Pro danielacullen: Chtěla si tu druhou povídku, máš ji mít. Snad tu nic takového není a nebudu se opakovat. Snad se bude líbit. Vaše gossipgirl
04.10.2009 (15:43) • GossipGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3608×
Předmluva
Život Vám dá vše, po čem toužíte a třeba i víc. Zdá se Vám, že máte až podezdřele velké štěstí. Ale proč se tím zabývat, když teď máte vše, co si přejete? Na co myslet dál...? Bývá to řecnická otázka, ale v mém případě si prostě nemůžu odpustit odpověď. Proč tedy myslet dál? Co takhle proto, aby jste přežili...
1.kapitola - Co pro lásku neuděláš?...To uděláš pro prachy...
Dozpívala jsem píseň, uklonila se a laškovně mrkla na Harvyho. Harvey byl snad ten nejodpornější muž, jakého jsem kdy potkala, ale také nejbohatší a já měla štěstí, že jsem se mu zalíbila zrovna já. Byl už pravidelný zákazník. Vlastně od doby, co jsem začla tenhle nový "život", jsem měla štěstí docela často. Až na to, že takhle vůbec žiju. A ve skutečnosti jsem se mu samozdřejmě nelíbila tak já, jako moje tělo, se kterým si za velké peníze mohl dělat, co chtěl. Ze začátku mi z toho bylo na zvracení, ale když nemáte na výběr a musíte to dělat, zvyknete si.
Jako vždy jsem čekala ve skladu hospody, ve které jsem si vydělávala peníze zpěvem. Už téměř "slintající" Harvey se dostavil takřka hned a nedočkavě se vrhl na mé tělo, jako vždy. Nějaký čas praxe a pár skleniček v sobě držely můj žaludek na uzdě. Vzdychala jsem a sténala tak, aby to Harvyho vzrušovalo, myslel si, že se mi to hrozně líbí a dal tučný přídavek. Vždycky to na něj zabralo.
Vyšla jsem před hospůdku a zhluboka nasála čerstvý vzduch. Na New York, čerstvý. Cigaretový kouř byl cítit jen mírně a celkový smog velkoměsta se dal přežít, bez použití plynnové masky. Jak říkám, čerstvý vzduch. Chvilku jsem přemýšlela, jak moc jiná jsem byla ve Forks. Hodná, poslušná, láskou slepá Bella. Doma vždy čas, poctivě a s dobrým pocitem jsem dělala různé domácí práce, nenamalovaná, dobré známky, vzorná občanka, slušné vychování. Vyděla jsem svět přes růžové brýle. Pak přišel on a brýle jakoby snad ještě zrůžověly, škoda jen, že jsem nevěděla, že je mám na očích. O to bolestivější to totiž bylo, když mě jednou zavedl do lesa na cestu a brýle mi sundal. Konečně jsem viděla krutou realitu, poznala, že láska je krásná, ale 2x více bolestivá, a že malá lidská holka prostě nemůže mít tolik štěstí.
Teď už to chápu dost jasně. Vím jaký je svět okolo mě, vím že pohádky a šťastné konce se prostě nekonají. Jsem jiná, jsem vlastně někdo úplně jiný. Ta Bella zemřela, on ji zabil, zahodil, společně s brýlemi. Podívala jsem se na sebe teď. Podpatky křiklavě červených lodiček měřily bezmála deset centimetrů. Z pod temně modré minisukně, ani ne pod zadek, vykukovaly podvazky se síťovými silonkami. Černo-růžový top, tak k pupíku, s výstřihem, že bych ho mohla mít pod podprsenkou a nikdo by si toho nevšiml. Blond vlasy, do půli zad, rozvířené kolem hlavy nočním vánkem. Široké hnědé oči, které dávno ztratily svou kouzelnou hloubku, orámovány mnoha nánosy řasenky, tužky a sytě černých očních stínů. To vše podtrhovala klasická, krvavě rudá rtěnka. Byla jsem typická coura a věděla jsem to. Obyčejná, zmalovaná, nedostatkem jídla a díky drogám vychrtlá a omámená děvka, jako tady plno stejných, co já. I když jsem mívala vážně štěstí na boheté pány, trčela jsem tady - v nejhorší čtrvrti New Yorku - dál.
Opřela jsem se o zeď, čekajíc, než někdo přijde a zapálila si. Všimla jsem si, že Chris stojí jen kousek ode mě a míří sem.
,,Ray, kotě, dlouho jsem tě neviděl!" hulákal zvesela. Chris byl veselá kopa.
,,Jo, naposledy včera, Chrisi." připomněla jsem mu s širokým úsměvem.
,,Ale no tak, nekaž mi to. Víš jak tě mám rád. A kdybych měl prachy, šel bych do tebe hned..."tomu jsem se smála, Chis byl i docela hezkej, ale radši jsem si nenápadně držela odstup.
,,Hahaha. Ty tvoje vtípky fakt žeru!"
,,To nejsou vtípky, já to myslim dobře, jako lichotku. Mam trávu, nová dodávka, excelentní matroš, fakt dává...dáš si? Nabízim zadarmo..." ptal se mě tónem, jako že je to fakt příležitost.
,,Nedám." odpověděla jsem rozhodně. Nechtěla jsem tomu propadnout, a alespoň něco bych občas mohla udělat správně.
Okolo po silnici projelo stříbrné volvo a parkovalo tak tři metry od nás, mě "hezky" na pohled. Změna plánu...
,,Chrisi, ale vlastně - proč ne? Dej mi, a pořádnou dávku." Dneska se spráskám klidně do bezvědomí, jen jestli mi to pomůže si nevzpomenout. Chris mi jen s úsměvem podala jointa a vytáhl k tomu ještě láhev vodky. Popotáhla jsem, pořádně si lokla vodky a vychutnávala ten oblbující pocit, který na mě pomalu dopadal.
Autor: GossipGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejsem upír, Edwarde; lidé se mění...1.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!