Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekaná láska - 19. kapitola - Pusť ji

09.07.2009 (20:30) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3063×

Nejsem typ, co se bojí, ale nyní jsem měl opravdu velký strach. Vzal jsem Lilly do náruče, ale nevěděl jsem, kam dál utéct. Našla by mě všude… Schoval jsem ji za strom. Sklonil jsem se k ní a políbil ji na čelo.

„Miluji Tě, ať se stane cokoli, miluji Tě, Lillian,“ pošeptal jsem. Zamžourala očima a po chvíli je otevřela.

„Edwarde? Co se děje?“ zeptala se asi viděla strach v mých očích.

„Lillian, prosím, jen mi slib, že zůstaneš tady, ať se bude dít cokoliv, ty musíš zůstat tady schovaná! Ano?“ naléhal jsem na ni.

„Co se děje?“ zeptala se znovu. „

Lill, jen mi to slib… prosím,“ pokračoval jsem v naléhaní.

„Slibuju, že se pokusím dodržet svůj slib, Edwarde. Víc ti slíbit nemůžu,“ řekla a usmála se.

„Potvůrko,“ vydechl jsem a líbl ji na čelo.

„Buď opatrný, Edwarde. Nevím sice, o co jde, ale vypadáš dost ustaraně,“ řekla mi. Pohladila mě po tváři. „Miluju tě,“ zašeptala a jemně mě políbila na rty. Odešel jsem od stromu a šel o kousek dál. Přešel jsem až k místu, kudy jsme přišli a odkud jsem cítil ten pach… Najednou jsem ucítil něco dalšího. Víc upírů... a i člověka? Jaký další člověk by tu mohl být? Byli však dost vzdálení. Poodstoupil jsem a stoupl si na kraj hory. Podíval jsem se dolů… Kdyby tam někdo spadl, tak by to bylo velmi, velmi zlé, jelikož dole jsou kameny a další vysoké stromy.

„Edwarde,“ uslyšel jsem najednou za sebou. Otočil jsem se a spatřil jsem Tanyu s nějakým upírem.

„Ahoj Tanyo, co tady děláš?“ zeptal jsem se jí. Uchechtla se. Její smích byl však krutý.

„No, pořád se mi vyhýbáš, tak jsem si sebou vzala posilu,“ řekla a ukázala na upíra, co stál za ní.

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se ho.

„Jsem Lucas,“ odpověděl mi upír. Měl tmavé vlasy a jeho oči nebyly karamelové, nýbrž červené… Tmavě červené, to znamenalo jedno. Má hlad.

„A co tady děláš?“ otázal jsem se ho.

„Pomohl mi, najít tě,“ odpověděla místo něj Tanya a na její tváři se roztáhl úsměv. „Co to tu cítím, Edwarde? Přinesl jsi snad Lucasovi svačinku?“ zeptala se Tanya a pomalu se přibližovala ke mně.

„Co chceš, Tanyo!“ vykřikl jsem na ni.

„Hlupáčku,“ zašeptala se smíchem a pořád se ke mně přibližovala. Necouvl jsem ani o píď a doufam jsem, že Lillian neslyší náš rozhovor a že nevyjde ze svého, i tak dost chabého, úkrytu… Vím, že kdyby chtěli hned by ji našli, ale takto, když ji nevidí, je alespoň nedráždí. Tanya už byla u mě a zašeptala mi do ucha:

„Přeci tebe…“

„Nech toho, Tanyo, kolikrát ti mám říkat, že mezi námi nic není a nebude,“ řekl jsem a zakroutil hlavou. V jejích očích zaplápolaly jakoby blesky.

„Edwarde, máš možnost. Buď já, nebo žádná. Čekala jsem už dost dlouho. Nemyslíš?“ řekla mi.

„Mmm, vůně sice nic moc, ale už bych něco zakousl“ pomyslel si Lucas. Vystartoval jsem k němu.

„Na to ani nemysli!“ řekl jsem a výhružně jsem zavrčel.

„Nedělej problémy, Edwarde, stejně ji nezachráníš. Cítím ji, ne sice dobře, ale cítím,“ odpověděla Tanya. „Ale, ale... další hosté?“ řekla Tanya, protože i mě tentokrát mnohem silněji zasáhl pach bytosti, která se blížila. Byl to tolik známý pach… Mezi stromy se objevil Emmett, Rose a Bella.

„Co tu děláte?“ vyhrkl jsem.

„Přece tě v tom nenecháme bráško,“ odpověděl mi Emmett.

„Kde je?“ řekla ustaraně Bella.

„Ale, ale... copak tu dělá sladká Bella. Nějak jsi nám zestárla,“ říkala Tanya a pamalu se přibližovala k těm třem.

„Edwarde!“ Uslyšel jsem velmi slabý hlásek. Jak mi mohlo uniknout, že Lucas zmizel?!! Okamžitě jsem přiběhl k Lillian, kterou už Lucas držel…

„Svačinka chce zřejmě za tebou,“ řekl zhnuseně.

„Pusť ji!“ zavrčel jsem. On si ji však přehodil přes záda a doběhl za Tanyou.

„Tak tady ji máme,“ řekla Tanya a přejela jí rukou po tváři. Lilly se jen vyděšeně dívala, ale pak si všimla Belly.

„Mami!“ křikla.

„Lillian!“ zakřičela Bella zároveň.

„Promiň mi to, mami!“ křikla na ni Lill.

„Pusť ji, hned!“ zakřičela Bella a chtěla se na ně vrhnout, ale Rose s Emmettem ji pohotově chytili.

„Co chceš, Tanyo?“ řekl smlouvavě Emmett.

„Chci Edwarda, ale jak vidím ten chudák se pokaždé zamiluje do obyčejného člověka! Jak ubohé. Už jsem řekla, Edwarde, buď já nebo nikdo!“ odpověděla.

„Pusť ji a jsem tvůj,“ řekl jsem jí. Tanya, Lucas a Lilly stáli na kraji… Bojím se, aby jí i přesto, že půjdu s nimi neublížili.

„Edwarde, udělej už něco!“ zakřičela Bella, kterou svíral želesný stisk Emmetta. Lucas postavil Lillian na nohy, ale i přesto ji držel za ruku. Viděl jsem na ní, jak moc ji to bolí, ale neřekla ani půl slova.

„Pusťte ji,“ řekl jsem znova a přibližoval jsem se k nim ze strany, která je nutila ustupovat jiným směrem než k okraji.„Rose! Odvěď Bellu,“ křikl jsem. Rose kývla, ale Bella se vzepřela.

„Nikam nejdu, Edwarde! Nejde jen o tebe. Je to moje dcera!!!“ křičela a tekly jí slzy.

„Tanyo, dej mi ruku a můžeme jít,“ říkal jsem a přibližoval se.

„Ta, ale krásně voní, ne jako tahle,“ pomyslel si Lucas. Zavrčel jsem a on se na mě podíval. „Tak už si vyber,“ sykl, „nezachráníš je obě,“ dodal. Zavrčel jsem ještě hlasitěji.

„Co se děje?“ ptala Rose. Nikdo jí však neodpověděl, já se věnoval tomu, jak zabránit, aby se komukoli cokoliv stalo a Lucas měl dál své nechutné myšlenky, jak saje krev… Nikdo jiný nevěděl o co jde, a proto nikdo jiný nemohl odpovědět.

„Tanyo, no tak, pusť ji. Jdu k tobě, vidíš mě. Prosím, nech ji jít,“ naléhal jsem na Tanyu. V její mysli jsem však viděl, že tento plán se jí moc nelíbí.

Pohled Lillian :

„Jestli mě okamžitě nepustí asi mi budou muset amputovat ruku,“ pomyslela jsem si. Dál jsem však vnímala situaci okolo mě. Dívala jsem se na svou matku, jak bezmocně přihlíží tomu, co se děje. Jak ji Emmett drží, aby se nemohla rozběhnout a něco vyvést. Jak se Rose soustředí, aby zachytila jakýkoli náznak něčeho, co by se mohlo stát. A také jsem se dívala na svého Edwarda… Tolik bolesti v jeho očích jsem ještě nikdy neviděla. Díval se na mě, poté očima přešel na Lucase, Tanyu a nakonec s ještě větší bolestí na mou matku…

Musí ho to hrozně tížit, když ví, že by se mohlo něco stát, když ví, že tím ublíží i matce. Jeho první lásce. Je to zvláštní, jak věci plynou. Nikdy bych nevěřila, že se znovu zamiluju, ale stalo se… Potkala jsem Edwarda. Věci se najednou zdály být tak jednoduché, zapomněla jsem na to, že mám leukémii, na to, že někde žije má matka s pocitem viny, že mě nedokázala zbavit bolu. Na to, že někde nahoře je Patrick, který čeká až přijdu za ním. Na to, že kolem mě jsou andělé, kteří čekají až mi budou moci roztáhnout křídla a vzít mě nahoru… Ano, na vše jsem s Edwardem zapomněla. Ale teď, teď se mi všechny tyto obrazy znovu zjevují… Vidím okolo sebe anděly, vidím mou utrápenou matku, cítím svou nemoc. Cítím, že možná dnes je ten den, kdy zemřu, kdy se znovu shledám s mou první láskou. Cítím, že jsem ho zradila. Zmítají mnou všechny pocity, které se vypařily. Nyní však přišly všechny najednou…

„No tak, Tanyo, vidíš, že půjdu s tebou,“ naléhal Edward a já se znovu na chvíli ocitla v realitě.

„Dobře, pustím ji, ale jakmile ji pustím, budu tě držet za ruku a ty mě už nesmíš pustit,“ řekla Tanya. A pak se událo mnoho věcí najednou. Edward přešel blíž k Tanyi, ta mu podala ruku, kterou on uchopil. Až teď jsem si uvědomila, že Lucas už mě nedrží. Zachytila jsem pohledem, jak se blíží k mé matce… Toho si však pohotově všimla Rose. Upozornila Emmetta, ten pustil matku a vrhl se na něj. Poté jsem cítila něco dalšího. Prudký úder do mé hrudi a také to, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama…

„Néé, Edwarde, nééééééééééééééé,“ slyšela jsem křičet mou matku.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Shrnutí

Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekaná láska - 19. kapitola - Pusť ji: