Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem upír, Edwarde; lidé se mění... 7.kapitola

06.11.2009 (11:00) • GossipGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3150×

7.kapitola - Rozcestník

Měla jsem několik zmeškaných hovorů od Sally, tak jsem jí zavolala, hned jak jsem vylezla z budovy, kde byl Edwardův byt. Měla jenom starost, jestli jsem v pořádku. Ujistila jsem ji, že jsem naprosto v pohodě. Což ve skutečnosti samozřejmě až taková pravda nebyla. Fyzicky to ušlo, i když se svou šikovností nikdy nevím. Ale hlavně - psychicky jsem byla opět na úplném dně, hodně, hodně dole. Edward mě zase nevědomky ničil a já mu to nemohla mít za zlé, protože jsem si to sama přičinila.

Nestačilo, že mě rozdrtil jako ubohou, křehkou Bellu Swanovou. Osud ho musel zavést i sem, aby mi mohl ubližovat znova. Není mi přáno. Kdyby jen věděl...Ale on neví a vědět ani nebude.

Sally se nabídla, že pro mě přijede. Nechtěla jsem jí dělat škodu, ale ona nedala jinak, tak jsem byla ráda. Popsala jsem jí, kde se právě nacházím. Byla jsem jí opravdu vděčná, opět. Jezdila jako drak, takže za chvíli opravdu dorazila, nabrala mě a jely jsme k naší staré dobré hospůdce. Chtěla jsem nějaké peníze, tak jsem si řekla, že bych mohla zazpívat. Domluvila jsem to s majitelem, byl rád, dneska tu bylo plno. Zpívala jsem všechno možné, co si lidé přáli. Někdy mě štvaly ty přeslazené dojáky, al epokoušela jsem se to procítit a líbilo se jim to. Takže jsem si nemohla stěžovat.

Se Sally jsem byly domluvené. Sally seděla u baru a s úsměvem mě pozorovala. Když jsem skončila, šla jsem si k ní přisednout. daly jsme si pár piv a kecaly o všem možné, se Sally se vážně nikdy nenudíte. Byly jsem domluvené, ona většinou taky bývala ve skladišti, takže pojedeme spolu. Měla jsem upřímnou radost, že budu mít společnost. Byla otrava být sama. Daleko lepší je, když tam máte kamarádku. Povídáte si o všemožných i nemožných "holčičích" věcech a vždycky se hrozně nasmějeme. Dneska se mi dařilo a vydělala jsem hezké peníze. Právě jsme se Sally jely autem a skladiště jsme měly téměř na dohled. Sall zaparkovala, rozepnuly jsem si pásy a šly rovnou na "naše" místo.

,,Jsem doma!" pomyslela jsem si ironicky. Musela jsem se tomu usmát, byť tvrdě a nevesele. Taky jsem si při tom vzpomněla na Charlieho. Slzné kanálky už už chtěly využít, co umí, ale včas jsem jim dala útrum.

Vždycky, když jsem si vydělala peníze, část jsem schovala a šetřila. I z dnešního výdělku jsem část odebrala a přidala ji k našetřeným úsporům. Byla to už slušná částka, překvapilo mě to, netušila jsem, že jsem na tom tak dobře. Hned jsem měla lepší náladu. A jak jsem tak na tu hromádku bankovek upírala svůj zrak, můj chytrý mozeček dostal nápad, který se zdál nereálný, ale já se ho nechtěla za žádnou cenu vzdát. Sally, i když si koupila auto, pořád měla hodně peněz. Nedávala to nijak najevo, byla radši chudá a s přáteli, než bohatá a sama. já teď mám taky nějaké úspory. Mohly by jsme si koupit byt. Nebo pronajmout. Mohla bych  začít zase žít. Znovu. Svůj třetí život. To zní dost blbě...Kolik jich asi ještě budu mít? Toť otázka, na kterou nikdo neví odpověď, snad jen Bůh a ta potvůrka, co si nechává říkat osud. A ti mi to rozhodně nepoví. Chtěla bych zapomenout na Railey. Nejlépe i na Bellu, ale ta je mou až moc velkou součástí. Ale Railey je někdo, kdo musí být. Kdo byl nucen dělat to, co dělala. Nikomu nebude chybět. Zmizí a nikdy si nevzpomene. Ona je špína New Yorku, na takové lůzy se nevzpomíná, upadají v zapomnění.

A já už nechci. Chci zapomenout. Znova. Začít zase s čistým štítem. A doufat, že si mě tentokrát nenajde.Že budu jen obyčejná holka, které by si ani nevšiml, o kterou by nezavadil ani pohledem, kterou nebude znát, o které nebude mít nejmenší tušení ani zájem. To si přeji a doufám, že se mi podaří stát se tou dívkou. V to doufám, to je má víra a naděje. Naděje na plnohodnotný, normální život. Je to krásná představa, být normální, obyčejná. Možná se přestěhujeme někam, kde svítí celý rok slunce.  Budeme se Sall  chodit na pláže, vyhřívat se na slunci a skotačit ve vlnách. Flirtovat s kluky a bavit se v klubech. Mít dívčí partu a řešit nejnovější trendy. Budeme dvě veselé a šťastné dívky. Všichni kdo nás uvidí, budou s úsměvem přemýšlet, jaký máme asi báječný život. A my ho mít budeme.

Snad ještě nikdy jsem pro nic nebyla tak rozhodnutá, byla jsem připravená jít si za tím přes mrtvoly. Sally bude jistě pro. Znám ji dobře, bude nadšená. To, že si opět budu muset změnit jméno a vzhled mě nijak netrápilo, je jsem moc netušila, jak jí to budu vysvětlovat. To se nějak vyřeší. Byla jsem ze svého nápadu nadšená, jen to opět znělo až moc dobře a nechtělo se mi věřit, že by to vyšlo. Tedy chtělo, ale nějak to nešlo. Ale měla jsem z toho dobrý pocit. Jen jsem nebyla zvyklá na příjemné věci a teď je mám na dosah. Mám dokonalý, nový, neposkvrněný život na dosah. A já to beru všema deseti. Teď je mi jasné, že jsem snila a toužila celou dobu právě po tomhle. Sally dělá s lidmi opravdu divy, já snad budu optimista. Tohle je má životní příležitost, Bůh mi dává šanci zase žít. Žít, ne přežívat...Zní to jako rajská hudba, ta představa hřeje u srdce.

Ten plán mě naprosto pohltil a odlmítal mě pustit ze svých spárů. Za každou cenu mě chce udržet v mé vlastní fantazii. Na místě vysněném, kde je vše hezké a nic těžké. Vše je lehlké, jednoduché a krásné. Vše se mi daří. Naso pomyslím, to mám. Vše je podle mě, jak já chci. Všichni mě mají rádi a já zase je. Nineí nic špatného, zlého ani bolestného. A mě už není pět...Má fantazie, ač je silná bojovnice, mě nemůže uchránit před pravdou. Před realitou. Opravdovým světem, kde se s tebou život nemazlí. Kde ti plno lidí, i nelidí, nastaví nohu, aby jsi zakopl. Aby tě viděl padat. A ty se musíš vydrápt na nohy a jít dál. I když padáš. I když ti pořád ubližují. Musíš, aby jsi se z tohohle světa, kde se jedná na rovinu, a stejně nespravedlivě, mohla po náročném dni ukrýt do toho něžného, hodného, neexistujícího světa v tvé hlavě. A i když jsme už na dně, stojí nám za to přežívat. Pro to, aby jsme si třeba jen na pár chvil mohli myslet, že bude vše dobré.

Ano, chci Bellu i Ray nechat za sebou. Začít znova od začátku nejde, zase takový optimista ještě nejsem. Tak začnu od Belly. Tu pošramocenou psychiku vynechám. Bella bude můj rozcestmík. Vezměme to takhle - Bella zemřela. A já jsem na rozcestí. Nabízí se mi mnoho cest a já netuším, jakou mám zvolit. Jen vím, že ta, kde se žije nočním životem, ozývá se z ní tlumená hudba, vycházející z nočních klubů, načichlá drogami, alkoholem  a cigaretami a hned na jejím začátku můžete vidět první prostitutku... Ne, ta to není. Ta prostitutka jsem totiž já, tuhle cestu jsem už zkoušela. Tentokrát nepůjdu slepě po nějaké cestě. Tentokrát si ji naplánuju sama, já budu ten, kdo mý vyšší moc, ten, kdo má vše pod kontrolou, ten, kdo drží nadvládu nad svým životem. Těšila jsem se. Těšila jsem se na sebe. Na své nové já. Na svůj další život. Těšila je slabé slovo. Chtěla jsem se už Railey zbavit. Teď, když jsem před sebou měla tu lepší budoucnost, jsem si uvědomovala, jakou jsem sama sobě přítěží. Jak sama sebe brzdím v posunu dál, v pokroku.Jednou jsem dostala druhou šanci a jen všechno zhoršila. Už jsem se ale poučila, jsem připravená vrátit se a vydat se správným směrem. Mám opravdu štěstí. Můžu začít zase znova, už podruhé. A také si toho vážím.

Ta iluze mě naprosto omámila. Nadšeně jsem to zdělila Sally a ta, protože byla stejný blázen jako já, i hned souhlasila, bez váhání a s radostným pištěním. Celou noc jsme prokecaly o tom jak budeme žít. Svěřila jsem se Sall. Řekla jsme jí, že ten kluk, Edward, co ho viděla u klubu, je můj bývalý kluk. Řekla jsem jí, že když se se nou rozešel, byla jsem zdrcená a změnila si jméno, image i bydliště. Že jsem chtěla zapomenout a začít znova. Taky jsem jí řekla, že jsem to zkazila a nezačla dobře. A navíc , jsem ho tu pak potkala a staré rány o sobě daly vědět. I to, že jsem s ním spala, což mi také dost ublížilo. To vše jsem jí řekla, abych vysvětlila, že se změním. 6e budu muset vypadat jinak. Pochopila to a slíbila, že nikomu nic neřekne. Věřila jsem jí, byla má jediná opravdová kamarádka.

Sally se už těšila, že budeme bydlet někde, kde je hodně slunečno. Samozřejmě jsem řekla jenom, že bych chtěla někam, kde je hezky. Nejspíš bych nemohla říct: ,,Víš, Edward je tak trochu upír, a na slunci se třpytí, takže mám jistotu, že tam nepřiběhne.". To by asi nebylo zrovna ideální. Za prvé, bych vypadala jako cvok a z druhé by ne nejspíš nějací ti Italové stavili na svačinku. Dál se Sall rozhodla, že se taky přejmenuje a možná i změní, prý to bude děsná sranda.. Taky bych navíc chtěla studovat, takže musíme sehnat doklady s falešným věkem. Kéž by tu byli Cullenovi, ti by věděli...Dost! Zapomenout! Ne vzpomínat! Dokážu si poradit i bez nich. Já i Sally jsme chtěly svůj nápad uskutečnit co nejdříve. Obě jsme byly nedočkavé a už jsem se prostě hrozně tešily. Byla jsem ráda, že Sall mám,sama bych to určitě nezvládla. Bude ze mě normální holka. Bláznivá trhlá středoškolačka se skvělou partou. Budu veselá, optimistická, nevázaná (naprosto odlišným způsobem než dosud) a plná energie. Budu mít úžasný život šílené puberťačky. Řešit, co si vzít na párty. Jaký fotbalista ze školního mužstva má největší svaly, nejnovější módu a diety. Líčení, pleť, vlasy. Jó, to budou starosti...Musím říct, že to je nádherný pocit, mít naději. Cítila jsem ho po opravdu dlouhé době, navíc momentálně byla má naděje dost silná, takže jsem si to vážně vychutnávala.

- - -

Ráno jsme se probudily do krásného, slunečného, vyhřátého rána. Ve skladišti nebylo kromě nás ani živáčka, pozoruhodné. Pořád v té radostné euforii jsem si ráno v tílkách a kraťasech vykračovaly, skoro až poskakovaly, do malé kavárny nedaleko. Daly jsem si snídani, kafe, toasty a koblihy. Pak jsme šly zařídit letenky, neměly jsme už, na co čekat. Vše jsme zařídily a naše nadšení se jen zvětšovalo, já už snad za chvíli prasknu. Měla jsem ale menší problém. Potřebovala jsem někoho, kdo mi udělá ty falešné papíry. Řekla jsem to Sally a ta hned, že si nemusím vůbec dělat starosti, že to zařídí. Přišlo mi, že něco tutlá, tak jsem na ni dorážela tak dlouho, dokud se nepřiznala. Neochotně z ní vypadlo, že se to před pár lety naučila. Nejdřív mi málem vypadly oči z důlků a pak jsme se málem udusily smíchy. Nemohla jsem se dočkat až s touhle báječnou dívkou začnu svůj nový, lepší život.

Autor: GossipGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem upír, Edwarde; lidé se mění... 7.kapitola: