Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist je také cit ... Bello! (10)

26.10.2009 (08:30) • Dablice4 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3524×

10.KAPITOLA

Konkurz a první zkouška

Hned na prvním místě tam stálo Edward Cullen a pod ním Emmett, tak to bude pořádná prča.
Netušila jsem, že zrovna on bude takový fanda do divadla, i když po tom, co jsme spolu předvedli u tety bych i věřila.
S úsměvem jsem vstoupila do třídy, když do mě najednou Erik drcnul a řekl:
„Hele, nechceš se začít chovat normálně? Všem nám schází to tvoje pošťuchování s Culleny. Je tady moc klid a ty sama se chováš tak, jako by vůbec neexistovali.“
„To není pravda. Já vím, že existují, a to že se s nimi nepošťuchuji je proto, že chci být lepší. Chci být hodná Bella, na kterou ještě nejste zvyklí. No takže si zapamatujte, že tohle je od teď normální chování.“ Bránila jsem se.

Ale částečně mě to i potěšilo. Chyběly jim ty naše naschvály. Jenže na druhou stranu, mi to bylo líto. Chtěli mít tu zlou Bellu a ne tu novou hodnou. Ale já už nechci být ta zlá mrcha. Teď už se mi to nelíbí. No jo, aniž by tušil, strašně mě změnil. Podle mě k lepšímu. Měla bych mu poděkovat. Pousmála jsem se.
„Jak myslíš.“ Pokrčil rameny a vrátil mě tím do reality. Konečně jsem si mohla sednout.

Pak zazvonilo a do třídy vpochodoval profesor. Podíval se po třídě a zastavil se u mě.
„Nevěřím, že jste se tak pečlivě připravovala na moji hodinu. Pojďte k tabuli,“ řekl pomstychtivě.
Nechápavě jsem zakroutila hlavou a vydala jsem se ukázat, že se učím z hodiny na hodinu, a to A si zasloužím.
Mořil mě tam půl hodiny a nakonec mě posadil do lavice se slovy: „No dobrá, tentokrát jste to asi opravdu uměla. Máte vynikající jak ze zkoušení tak i z písemky. Sednout.“
„Děkuji pane profesore.“ Řekla jsem drze a s nosem nahoru jsem odkráčela do lavice.
Zbývající čas hodiny můj obličej zdobil úsměv. Bavilo mě pomyšlení na to, že i já můžu být chytrá a nejvíce mě těšila provokace profesorů.
„Teda Bello, ty jsi mu to natřela.“ Chválila mě Angela a přidala se ke mně.
„Díky,“ odpověděla jsem a šly jsme spolu na oběd. Také proto jsme si začaly povídat. Zjistila jsem, že se taky přihlásila do konkurzu. Takže jestli nás obě vyberou, budu mít na zkouškách nějakou kamarádku.

To, že jsem k učení přidala ještě divadlo vůbec nevadilo. Zvládala jsem oboje. Stačilo mi párkrát přečíst zvolený text a dokonale jsem si jej pamatovala.
Když jsem tedy o pár dní později vcházela do divadelního sálu, byla jsem se sebou spokojená. I když táta skepticky prohlašoval, že se tam nedostanu. Já doufala aspoň v malou, úplně malinkatou roličkou. Hlavně abych směla na zkoušky.
Učitelka se rozhlédla okolo sebe a když viděla, že jsme všichni, řekla: „Můžeme začít! Půjdete podle toho jak jste se zapsali. Takže Edwarde prosím, předveď co v tobě je.“
Vyšvihl se na pódium, dokonale se na profesorku usmál a začal:

„Tak započal jsem moudře vládu svou,
a doufám že i šťastně dokončím.
Můj sokol zbystřel už, anť hodně hladov,
a dokud nezkrotne, nic nemá jíst,
sic nehleděl by k svému povolání.
Však ochočím si ještě jinak ptáka,
by přiletěl a hlídačův znal hvizd,
jenž tak jej hlídá jak hlídáme supa,
by nekopal a stal se poslušným.
Dnes nejedla, a nesmí zítra jíst,
dnes nespala, a nesmí zítra spát,
jak při tom jídle vytknu zase vady,
že není postel dobře ustlaná.
Tu shodím polštář, tu zas podušku,
pak shrnu pokryvku neb loktuši,
a v zmatku takém přísahat jí budu,
že z jemné péče o ni vše to činím,
a zkrátka, nesmí spáti celou noc.
Jen málo-li podřimne, začnu křičet
a bouřit, tak že pro hluk musí bdít.
Toť ona cesta ženu láskou zmořit,
a tvrdohlavou zlomit svévolnost.
Kdo lépe umí zkrotit zlostné ženy,
nechť se přihlásí, muž to velké ceny.“

Někdy jsem ani nedýchala. Byl perfektní, aby taky ne, že? A tak se není čemu divit, že dostal okamžitě hlavní postavu Petruchia.
Hned po něm se na pódiu oběvil Emmett a počal svůj krátký, ale výstižný herecký výkon:

„Nu dobře, pánové, můj slyšte slib:
na příští neděli, jak známo vám,
provdá se moje dcera Kateřina.
Hned na to v neděli nevěstou vaší
Bianka má se stát, zjednáte-li
mně otcův zápis, pakli ne,
jest Gremio zetěm mým. A tak se vám
již poroučím a oboum děkuji.“

Nebyl na tom o nic hůř než Edward a tak není divu, že byl okamžitě obsazen do role Baptisty, otce Kateřiny a Bianky.
Ostatní kluci malinko skřípali zuby, ale nebylo jim to nic platné. Celá rodina Cullenů bude vždycky lepší než my ostatní. Aspoň že my holky máme štěstí v tom, že tady není ani jedna jejich sestra. Jinak bychom ani jedna nehrála.
Každý z chlapců zahrál to co chtěl a byl obsazen do role, na kterou se podle profesorky hodil. Poté jsme přišly na řadu my, dívky.
Bylo nás pět. A v této hře, je pouze pět ženských rolí. Každá jsme byla skvělá a spokojená s postavou, která nám byla dána.
Okamžitě jsem věděla kdo bude hrát Kateřinu, hlavní ženskou roli. Ta dívka byla úchvatná. Jmenovala se Charlotta a na tu postavu sedí skvěle.
Já získala postavu Bianky, sestry Kateřiny. Byla jsem z toho velmi nadšená a Emmett Cullen také, přišel za mnou a řekl:
„Ty seš teď moje dcera. Tak to je super. Já mám ale fešného potomka.“
Jen jsem zakoulela očima a čekala jsem než profesorka řekne kdy se sejdeme. Poté jsem chtěla vyrazit domů. Jenže na parkovišti u mého auta stál Jake.
Přišla jsem k němu a chtěla jsem se ho zeptat co tu dělá. Bohužel jsem nedostala příležitost. Okamžitě mě chytil a vášnivě políbil. Se mnou to ani nehlo. Jak mu mám šetrně vysvětlit, že mezi námi už nic nebude? To budu mít ještě těžké.
„Jaku, já vážně....“ nenechal mě domluvit a začal on:
„Bello, já ti říkal, že se bez boje nevzdám. A neudělám to. Prostě jsem tě chtěl políbit. Ber to jako pozdrav. Pa.“ Vrazil mi malou pusu a zmizel.
Jejda, co to mělo být? Proč to udělal? Se zbláznil?
„Práááááásk!“ ozvalo se pár míst ode mě. Někdo pořádně kopl do auta. To muselo bolet. Zajímalo by mě, kdo? Podívala jsem se a došlo mi, že to byl Edward, který vypadal jako Bůh pomsty a ne jako anděl. Emmett se vedle něho válel smíchy. Zajímalo by mě co se stalo, že jeden je vysmátý jak pětikoruna a druhý by se hodil leda tak do býčí arény.

Znovu jsem čekala než odjedou. Když mi zmizelo jejich auto z dohledu, vyjela jsem i já. Ani nevím, proč to tak dělám. Mám z toho lepší pocit. Přemýšlela jsem nad tím ve svém pokoji, když jsem spokojeně ležela v posteli a užívala si můj triumf.
Jenže dobrá nálada mi nezůstala dlouho. Zdál se mi děsivý sen, který mě provází noc co noc, už nějakou dobu. Takže ani tentokrát se na tom nic nezměnilo.
Byla to moje noční můra. Stále dokola prožívat to ponížení od Edwarda se vším co jsem cítila, když se to stalo. Probrala jsem se a nechtěla znovu usnout. Nechci to prožívat stále dokola.
No a tím pádem se na mě můj deficit spánku podepsal. Vypadala jsem jako mrtvola. Byla jsem bílá jak stěna, obrovské tmavé kruhy pod očima, prostě hrůza, ale co už?
Ve škole se ke mně přidala Angela a řekla:
„Ahoj Bello, víš že dneska úplně vypadáš jako jedna z Cullenů? Jsi pobledlá, i ledová a nakonec ty kruhy pod očima.“ To o čem mluvila ukázala.
„Já? A vypadat jako Cullenová? To určitě! Nikdy v životě!“ Kroutila jsem hlavou.
„Co to slyším? Vážně bys nechtěla být jednou z nás Bells?“ Zazněl za mnou zvonivý hlas Alice.
„Víš co?“ Začala jsem a pak jsem si to rozmyslela a dodala: „Radši nic.“
„Jo, jasně, to mi jako odpověď stačí.“ Smála se a připojila se k nám.
„No já se chtěla zeptat, jak vidíš to naše divadlo.“ Zeptala se nervózně Angela. Asi si myslela že nemůže před Alicí mluvit.
„No já se strašně těším.“ Odpovídala jsem s úsměvem.
„Určitě to bude skvělé.“ Vyhrkla vzápětí Alice.
„Souhlasím sestřičko.“ Pošťouch ji Emmett, který se znenadání objevil u nás.
„Hej.“ Ohnala se po něm a oba se smíchem mizeli.
Já i Angela jsme se usmály a chtěly odejít, jenže se za námi ozval další hlas: „Angelo, Bello? Neviděli jste Alici a Emmetta?“
„Teď tady byli Jaspere, ale někam odešli.“ Pokrčila jsem rameny.
„Ach jo. No nic, díky.“ Povzdychl si a zmizel.
„Ještě by tu chyběla Rose a Edward.“ Zasmála se Ang.
„No to doufám, že ne.“ Zatřásla jsem se.
„Co doufáš že ne?“ Ptala se za mnou Rose.
Otočila jsem se na ni a spatřila vedle ní Edward, ach jo.
„Že vás dva nepotkám a nebudu vám tím pádem muset odpovídat na otázky.“ Konstatovala jsem.
„Tak to ti zase něco nevyšlo.“ Řekl škodolibě Edward a zaksichtil se.
„Nech toho!“ Vybuchla Rose a dala mu herdu do zad.
„Z toho si nic nedělej Rose. ON je mi šumák, takže.....“ ukázala jsem na něj a nedopověděla jsem, ani jsem nechtěla.
Rosalie jen přikývla a chytla nafouklého Edwarda za paži a táhla ho pryč. Tak tohle jsem nepochopila. Jeho naštvalo to, že je mi šumák? Proč? Vždyť mě nenávidí, jen si se mnou zahrával. Nechápu ho, vážně ne. A úplně nesnáším ty jeho nálady. Aaaaaa.....
„Co proti sobě máte?“ Ptala se zvědavě Ang.
„Ale nic, nenávist k němu se nikdy nezměnila.“ Mrkla jsem na ni. Jenže to, co jsem řekla, nebyla vůbec pravda. Nenávist se změnila v lásku, která se jen skrývá za neprostupnou maskou.
Jen pokrčila rameny, nekomentovala to, a to je na ní to nejlepší.
Došly jsme spolu do třídy a zasedly. Takhle to probíhalo celý den. A když jsme se tedy potom na parkovišti loučily, nepřišlo nám vůbec divné, že jsme se objaly a slíbily si, že si spolu zavoláme a domluvíme se na společném tréninku rolí.
Zrovna jsem se učila, když zazvonil telefon a máma ho zvedla, poslouchala a za chvíli zavolala: „Bello, volá Angela.“
„Už letím.“ Vykřikla jsem a utíkala k telefonu.
„Halóóó? Ang? Ahoj, jsi skvělá, že voláš. Kdy se sejdeme?“ Ptala jsem se.
„No já můžu za dvě hodiny, ale nevím na jakém místě.“ Odpověděla.
„Tak přijeď k nám.“
„Vážně? Tak jo, za dvě hodiny budu u vás.“
„O.K. Počítám s tím. Zatím čau.“ Rozloučila jsem se.
„Ahoj, už teď se těším.“ Řekla a položila telefon.
„Koho jsi to zase pozvala do mého domu?“ Ptal se naštvaně táta.
„Kamarádku, budeme trénovat texty do divadla.“ Odpověděla jsem klidně, ale necítila jsem se tak.
„To ti tak budu věřit. Jak se jmenuje?“ Zeptal se nevěřícně.
„Angela Weberová tatínku.“ Zasyčela jsem provokativně a zašklebila se.
„Znáš ji?“ Podíval se na mámu.
Ta na něj vytřeštila oči a řekla.
„Děláš si ze mě srandu? Ty naší dceři nevěříš? Po tom co má tak skvělý prospěch? Tak to tě nechápu, já ji teď naprosto důvěřuji. A ano Angelu znám, je to jedna z nejchytřejších holek na škole.“
„Díky mami, ale to jsi nemusela. Táta mi nikdy věřit nebude a druhou šanci mi taky nedá. Tak to neřeš.“ Podotkla jsem a nechala je tam samotné.

Přece se mám ještě něco naučit do školy a nesmím to zanedbat. Zrovna jsem si chystala učebnice, když někdo zazvonil. Věděla jsem kdo to je, tak jsem se rozběhla dolů. Jak obrovské překvapení bylo, když místo Ang ve dveřích stála Alice a culila se na mě.
„Ahoj, potřebuješ něco?“ Ptala jsem se zvědavě.
„No víš, přišla za mnou profesorka Carterová a poprosila mě, abych byla nápověda a když nějaká dívka onemocní, abych za ni zaskočila. Souhlasila jsem a doufala, že bych si to mohla s tebou opakovat. Jestli ale čekáš na někoho jiného, tak já půjdu domů za těmi šílenci a.....“
„Alice počkej, jasně že si to můžeš opakovat se mnou, budu ráda. Já jsem čekala jen Angelu, domluvily jsme se že se to budeme učit. Takže je super že jsi tady. Ve třech to půjde líp.“ Chytla jsem ji za ruku a vtáhla dovnitř.
Schválně jsem ji vedla přes obývací pokoj, aby ji viděl táta.
„Dobrý den,“ pozdravila slušně.
„Dobrej,“ řekl nakrkle a odtrhl svůj pohled od televize a když ji uviděl vytřeštil oči a dodal: „Ty jsi Angela?“
„Ne pane, já jsem Alice Cullenová. Chtěla bych se tady z Bells a Ang, která za chvíli dorazí, učit text. Vadí vám to?“ Zašveholila vesele a zamrkala na něj.
Ten po každém jejím slově víc a víc roztával až vydechl a řekl:
„Samozřejmě že nevadí. Jděte nahoru.“
Podívala jsem se na něj a zvedla jedno obočí. Co to mělo znamenat? I když, chápu ho, Alice...tedy všichni Cullenovi takhle působí na lidi ve svém okolí.
Jen co jsem otevřela dveře pokoje, vracela jsem se k těm vchodovým. Přišla Ang.
„Ang, ahoj. Pojď dál, jo a hádej kdo s námi bude trénovat.“ Ponoukala jsem ji.
„Nemám zdání.“ Pokrčila rameny.
„Alice Cullenová.“ Zašeptala jsem.
„Cože? Ona hraje taky?“ Divila se.
„No, dělá nápovědu a zástup.“
„Aha.“
„Tak pojď, jdeme nahoru. Ať nemusí dlouho čekat.“
Samozřejmě jsme šly okolo táty. Jen odpověděl na pozdrav. Tentokrát se na nic neptal. Ještě že tak.
Vše bylo perfektní, nakonec jsme si zkoušely i role jiných.
„Bells, zahrej si Kateřinu.“ Prosila Alice.
„Jen to zkus.“ Povzbuzovala mě taky Angela.
„No dobře.“ Kývla jsem jim na to a našla si jednu ze skvělých částí:

„Ta hanba má. Bylať jsem nucena
svou dáti ruku na vzdor svému srdci
zbrklému hrubci, vrtohlavci, jenž si mne
namlouval úprkem a líně snoubí.
Vždyť jsem to řekla, že je pošetilec,
jenž trpký žert zakrývá drzostí,
a by jej svět zval mužem veselým,
tisíc by žen si vzal, den svatby slíbil,
zval přátely, ohlášky též oznámil,
a když by k tomu došlo, potom utek.
Na Kateřinu svět ukáže prstem,
a řekne: vizte paní Petruchiovu,
tož, kdyby přišel byl a vzal si ji.“

„Waw....ty jsi podle mě ještě lepší než Charlotta.“ Ozvala se Ang.
„No to určitě.“ Konstatovala jsem suše.
„Musím souhlasit! Tohle bylo perfektní.“ Přidala se k ní Alice a pak dodala: „Představte si, že je tahle hra v moderní době. To by Petruchio neměl u Kateřiny šanci.“ Uchechtla se.
„Určitě by si z toho nic nenechala líbit.“ Přisadila si Angela.
„To určitě. Připomíná mi to, ale jeden znepřátelený pár v naší škole,“ šťouchla do mě.
„Myslíš Bellu a tvého bratra viď?“ Ujišťovala se Ang.
„No bezva, nechcete abych odešla? Mohly byste si tady o mě vykládat bez zábran,“ konstatovala jsem hořce.
„To by nebylo to pravé ořechové. Chápej, nás baví tě škádlit, protože víme, že se budeš hned čepířit.“ Vyplázla na mě jazyk Alice.
„Aha tak to jo.“ Oplatila jsem jí to a hodila jsem po ní můj polštář, který jsem držela v ruce. A tak se rozpoutala polštářová bitka.

Holky nakonec vysmáté odešly a já umytá ulehla do postele, okamžitě jsem usnula. Když jsem ráno vstávala, uvědomila jsem si, že to začíná perfektně. Moje noční můra mě tentokrát neprovázela a ještě ke všemu máme první zkoušku. Strašně se těším.

Ve škole jsem sledovala hodiny a přála si, aby už konečně byl konec a já mohla jít na zkoušku. Po nekonečně dlouhé poslední hodině jsem vyletěla z učebny a vrazila do Edwarda.
„Auuu...“ vyletělo ze mě.
„Kdyby jsi neletěla, nic ti nebude.“ Začal mi nadávat.
„Ahoj.“ Usmála jsem se na něj a odpochodovala jsem pryč. Asi jsem ho tím dostala, protože nechápavě zíral jak jdu pryč. Pak se teprve vzpamatoval a vydal se za mnou. No jo, on tam hraje taky.
„Dobrý den.“ Pozdravila jsem profesorku a dívala se na, vyděšenou učitelku, plačící Charlottu a usmívající se Alici. Co to má být?
„Ahoj Bello. Mám pro tebe návrh. Nechceš si zahrát Kateřinu?“ Vybalila na mě Carterová.
„Prosím? Tu přece hraje Charlotta.“ Nechápala jsem.
„Už ne, stěhujeme se,“ řekla smutně a utřela si slzy z tváře.
„To je mi líto,“ posmutněla jsem.
„Mě taky, ale vím že ty to určitě zvládneš. I Alice to říkala. Prý ti to včera šlo úplně perfektně.“ Pousmála se.
„To bylo jen tak, doma.“ bránila jsem se.
„Bello, teď jsi tady nejlepší herečka ty! Smiř se s tím a ber to,“ řekl Emmett a objal mě okolo ramen.
„No dobře,“ řekla jsem zkroušeně.
„Děkuji.“ Oddechla si profesorka a dodala:
„Alice teď tedy budeš hrát Bianku. Souhlasíš?“
„Ano, to beru.“ Zašveholila a pak se podívala za mě a řekla:
„Edwarde, víš že Bells bude hrát Kateřinu?“
„Jo pochopil jsem.“ Odpověděl nakvašeně. A jééé, to bude ještě tóčo.
„Tak děcka, jdeme trénovat. Začínáme předmluvou.“ Koordinovala nás profesorka.
A tak to začalo. Předmluva, první výjev, druhý, první jednání, první výjev, druhý výjev a pak přišlo druhé jednání, výjev první a můj výstup s Alicí a Emmettem.

Komnata v domě Baptistově.
Vystoupí Kateřina a Binca.

Bianka(Alice): Mně, dobrá sestro, křivdíš, ba i sobě,
činíc mne nevolnou jen otrokyní.
Soužíc se z toho. Co však ostatních
se týče titěrek, uvolniž jen
mou ruku, hned je všecky zahodím,
tož všechen šat, až na poslední sukni,
neb cokoliv mi kážeš činit chci,
tak dobře povinnost znám k starší sestře.

Kateřina(Bella): Přiznej se, koho ze svých ženichů
nejvíce ráda máš? Nu mluv, a nelži.

Bianka(Alice): Věř, sestro, u všech mužů, co jich znám,
nenašla posud jsem té zvláštné tváře,
již víc bych ctila nežli v ostatních.

Kateřina(Bella): Zlatoušku, lžeš. Není Hortensio to?

Bianka(Alice): Tobě-li on se líbí, přísahám,
že přimluvím se, bys jej dostala.

Kateřina(Bella): Ó znamenám, víc hledíš k bohatství,
chceš Gremia mít, bys mohla skvostně žíti.

Bianka(Alice): On je-li to, jehož mi závidíš,
pak žertuješ, a dobře znamenám,
žes žertovala se mnou celý čas.
Prosím tě, sestro, rozvaž mi už ruce.

Kateřina(Bella): To žert-li jest, pak všecko bylo žertem.
Uhodí ji.
„Auuu“ sykla jsem. Teda Alice má ale tvrdou tvář. Bohu dík mě nikdo neslyšel, teda až na Alici a ta se na mě bojácně usmála. Naznačila jsem jí že to nevadí.

Vystoupí Baptista

Baptista(Emmett): Hoj! Slečno zadrž! Nač ta zlobivost?
Bianko, ustup, - pláče ubohá.
Jdi k svému šití, s ní se nezabývej.
Fi, styď se, feno ďábelského ducha!
Proč křivdíš jí, jež tobě nekřivdí?
Kdy tebe urazila příkrým slovem?

A dál jsme se dostaly, až za hodně dlouho protože Emmett vybuchl smíchy a byl k neutišení. Já tam jen stála a koukala na něj. Ach jo, typický chlap.
„Emmette, přestaň.“ Kárala ho Alice, ale nebylo to nic platné. Pak mě nenápadně uchopila za ruku a přetočila si ji. Uviděla malou modřinu a vytřeštila oči.
„Neboj, to už tam mám dýl. Víš jak jsem nešikovná.“ Uuklidňovala jsem ji.
„No jasně, jasně, ještě že tak, by mě zabil,“ šeptala si pro sebe.
„Kdo by tě zabil Alice?“ Zeptala jsem se.
„Co? Nikdo! Proč se ptáš?“ Divila se.
Ale pak už jsem neměla čas se tím zabývat, začali jsme znovu nacvičovat.
Hrát zlou ženu po boku Edwarda je i na mě moc. Bylo mi jasné, že tohle nedopadne dobře a měla jsem pravdu.
Doma jsem se mámě chválila s hlavní rolí, byla nadšená a začínala se těšit stejně jako já. A tak jsem šťastná ulehla do postele.
Znovu jsem se v noci probrala ze snu, ale tentokrát byl jiný. Byl neuvěřitelný. Zdálo se mi o mě a Edwardovi. O tom jak.......

Autor: Dablice4 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je také cit ... Bello! (10) :