Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaně zamilovaná - 2. kapitola

22.05.2009 (16:52) • Lina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2606×

Anděl

Pohled Edwarda:

 Právě jsme byli na lovu, kde jsme si to užili. Já jsem si ulovil dvě pumy a jednoho medvěda. A teď čekám u auta na ostatní, abychom se mohli vrátit domů, možná by jsme tady byli déle, ale zítra začíná ta nudná škola, a protože nebude svítit slučko jak předpověděla Alice, tak tam jako vzorné děti musíme jít.
 
Hurá už jsme všichni a vyjíždíme domů. No už bylo na čase, domů dorazíme kolem desáté v noci, teď se opravdu hodí, že nemusíme spát, ale zase je to velká nevýhoda, nemůžeme totiž snít.
 
Když jsme dorazili domů, tak si šel každý po svém. Esme aranžovala květiny do váz, Alice s Japrem se cukrovali u okna dívali se na hvězdy. Emmet rozvaloval na sedačce a díval se na nějaký zápas a vedle něj seděla Rose, která se probírala módními časopisy . Já jsem se nudil, protože jsem přečetl snad všechny knihy v knihovně u Carlileho a hrát se mi nechtělo a tak jsem se rozhodl, že si zajdu na svojí oblíbenou loučku poblíž domu, která mě uchvátila a jí si oblíbil natolik, že se tam chodívám sedávat skoro každý večer a dívám se na měsíc, když nejsou mraky a přemýšlí nad tím proč s celé mé rodiny jediný já nenašel spřízněnou duši, kterou bych miloval víc než svůj život.
Když jsem tam dorazil, cítil jsem tam celkem nasládlou vůni možná upíří, ale smíchanou s lidskou.Nevím ale teď se tím nehodlám zabývat. Lehl jsem si do trávy a díval se na hvězdy, které dneska mimořádně vysvitli a krásně ozařovali krajinu.
Najednou na mě někdo promluvil ,,Ahoj“ řekl někdo neznámý. Rychle jsem se vyšvihl na nohy a rozhlížel jsem se okolo sebe, abych našel toho strůjce toho krásného hlasu. V tom jsem ji spatřil. Byla krásná měla velké hluboké, hnědé oči a vlnitá, kaštanové vlasy až k pasu, byl to anděl a naprosto mě okouzlil. A nemohl jsem jí číst myšlenky, to se mi ještě nestalo, potom to musím říct Carlalovi. Když jsem si všiml jejího pobavení nade mnou musel jsem se usmát byla tak roztomilá,
„Ahoj“ odpověděl jsem ji. Viděl jsem na ní, že jsem jí omámil, ale za chvíli poklepala hlavou jako by si chtěla uspořádat myšlenky, kéž bych mohl slyšet její myšlenky. Na co asi právě teď myslí.
„Asi nejsem jediný kdo se kochá krajinou, hlavně když vyjdou hvězdy je to naprosto dokonalé“ řekla najednou a měla naprostou pravdu tato kraji když svítí hvězdy a měsíc je naprosto dokonalá.
A tak jsem ji hned odpověděl „Ano často sem chodím, jsou tady nádherně vidět hvězdy a měsíc, který této loučce dává ještě větší kouzlo. Ale co ty tady děláš tak pozdě?“
Opravdu by mě zajímalo co tady dělá, už dost pozdě na “člověka“ už dávno by měla spát a kdo to vlastně je, ještě jsem ji ve městě ani ve škole neviděl. Vypadá, že jí šestnáct, že by se přistěhovala, To je strašné nemoct jí číst myšlenky, tak rád bych je slyšel.
„Na to bych se mohla ptát i já tebe.“
„Já se ptal první“ připomněl jsem jí.
„Nemůžu spát a tak si sem často chodím vyčistit si hlavu a přemýšlet a hlavně se kochat hvězdami, které tu jen tak často nevidíš. Ale tebe jsem tu ještě neviděla, říkal si přece, že sem chodíš často, nebo ne ?“ odpověděla a zároveň  se zeptala.
„Já jsem chodím úplně ze stejných důvodů jako ty. Neviděla jsi mě tu, protože jsem jel s rodino kampovat. A promiň zapomněl jsem se představit. Jsem Edward Culen. A ty jsi kdo jestli se můžu zeptat, protože tebe jsem ve škole neviděl, takže vůbec neví kdo jsi.“  Teď jsem zeptal na otázku, která mě zajímal nejvíce, jak se tenhle anděl jmenuje a proč jsem jí ještě neviděl.
„Jmenuji se Isabella Swanová, ale říkej mi Bella je to kratší“ a usmála se na mě tak kouzelným úsměvem, který jí dělal ještě krásnější, je to jako mé osobní slunce, tak hřejivé a krásné a právě teď, když je se mnou mi rozjasňuje svět, který byl do teď tmavý a zlý. A potom pokračovala v odpovědí na mojí otázku.„Ve škole jsi mě vidět nemohl, protože jsem přestěhovali asi před měsícem.“
A takhle jsme si vyprávěli celý večer. Zdálo se mi, že jí znám celý život a když se na mě po třetí usmála tak jsem si uvědomil, že jsem se do ní zamiloval. A ona se teď stala mým andělem a hřejivým sluncem, které mě zachránilo s té propasti samoty a života bez lásky.
Ptala se mě na rodinu a já popsal všechny členy a vysvětlil jejich vztahy. Pak se mě ptala na mé pravé rodiče, ale jí otázku jsem jí nezodpověděl, řekl jsem jí jen, že jsou mí rodiče Esme Carlel.
Potom jsem se ptal já na její život. Na to proč se odstěhovali co jí chybí a po čem se jí stýská.
Zjistil jsem, že je nesobecká a dobrá, je to opravdu anděl.
Asi po hodině a půl se rozloučila se slovy, že musí domů, aby se alespoň trochu vyspala, když má zítra ten první den ve škole. A tak mi nezbylo nic jiného než jí nechat jít. Vždyť jí uvidím i zítra, ale už teď se mi stýskalo.
Když jsme se rozloučila já běžel domů, abych se připravil na nadcházející den, kde zase uvidím svojí hvězdu, mojí Bellu, ale ještě není moje, nesmím na ní takhle myslet, já ji nevlastním a vůbec, stejně by nechtěla chodit s odporným monstrem, jako jsem já.Jak krásně to, ale zní, její jméno krásné a naprosto se k ní hodí, je stejně andělské jako je ona.
U vchodu mě zastavila Alice,která mi v myšlenkách popřála mnoho štěstí a já jsem se šel do svého pokoje převléct, abychom mohli vyrazit do školy a já mohl spatřit svého anděla.
 
  
 
 
                                                           Pro vás napsala Lin 

Autor: Lina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaně zamilovaná - 2. kapitola: