Tak konečně pro vás mám další kapitolu. Moc se omlouvám za zpoždění, ale....no...myslím že chápete, že mám nějaké problémy :D další kapitolku dám až v sobotu. Jo a mám změnu! Nebudu psát pohled Edwarda, protože se mi zdá celkem nudné opakovat jednu scénu dvakrát, i když z jiného pohledu. Tak pěkné čtení :) :-*
20.10.2009 (12:00) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4304×
3. Kapitola – Poprvé
Bella:
Všichni studenti se odebrali do svých tříd. Než jsem tam šla také já, šla jsem za sekretářkou školy a řekla jí, že si jeden profesor vyžádal rozvrh Edwarda Cullena. Bez řečí mi ho dala a já s radostí zjistila, že máme několik společných hodin. Dnes, tedy ve čtvrtek, máme společně španělštinu a laborky v biologii. Španělštinu máme třetí hodinu, laborky osmou. Do té doby musím vymyslet, jak zařídit, aby seděl se mnou.
Na každých hodinách jsem seděla s někým jiným. Na španělštinu jsem seděla s Mikem. Toho jsem nemohla poprosit, aby si ode mě odsedl, protože jsem chtěla sedět s Edwardem. Ale na laborky se mnou seděl Philip. Ten si užívá každou chvilku strávenou se mnou. Jenže já s ním sedím jen pro to, že je chytrý, a tak většinu práce dělá on. Ho bude lehké přemluvit.
Na to, jak je naše škola malá, jsem Culleny neviděla. Tedy jen do třetí hodiny. S Mikem už jsem seděla v poslední lavici. Jediná volná místa byla před námi. Celou dobu jsem hypnotizovala dveře, až konečně čtyři minuty před zvoněním vešel Edward s Alicí. Oba se na mě usmáli a já jim úsměv opětovala. Sedli si na místa a otočili se na mě.
„Ahoj, Bello.“ Řekla Alice.
„Ahoj. Tak jak se vám líbí na škole?“
„Je to tu skvělé.“ Rozzářila se Alice. Edward ze mě celou dobu nespustil oči.
Chvíli jsem si s Alicí povídala a já se dozvěděla, že máme společné hobby-nakupování. Chtěla jsem se bavit i s Edwardem, ale nevěděla jsem o čem. Pak jsem si vzpomněla na všechny ty zamilované filmy, na které jsem se dívala s Mikem. Loktem jsem žduchla do učebnice, která spadla na zem. Sehnula jsem se pro ni ve stejný okamžik jak Edward. Naše ruce se na učebnici spojili. Jeho dotek byl velmi chladný. Dlouho jsme se dívali navzájem do očí. Tedy aspoň mě to jako dlouhá doba připadalo. Po chvilce si Mike odkašlal a já se rychle narovnala.
„Promiňte, ani jsem vás nepředstavila. Miku, tohle jsou Alice a Edward Cullenovi. Tohle je Mike Newton.“ Řekla jsem jim.
„Teší mě.“ Řekl Mike a políbil mě, aby dal najevo, že patří ke mně. Pak zazvonilo a vešel učitel.
Celou hodinu jsem pozorovala Edwarda. Skoro celou dobu se nepohnul. Byl jako socha. Jako nádherná mramorová socha boha. Z ničeho nic se uchechtnul. Nedalo mi to a usmála jsem se taky.
Stále jsem nemohla spustit oči z jeho bronzových vlasů, obdivovala jsem jeho plynulou španělštinu, když se ho učitel na něco zeptal.
A pak…zazvonilo. Alice s Edwardem se na mě podívali, pozdravili mě, sbalili si věci a odešli. Já se rozloučila s Mikem a šla na další hodinu. Až do oběda jsem Cullenovi neviděla.
Na obědě jsem jako obvykle seděla s partou. Obsadili jsme ten největší stůl. Byl pro dvacet lidí, ale stále tam pár míst bylo volných, protože někteří si chodili místo oběda zapálit.
„Promiň, Bello, ale můžeme si přisednout?“ zeptala se mě Alice, za kterou stáli její sourozenci.
