Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 16. - Legenda

03.10.2009 (17:30) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1712×

Kallen objal Ann a přisedli si ke mě.

,,Já, myslela že jsi tady jediná holka." sykla jsem na ni.

,,Claire? ta je tu po dlouhé době s Quilem." odpověděla mi nevinně.

,,Kolik ti je Nessie?" zeptal se její kluk, nevím k čemu mu to bylo, možná pro jeho kámoše.

,,Osmnáct, tobě?"

,,Sedmnáct, a Annie taky viď." usmál se na svoji dívku. Jak roztomilé, ti dva byli vážně pro sebe stvořeni, něco jako druh u upírů. Chtěla bych vědět, jak by se tvářil,i kdyby věděli že vedle nich sedí polo upír.

Kluci zapálili oheň, posadili se na zem a začali horlivě diskutovat. Ann měla pravdu, Kallen nebyl vůbec stydlivý. To se málo kdy vidí, vždycky na veřejnosti s holkou jen za ruku a tohle bylo tak veřejné, otevřené.

Pořád se na ni díval s láskou a něhou. Bože, přeslazené místo. Ne že bych jim to nepřála, ale bylo toho na mě moc.

,,Jdu se kapku projít, Ann."

,,Dobře."  zvedla jsem se a všichni kluci na mě sklouzli pohledem. Otočila jsem se od ohně a šla dále na pláž. Procházela jsem se v klidu a šumění vln.

Sem tam, šel slyšet honosný smích účastnících se týdenního srazu.

Posadila jsem se do písku a hlavu si položila na koleno. Upřela jsem oči do dálky a sledovala poklidné moře. Za chvíli jsem uslyšela jemné našlapování na písek. Štvalo mě, že se nesmím otáčet, jinak by to bylo divné. Někdo za mnou si odkašlal. Otočila jsem se.

,,Ahh, to jsi ty? Annie chce už domů?"

,,Ne, ale řekla mi ať se jdu za tebou podívat."

,,Víš jistě že to bez tebe vydrží?" zeptala jsem se sarkasticky.

,,Doufám." usmál se. ,,Co se stalo? si nějaká smutná…"

,,To jsou mi noviny, co si pamatuju. Tak jsem za celý život smutná a nikdo už mě neřeší"

,,Aha" v lese opět zavyl vlk. Udeřila jsem obrovskou silou do písku.

,,Kruci, kdy to zvíře ztichne?" zavrčela jsem.

,,Za tři dny."

,,Cožé? jak to víš tak přesně?" udivilo mě to.

,,Je tu každý rok, víš legenda."

,,Jo a jaká!" řekla jsem výsměšně.

,,Chceš ji slyšet?"

,,Když už budu vědět co tomu psovi vadí tak jo." Kallen si přisedl ke mě a začal vyprávět.

,,Říká se, že byl kdysi jeden náčelníkův syn. Byl vlkodlak, jako spousta jeho přátel. Po nějaké době se otiskl do jedné dívky-"

,,Počkej, to je blbost vlkodlak?"pohrdavě jsem se zasmála i když jsem věděla že je to pravda. ,,A co je vůbec otisk"

,,No víš, je to legenda našeho kmene"

,,Zvířátkomilové" Kallen si oddychl.

,,No otisk, jak to vysvětlit. Prostě, za celý svůj život,  se vlkodlak otiskne do jedné osoby. Je to strašně silné, je k té dotyčné přitahován nějakým poutem, prostě a jednoduše, neumí si představit svět bez ní"

,,Aha, tak pokračuj v tom původním" přikývl.

,,No on se otiskl a byl velice šťastný, dívka o něj stála, takže bylo všechno v pohodě. Užíval si každý volný okamžik s ní, rozmazloval ji různými způsoby a tak. Jednou, ale když jí šel znovu navštívit do jejího domu, nikdo tam nebyl. Myslel si, že odjeli jen tak za přáteli a nechtěl být dotěrný, ale když už nebyla dva dny doma, zavolal jejímu otci. Dozvěděl se, že se odstěhovali, nechtěl mu říci kde, ale upřímně ho litoval. Náčelníkův syn byl tak rozhněvaný že se proměnil ve vlka a přísahal, že jí najde. Celý rok běhá po celém světě ve vlčí podobě a bolestně vyje, protože ji nikde nemůže najít. Jednou za rok, vždy kdy nastane den, když odjela. Přijde sem a čeká na ni týden a něco, potom jde zase na svou obvyklou pouť po světe." ukončil své vyprávění.

,,Vyřiď, někomu kdo to vymyslel že má pěknou fantazii, podle mě se chytil do pasti"

,,Taky je to tak možno vykládat,ale každý rok ve stejný den?" odfrkla jsem si.

,,Dobře, necháme toho. Nessie jak se vlastně jmenuješ celým jménem?"

,,Chceš to i s tím druhým?"

,,Třeba" usmál se.

,,Renesme Carlie Cullen, ale říkej mi jen Nessie" Kallen se zamrazil. Další člověk.

,,To je legrační já jsem Kallen a ty Cullen"

,,Jo, všimla jsem si"

,,Jdeme k ohni?"

,,Nedivím se že ti je zima, když tu běháš jen v kalhotách. To tady chceš okouzlit tamní dívky?"

,,Mám svoji a to mi stačí a navíc mě není zima, ale tebe by mohla být."

,,Jsem tepleji oblečená než ty!" odfrkla jsem si a vydala se teda k tomu ohni.

,,Kde si byla tak dlouho Ness?" zeptala se Ann. Podrážděně jsem se na ni podívala.

,,Jo, vlastně promiň."

,,Dobře." dosedla jsem na zem a začala si povídat s ostatními. Dozvěděla jsem se, že Claire je ode mne starší o dva roky a s Quilem chodí asi šest roků.

Annie s Kallenem chodí rok, za chvíli budou mít výročí. Tomovi bylo patnáct, je dobrý v jazycích. V pohodě si se mnou mluvil španělsky, něco jsem mu nerozuměla, ale nevadí.

Během celého večera, ještě párkrát zavyl náčelníkův syn a pokaždé zkřivili tváře a poddávali se smutku. Skoro bych se vsadila, že to má na svědomí Jasper, ten ale byl doma.

Kolem jedenácté večer jsem se zvedla.

,,Ann, pojď už. Domluvila jsem se s Charliem do půlnoci."

,,Máš pravdu, já jen do půldvanácté. Zvládneš to do půl hodiny?"

,,Můžeš mi to stopnout." zašklebila jsem se.

Ann se vymotala s Kallenova obětí a pomalu šla za mnou. Obě jsme zamávali klukům, kteří nás sborově pozdravili, bylo to skoro jako u nás doma. A taky jsem se i tak cítila.

Nastoupili jsme do auta, chtěla jsem se rozjet ale Annie mě zastavila.

,,Počkej, řekla jsi že tě můžu stopnout, čekáme až přeskočí na další minutu" čekali jsme až se čas posune o minutu dopředu. Periferním viděním jsem postřehla, že se k nám někdo blíží.

Minuta přeskočila a já jsem sešlápla pedál. Otočila jsem auto o 180°a mojí obvyklou rychlostí vyjela z pláže.

Řítili jsme se obrovskou rychlostí pískem, lesem, asfaltovou cestou a nakonec jsem zabrzdila u jejího domu.

,,Páni, nikdy jsem to nezvládla do dvou minut, Ness ty se překonáváš"

,,Hmm, tak zítra"

,,Dobře a nechceš jet zítra se mnou zase na pláž? řídit budu já."

,,Promiň, ale jedu domů." Ann vyvalila oči a pak smutně řekla.

,,Tebe se tady nelíbí?"

,,Uklidni se, jednu jen na návštěvu." oddychla si. Vystoupila s auta a s úsměvem mi zamávala.

Zajela jsem na Charlieho příjezdovou cestu a zaparkovala. Pomalu jsem otevřela dveře, šla slyšet televize a chrápaní.

Charlie usnul v obýváku. Vypla jsem televizi a vzala Charlieho do náruče a odnesla do pokoje. Připadalo mi to povědomé,obklopil mě pocit  dejávu, tohle se už muselo stán jen to musel být jiný člověk a jiná budova.

Vešla jsem k sobě a sedla si za stůl, neměla jsem v úmyslu jít dneska spát. Nedalo mi to a musela jsem si zavolat. Vytočila jsem známé číslo.

,,Ano?" zeptal se hluboký hlas.

,,Ahoj Jaspre chtěla jsem se tě na něco zeptat"

,,Ness, takhle pozdě v noci?"

,,Doufám že jsem tě nevzbudila." zašklebila jsem se.

,,Ne, tak co potřebuješ?"

,,Ty jsi byl dneska ve Forks?"

,,Prosím tě, jak bych se tam dostal."

,,Autem nebo motorkou?" Jazz si povzdechl.

,,Ness, nebyl jsem tam. Proč tě to tolik zajímá?"

,,Víš, připadalo mi jako kdybys tam byl, lidé měli hodně stejné emoce."

,,Jako ty?"

,,Ne společně měli stejné emoce, prostě skupinová věc."

,,Aha" slyšela jsem jak se u něj v pokoji otevřeli dveře a Alice zapištěla.-

,Jazzi ským to mluvíš?´

,podvádím tě lásko, to je moje nová holka víš?´ uměla jsem si teď představit Alicin uražený obličej.

,Tak té tvojí nové vzkaž že bude sluníčko.´ Jazz se zasmál a medovým hlasem mi řekl.

,,Broučku, zítra si nezapomeň opalovací krém, bude sluníčko a další tři dny taky."

,,Jasně, jasně. Pozdravuj mi Alici a nepodváděj ji Jazzi! dávám ti kopačky" Jasper začal potahovat.

,Co se stalo?´ ptala se ho Alice zděšeně.

,Ona mi dala kopačky.´ Alice propukla smíchy.

Típla jsem telefon, měla jsem té mojí famílie dost a to byli jen dva členové.

Začala jsem si zase čmárat na papír. Za chvíli jsem stejně přestala. Kdyby ta legenda byla pravdivá, možná bych i přemýšlela, jestli to není o mě. To je ale blbost! říkal dívka, ne polo upírka a vůbec, musí to být hodně staré a mě je teprve osmnáct! Toho by si každý všiml, že zmizel nějaký kluk. Vlkodlaci ještě ke všemu neexistuji, teda existují, ale mění se jen za úplňku podle toho co jsem se dočetla a tohle tu vyje už přes týden. Otrava, nedá si pokoj, leze mi na nervy. Jestli to je ten vlk co jsem ho potkala v La Push! tak to jsem vážně hrozná že jsem ho nezabila! nechala jsem bloudit své myšlenky tam kde chtěli, stejnak mi nic nedávalo smysl.

V pokoji jsem si z nudy uklidila, bohužel upírskou rychlostí. Vyskočila jsem z okna a běžela jsem ke starému domu. Vstupní dveře lehce vrzli. Šla jsem prostornou halou a zkoumala co jsem předtím neviděla. Zastavila jsem se u televize, byly tam nějaké VHS.

Pročítala jsem různé názvy:

Příprava na bitvu

Poklidný večer

Vítězná nálada

Zklamaný Emmett

Po prvním názvu jsem si vzpoměla co mi Jane jednou říkala, že i při válce jsem byla usměvavá. Strčila jsem tedy Přípravu na bitvu do přehrávače a čekala, až se to rozjede.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 16. - Legenda: