.
Další Bellin výkřik mě vyděsil. Podíval jsem se tím směrem. James držel Bellu v pevném sevření a na tváři mu hrál vítězný úsměv. Jeho záměr byl jasný. To dokazovaly i jeho myšlenky.
„NEEE!!!“ rozběhl jsem se k nim. Bylo pozdě. Ve stejnou chvíli chytil Bellu za hlavu a zlomil ji vaz. Zarazil jsem se v půli cesty. Odhodil Bellino bezvládné tělo na zem. Ten pohled mě rval na kusy. Mísil se ve mně vztek s bolestí.
Přiběhl jsem k jejímu tělu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nemohla být mrtvá. Ona musí žít. To není pravda. Ne. Ne. Ne. James zářil spokojeností. Vrhl na mě poslední vítězný pohled a už byl pryč.
V tu chvíli mi na tom vůbec nezáleželo. Vzal jsem Bellu do náruče. Byla jak hadrová panenka. To přece není možné. Proč zrovna ona? Proč? Proč nezabil raději mě? Proč to musela odnést Bella? Byla tak nevinná, tak čistá, tak nádherná… Ona neměla zemřít. Co jsem provedl? Za co mě, bože, trestáš? To můj život je bezvýznamný. Ne její. Ona měla žít. Měla si užívat. Proč ji to nebylo dopřáno? Neměl jsem se s ní vůbec vídat. Nic dobrého jsem jí nepřinesl, jen neštěstí. Tohle se nemělo stát.
„Bello. Bello…“ začal jsem vzlykat. Kolébal jsem se s jejím tělem sem tam a vzlykal. Už nikdy neuvidím její nádherný usměv, nikdy neuslyším její splašeně bijící srdce, nikdy ji nebudu moct sevřít v náruči a líbat. Nesnášel jsem se za to, jak jsem ji ublížil. Pohladil jsem ji po vlasech. „Miluji tě.“ Zašeptal jsem. Naposledy jsem ji políbil.
Nikdy jsem nepochopil, proč musela zemřít. Nikdy jsem se nepřestal proklínat za to co jsem způsobil. Jediné co jsem zjistil, bylo, že svět je jedna velká nespravedlnost.
Autor: Alma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nespravedlnost:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!