Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně zamilovaná - 3. kapitola

23.05.2009 (15:30) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2807×

Škola a on

Když mi zazvonil budík, tak jsem okamžitě vylítla z pokoje a běžela rychle do koupelny, kde jsem provedla to nejnutnější, jako si vyčistila zuby a učesala svoje neposlušné vlasy, které jsem pak stáhla  do culíku a běžela jsem do svého pokoje se převléct do věcí, které se více hodí do školy. Vzala jsem si úzké černé kalhoty a k tomu bílé tričko s dlouhými rukávy a teplou černou mikinu, protože to z okna vypadalo, že dneska bude docela zima a hlavně pršet.
Potom, co jsem se oblékla jsem rychle běžela dolů do kuchyně se na snídani. Měla jsem šílený hlad, to bude asi s toho nočního běhání. A to mě opět přivedlo na myšlenky uvidím dneska Edwarda ve škole? Bude se semnou bavit, nebo bude předstírat, že mě nikdy neviděl. Vůbec nevím co si o něm mám myslet, byl tak milý a okouzlující nevím to jistě, ale cítím k němu asi něco víc než přátelství, ale budu ráda i za to, protože Edward má určitě holku, někdo tak hezký jich musí mít tucet, ale přesto budu ráda i za jeho kamarádství.
Když jsem dojedla rychle jsem si běžela pro batoh a boty, abych nezmeškala autobus. Netroufla jsem si jet na motorce, protože venku to vypadalo, že každou vteřinou bude pršet.
Když jsem běžela ze schodů tak jsem si všimla, že máma čeká u dveří a tak jsem u ní prudce zabrzdila, abych do nich nenarazila.
„Mami chceš, abych se zabila?“  vyjela jsem na ní nevrle, protože jestli nepohnu tak mi ujede autobus a nehodlám první den školy přijít pozdě.
„No tak nebuď na mě zlá, mám pro tebe překvapení a chci ti ho dát hned“ odpověděla z podezřele vtipným úsměv. Co na mě chystá, ale hlavně ať pohne.
„Mami já spěchám na autobus nemůže to počkat do večera, nechci hned první den školy přijít pozdě“ řekla jsem jí a už jsem chtěla projít , když mě zarazila.
„Nemusíš spěchat, protože to překvapení je auto, které na tebe čeká před domem“ odpověděla s úsměvem a otevřela dveře. Když jsem se podívala na příjezdovou cestu stálo tam černé Volvo a mě spadla brada snad až na podlahu když jsem se vzpamatovala zmohla jsem se jen na slabé:
„No páni mami moc díky to je nádherně“ objala jsem jí a rychle si ho běžela prohlédnou z blízka, to bylo úžasný. Naprosto vystihla auto, které si brzo oblíbím, nejen protože je krásné z venku, ale protože je rychlé a já mám ráda rychlou jízdu, při které se vždy uvolní a roztřídím myšlenky. Když jsem si auto prohlédla z venku pohlédla jsem na mamku jak se na mě šťastně usmívá z verandy a dívá se na mě jak si nadšeně prohlížím auto.
„Díky mami, to auto je naprosto úžasný, opravdu ti moc děkuji“ řekla jsem, když ze mě opadl prvotní šok a už jsem k ní běžela abych jí mohla znova obejmou.
„ Jsem ráda, že se ti líbí a tady máš klíčky. Užij si první den na škole. Uvidíme se večer doma. Tak ahoj“ zamávala mi zatím co jsem rychle běžela k auto, abych opravdu nepřišla pozdě.
„Ahoj“ stačila jsem ještě zakřičet přes rameno a už jsem byla v autě a rychle ho startovala, abych vyjela co nejdříve. Jela jsem moc rychle, ale tato jízda mi dávala pocit, že dnešní den zvládnu a pomohla mi se uklidnit a v klidu najít školu
Školu jsem našla rychle, hlavně díky velkému nápisu “Střední škola Forks“ jinak bych tu zatáčku k ní asi přejela, protože to vůbec na školu nevypadalo. Byla to více budov. A předním menší parkoviště, vypadá spíš jako úřad než škola. Poznala jsem,že sem chodí docela málo studentů, podle toho kolik bylo aut na parkovišti. Určitě se zná každý s každým no prostě typické malé město.
Takže jsem zajela na parkoviště a zaparkovala vadle Jeepu. Všichni se dívali na moje auto, no nedivím se, protože jsem byla skoro jediná, kdo má tak nové auto. A taky jsem pro ně byla ta nová holka co se přistěhovala z New Yorku. Tady na parkovišti to spíš vypadalo jako sbírka veteránů než aut.
Rychle jsem vylezla z auta, a chtěl a jsem jít do kanceláře pro rozvrh, abych stihla včas hodinu.
Najednou to, ale celím parkovištěm zašumělo a já jsem uslyšela známý hlas.
„Ahoj chceš pomoct najít přijímací kancelář“ zeptal se mě Edward, který teď stál přede mnou a krásně se na mě usmíval.
„J-jo jasně, budu moc ráda, díky“ vykoktala jsem, když se vzpamatovala z toho šoku a úsměv mu oplatila.
„Tak jdeme“ zavelel a vyrazili jsme směr škola.
„Jak si se vyspala“zeptal se na tu nejednoduší otázku, ale pro mě dost těžkou, mám mu říct, že špatně, protože jsem moc nespala což by byla pravda, kdybych spala, nebo mu mám říct, že dobře. Rozhodla jsem se pro menší zlo, protože teď určitě nevypadám nevyspatě.
„Celkem dobře a ty“rozvedla jsem odpověď v otázku.
„Jo šlo to, ale moc jsem toho nenaspal vrátil jsem se později byl jsem totiž ještě chvíli na louce“ a přitom se nepřítomně usmál, když si vzpomněl na louku a včerejšek se mnou.
Nestihla jsem nic říct protože mi už otvíral dveře do kanceláře. Prošla jsem kolem něj a usmála jsem, jak galantní podržet dámě dveře.
„Dobrý den jmenuji se Isabel-„
„Isabella Swan, tady máte nový rozvrh a tenhle papír dejte podepsat učitelům a po výuce mi ho zaneste zpět, hezký den“ podala mi papíry a zase se schovala za hordu papíru na stole. Odbila mě, ale nechala jsem to být chudák má asi hodně práce, ještě jsem se na ní před odchodem usmála.
„Naschle“  řekla jsem a už jsem procházela dveřmi, které mi Edward opět podržel, jako správný gentleman.
„Co máš první hodinu zeptal se mě když jsme stáli na chodbě.
„Hm, první hodinu mám matiku“ řekla jsem a vzhledla jsem od papíru, usmíval se od ucha k uchu.
„Já taky řekl nadšeně“ ale pak se zarazil zase se jen lehce usmál.
„Tak jdeme na hodinu ne, ať jí stihneme, za chvíli zvoní“ řekl tak až moc nadšeným hlasem, ale on už šel napřed. Já ho doběhla a společně jsme šli na první hodinu.
Ale když jsme vstoupili do třídy tak…

Pro vás napsala Lin

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně zamilovaná - 3. kapitola: