Je tady další díleček, doufám že se vám to bude líbit a prosím o komentáře, RenesmeCullen. :)
24.10.2009 (19:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1525×
Jacob něco říkal, ale moc jsem mu nerozuměla. V uších jsem měla pořád šum moře. Pevně jsem sevřela víčka a soustředila se na zvuky okolo. Vše se zostřovalo, takže jsem pomalu zase otevřela oči.
„Kallene, stůj tam!“ zařval Jacob na blížícího se Kallena.
Stála jsem Jacobovi v tváři tvář. Rozhodla jsem se ho kapku pozlobit. Tenhle nápad mi přišel nějaký povědomý, ale nevěděla jsem odkud. Stejně jako ještě mnoho věcí o mojem životě. Stála jsem tam pořád v obrané pozici a pomaloučku jsem se dala do pohybu. Takové obkroužení, jako sup svou kořist. Slyšela jsem jak Kallen hrozivě zavrčel. Otočila jsem se k němu a vydala ze sebe to nejhorší co jsem teď zvládla, sama jsem se skoro lekla.
„Kallene, běž pryč, vyřídím to sám.“ rozkázal zase Jacob.
„Ale, Jacobe, to nemyslíš-„
„Hned! Nebo uvidíš co tě bude čekat.“
Kallen nespokojeně zabručel a rozběhl se k lesu. Mohla jsem pokračovat v mém plánu. Obešla jsem jedno kolečko a Jacob ze mě nespouštěl oči. Jeho tvář byla vystrašená, nedivím se. Já bych taky byla. Zase jsem stála na původním místě. Pomalu jsem se nakrčila a připravovala se ke skoku. Ještě předtím jsem stihla zavrčet a už jsem letěla vzduchem.
Dopadla jsem přesně na cíl. Jacob se pod mojí váhou zhroutil na zem a já s ním. Přišlo mi to legrační, chtěla jsem se zasmát, ale teď ještě ne. Podívala jsem se mu do tváře. Měl pevně semknuté víčka a rty. Bylo to jasné. Miloval mě, miloval mě dokonce tolik, že by se mnou nechal zabít, jen abych si neublížila.
Hlavu jsem dávala pořád níž a níž, nakonec jsem se přiblížila tolik, aby se mé rty lehce dotkly o ty Jacobovy. Zase jsem se odtáhla. Jacob překvapeně zamrkal víčky a udiveně se na mě díval.
„Nessie?“ nemohl asi tomu uvěřit nebo co.
„Ahoj Jacobe.“ zasmála jsem se mu.
„Nessie?“ zopakoval znovu.
„Hmmm? Budeš dlouho opakovat moje jméno?“
„Promiň.“ Jen jsem zabručela a zvedla se. Jak se sluší a patří, podala jsem Jacovi ruku, aby se mohl postavit.
Asi to nepochopil, protože se podepřel a zvedl se, no nic pokrčila jsem nad tím rameny. Koukla jsem se na něj a on se nechápavě díval. Co mu zase vadilo? Něco mě napadlo.
„Hele člověk nemůže vypadat nejlíp, když se topil.“ Řekla jsem a nevině se zasmála.
„Vypadáš skvěle.“ Řekl spíše na půlku.
„Dík, tak co se tak tváříš?“
„No já jen… ty si mě pamatuješ?“ Zeptal se, tím mě dostal.
„Nelíbala bych někoho cizího, ještě ke všemu vlkodlaka.“
Jacob se zářivě usmál. Oplatila jsem mu ho se stejnou měrou. Udělal pár kroků ke mně, chvíli tam stál, ale pak se odhodlal a dal mi ruku kolem ramen. Obmotala jsem mu paže kolem jeho už suchého těla. Zastavil se mu dech. Musela jsem do něj šťouchnout, aby vůbec začal dýchat.
„Co budem dělat?“ zeptala jsem se.
„Nevím, ale můžu třeba zavolat Leah a Sethovi, určitě se na ně těšíš, dlouho si je neviděla.“
„To jsou ti Cleawr, Cleawar jak se to řekne?“
„Clearwaterovi, ty nevíš, o kom mluvím co?“ zeptal jsem a já zakroutila hlavou.
„Leah je tvoje nejlepší kamarádka, pokud vím a Seth dobrý kamarád.“
„Leah? Ne ona není moje nejlepší kamarádka.“
„Aha, takže místo ji přebrala Anie?“ zasmál se.
„Ne, nejlepší kamarádka je Jane.“ Řekla jsem já a udělala smutný úsměv.
„Která?“
„Volturi.“ Dořekla jsem. Jacob se vedle mě napjal a začal se třást.
„To nemyslíš vážně, Ness, ta s tím mučícím darem?“
„Jo, jsem její jediná kamarádka.“
„To se nedivím.“procedil skrz zuby.
Bouchla jsem ho do břicha a vykroutila se mu. Zatím co on stál na místě a třepal se, já jsem si šla po pláži. Sice jsem si na něj vzpomněla, a cítila jsem že ho mám ráda, ale teď mě docela štval. Vím že Jane byla upír, ale nikdo s ní nechtěl kamarádit. Za ty tři dny jsem ji znala více než třeba Felix a kdokoli na hradě, teda kromě Ara, protože on ji znal možná lépe než byla ona. Zastavila jsem se u ohniště a stála tam. Pochvíli mě objaly teplé paže.
„Promiň, jen se mi nelíbí, že ty se bavíš jedním s nejhorších upírů, které znám.“
„Už nemusí, je mrtvá.“
„Aha, to je mi líto.“
„Nepředstírej.“ Zavrčela jsem.
„Dobře není mi to líto, spokojená?“ zeptal se sarkasticky. Jen jsem zakývala hlavou.
„Tak chceš je tedy vidět?“
„Koho?“
„Tvé blízké.“ Zašeptal.
„Dobře.“
„Počkej, chvíli jdu je svolat.“
Najednou byl pryč, fakt skvělé. Sedla jsem si na kámen a poslouchala to ticho. Z lesa se ozvalo pro mě až moc hlasité zavití, při kterém jsem sebou trhla. Za chvíli vlkovi přišla odpověď od jiného. Šlo to zřetelně poznat. Ten první měl takový hlubší podtón a ten první, jako kdyby vlčice, spíše jemný. Musela jsem se usmát, včera jsem vlka nesnášela a teď jsem skoro vlkomil. Hlavně když se budou držet dále.
Asi jsem to zakřikla, protože ze mnou se ozvalo zapraskání. Trhla jsem sebou a najednou jsem se dívala na hruď velkého perleťového vlka. Vyskočila jsem do obranné pozice a začala vrčet. Vlk se na mě nechápavě díval, za ním se objevovali další a další. Až když se vynořil plavěmodrý jsem si vzpomněla, že tohle bude asi Kallen a že Jacob je taky vlkodlak. Tudíž tohle budou asi přátelé. Uvolnila jsem se a zase si sedla na kámen a čekala až se všichni promění zpátky.
Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Není souzeno 25.- Rozpory jsou vždy, ale netrvají věčně:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!