Pokusila jsem se o další kapitolovou povídku. Je věnována mé nejlepší kamarádce, aby věděla jak je to těžké i pro mě. Je to smíchanina nejhezčího snu, který jsem si vymyslela, když jsem byla menší - stát se největší filmovou hvězdou. A nejhorší nočí můry jako je třeba pro mě smrt blízkého, stěhování nebo třeba nepříjemný zážitek s policií. Protože to má být na téma Stmívání musela jsem tam něco málo přidat. Prosím napište jestli mám psát dál, moc dík.
02.07.2009 (19:00) • Adell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1573×
1. Stěhování
Zase jedu do školy. Jezdím do nejzapadlejší části Prahy, protože právě tady je nejmenší škola na světě. Jsem do jisté míry premiantka třídy,což mě ale moc netěší – v tomhle zapadákově to může být každý. Ve škole je to děsná nuda. Dneska máme probírat zlomky, jako už po tolikáté.
„Andy?“ ozvalo se vedle mě. To byla moje nejlepší kamarádka – Káťa. Pořád ještě nevěděla jak mě má oslovovat, i když jsme se znaly skoro osm let, a to kvůli mému jménu. Moje jméno achjo, moje jméno… Jmenuji se Anděla Colin. Mám čistě britské příjmení, protože můj táta je Brit. A moje jméno, je díky mé mamince, je z tradiční české rodiny a sama se jmenuje Miluše, což je taky otřesné jméno.
„Ano?“ odpověděla jsem jí po chvilce.
„Máš ten úkol do přírodopisu?“ zase se mě ptala na úkoly.
„Ne.“ Ne, nemám. Nikdy nenosím DÚ. To proto abych mohla něco málo dělat o přestávkách.
„Já taky ne, budeme muset něco vymyslet.“ Usmála se na mě.
Do školy jsme dojely moc brzo. Vždycky jedeme buď moc brzo nebo moc, moc pozdě. Dneska jsem měla moc špatnou náladu a musela jsem to Káti říct. Ale ona to načala jako první.
„Děje se něco?“ zeptala se mě, když jsme si sedly na mokré zábradlí před školou.
„Ne,“ odpověděla jsem automaticky, ale nebyla to pravda tak jsem pokračovala: „Teda jo, víš… my…my…“
„Leze to z tebe jako z chlupatý deky.“ Postěžovala si z úsměvem.
„Není to lehký.“ Okřikla jsem jí se smutným úsměvem. „Víš … My … se… budeme… budeme…. se…se… stěhovat.“ Měla jsem na krajíčku, a co bylo horší Káťa taky.
„Kdy??“ vyšlo zní asi po pěti minutách, asi se snažila uklidnit. Ale hlas se jí třásl slzami, které jí tekly po tvářích, stejně jako mě.
„Za čtrnáct dní, rodiče se nikoho neptali, nikomu nic neřekly.,“ Řekla jsem smutným třaslavým hlasem. Objala jsem jí, působilo to na ní tak jako na mě. „Pokusím se rodiče přemluvit, abych chodila sem do školy.“ Dokončila jsem.
„Ano, to bys byla hodná.“ Zamumlala.
***
Tak jsem to taky udělala. Poprosila jsem rodiče a ti mi po několika hádkách vyhověli. Pořád jsem chodila do té nejnudnější školy. S Káťou jsme si užívaly každý volný okamžik. Úkoly jsem si dělala doma, chodily jsme spolu do divadel, do kin, obchďáků a jinde všude možně. Byly jsme nerozlučný, zase do té doby než se tam něco připletlo…
Autor: Adell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejhezčí sen a nejhorší můra - 1. kapitola (Stěhování):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!