„Samozřejmě.“ Kamarádům, co seděli vedle mě, jsem řekla, aby si sedli na volná místa. Nic nenamítali, a tak si Cullenovi mohli sednout. Alice s Edwardem si sedli vedle mě. Já jim vyprávěla o škole a o rodině. Oni mi říkali, jak se pořád stěhují, ale nějak jsem se nedozvěděla proč. Celou obědovou přestávku jsem si užívala Edwardové přítomnosti. Ale ti ostatní taky nebyli špatní.
Emmet byl veselá kopa. Stále se něčemu smál a vtipkoval. Rose klidnila Emmeta. Jasper skoro nemluvil, byl spíše takový napjatý. Alice obstarala většinu hovoru a Edward se stále díval mým směrem. Tím jsem si dodávala nadějí a odvahu.
„Bello, zítra nebudu ve škole, tak se musíme domluvit na tu sobotu.“ Oznámila mi Angela, moje dobrá kamarádka.
„Jo, tak se setkáme v sedm na náměstí Forks. Auto vezmu já, ty a Jess. Pak pojedeme so Seattlu.“ Řekla jsem tak, aby mě slyšela celá parta, protože měli jet také.
„Dobře, budu tam.“ Objala mě a odešla.
„Cullenovi?“ řekla jsem. Za tu půl hodinu si zvykli, že je tak oslovuji. „V sobotu je v Seattlu menší párty, nechcete jet taky? Bude sranda a aspoň se lépe poznáme.“
Všichni až na Jaspera souhlasili. Rozloučili jsme se a šli na hodinu.
Osmou hodinu jsem nasadila hezký úsměv a šla za Philipem, který se mnou seděl na laborky.
„Philipe, můžu tě o něco poprosit? Víš, do školy přijeli noví studenti a já dostala za úkol je přivítat, proto bych potřebovala sedět sama.“ Řekla jsem a pohladila ho po tváři.
„D-d-dobře.“ Řekl, sbalil si věci a sedl si jinam.
Edward přišel pět minut před zvoněním, a když viděl, že jediné volné místo bylo u mě, usmál se. Ale když procházel kolem Philipa, začal se smát ještě víc.
„Nemysli si, že nevím, co jsi udělala.“ Řekl mi s úsměvem, jakmile si sedl vedle mě.
„A co jsem udělala?“ otočila jsem se směrem k němu.
„To bys měla vědět sama. Ale řeknu ti, že Philip z toho nadšený není.“ Trochu se ke mně přiblížil.
„A to si zjistil jak?“ stále jsem se usmívala a on mi úsměv oplácel.
„No víš, já čtu myšlenky.“
„Wow, tak to abych si dávala pozor na své myšlenky co?“
„No to bys mohla, ale je sranda, když vím, co si o mě myslíš.“
„Vážně? A co si o tobě myslím právě teď?“ naše obličeje teď byli vzdálené asi jenom deset centimetrů a já mohla cítit jeho dech.
„Jseš si jistá, že to chceš vědět? Nerad bych, aby se naše přátelství nějak pokazilo.“
„Tak si to nech pro sebe, když ti na našem přátelství tak záleží.“
„Dobře, ale jenom proto, že mi na něm vážně záleží.“ Zvonění si vážně umí vybrat správnou dobu na ohlášení začátku hodiny, protože na tohle už jsem neměla co říct. V rychlosti jsme se od sebe odtáhli. Edward se chvíli díval na Philipa, pak se zničeho nic usmál. Nechápala jsem to, ale pak jsem si vzpomněla na čtení myšlenek. Po dívala jsem se na Edwarda, který se na mě usmíval. Pak vešel učitel.
Celou hodinu jsme jenom probírali, i když jsme měli laborky. Dělala jsem si většinu zápisů.
„Bello, mohla bys mi prosím půjčit nějaké sešity? Jenom abych věděl, co se musím doučit.“ To jediné mi za celou hodinu řekl. Potom už jsem ho neviděla, protože ze třídy vyrazil i hned po zvonění.
Před školou už na mě čekala moje parta. Jakmile jsem vyšla ze školních dveří, osvítilo mě slunce, což tady ve Forks byl svátek. Slunce tady svítilo asi jednou za měsíc.
„Bello, co kdybychom si dneska někam vyrazili, když je tak pěkně?“ zeptal se Mike. Chtěla jsem říct, že ne, ale vzpomněla jsem si, že za měsíc odjíždí, a tak jsem přijala.
Jela jsem domů, abych se mohle převléct a po chvíli pro mě přijel Mike.
Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemám zájem, promiň_3.Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!