Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 15. - Tak tohle je La Push?

02.10.2009 (15:30) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1441×

Dneska v noci jsem po dlouhé době zase usnula, naštěstí sny nebyly už tak hrozné. Za tento den jsem měla jít na pláž s Annie a jejím klukem, taky jsem chtěla zajít předtím na lov a poslat Alici návrhy dokonalých oděvů.

Charlie nadšeně souhlasil se vším co jsem se dneska rozhodla dělat a dokonce nabídl, že jestli se budu tak chovat často, že mi přinese jelena, no chtěla bych to vážně vidět. Vidět Charlieho, jak mi nese mrtvou srnu nebo jelena, to byla vážně ohromná představa, ale náladu mi stejně nezvedla.

Vzala jsem si nějaké červené šaty a k tomu ladící boty. Rychle jsem zastrčila návrhy do obálky a zvažovala, kdy si budu moct odskočit na sváču.

Annie mi to ve škole ulehčila. Sraz jsme měli kolem třetí, takže jsem měla asi hodinu a půl na lov.Na tělocvik jsem vůbec nešla a naštěstí jsem měla omluvenku od Carsliea. Takže do konce roku sbohem.

,,Vítejte slečno Cullenová, dlouho jsem vás neviděla, doufám že jste připravena na zkoušení." řekla sarkasticky profesorka španělštiny.

,,Sí, por qué no hablan espańol?" (ano, proč nemluvíte španělsky?)

,,Bien, tu bien hablo espaňol." (dobře, mluvíš dobře španělsky)

,,Gracias seňora."

Celou hodinu jsme diskutovali španělsky a někteří už vůbec nechápali, jak jsem se to mohla tak rychle naučit.

,,Vidíte, kdyby jste se aspoň kapku snažili byli by jste na tom stejně, jako tady Renesme." třída zamručela, ale někteří mi složili i poklonu, byla mi k ničemu.

O přestávce za mnou přiběhl Patrick.

,,Páni, slyšel jsem že si ve španělštině bodovala."

,,Neměla jsem co dělat tak jsem se učila."

,,Tak, matiku mi nech pak opsat jo? Jestli ti jde tak dobře jako jazyky."

,,O něco hůř."

,,To nevadí, stejně chtěl Marka přesadit." zasmál se.

,,Takže ty budeš se mnou sedět?" zeptala jsem se ho a koukla se na něj skrz mé vlasy.

,,Jo." zářil jako sluníčko. To je nespravedlivé! Všichni kolem se smějí a jsou šťastni  a já jediná mrzout!

,,Skvělí." řekla jsem podrážďěně. Patrick se na mě zkoumavě díval ve stylu ,,co ti zas vadí" ale nic neřek. Místo toho klusal vedle mě, aby náhodou nebyl o něco připraven.

Vešla jsem do třídy a zůstala jsem jen v šatech. Byla jsem ráda že jsem si vzala jen lehký svetřík, to se dalo v místnosti vydržet. Sice se mě hodně lidí ptalo jestli mi není zima, ale pokaždé jsem odpověděla že není. Profesor už pomalu začal svůj výklad, ale Patrick si dost hlasitě odkašlal a tak musel přestat, asi mu slíbil že bude se mnou sedět.

,,Marku, sedni se místo Newtona."

,,Proč?"

,,Newton se neustále baví se Seritasem."

,,Já se s ním ale nebavím."

,,Právě proto." ukončil konverzaci učitel. Mark se rychle zvedl a oddupal na Patricovo místo.

,,Ahoj." usmál se. Lehce jsem kývla hlavou na znamení že jsem ho postřehla.

,,Newtone! jestli se budete zase bavit tak!"

,,Jasně, jsem s tím seznámen." odpověděl Patrick. Celou hodinu byl jeho zlatou hlavou otočený na mě, vlasy mu padaly do obličeje a vůbec, měl je skoro jak holka.

,,Jak  jseš schopná ten vzorec napsat tak rychle?" zeptal se mě po jednom příkladu který jsem měla za chvíli vypočítaný.

,,Říkala jsem že umím matiku o něco hůře než španělštinu."

,,Ty bláho, tak to tě chci vidět na soutěži, ty bys to tam všem natřela." složil mi poklonu a zastrčil si vlasy za ucho.

,,To je skvělí vědět."

,,To si myslím." vždycky má poslední slovo? Za chvíli skončila matika a tak Patrick toho mohl nechat.

,,Ness." přiběhla Annie.

,,Ano?" zeptala jsem se jí a pokračovala směrem do jídelny.

,,Chtěla jsem se domluvit."

,,Já myslela že jsme si to domluvili na třetí." Ann se usmála.

,,Jasně, ale mám přijet pro tebe nebo ty pro mě?"

,,Klidně pro tebe přijedu, ale musíš mi říct kde a potom mě navigovat na pláž."

,,Dobře, vážně ti to nebude vadit?"

,,Řídím ráda."

,,Ty jo, tam budou kluci ale odvázání."

,,Proč?"

,,Takové auto jako máš ty nemá každý."

,,Jo, aha. To mi nedošlo." pokrčila jsem rameny. V jídelně jsem si šla rovnou sednout. Ann se na mě podívala.

,,Ty nebudeš jíst?"

,,Ne, přecpala jsem se předtím."

,,Jsi po nemoci musíš něco sníst." nemohla jsem, dala jsem si slib a lidské jídlo mi už tak dost lezlo krkem, občas si ho můžu dát, to ano ale pořád? v žádném případě!

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Ale Ness."

,,Nemám hlad!"

,,Ness, aspoň něco." potichu jsem zavrčela. Zvedla jsem se a odešla z jídelny. Neměla jsem náladu na nějaké přesvědčování.

Ann vyběhla za mnou.

,,Nessie co se děje?" ptala se vyděšeně.

,,Nemám ráda když mi někdo říká co mám dělat!" okřikla jsem ji. Ann se zastavila a tvářila se strašně lítostně.

,,Ve tři jsem u tebe, čau." radči jsem odešla. Zajdu si za Charliem na stanici a on mi to ukáže, aspoň může mít Kail další poznámky, ohledně jako každý.

Zase hlouček kluků.

,,To tady budete každý den?" byla už jsem hrozně nevrlá, potřebovala jsem na lov.

,,Klídek, máš prostě pěkný fáro a sama nejsi špatná."

,,Pche, kára je možná v pohodě, ale já ne! zvlášť teď když s tebou mluvím." hlouček se rozchechtal.

,,Pozor ať o něj nepříjdeš." zavrčel kluk a myslel si že mu nebudu rozumět.

,,Dík, aspoň budu vědět u koho ho hledat, těš se na Emmetta."

,,Co by mi takovej páprda udělal?"

,,Ty jsi ho asi neviděl že? ze všeho miluje rvačky, chceš? můžu ho probrnknout a do hodiny tady bude."

,,Co to kecáš, dyť je v jídelně."

,,Jo, ale já myslím svého bráchu, ty tuplovaný pako!"

,,Emmett Cullen?" zarazil se v hlase.

,,Tak přece ho znáš." sedla jsem si do auta. Skoro všichni kluci se smáli a ten jeden tam stál jako přimražený.

Doma jsem rychle vystoupila s auta a rozběhla se do lesa. Když mě nikdo nemohl vidět začala jsem čuchat. Cítila jsem jen malé stádo jelenů a srn a taky lidi. Naštěstí byl každý na opačném konci. Rozběhla jsem se za potravou. Když jsem běžela kolem lidí zase se ozvalo vlčí vití. Nějaká žena zakřičela hrůzou, málem jsem nadskočila. Nechápala jsem co to ten vlk dělá, ale doufala jsem že brzo přestane.

Zatřepala jsem hlavou a zase běžela po vůni srn. Bylo kapku pozdě, když jsem doběhla na místo. Velký rudohnědý vlk právě jednu srnu ohlodával.

,,Kruci, to měla být moje večeře." zavrčela jsem si potichu tak aby to neslyšel a znovu jsem utekla. Byla jsem pár metrů od pažravého vlka, ještě jsem ho slyšela jak drtil zuby kosti srny. Zase jsem se nadechla. Nic jsem necítila. Rozběhla jsem se do kopce, možná že tam něco bude. Cítila jsem jen ubohého zajíce, dneska lov neměl cenu, ale nemohla jsem jít ven na lačno, už jsem byla dost otravná i když jsem neměla hlad.

Běhala jsem po lese několik minut než jsem našla stopu srn. Byly kousek ode mne. Jen jak jsem je spatřila, s chutí jsem se na ně vrhla. Skolila jsem rovnou tři, do zásoby. Pomalu jsem sála a užívala si ten blahodárný pocit. Ta chuť, na světě nebylo nic lepšího co by se tomu vyrovnalo. Příště až budu chtít jít na lov, musím jít někde jinde, tady už to nemělo cenu.

Odhodila jsem poslední srnu a rozběhla se zpátky k domu. Vyskočila jsem do svého pokoje a rychle do koupelny. Rty jsem měla lehce potřísněné krví, ale jinak nikde ani skvrnka nečistoty. Rychle jsem si olízla rty a zamířila si to do svého auta. Bylo odemknuté, ani jsem ho nezamykala. Jen jsem otočila klíčkem, motor poslušně naskočil. Rozjela jsem si to na policejní stanici.

Za chvíli jsem tam byla. Venku stál Kail a zíral na mě. Vystoupila jsem z auta.

,,Čau Kaile, kde je Charlie."

,,Ahoj." zíral na mě.

,,Charlie je u sebe, kdyby tě tak viděl řídit." pohrozil mi.

,,Viděl." pokrčila jsem nevzrušeně rameny.

Kailovi spadla pusa. Byl vážně moc legrační,- byl trochu svalnatý a vytáhlý, měděné vlasy, ostříhané na krátko, tak jako se nosily na vojně.- vešla jsem do stanice a zamířila si to k Charlieho pracovně. Lehce jsem zaklepala.

,,Dále." ozval se důrazný hlas. Otevřela jsem pomalu dveře.

,,Ahoj."

,,Ahoj, co potřebuješ?"

,,Prosím tě, ukázal bys mi kde bydlí Annie Webrová? mám ji vyzvednout a zapomněla jsem se zeptat kde bydlí."

,,A já si myslel že máš dobrou paměť."

,,To taky mám, stačí mi to jen jednou ukázat." ukázala jsem na něj zuby, ale nemělo to ten správný efekt jak by mělo. Vypadalo to spíš žalostně.

,,Nemůžeš, za mnou pořád chodit a ptát se kde co je. Zdržuje mě to od práce."

,,Asi ti sem začnu nosit obědy, abych měla důvod, sem chodit." Charlie si povzdychl.

,,Tak tady bys je měla najít, a teď jsme."

,,Tady, já vím." ukázala jsem rychle za něho.

,,Díky, chceš udělat potom večeři?"

,,Ne, jen si to užij, chceš nechat kousek?"

,,V žádném případě!"

,,Dobře, všechno sním." zasmál se děda.

,,Uvidíme se večer."

,,Ahoj." odešla jsem z kanceláře. Kail stál pořád venku a nevěřícně koukal.

,,Ty jsi nám ale zmrzl!" Pohlédl na mě a pak už přestal být socha a zase normálně ožil. Zamávala jsem mu a nastoupila do mojeho auta. Měla jsem ještě deset minut. Koukla jsem se na boty, moje podpatky byli špinavé.

Strávila jsem dvě minuty otíráním jedné boty.

Když měli být za pět minut tři, už jsem vyjela svým obvyklým tempem. Sice jsem si dvakrát spletla ulici, ale dorazila jsem tam přesně za sekundu tři. Po dvou minutách Ann pořád nevycházela a tak jsem začala tůrovat motor. Černá hlava překvapeně vykoukla z okna a za chvíli jsem slyšela někoho dupat po schodech.

Otevřeli se dveře. Ann, se pěkně vystrojila. Měla mini sukni, tričko s výstřihem a velké podpatky. Vypadala dost pěkně, nechápala jsem proč tak nechodí do školy. Otevřela jsem dveře. Ann překvapeně ucukla.

,,Ahoj Ann, vypadáš skvěle, proč tak nechodíš do školy?"

,,Ahoj Ness, nemusím když si mě lidi všímají."

,,Myslím že na pláži si tě každý všimne."

,,Když pojedu tímhle autem."

,,Když budeš v těhle věcech." Ann se usmála a nastoupila do auta.

,,Jak se to zavírá?"

,,Poprvé jsem taky nevěděla." ukázala jsem ji na kliku která byla u přístrojové desky.

,,Aha." zasmála se. Ann úspěšně zavřela a připoutala se.

,,Budeš něco pouštět?" zeptala se.

,,Můžeš si vybrat buď nějaké cd a nebo rádio, mě je to jedno." ukázala jsem ji na šuplík s cd.

Ani jsem nevěděla co tam vlastně mám. Ann vytáhla jedno a strčila do přehrávače. Z bedniček se ozval děsivý randál. Vykulila jsem oči, to tam musel dát určitě Emmett!

Pomalu jsem nastartovala auto. Čekala jsem až mě začne navigovat.

,,Na co čekáme?"

,,Nevím kde to je."

,,Aha, jasně. Takže teď jeď rovně a pak zajeď do leva." řekla mi odborně celý popis. Ta tam musela trávit času. Za chvíli s tím skončila.

,,Kdybych jela špatně, tak mě okřikni a naprav. Nebude ti vadit když pojedu svým obvyklým tempem."

,,Dobře, je to tvoje auto." kývla jsem hlavou.

Sešlápla jsem pedál a jela jsem podle jejího popisu. Ann si zpívala s hlučnou hudbou a ani nevnímala cestu. Dívala jsem se okolo sebe, jestli zase něco nepoznám. Nic se nedělo, tady jsem asi čas netrávila. Viděla jsem nějaký obchod s outdoorovým oblečením, nějaké potraviny a taky nějakou hospodu.

Vjela jsem do lesa a držela jsem se jediné viditelné cesty. Když písnička skončila, zastavila jsem i já.

,,Páni, ty řídíš rychle." pochválila mě Ann.

,,Mohla bys dělat pro saniťaky!" to určitě, myslím že by stáli o živé pacienty.

,,Kde teď?"

,,Dolů k pláži."

Jela jsem směrem kterým mi ukázala. Cestou jsme potkali pár vysokých kluků.

,,Tady můžeš zastavit."

,,Jasně." dupla jsem silně na brzdu a auto pohotově zabrzdilo. Před námi byli nějací kluci a shromažďovali dříví.

,,Ness, prosím tě můžeš?" zeptala se mě zahanbeně Ann. Otevřela jsem ji dveře a sama si vystoupila.

Všichni zkameněli. To se dnes dělo pořád, nejdřív ten kluk na parkovišti, potom Kail a teď  tihle. Pohodila jsem hlavou do strany a zamkla si mého miláčka. Ann šla vyrovnaným krokem na podpatcích které se zabořovali do jemného písku.

,,To jsou všichni tvoji kluci?" zašklebila jsem se.

,,Ne, jen jeden. Tohle jsou jeho kámoši."

,,Nedivím se, že si mě tu pozvala. Máte pěkné soukromí."

,,Není stydlivý a tohle je jen jednou do týdne." řekla a zamávala na malou skupinku. Jedna, dva, tři , čtyři, pět. V duchu jsem si počítala kolik jich tam vlastně bylo.

,,Hey, Ane!" zakřičel jeden. Myslela jsem že je to její kluk, omyl. Přišel k nám a objal ji.Velký, vypracovaný, modré oči, hnědé vlasy na krátko.

,,Kde je Kallen, Tome?"

,,Já jsem tady!" zamávala jsem ji před nosem.

,,Promiň, Tome tohle je Nessie, Nessie tohle je Tom."

,,Počkej, teď si hledala mě ne?"

,,Ahoj Nessie." mrkl na mě Tom.

,,Né, Kallena."

,,No."

,,Já myslela mého kluka. Kallena Calla."

,,Aha, já myslela mě, Cullen."

,,Promiň, zapomněla jsem. Pro mě si prostě Nessie." omluvila se mi.

,,Dobře, na příjmení nebudu reagovat."

,,Kallen přijde za chvíli. Šel Quilovi pro Claire."

,,QUILE!" zakřičela. ,,To si pro svojí holku neumíš ani sám dojít?" Přistoupil k nám jeden vytáhlý a vyhublý, tmavě opálený kluk.

,,Ona je na mě naštvaná."

,,Myslím že teď bude víc, že si pro ní sám nedojdeš." Quil vyplázl jazyk a šel zpátky za kamarády.

,,To jsou všichni tak stejní?" zeptala jsem se.

,,Jak stejní?"

,,No postavou." Ann se zasmála.

,,Společné mají jen to, že maj dobře vypracované těla, jsou vytáhlí, snědé pleti a všichni krasavci."

,,Hmm..."

,,Copak? tebe se ani jeden nelíbí?"

,,Je pravda, že když má někdo snědou pleť, je tím hezčí, bílé už mám po krk, ale stejně..."

,,Ness, musíš vybírat použivatelný materiál." vyplázla jsem jazyk stejně jako předchvílí  Quil. Došli jsme ke zbytku skupiny. Posadila jsem se na kámen a dívala se na polo odhalená těla chlapců.

V dálce zavyl zase vlk. Všichni zkřivili tváře.

Chtěla jsem se jich na něco zeptat, ale v dálce šel vidět nějaký snědý chlapec a za ním stejně snědá dívka. Annie na něj zamávala a on se k nám rozběhl.

Přivítali se v vřelém obětí a malou pusou. Slyšela jsem ostatní kluky, jak tam znechuceně syčí a skučí.

,,Ness, tak tohle je Kallen."

,,Ahoj, rád tě poznávám." řekl mi Kallen. Lehce jsem na něj kývla hlavou.

,,Jak se ti líbí v La Push?" zeptal se mile.

,,Normální, na nic si nevzpomínám." Kallen natočil hlavu na stranu jako pes.

,,Neřeš to." pověděla mu Ann. Přestal.

Koukla jsem se dál do pláže, byla to ta samá na kterou jsem předtím zabloudila. Tak tohle je La Push? tak přece jen nějaká vzpomínka.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 15. - Tak tohle je La Push?: