Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist je také cit ... Bello! (12)

31.10.2009 (14:45) • Dablice4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3017×

12.KAPITOLA
Jacob a jeho odveta

 No a tak se stalo, že se mi všechno najednou zdálo stereotypní. Zkoušky, škola, učení a tak pořád dokola, říkala jsem si, ale to jsem zatím netušila co mě čeká o víkendu za jobovku!

Bylo páteční odpoledne a já zase seděla v pokoji nad učením. Když ke mně najednou vtrhla máma a řekla: „Bellinko, jedeme na výlet. Začni se balit, budeme tam celý víkend.“ a zmizela.
„Mami, kam jedeme?“ zakřičela jsem za ní, ale neodpovídala. No bezva. By mě zajímalo, co zase vymysleli.

Jelikož jsem nevěděla kam jedeme, tak jsem si zabalila jak teplé tak i lehké oblečení. Vyšlo mi to na jeden kufr, což je bezva, aspoň se s tím nebudu muset tahat.
„Bello, jedeme. Přines si věci a nasedni do auta.“ zakřičel na mě táta.
„Ano, už jdu.“ houkla jsem dolů a scházela schody.
„Ukaž vezmu ti to.“ řekl táta a z rukou mi sebral můj kufr. Zůstala jsem na něj zírat. Tohle je popré co na mě hezky promluvil, od té doby co jsem měla ten incident s Jacobem. Překvapil mě a to dost mile, asi začnu komunikovat i s ním. Začíná to všechno velmi slibně, pomyslela jsem si.
     

Vyjeli jsme a když jsem zjistila kam jedeme zděsila jsem se. Co to má znamenat? Proč jedeme do La Push?

,,Co to má znamenat?“ zeptala jsem se našich.
„Byli jsme pozvaní na narozeniny. To nemůžeme odmítnout.“ odpověděl táta.

 „Od koho?“ znovu jsem se ptala.
 „Nech se překvapit.“ zamrkala na mě máma.
 „No tak díky.“ zavrčela jsem a začala jsem se dívat z okna. Asi bych na ně jinak křičela a pak bych z toho nebyla moc nadšená.
Jeli jsme ke Clearwaterovým, což znamená, že tam bude polovina vesnice a Jacob určitě taky. Tak to mi moc radost neudělali, ale co už.

Přivítali nás s úsměvem, tedy Harry a Sue, u Leah jsem čekala nenávist, ale co už. No a Seth? Tak to byl případ sám pro sebe. Ze srandy se mě snažil sbalit. Prý teď co nikoho nemám se může snažit. Ale říkal to jen ze srandy.
Oslava byla rozdělena na dva dny. V pátek to mělo být uvnitř a v sobotu venku u táboráku. Tak to mě teda zajímá.
Já i máma jsme se snažili pomáhat. Ze začátku nám to zakazovali, ale pak ustoupili a byli docela rádi. A tak když přišli pozvaní hosté, bylo vše dokonale připravené.

Samozřejmě přišli i Blackovi. Když mě Jake uviděl rozzářili se mu oči a zamával mi. Oplatila jsem mu jeho pozdrav a otočila jsem se pryč. Nemohla jsem se na něj dívat.
Postávala jsem u občerstvení a sledovala svoje okolí, tančící lidi, když mě něčí ruce zezadu objali a přitáhli na sebe. Okamžitě jsem věděla kdo to je.

„Jaku, přestaň!“ řekla jsem a snažila jsem se dostat z jeho sevření

„To tě nemůžu obejmout? Ani jako kamarádku?“ ptal se smutně.

 „Můžeš, ale problém je v tom, že ty to tak nebereš.“ odpověděla jsem.
 „No a?“ přetočil si mě a díval se mi do očí.
 „Jaku, já jsem ti to už říkala.“ vysvětlovala jsem mu to.
 „Bello, já ti to taky říkal.“ posmíval se mi.
 „Hahaha, velice vtipné.“ řekla jsem sarkasticky.
 „Víš co? Pojď radši tancovat.“ a táhl mě doprostřed parketu.

  „No dobře.“ svolila jsem, jenže hned po této rychlé písni, začala pomalá. A tak si mě Jake přitáhl k sobě a tančili jsme.
 Ani jsem nepostřehla, že jsme dotančili až do kouta kde mě Jake přitiskl ke zdi a začal líbat. Prvně jsem se bránila, ale to ho ještě víc povzbudilo k větší vášnivosti. Pak jsem sputila ruce podél těla a nechala ho ať si dělá co chce.

„No tak Bells, buď hodná.“ zašeptal mi do ucha a já v hlavě viděla Edwarda když mi tohle řekl. Vydechla jsem a zavřela oči. Jenže Jacob to pochopil jinak a znovu začal drtit mé rty.
„Jaku ne.“ vydralo se mi z hrdla, ale on se nedal. Proboha, ať mi někdo pomůže.

 „Pusť ji brácho.“ smál se jeden z jeho kamarádů a odtrhl ho ode mě. Uf!
 „Hej, Paule, co děláš?“ ptal se ho naštvaně a šťouchl do něj. Bezva ještě se poperou.
„Klid Jaku, kdyby se tak vehementně nebránila, neřeším to, ale takhle si ji neslušně brát.“ posmíval se mu, ale u mě si tím zajistil jistou popularitu. Vypadá dost dobře, ale jelikož je to kamarád Jacoba, nechám ho napokoji. Nemuselo by to dopadnout dobře.

 Jenže tentokrát mě zase nenechal on. Snažil se mě opít. A to se mu skoro povedlo.
„Bello, dej si ještě jeden, prosím.“ zamrkal na mě a já poslušně pila dál. Ani jsem neřešila, že on nepije. Hlavně že já něco držím v ruce a naši si mě nevšímají.
„Bello? Zatančíme si?“ zeptal se potichu.
„Jo jasně.“ zářivě jsem se na něj usmála a kráčela na parket. Šel v mém závěsu a křenil se od ucha k uchu.

 „Co tě tak rozveselilo?“ ptala jsem se, ale neslyšel mě přes hlasitou hudbu a tak jsem se naklonila blíž k němu a zopakovala dotaz.
„Ty.“ zašeptal mi do ucha a lehce se mi rty otřel o tvář. Zachvěla jsem se. Chtěla jsem vědět jak líbá, ani nevím proč. Možná proto že mě Edward trápí čím dál víc a také možná že jsem opilá. Pomyslela jsem si, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
 Schválně jsem se k němu ještě víc namáčkla. Znovu se usmál a naklonil se nade mě. Políbil mě, zprvu lehce velmi váhavě a pak velmi dravě. Zalapala jsem po dechu.
„Pojď, potřebuji zchladit.“ odtáhl se ode mě a táhl ven.
„Půjdeme se projít?“ dodal ještě.
Přikývla jsem a poslušně za ním šlapala jako beránek. Šli jsme po cestě, ale ne moc dlouho. Zničeho nic zašel do lesa. Nevadilo mi to, nebála jsem se, byla jsem přece s ním.
„Tohle jsme si nedomluvili Paule.“ zaznělo kousek ode mě. Poznala jsem hlas Jacoba.
     „Cože? Nedomluvili? Vy jste byli na něčem domluvení? Co to má znamenat?“ zděsila jsem se.
„Co sis myslela Bells?“ vysmíval se mi do obličeje Jake.
„Ty seš tupec.“ zakřičela jsem na něj.
„Ne, to nejsem. Jen jsem chtěl zjistit jestli dokážeš podvézt i tu hnusnou smradlavou pijavici. A jak vidím dovedeš. Teď jsem spokojený a můžu se vrátit dovnitř jako šťastný kluk.“ štěkavě se zasmál.
„Ne Jaku, já nikoho nepodvádím. S nikým nechodím a vůbec nevím koho tou pijavicí myslíš.“ nechápavě jsem vrtěla hlavou.

„Cože?“ divil se.
„Vidličky a nože Jacobe.“ vzdychla jsem.

 „Chceš říct, že s ním nejsi?“ provrtával mě pohledem.
 „A koho myslíš?“ znovu jsem se ptala.
 „No tu pijavici.“ štěkl.
 „Koho tou pijavicí myslíš?“ zuřila jsem.
 „No koho? Koho asi, Edwarda Cullena. Nikdo jiný se k tobě nedostal tak blízko. Když nepočítám sebe a teď Paula.“ zařehtal se.
 „Víš co Jaku, pojď jdeme zpátky.“ chytla jsem ho za ruku a chtěla odvézt, ale nedovolil mi to. Znovu si mě přitáhl a zaprosil: „Poslední polibek, prosíííím. Pak už ti dám navěky pokoj.“ slíbil a probodl mě pohledem.

Přikývla jsem. A on se pomalu skláněl k mým rtům. Tentokrát mě však políbil s láskou a něžností. Začala jsem mu jeho polibky vracet a ty se prohlubovali a prodlužovali.
 A najednou přestal a zašeptal: „Miluji tě a nikdy nepřestanu.“ a zmizel.
 Zůstala jsem tam stát a uvědomila jsem si jak jsem všem ublížila a jak je stále trápím. Vždyť já myslím jen na sebe. Jsem nechutný sobec, který chce být středem vesmíru.
     

Pod tíhou tohodle zjištění jsem se opřela o strom a sjela po něm k zemi. Začala jsem vzlikat. Vždyť já nejsem člověk hodný lásky. Nezasloužím si Jacoba a Edwarda už vůbec. Vlastně si nezasloužím nikoho. Nemám nárok být zde a dýchat vzduch. Měla bych se vším skoncovat. Oddělat tu tíhu kterou každému přidělávám. Jenže dokáži to?
 

„Prosíííííííííííííííííííííím.....“ zavzlykala jsem do lesa. Vždyť ještě před malou chvilinkou jsem si myslela, že je život k tomu abychom si ho užívali plnými doušky. Jenže to byla lež! Já na to opravdu nemám právo.
„Bože, zabij mě.“ zaprosila jsem do ticha. Ale ani Bůh mi neodpustí, nechce se mnou mít nic společného.
„Bello...tady jsi.“ uslyšela jsem někoho z velké dálky. Byl to klučičí hlas, ale neuvědomuji si komu patří.
Cítila jsem jak mě vzal do náruče a nesl pryč. Chytila jsem se ho za krk a zašeptala mu do ucha: „Zabij mě.“
„Bells neblázni.“ zasmál se potichu a pokračoval v cestě.
Poté si pamatuji jen to že mě můj zachránce uložil do postele a sedl si do křesla. Nic víc nevím.

Ráno jsem se probudila a přemýšlela jestli to byl jen zlý sen nebo realita. Ale po otevření mých opuchlích očí jsem věděla pravdu.
„Dobré ráno.“ popřál mi hlas Setha. Tak to on mě včera našel v tom lese. Asi o tom nikdo jiný nevěděl. Ještě že tak.
„Dobré?“ zeptala jsem se roztřeseně a podívala jsem se na něj.
Zasmál se a přikývl: „Jasně že dobré.“
Podívala jsem se po něm nevěřícným pohledem a tak začal nenápadně naznačovat včerejší večer.
„Víš Bello, včera ti něco Jacob řekl a ty jsi....“ odmlčel se.
„Jo já jsem jsem se složila. Vím o tom. Pamatuji si každé slovo co mi řekl.“ odpovídala jsem tiše.

„Jo jasně chápu. No a proto ti chci teď něco vysvětlit. Jacob je hrozně výbušný a když jde o tebe tak přímo nepříčetný. A když zjistil že jsi byla s Cullenem tak ho málem trefilo. Řekl však, že se nevzdá. Ale ty jsi mu nedala žádnou naději. Nic čeho by se mohl chytit, žádný záchranný pás. A tak tě chtěl potrestat.
Domluvil se s Paulem a stalo se to co se stalo. Ale on si neuvědomil, že to s tebou něco udělá. Že si všechno budeš vyčítat. Ale neboj Jake se z toho dostane. Věř mi, on se zamiluje a tu dívku bude naprosto zbožňovat a obdivovat. Ty nejsi tou pravou pro něj. On to ví, ale nechce si to přiznat. A pak to s tím Edardem, asi bych ti měl říct dávej si pozor, ale neudělám to. Dnes večer zjistíš pravdu jak o Jacobovi a o nás tak i Cullenech. A věř všechno je pravda. Ale dávej si pozor aby ti pak někdo neublížil. Jedinou věc co musíš dělat je, že to nesmíš za žádnou cenu nikomu prozradit. Jinak si o tobě lidi budou myslet že jseš naprostý blázen a ti druzí co ví že mluvíš pravdu tě zabijí. A tak prosíííím Bells, nezahrávej si s ohněm.“ zaprosil a čekal na můj slib.

„Zatím většině z toho co jsi říkal nerozumím, ale dobrá počkám do večera. Jen jediný dotaz. Budu mít strach?“ zeptala jsem se.
 „Asi ano, ale věř, že stačí mlčet. A důvěřuj srdci.“ pousmál se a odešel pryč z pokoje.

Nechal mě tam sedět a já začala znovu přemýšlet o tom co řekl.
Jak já jsem mu v tu chvíli byla vděčná za vysvětlení všeho co se stalo a hlavně za varování. Aspoň jsem se netrápila, tedy do doby než jsem zasedla k táboráku kde se sešli Quiletští starší a započali vypávět příběhy jejich kmene.