Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 26.- Přátelé

30.10.2009 (19:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1621×

„Počkej, já to nechápu. Ty jsi říkala že Kallen je tvůj syn?“ zeptala jsem se už po několikáté Leah která seděla naproti mně.

„Pochopilas správně:“ usmála se.

„Jak to? Teda chci říct, ty jsi vlkodlak, a tvoje tělo se nemění stejně jako od upíra, nebo se snad mýlím?“

„Nemýlíš, je to pravda.“ Zase se usmála, připadala mi jako nejpohotovější holka světa, hned po Alici.

„Tak jak teda? Protože moje teta Rosalie chce strašně dítě a neví jak to má udělat.“ Řekla jsem. „Nemá ani měsíčky“  zašeptala jsem k ní, ale stejně to slyšeli všichni, takže dostali záchvat smíchu. V hlavě mi zase přeletěl obraz, samé stěžování a nadávky od téhle půvabné dívky.

„A pokud si vzpomíná, jak to že si s ním- ukázala jsem prstem na kluka který ji držel kolem boku.- vždyť ty ses neměla otisknout nebo tak něco.“ Leah se nakrabatila čelo, ale hned odpovídala.

„To je Embry víš? A zase máš pravdu, vlastně spolu chodíme díky tobě.“ Když postřehla můj nechápající pohled, hned začala vysvětlovat.

„Já jsem šla do smečky s Jacobem, který šel za účelem obránit tvou mámu jak byla ještě člověk. Další den jsem se k němu připojila, a pokud je mi známo, v legendách byla jen jedna smečka a žádná žena. Takže když byli dvě smečky, mohla jsem se asi otisknout nebo co, ale hlavní je to, že když jsem zase Embryho po dlouhé době viděla jako člověka, otiskla jsem se a on taky. Takže to by jsme měli jednu otázku, a teď na tu původní.  Rosalie nemůže mít dítě, Kallen je zase kvůli tobě. Jack mi dal pohov že jsem sloužila hodně a tak ať si odpočinu, neplacené volno, dokud mě nebude zase potřeba. Byla jsem doma – už s Embrym , který chodil na obchůzky- nic se mezi námi nezměnilo, jen jsem se prostě naučila být v takovém klidu abych se nemusela přeměňovat. A když se měnič dlouho nepřeměňuje, začne zase stárnout. Po měsíci se mi vrátili i „měsíčky“no a pak jsem nějak otěhotněla, zašla jsem za Carlislem, protože to byl jediný mytický doktor kterého znám. Ten mi to potvrdil, řekl že dítě roste drobet zrychleně, dva měsíce jsem ho měla nosit, jako normální fena. Sice mi zákaz se proměňovat, ale stejně jsem se proměňovala. To už si ty byla dávno pryč. Vlastně jsem ho porodila jako vlčice, byl sice roztomilé štěně, ale musel se proměnit. Takže celá smečka, kromě Jacoba, pomáhali se Kallenovi soustředit na klid. Kupodivu se proměnil hned jak mu poklesly víčka, byl roztomilé miminko i jako člověk. Rostl jednou tak pomaleji než ty, a pak vlastně zůstal takhle.“

Řekla celý příběh snad na jeden nádech.

„No teda, a já myslel že se umím proměňovat teprv měsíc.“ zaprotestoval Kallen a hned mu přiletěla facka od Embryho.

„Aha, takže Rose má smůlu.“  Konstatovala jsem.  Všichni zakývali hlavou.

„To je ale hrozné, tolik legrace jsme si zažili bez Jacoba a ona si nás ani nepamatuje.“ Protestoval jeden kluk vedle Quila.

„A ty jsi.“ Zeptala jsem se, kluk si odfrk.

„Co jsem říkal? Já jsem Seth.“

„Sethíček, náš malý mazlíček, v puse dudlíček.“ Začal si prozpěvovat Embry.

„No to vidím, tak mi něco řekni.“

„Proč já? Ty jsi byla pryč vyzpovídej se, jsem stará Cullenovská vrba.“ Řekl Seth a hodil po mě oslnivý úsměv.

„Ok, takže pět roků jsem vraždila vlkodlaky, to víš ty kteří vyjí na měsíc a zabíjejí lidi, lezli mi do zelí. Tak jsem asi těch patnáct vlkoušů zabila, no křupnutí vazem, někdy i krutěji, nic horšího než medvěd to ti povím.“ Řekla jsem a hodila po měm stejně oslnivý úsměv. 

Na jeho snědé tváři se vytvořil odstín bílé. Všechny páry očí se na mě dívaly vyděšeným výrazem. Těkali mezi s sebou očima. Některým se otevřela pusa šokem a zorničky se rozšířili. Vypadali teda dost v šoku. Zato mě se začali cukat koutky. No jo, zase bych si myslela že je Jasper v dosahu, protože jsem z malého úsměvu dostala záchvat smíchu, ke kterému se někteří přidali.

„Tak tohle bylo lepší, než kdybych to vymyslel sám.“ Řekl Embry a utíral si slzy smíchu.

„Ty rád vtipy?“ zeptala jsem se.

„Není půl hodiny aby něco nevymyslel.“ Řekl už v pohodě Seth.

„Možná by sis rozuměl s Emettem…“ uvažovala jsem nahlas.

Zase všichni vybuchli smíchy. Za ruku mě chytil příjemný ohýnek. Kupodivu jsem s sebou ani necukla. Ještě chvíli jsme tam seděli a povídali si o různých zážitcích. Nejvíc jsem se dozvěděla o Kallenovi protože pusu nezavřel. Později přišel i nějaký Sam a jeho otisk Emily. Vlastně každý tam měl svoje otisky, kromě Setha a Toma, myslím. Když jsem se ho na to zeptala, vymlouval se, ale pak za něj někdo řek, že si už čtyřikrát myslel že se otiskl. První to řek, že je vlkodlak, neštěstí mu nevěřila, protože uviděl jinčí a myslel si že se zase otiskl. Chudákovi se to zdálo několikrát, takže nevěděl jestli se někdy opravdu otisk, jeho momentální „otisk“ jestli se tomu dalo věřit, byla Samantha.

„Chceš vědět ještě něco?“ zeptal se mě Jacob. Už nebyla jen ruka, kterou mě teď hřál. Normálně mě držel kolem ramen a pasu, jako kdyby si neuvědomoval, že si ho pamatuji jen pár hodin, ale to si asi vážně nepamatoval. Možná kdybych byla na jeho místě, taky bych zapoměla.

„Nevím, něco potřebného ohledně přátelích?“

„Asi ne.“ Řekl a mrkl na mě.

Ani jsem nestačila nic říct a už se zvedal. Zvedla jsem se sním. Chytl mě za ruku a táhl mě pryč. No tak nic no. Pomyslela jsem si a nechala se vést. Ještě jsem přátelům zamávala a pak jsem ho pevně objala jeho svalnatou ruku. Šli jsme docela v tichosti. Cítila jsem na sobě Jacobuv pohled, jako kdyby něco hledal, jen jsem nemohla přijít na to co.  Lidé se po nás dívali, my jsme museli být ale dvojka. Jacob jen do půl těla v kraťasech a vypracovaným tělem že každá holka slintala jak nějaký pes, a já. V sexy šatech z odpoledne, rozmazaným  make-upem, pod kterým se schovával pro kluky překrásný obličej ( i když nevím co na mě vidí) a s vlasy jako nepodařené dredy.

„Koukají na nás.“ Špitla jsem.

„Taky maj na co, když tě mám po boku, a navíc jsem myslel že jsi zvyklá.“ Řekl a začal mi lehce třít rameno.

Jen jsem si odfrkla a pokračovala v tiché chůzi. Dívala jsem se na cestu, kterou jsem šla když jsem tady byla s Charliem, nebo spíše jsem se za ním vydávala. Takže mě táhl k němu domů.

„My jdeme k tobě?“ zeptala jsem se.

„Tys to poznala?“ zaradoval se.

„Jednou jsem tu šla.“

Jen se usmál, a dál jsme pokračovali. Už jsme byli u jeho domu, taky nějaké vzpomínky, které jsem ale potlačila dáleji do hlavy. Vstoupili jsme na malou verandu a Jacob slušně otevřel dveře, nevím co, ale něco mě na tom pohybu udivilo. Vešla jsem do malé předsíňky která vedla asi jen do třech místností. Bylo to sice malé, ale docela útlné.

Cukla jsem s sebou když se ozval vrzavý trhavý zvuk. Dívala jsem se na vydavatele zvuku. Další šok, přímo do obličeje mi najel Billy Black.

„Dobrý den.“

„Dobrý.“ Zamručel nepříjemně.

„Ness můžeš jít prosím počkat do obýváku?“ jen jsem kývla a rozhlížela se po místnostech. Nevyznala jsem se tady, uslyšela jsem smích a pak do mě šťouchla horká ruka. Takže jsem věděla že je obývák vlevo. Vklusala jsem tam, a sedla si na gauč, i když to asi nechtěli, poslouchala jsem je docela pozorně.

„Si blázen Jacobe?“ zasyčel Billy.

„Proč?“ zeptal se se smíchem.

„Nevím kolik let si nebyl doma.“ Zavrčel a šel slyšet třaskavý zvuk. „ Pak najednou příjdeš a chvíli po tobě Charlie že je Nessie doma ve Forks a ty se tady taháš s jinou. Je sice nádherná, ale otisk je otisk to nepopřeš.“

„Asi asi to nepochopil. Mohla bys na chvíli?“ zeptal se kapku hlasitěji. Vtančila jsem k nim zpátky s úsměvem na tváři. Podala jsem ruku nechápajícímu Billymu.

„Ahoj já jsem Ness.“ Představila jsem se. Neodpověděl, jen byl zamračený.

„Tak jinak.“ Povzdechl se Jacob.

„Já jsem Reneesme Carlie Cullen. Stačí takhle?“ zeptala jsem se už otráveně. Teď byl Billy nadměrně šokovaný.

„Nessie Cullenová?“

„Jo.“ Usmála jsem se nad jeho pokrokem.

Šlo vidět, jak se pod snědou pletí červená.

„To bychom měli.“ Řekl a udělal nějaký neznámý posunek.

Billy kývl, a odjel ven z domu.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 26.- Přátelé: