Další kapitolka. myslím si, že není co dodat. Hezké čtení.
25.06.2009 (22:00) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2884×
Alice
Bella leží na kamenné zemi. Je bílá a chladná. Je mrtvá. Omluvila jsem se a okamžitě šla za ostatními. Za půl minuty jsem stáli před naším autem.
„Bella“ vzlykla jsem „Bella, Bella je“ nedokázala jsem to slovo říct nahlas. Ukázala jsem Edwardovi svoji vizi. Edward se na mě bolestně podíval. Ostatní si nás zděšeně měřili.
„CO JE S BELLOU????“
„Ona je mmmmrtvá.“
„To, to není možné Alice. Víš to jistě Alice?“ v Rosaliině tvářil bylo vidět zděšení a bolest.
„Je to pravda Rose. Já jsem ji viděla bledou a chladnou na zemi. U ní se skláněl upír, myslím, že to byl Aro z Carlislova obrazu.“
Rozvzlykala jsem se. Pomalu jsem došli k autu. Jasper řídil. Když jsme přišli domů Edward šel do svého pokoje.
„Co se stalo?“ zeptala se Esme.
„Bella je mrtvá. Alice ji viděla ve Volteře.“
Večer nás Carlisle zastihl v obýváku. Všichni, kromě Edwarda, jsme tam seděli a vzlykali. Esme se k němu rozběhla a objala ho. Carlisle se na nás zděšeně podíval. „Bella, Voltera.“ zašeptal Emmett. Carlislovi se do obličeje vepsala bolest a objal pevněji Esme. „Omlouvám se“ Jasper odběhl do lesa. Bylo to pro něj hodně těžké. Cítit všechny emoce v tomto domě. Snažil se nám dodat pozitivní, ale nedařilo se mu to.
Edward
Seděl jsem v pokoji a snažil se nevnímat myšlenky ostatních. Ve chvíli, kdy mi Alice ukázala tu vizi, mi bylo, jako by mě polovina umřela. Naše, moje Bella je mrtvá. Celým mým tělem otřásaly vzlyky. Vzpomínal jsem. Byla šťastná, jak se vypořádala s Mikovým podrazem. Trávila s námi většinu času. Ukázal jsem ji moji louku. Byla z ní nadšená. Litoval jsem, že ji jí nemůžu ukázat za svitu slunce. Chodívali jsme tam často. Dlouho jsme si povídali. Mluvili jsme spolu o všem a o ničem. Dívali jsme se spolu na její oblíbené filmy a předčítali si knížky. Nejraději měla Rozum a cit Jane Austen a Na větrné hůrce od Emily Bronteové. Strávili jsme tak spolu hodně času. Stěžovala si u mě, že ji Alice zase bere na nákupy, dělala si s ní oblékací panenku. Dělaly spolu s Rose pyžamové párty. Lakovali si nehty, česali se a povídali si spolu. Jezdili jsme spolu do kina, chodili na diskotéky, jezdili jsme pro ni každé ráno domů a vezli ji do školy. Sedávala s námi u stolu na obědě. Nebála se nás a ani nestranila. Její úsměv byl upřímný a moc hezký. Hřál mě u mého mrtvého srdce. Rád jsem ho poslouchal, byla to rajská hudba pro moje uši. Stejně tak i tlukot jejího srdce. Poslouchal jsem ho každou noc, kdy u nás spala. Dělala ze mě zase člověka. Vůbec mi nevadilo se před ní přetvařovat. Když jsem byl s ní, byl jsem šťastný. Těšil jsem se na další den s ní. Byla zpestřením a zkrásněním mé existence, s ní jsem opět žil.
Alice potichu přišla do mého pokoje. Sedal si ke mně na zem a objala mě.
Snažila jsem se podívat na její budoucnost, nic ale nevidím. Nechápu, proč jsem to neviděla dřív. Mohli jsme tomu zabránit.
„Ty za to nemůžeš Alice, není to tvoje chyba.“ zašeptal jsem. Nedokázal jsem promluvit. Seděli jsme spolu hodně dlouho. Vzpomínali jsme na Bellu. Už nikdy ji neuvidíme. Všichni jsme věděli, že se to jednou stane, ale nikdo si to nepřipustil. Alice mi ukazovala svoje vzpomínky. Jak spolu nakupovali. Alice Bellu poslala do kabinky, přinesla ji hromady oblečení a ona se jí v něm musela ukazovat. Moc jí to slušelo, nejvíce tmavě modré šaty po kolena. Vypadala v nádherně. Další vzpomínka byla z auta. Jely domů a zpívali s rádiem. Bellin hlas zněl oproti Alicinému obyčejně, a přesto hezky. Potom u Belly doma, kdy ji Alice říkala o nás všech. Jak jsme se poznali a jak nás Carlisle z Esme adoptovali. O tom jak poznala Jaspera. V další plánovali, jak by se ještě mohla pomstít Mikovi. Jinde zase jedli ovocný pohár. Alice předstírala, že ji chutná. Seděli kina a Bellu začal balit nějaký kluk. U té vzpomínky mě zarazil neznámý pocit a nenávist k tomu klukovi.
Už uběhl měsíc od toho dne. Odstěhovali jsme se na Aljašku za Tanyou a její rodinou. Jsou to naši přátelé, taky vegetariáni. Ve Forks prohlásili Bellu a jejího otce za nezvěstné. Nenašli se žádné stopy, které by je pomohli najít. Co se doopravdy stalo víme jenom my. Přestože s námi Bella byla jenom pár týdnů, je to pro všechny těžké. Pro Carlisla a Esme to byla další dcera. Zbyly nám na ni jenom vzpomínky.
Už nikdy ji neuvidím. Nikdy neuslyším její smích a hlas. Nikdy neuvidím její rozzářené oči. Nikdy neuvidím její roztomilé červenání. NIKDY…
http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/nenavidim-te-miku-newtone-ale-diky-za-vse-6-kapitola/
Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenávidím tě Miku Newtone, ale díky za vše - 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!