Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost 21

02.08.2009 (22:24) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2492×

Sirius v New Yorku vůbec nepochodil. Přišlo mu takové hledání nekonečné. Kdyby měl více času, nebylo by to tak komplikované. Kendar nebude rád, když je nepřivede.

Musí svůj plán dotáhnout k dokonalosti, ty upíry, ať hodné či zlé, najít a přivést. Povzdychl si nad obtížností úkolu a vystoupil z temnoty lesů, kam se na okamžik ukryl před očima zvědavců. Zahalen do roucha poslušnosti se vydal na dlouhou pouť z New Yorku do dalšího bodu své cesty, a to -  do Montany. Tažen kouzlem hesla se rozběhl dál...

***

„Edwarde, já... Páni. Kdo by byl řekl, že z nás budou úhlavní nepřátelé, co se druhu týče?" zavtipkoval naoko Jacob, ale v hlouby jeho pohledu byla znát bolest a strach z přetržení vláken přátelství.

„Na mém přátelství k tobě se nic nezměnilo. Ani přes moji upírskou podstatu. Jako bratři, vzpomínáš?" řekl Edward napjatě. Vyčkávavě hleděl na svého vlčího kamaráda a přitom si pohrával s Isabelliným pramínkem sametových vlasů.

„Kam se poděla všechna naše obyčejnost? Nemůžu se sžít s upíry! Je to proti přírodě!" zvýšil hlas Jake, až sebou Isabella trhla a Edward sklopil sklesle hlavu. Tala doteď tiše pozorovala celou scénu z povzdálí. Mohla na krásném vlkodlakovi oči nechat. Něco nepopsatelného ji k němu táhlo. Avšak přes to k němu pocítila drobný osten nenávisti a ublíženosti. Vždyť ona je živým důkazem, že je možný kontakt upíry s vlkodlaky. To ona cítila náklonnost ke členům této báječné rodiny. Nemohla se vzdát pevného přátelství s Edwardem jen proto, čím je. Ona je vlkodlak, Edward upír, ale to nic nemění na tom, jak dobří kamarádi jsou. Nevědomky jí z hrudi vyšlo temné zavrčení. Její teď temné oči probodávaly Jacoba jako oběť, které vypršel čas, dlouhé hnědé vlasy jí obkreslovaly zuřivě vypadající tvář.

„Talo?" zvedl hlavu Edward. Ta však probodávala ostrým pohledem jeho jak se zdá bývalého nejlepšího přítele. S tichým našlapováním zkracovala vzdálenost mezi nimi. Přikrčila se, aby se připravila na rychlý výpad. Jacob pouze zvedl ruce dlaněmi vzhůru. Snažil se jí tím gestem dát najevo, že není jeho úmyslem udělat něco, co by ji rozčílilo. Ona však byla jako smyslů zbavená. Upírala svůj lačný pohled do jeho snědé tváře.

„Talo!" vykřikl Edward nekompromisně. Chtěl ji zastavit, ale ona pro změnu zavrčela na něj. To už se ale přidala i Isabella, která se vrhla chránit svého milého. Přikrčila se do bojovné pozice stejně jako Tala.

„Talo, nechci bojovat. Ale jestli mi nedáš jinou možnost...," odmlčela se a při posledních slovech se Tala vzpamatovala. Avšak i přes to byla rozladěná a její oči neklidně střílely k Jacobovi. Edward k ní vztáhl ruce, já jen přimhouřila oči a odolávala nutkání vrhnout se mezi ně, v úmyslu uklidnit ji.

„Jsem v pořádku. Nevím, co mě to popadlo. Bylo to jako bych to nebyla já. Přišlo mi to jako instinkt. Divné...," řekla neklidně Tala. Pozornost Isabelly byla tak pevně upjatá k Edwardovi a Tale, že si nevšimla zbytku rodiny postávající nepatrný kousek od nich a čekají, jestli bude nutný zákrok. Střelila po nich rychlým pohledem.

,Je možné, že se dva téměř stejné, ale přitom odlišné druhy vlků mohou nenávidět ke smrti?' pomyslel si Jasper.

„Nevím, možná," odpověděl Edward na pro ostatní neslyšnou otázku. „Je těžké orientovat se v nadpřirozenu," zakřenil se, aby uvolnil atmosféru, ale zdaleka se mu to nepovedlo. Belliny oči byly stále upřené na vlčí dívku, která ty své nespouštěla z mladého vlkodlaka. Jacob těkal pohledem mezi Edwardem a Talou a zdál se zmatený vývojem událostí. Quil  se Sethem, kteří se v době nebezpečí postavili bok po boku svého přítele, byli napjatí a ostražití. Na první pohled se necítili dobře v domě plném upírů. Jejich oči se vpíjely do Taliny tváře snažíc se z ní vyčíst další možný atak na jejich druha.

***

Na druhý konec států se Sirius dostal velice brzy, avšak v Montaně ho čekala ta samá zpráva jako v New Yorku. Žádná upíří stopa, která by ho dovedla k cíli. Jeho cesta zdaleka nekončí. Musí se vydat dál. Přes hranice Utahu se dostal opravdu rychle. Rozěhl se napříč státem a narazil na slabý upíří pach, který musí být starý několik dní. Při dlouhém nádechu zavřel oči a nechal se vést instinktem po cestě z upířího pachu.

Avšak na severní hranici Nevady s Idaho se stopa stočila na východ a nesla se někam za hranice Wyomingu. Šel dál po stopě, která v Jižní Dakotě zesílila. Zanedlouho spatřil onoho upíra. S jistotou říct nemohl, jestli to byl jeden z nich, takže ho musel zastavit. Blonďatá upírka si ho všimla a tak se rozběhla rychleji. Pociťoval zvláštní slabost v nohou. Jeho síla se opravdu snižuje. Do běhu dal všechno, co v něm bylo a upírku zastavil. Ta se ošívala s hlubokým vrčením, jenž se zdaleka nehodilo k tak jemnému vzhledu té nadpřirozené ženy.

„Co po mě chcete?" vřískala a snažila se osvobodit. Její tělo bylo zaklíněné tak, aby se nemohla hýbat. Její zuby byly v bezpečné vzdálenosti od Siriusova těla.

„Chci vědět, kdo jste!" ptal se nekompromisně. Upírka si odfrkla.

„Na to bych se měla zeptat já, ne?" zavrčela.

„Nejste v pozici, kdy se můžete ptát. Tady kladu otázky já!" zvýšil autoritativně hlas Sirius.

„Jsem Eileen, což mi připomíná, jestli mě nepustíte, to teprve uvidíte."

Sirius se zasmál štěkavým smíchem, který Eileen rozčílil ještě více. „Jistě. Pustím vás Eileen jen, když mi pomůžete. Někoho hledám."

Tentokrát se zasmála Eileen. Její zvonivý melodický smích proklál ticho po Siriusově prosbě. „Vy potřebujete moji pomoc? No to je mi novina," zapištěla nepřirozeně vysokým hlasem, jak jí vyskočil překvapením.

„Uzavřeme dohodu. Nedoporučoval bych vám ji porušovat, Eileen." Byl znechucený. Nenáviděl, když se musel paktovat s upíry a být k nim milý, ale jak jinak by dosáhl svého vysokéhop cíle?

„Nejdříve mě můžete pustit a poté si můžeme promluvit o dohodě."

„V tom případě vás ale musím upozornit na jednu věc. Jestli se pokusíte o útěk, zabiju vás."

„Hm... Povzbudivá motivace. Fajn, ale nezaručuji, že to bude v mých silách. Ačkoli pokud hledáte někoho mého druhu, budu vám skvěle nápomocná."

***

Kendar s celou smečkou, více než šedesáti vlkodlaků, se vydal po stopách bratra Siriuse. Moc dobře věděl, že letěl letadlem, ale oni nemohli. Proto se lesy prohánělo dlouhé silné stádo divokých vlků, které se všemožně snažilo vyhýbat lidské populaci, která neměla ani potuchy o nadpřirozenu.

***

„Tak teď už tu pro mě není místo,“ pronesl do tíživého ticha Jacob. Rozběhl se ven se zbytkem smečky. Edward stál jak přimražený s pohledem upřeným ke dveřím, kde zmizel jeho nejlepší přítel. Otočil se na Isabellu v jejíž tváři se zračil smutek a strach o něj. Zuřivě ho objala.

„Je mi to tak líto, miláčku,“ zašeptala lítostivě. Tala byla zmatená a tvářila se provinile. Vztáhla ruku, aby utěšila svého kamaráda, ale Bella jí to nedovolila.

„Neopovažuj se na něj sahat. On ti věřil a ty jsi ho zradila. Už tu nejsi vítaná!“ křičela Isabella. Tala sklopila hlavu a vydala se ke dveřím.

Než je však otevřela, aby navždy zmizela z jejich životů, řekla: „Tělu slouží štěstí a spokojenost, ale síly ducha probouzí, povznáší a rozvíjí jen neklid, žal a bolest.“ *

S těmi slovy se vytratila ven.

„Já jsem ti taky věřil, ale právě jsi mi ublížila. Tak tedy odcházím,“ promluvil Edward zamyšleně hlasem, kterým prosakoval žal. Isabella se ho snažila zastavit, aby mu vysvětlila, že to tak nemyslela, ale Edward byl rychlejší než ona a než se nadála, byl pryč.

***

Dlouhé seskupení vlkodlaků se náhle zastavilo. Summit přeběhl několik řad, aby zjistil, co se děje.

„Cítím čerstvou stopu Siriuse. Není daleko,“ promluvil Kendar k Summitovi. Ostatní to však také slyšeli a propukli v jásot. Už se blíží.

***

Sirius, s mladou upírkou, se chtěl vydat na lov upírské rodiny, ale v tom ucítil známý pach obrovské smečky. I Eileen ho cítila, avšak ona neměla důvod k radosti. Právě se k ní řítí neuvěřitelné množství monster ničící její druh.

„Koho mám vlastně stopovat?“ zeptala se blonďatá upírka.

„Nevím přesně. Hledáme upíří rodinu s příměsí pachu vlkodlaka mého druhu.“

„Čistě náhodou asi nevíte jméno té rodiny, viďte?“

„To kdybych věděl, tak nepotřebuji stopařku,“ odpověděl Sirius ironicky.

Mezitím se Kendarova smečka dostala přes hranice Jižní Dakoty a brzy po tom spatřili Siriuse s neznámou upírkou.

Sirius, který spatřil svého vůdce, se uklonil a obeznámil ho s celou situací. Nevynechal ani vyprávění o Eileen.Kendar zvážil všechny možnosti a rozhodl se vložit osud celé smečky do rukou upíra.

Eileen vedla vlkodlaky na západ. Právě byli v Challiském národním parku ve státě Idaho a zde ucítila pach vlkodlaka, který se prolínal s upířím. Vydala ze sebe všechnu sílu, aby je dostihla. Vlkodlaci se prořítili okolo Eileen a skolili Edwarda k zemi. Tala, která nebyla daleko se vydala pomoct svému kamarádovi. Jenže nečekala jaká převaha bude stát proti ní a vpadla do spárů svého druhu.

_______________________________________________________________________

*Otto František Babler

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost 21: